Pozor na sny o venkově
Ilustrační foto: Alena Tollarová

Pozor na sny o venkově

26. 3. 2016

Je lepší žít v penzi na vesnici nebo ve městě? Sen o domku v krásné přírodě má hodně lidí. Velký problém nastává, když se v této oblasti partneři nedovedou shodnout.

Nedávný průzkum Poštovní spořitelny ukázal, že šedesát šest procent Čechů považuje za ide

ální život na venkově. Jisté je, že na vesnici se dá žít úsporněji. A to je také jeden z důvodů, proč ve vyšším věku lidé stěhování na venkov preferují.„Když jsme se s mužem na penzi nastěhovali na chalupu do Beskyd, po pár měsících jsem si uvědomila, že nám zůstává na účtu více peněz,“ říká šestašedesátiletá bývalá účetní Irena. „Zajedu autem do hypermarketu do Frenštátu pod Radhoštěm, nakoupím na celý týden a když něco dojde, tak to prostě není, protože se mně nechce jet tak daleko znovu autem kvůli maličkosti. Ve městě jsem v takovém případě hned vyrazila do obchodu, cestou prošla obchody tři další, takže jsem místo másla přinesla ještě sýr, lak na vlasy ve slevě nebo, přiznávám, i nové tričko. To se mi teď v Beskydech stát nemůže,“ vypráví.

Průzkum ukázal, že stejně se v tomto směru chovají všichni, ať jde o penzisty nebo pracující lidi. „Na vesnici a malém městě lidé utratí nejčastěji průměrně deset až patnáct tisíc měsíčně, ve větších městech a Praze patnáct až dvacet tisíc,“ říká Petr Hutla, který s výsledky průzkumu seznamoval veřejnost.

Jenže zatímco Irena si pochvaluje, jak přestěhování na venkov zlepšilo rozpočet jejich seniorské rodiny, její manžel tak spokojený není. V Ostravě chodil na fotbal a na hokej, měl tam kamarády v šachovém klubu. Bavilo ho také chodit do obchodních center ohlížet novinky v technice. Jako bývalý elektroinženýr si rád prohlížel nové počítače či televizory. „Teď sedím a koukám do stromů,“ říká. „Procházky jsou fajn, ale nudím se. Já jsem typ, který potřebuje lidi, obchody, restaurace, stadiony. Začínáme si se ženou lézt na nervy. Já jsem byt v Ostravě prodat nechtěl, ona na tom trvala, že tak budeme mít úspory na důchod. Na co ty úspory máme, když vlastně nežijeme?“ říká.

Psychiatrička Tamara Tošnerová upozorňuje: „Přestěhování se na venkov by si lidé zvyklí žít ve městě, měli ve vyšším věku dobře rozmyslet. Vedle řady pozitivních věcí to může přinést i pocity samoty.“

Mnohé láká k přestěhování se na venkov v penzi právě představa úspornějšího života. Ale pozor. Pavel Širmer z Českého statistického úřadu má tyto poznatky: „Lidé na vesnicích sice platí celkově za bydlení méně, ale větší podíl tvoří náklady za energie. To souvisí s faktem, že v případě rodinného domku je provoz nákladnější než u obydlí v bytovém domě. Průměrné náklady na elektřinu a plyn byly v malých obcích proti velkoměstům vyšší o necelé dvě třetiny.“

Další důvod rozčarování a neshod je nutnost častého používání auta. Další penzistka z Ostravska, která se přestěhovala do Beskÿd, je nemile překvapená tím, jak je teď odkázána na manžela. „Já nemám řidičák a nikdy jsem to nepocítila jako problém. Všude, kam jsem potřebovala, jela tramvaj či autobus. Teď mě manžel musí všude vozit, čekat na mě. Pořád se ptá: Jak dlouho tam budeš? N ojá přece nevím, jaká bude fronta u pokladny nebo v ordinaci. Jsem z toho nervózní, on taky, pokaždé se v autě pohádáme,“ říká. Navíc pohonné hmoty něco stojí. Lidé žijící na venkově za ně vydají podle statistiků o čtyřicet procent více než obyvatelé měst. 

