Nerudova ulice
FOTO: autorka

Nerudova ulice

24. 2. 2016

Mám moc ráda Prahu. A samozřejmě mám zde pár oblíbených míst. Jedním z nich je Nerudova ulice. Mám ráda to místo na rozhraní Hradčan a Malé Strany, tu poslední část Královské cesty. V duchu si občas představuji královský průvod stoupající nahoru k chrámu sv. Víta na mši. Nerudova ulice je jedna z nejhezčích částí Královské cesty.

Dnešní jméno ulice dostala  po básníku a novináři Janu Nerudovi, který zde v domě U dvou slunců bydlel od r. 1845. Tento dům se svým znamením je nejznámější domem ulice. V dalším době čp. 244 zv. Osel u kolébky, měli hokynářství rodiče Jana Nerudy. Zde se Neruda inspiroval pro své Malostranské povídky.

Kdysi zde v ulici stála brána Strahovská a uzavírala tak prostor Malé Strany proti Hradčanům a Strahovu. Poněvadž byla ulice příkrá a kluzká, byly zde kladeny krokve (něm. Sparren), a proto se nazývala Sparrengasse. Z toho omylem vzniklo Sporengasse, a pak česky Ostruhová, tak jak ji nazývá Jan Neruda ve svých povídkách.

O století později se sem stěhuje spisovatel Karel Pecka (nar. 1928), aby zde pokračoval v Nerudovském duchu psaní povídek nazvaných Malostranské humoresky. Ještě předtím byl ovšem r. 1949 obviněn z velezrady a odsouzen na jedenáct let do vězení, do Jáchymova. A od r. 1969 publikuje už jen v zahraničí. Jeho povídky nazvané Malostranské humoresky, první a druhý sešit, tedy vychází v Torontu r. 1985. Karel Pecka vypráví o Malostraňácích, žijících na Malé Straně o století později. V době ještě totality. Pak postihla Malou Stranu, ostatně jako celou Prahu doba plná změn, které člověk někdy nestačil vstřebat. V době, kdy se Malá Strana měnila před očima, byli původní krámky a usedlíci vystěhováni novými majiteli domů. Dávno neplatilo Nerudovské:  Tenkrát, když venkovan snad po dvacet let nebyl v Praze a pak Strahovskou branou přišel až do Ostruhové ulice, byl zde kupec na témž rohu jako před dvaceti lety, pekař pod tímž štítem a hokynář v tomtéž domě.

Ale co zde zůstalo, jsou domovní znamení. Jsou prosté. Jednoduché. Kdysi promlouvaly k lidem. Vyprávěly o minulosti. Měly funkci reprezentovat. A určitě pomáhaly v orientaci ve městě. Za domovní znamení je považováno to znamení, které dávalo domu jméno. Bohatí měšťané si potrpěli na reprezentaci a domovní znamení nahradilo erb či šlechtický titul. Pojďme se za některými vydat.

Obraz či plastika umístěné zvenčí na domě nám vypovídá o povolání pův. majitele. Můžeme zde nalézt symbolický nebo skutečný výrobek či znamení cechu.

U tří housliček nám vypráví o třech generacích houslařských rodin, které zde žily.

U zlaté číše nám připomene cech zlatníků. Kalich patřil zlatníkům, klíč zámečníkům, kolo kolářům, ale také mlynářům, podkova kovářům, nůžky krejčím, preclíky pekařům, sud bednářům, konvice cínařům, zvon zvonařům, točenice lazebníkům (svinutý ručník v podobě točenice byl poutačem lazebnických živností).

U zlatého kola – odkloníme-li se od praktického symbolu městského řemesla a obchodu, nalezneme i méně zřetelný smysl znamení vycházející z oblasti nadpřirozena. Např. kolo není pouhým znakem kolářů, ale náleží také (vedle prstenu a meče) svaté Kateřině, která v něm byla lámána. Kalich zase patří sv. Eligiovi, patronu zlatníků, stejně tak mouřenín náleží sv. Mauriciu, patronu nožířů. Sv. Václav se stal patronem sládků, pivovarníků a vinařů. A již zmíněná Kateřina bděla nad vozky a koláři, ale stejně tak nad řečníky a fakultou svobodných umění UK.         

Světec na domě měl za úkol ochraňovat majitele domu.

U zlaté podkovy: Freskový obraz na tomto domě znázorňuje sv. Václava na bělouši, který má právě zlatou podkovu. Nad vchody kováren podkova prozrazovala kovářské řemeslo, na domech visívala pro štěstí.

U mouřenínů – označení Mouřenín znamenalo původně Maur, později se přeneslo i na černochy. Dva mohutní Mauři na paláci Morzinském – motiv převzal sochař F.M. Brokoff z rodového znaku stavebního domu hraběte Morzina- zdobí průčelí paláce, dnes sídla rumunského velvyslanectví, jedné z nejvýznamnějších staveb pražského baroka.   