A co teprve, když se zhorší zdravotní stav. Vesnice jsou pro seniory fajn, pokud v nich žije někdo z jejich rodiny. Pradávný model, kdy v jednom stavení žilo více generací, byl skvělý v tom, že když babička nemohla chodit, někdo jí prostě vždy přinesl jídlo nebo ji vynesl na zahradu. Jenže když se senior, který má děti a vnuky ve městě, odstěhuje na chalupu u lesa, může se rýsovat do budoucna velký problém. Kdo mu tam pomůže, když bude třeba? 

Změnit životní styl a bydlení je vždy náročné. Je to těžké rozhodnutí. Ve vyšším věku je nad ním třeba přemýšlet dvojnásob pečlivě. Sen o stáří v krásné přírodě se může vyplnit a být nádhernou realitou. Ale také se z něj může stát noční můra přinášející samotu nebo hádky a výčitky mezi partnery.

 

Přestěhovali jste se v důchodu na venkov či naopak do města? Jak jste si zvykli na nový životní styl? Podělte se o své zkušenoosti s ostatními čtenáři...

Hodnocení:
(4.8 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Božena Jemelková
Můj příspěvek
Eliška Houšková
S manželem jsme si rekonstruovali na stáří chatu na celoroční bydlení. Je pohodlná, s plynovým kotlem na topení, ale taky krbovými kamny, která vyhřejí pomalu celý domeček. Není totiž moc velký, tak akorát pro dva lidi. Bohužel, je v chatové osadě a i když čím dál více lidí si zde buduje svoje domovy, vesnice to není a to mně docela trápí. Ale jsem spokojená, mám zahradu, nakupovat dojíždím autem, ale v nouzi se dá i dojít pěšky, za půl hodiny jsem v městečku, kde mám i svého lékaře. Kolem mne jsou sousedé, vesměs starší lidé. Autem jezdím jen na nákupy, či za kopec ke dceři, jinak je moc nepoužívám, ale přesto je to největší žrout financí. Ale zase, i když daleko nejezdím, těší mně je řídit a neumím si život bez něj představit. Ustála jsem to, i když mi manžel navždy odešel, splatila jsem všechny dluhy, snížila jsem výdaje na energie a studnu mám svou.Pochybuju, že jsme v bytě platili méně za energie, než platím ve svém domku, já je totiž mohu ovlivňovat, což v bytovém domě moc nejde. Mám i čtyři slepičky a ty tak pěkně snášejí, že mohu dceři vypomoci s vajíčky. Samozřejmě ovoce a zelenina celé léto, a hlavně to potěšení ze zahrady, myslím, že bych v bytě umřela. Od jara do podzimu sedávám venku s jídlem, se čtením, se vším, plánuju zahradu, starám se o ni. Navíc mám ještě kočičky i pejska a taky kamaráda, který je na telefonu a okamžitě přijíždí na pomoc, když je jakákoli patálie. Mám z oken vyhlídku do údolí, na řeku, na kopce, jsem tady šťastná. A když to tak počítám, kdybych bydlela v bytě, tak to bych moc finančně nevycházela.
Michal Medvěd
Venkov je pro člověka, který většinu života prožil ve větším městě zemí neznámou. Mnohé chybí, mnohé je složité, ale ono to platí i obráceně. Pokud se přistěhujete do většího města z vesnice kdesi v klínu hor máte na dost dlouhou dobu co poznávat. A o tom to je. Celý život aktivní člověk má snahu poznávat, a to stěhování je velmi dobrý podnět. Samozřejmě je s tím spojeno mnohé nepohodlí a určitě je třeba se nejprve podívat kam že se to budu stěhovat. A zvážit, zda moje možnosti, ať již fyzické, ono chodit do lesa na dříví na topení je o dost náročnější než nedělní vycházka se psem, nebo duševní, ale i zdravotní, dostupnost pomoci, jsou v souladu s tím co chci. Za život jsem radikálně změnil způsob života několikrát, ostatně jako většina lidí. A tak mnohdy zvažuji, zda ty změny byly k lepšímu. Výsledek takových úvah je pak to rozhodující, zda jsem či nejsem spokojen.
Emilián Vaněk
Našel jsem si zřejmě báječný web i60,ale k věci : Město nebo vesnice ? Toto dilema jsme řešili hned,jak nás čekalo jít do penze-je to už třetí rok,co tento model praktikujeme a je bez chyb. 6 + 6 měsíců,pro vysvětlenou: jaro - podzim venkov na Moravě - odtud oba dva pocházíme v rozpětí Já- Jevíčko a Liba- Uhřice 4 km od sebe žijeme v Uhřicích na rodinném domku,který jsme zrekonstuovali před penzí,aby se nám tam žilo dobře. V těchto měsících je tepllo a tak musíme topit zcela výjimečně. Manželka miluje zahradničení a tak si přijde hojně na své a těch výpěstků,co za 1/2 roku má to ani není možný. Rodinný dům postavili manželčini rodiče v 1964,manželka se dušovala,že ani po jejich odchodu na věčnost dům neprodá,tak se taky děje.Zrekonstuovali jsme jej vč nové elektriky,koupelny WC,kde mám i pisoár,abych neposlouchal "a zase vedle-čuně!" nesnáším buzeraci a tak jsem mini investicí zajistil klid a pohodu pro oba a zde je i mini sprcha na náš "podvozek" s teplou vodou a malé umyvadélko pro ruce.Nejraději přestavuji a projektuji tužkou na papíře,zbytečně se jeden nedře a i menší náklady na rekonstrukci se jeví. Zde je smíšená prodejna a vedle v Jevíčku vše podstatné i Penny. Do divadla jezdíme do Olomouce a ostatních podniků je zde habaděj.Měl jsem strach "sedět jedním zadkem na dvou židlích" manželka mne přesvědčila,že to zvládneme,měla pravdu. Mimochodem v Moravském divadle Olomouc jsme za 2 sezony viděli už téměř 20 představení na které jezdíme naším sedmimístným autem. // Rádi chodíme nejen do lesa na houby a ostatní plody,ale jezdíme na výstavy a exkurze,prostě fajn žijeme i s ostatníma penzistama,bereme mezi sebe i mlaďochy to,abychom nezaprcatěli. Mějte se fajn,můžete se na místě převědčit,přijít na pokec u kávy,že nekecám.....emi
Jiří Malík
Utekl jsem do duchodu a vratil na vesnici o 170 km dale nez jsem vyrostl.Postavil jsem si novou chaloupku u reky a topeni resim samotezbou v lese.Sam porazim stromy ,nadelam drevo a jeste je to bezva telocvik.A budoucnost?Kdo se boji nesmi do lesa.
Oldřich Čepelka
Tak jak obvykle, lidé nejdříve nebo téměř výhradně vidí ty klady. Za nimi jdou, místo aby ve svém věku odpovědně zhodnotili, jak jsou připraveni se poprat s těmi zápory - které nutně nastanou. A článek je popisuje velmi dobře. Osobně bych byl pro menší město asi tak od 3 do 1O tisíc obyvatel. Tam je všude blízko a jsou tam skoro všechny obchody a služby (kromě velkých hypermarketů...). Ale pozor - k slušnému životu člověk potřebuje tři věci (moje "teorie"): mít kde bydlet, mít vlastní zdroj příjmů... a mít kolem sebe aspoň několik lidí, ať už příbuzných, nebo přátel, kteří mu pomohou, bude-li to potřebovat. Nemáte-li všechno to dobře zajištěné, tak se na nové místo nestěhujte.
Zoja Sedláčková
Tak my jsme s mužem tenhle řez udělali. Oba jsme se narodili v Praze a žili tam až do důchodu. Teď už devět let žijeme v domku v Pošumaví. Vesnice nemá ani obchod. ( Psala jsem o tom kdysi i sem - viz můj profil). Bez auta by to opravdu nešlo. Řídíme oba. Zatím nám to vyhovuje, jen vnoučata máme daleko. Dokud nechodila do školy, byly zde často. Teď jezdíme my za nimi.
Eva Krausová
Já bych se hned odstěhovala někam do hor z města. Nejlépe na Šumavu, ale někam, kde bych kolem sebe měla lidičky, prodejničku s potravinami poblíž. Na Šumavě znám místa, kde je blízko i vlak, takže i bez auta se člověk obejde. Vše by mi vynahradila příroda, klid. Jen pro starší lidi mohou být bez auta problém zdravotní služby, to je pravda. Ale v minulých dobách také auta neměli a jak pěkný a naplněný život lidé měli.
Zuzana Pivcová