Móda hospod, lékáren i kupeckých vývěsních štítů v 18.st. dala vzniku mnoha znamením. Lékárny s názvy U anděla, lva, orla, jednorožce, pelikána nebo lilie byste našli po celé Evropě. Na konci Nerudové stojí lékárna U černého orla. Ale to už jsme na Malostranském náměstí, tedy v srdci Malé Strany.       

Vídeňský dvůr r. 1767 nařídil očíslovat všechny domy, a tak dvorním dekretem z r. 1770 dostaly pražské domy čísla, a to popisné a později orientační. A tak mnoho domovních znamení zaniklo a zachovalo se jen málo míst, kde jsou domy s domovními znameními tak v hojném počtu, jako právě v Nerudově ulici.  

          

Bibliografie:

Lydia Petráňová: Domovní znamení Staré Prahy
Emanuel Poche: Prahou krok za krokem
Jan Neruda: Malostranské povídky

 

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lidmila Nejedlá
Míšo, díky za hezké čtení o historii Nerudovy ulice. Nikdo by mne lépe takhle neprovedl.
Hana Rypáčková
Nerudovkou chodím moc ráda a až mě bolí hlava za krkem koukáním vzhůru. U hradu si pak zpětně odpočinu při pohledu na střechy domů...Paráda.
Alena Tollarová
Míšo, ráda jsem si početla a ještě raději se Nerudovkou projdu. A je to tak, moje sestřenice v Nerudovce bydlela a po restituci byla jako nájemník řešena ...
Alena Várošová
Michaelo,ráda jsem si Váš článek o Praze přečetla.prahu neznám,díky Vám jste mne jí provedla.9*
Michaela Přibová
Milí íčkaři, děkuji vám všem za komentář. Petře i z tvých článků čiší láska k české zemi, a proto je tak ráda čtu. Libore, "kam s ním" si spolu s Nerudou pravděpodobně říkal nějaký majitel domu po restituci a nemyslel tím jen "slamník" :-))) Jo a ráda tě provedu. Ještě jednou děkuji vám všem.
Libor Farský
Teď to pan Stejskal vyjádřil lépe, než já v předchozím komentáři.
petr stejskal
Ahoj. Z tohohle povídání přímo čiší láska k Praze, k Malé straně , k tomu koutku, kde historie se mísí s přítomností a hladí duši.
Jarmila Komberec Jakubcová
mám z Prahy nejraději Malou stranu už protože jsem studovala v Hellichově ul. Článek je moc pěkný a hezky ulici Nerudovu mapuje. Dík
Květoslava HOUDKOVÁ
Nerudovku jsem prošla kdysi dávno v mládí, příležitostně navštívím, pokochám se. Musím však zvolit opačný směr = od Hradčan dolů (ulici do kopce bych určitě nevydýchala) - dík za článek !
Drahomíra Stínilová
Každý rok se alespoň jednou projdeme s dcerou a s vnučkou Nerudovkou. Vesměs to vyjde na léto a tak je vedro. Přesto dcera nemůže opustit Prahu bez toho, aby nás tam nevytáhla. Díky za vysvětlení znamení. Až tam příště půjdeme, budu o něco chytřejší. vytisknout tenhle článek, nebo si alespoň opíšu významy míň známých znamení.
ivana kosťunová
Už jsem se Nerudovkou dlouho neprošla,budu to muset napravit. Jen mám obavy, abych tam místo domovního znamení nenašla reklamu třeba na KFC , nebo něco jiného. Moc pěkně zpracováno.
Naděžda Špásová
Míšo, Nerudovkou jsem se za mého mládí taky párkrát prošla a měla jsem ji ráda. V pár hospůdkách jsem také byla, ale paměť už není to, co bývala. Moc hezké průvodcovské přiblížení touto krásnou ulicí. *****
Libor Farský
Míšo, moc bych si přál, abys mě - rozeného Pražáka někdy Prahou provedla. Mimochodem - mám dotaz. Je dnes v Nerudově ulici možné někam vyhodit slamník? *****
Zuzana Pivcová
Ráda se dívám na domovní znamení v Nerudově ulici. A ještě raději jsem si teď přečetla Tvůj příspěvek, v němž nás s některými seznamuješ. Díky.
Zdenka Jírová
Nerudovu ulici mám také ráda a domovní znamení mne lákají svou tajemností, někdy jen odhaduji, co vlastně vyjadřijí. Napsala jste to moc dobře a srozumitelně. Kdysi vyšla kniha o domovních znamení, jen už neznám autora. Když jsem v Praze a najdu náhodou nějaký dům se znamením, hledám pak doma v literatuře, co vyjadřuje, čí byl. Moc mne to baví.