Věřím tomu, že je na venkově krásně, v létě jsem pár týdnů v jižních Čechách. Ale celoročně bych tam bydlet nemohla, k tomu je asi potřeba jiné otužilosti, než mám já. Obdivuji lidi, kteří se v pokročilejším věku rozhodnou vyměnit město za venkov. Avšak, předpokládám, že jdou alespoň jako dvojice. Samotný člověk nikoliv.
ivana kosťunová
Neberte mi mé sny, na venkově je krásně.
Hana Čadová
Na vesnici, kam jezdím pouze na víkendy je člověk bez auta nemožný. Také v každém baráku jsou 2 auta. Obchod otevřen od 8-11,30, rohlík za 3 Kč. Místní lidé jsou zde spokojeni a hrozně se diví, proč se na vesnici nepřestěhuji a žiji v Praze. Ráno z jedné strany je slyšet pila z druhé sekačka! Zlatá matička Praha!
Alena Tollarová
Náš plán na život v penzi na vesnici vzal za své a zůstali jsme ve městě. Kvůli dostupnosti služeb. Ilustrační vesnička je, jak jinak, pod Řípem. Libkovice pod Řípem. Koukala jsem, že bych ten obrázek měla odněkud znát ...
Alena Várošová
Jsem zvyklá žít tam, kde žiji,iurčitě bych to neměnila ani s velkým městem,ani s vesnicí.Všechno má své plusy a mínusy..Článek se mi líbí a je moc dobře zpracován.
Marie Foltýnová
Bydlím v malém městě,je to spíše vesnice.Zrušili nám zde Českou spořitelnu,tak jsme přešli k poštovní.Doktory tu máme dva,zubaře také.Takže bych neměnila.Snad jen na návštěvu k synovi,který žije s rodinou v Praze a říká,že mu chybí dvorek na grilování.Ale na vesnici by se už nevrátil. Když potřebujeme do Kroměříže,tak obě vnučky mají řidičák a když někam jedou,tak mě vždy berou.Jsem spokojená tam,kde jsem.
Jana Šenbergerová
I když bydlím ve městě, je to venkov jako vyšitý. Pavel se za mnou přestěhoval z města a oba jsme spokojení, i když nemáme auto a za specialisty musíme cestovat veřejnou dopravou. Ruch velkého města nám nechybí. Zatím je nám hej a všechno zvládáme. Co bude, se uvidí.
Karel Boháček
Kdyby byla na vesnici pošta, koloniál, doktor se zubařem, škola, řezník, holič, kampelička, dopravní spojení, tak jak kdysi to bylo dříve za našich dědů, byl by to ráj. Bohužel naše vláda to zmršila totálně. Bez auta - 2 aut to nejde. Nemluvě ,že družstva a JZD, továrničky jsou zrušené - práce je daleko. Osobně ale život na vesnici miluji a nevyměnil bych ho. Pěstuji a chovám zvířectvo /minimum práce, pokud si to umíte zařídit časově a technicky/. Mám na RD fotovoltaiku a tak el.proud mám na všechno za 2,5 Kč. Voda za 8 Kč. Odpady za 200 Kč ročně. Pes za 100 Kč. Od obce dotaci za každý rok 10 000 Kč. Zdravé podnebí, strava a pohoda , klídek . Jen ten doktor je tu jednou za týden na pár hodin. V době počítačů stejně musíme obíhat pošty a úřady ve městech ač by to mohla zařizovat obec.
Eva Balúchová
Já žiji v malém městě na okraji,takže téměř na vesnici, už od narození.Bydlíme,jak se píše v článku,v pradávném modelu 3 generace a snad se brzo dočkáme i čtvrté.Všichni si navzájem pomáháme,mladí mají auta,takže ani za kulturou a za lékařem není problém.Já občas musím "vypadnout",tak sednu na vlak a zajedu si na výlet.Ale ráda se vracím a neměnila bych.
Naděžda Špásová
Jsem z venkova, takže vím, že to až taková idyla není. Copak obchody, ty základní tam jsou. Co je ale naprostá katastrofa je lékařská péče. A dnes to není o nic lepší. Onemocnět vážnou chorobou je o život. Mám to z první ruky od své sestry, která je bohužel nemocná. Tam si totiž doktoři dělají z lidí dojnou krávu, tím, že je neléčí, ale kapitaci si za ně vykazují. O dopravním spojení ani nemluvím. Žít bych na vesnici už opravdu nechtěla.
Jarmila Jakubcová
Článek je velmi zajímavý protože upozorňuje na negativa venkova.Naprosto souhlasím, mám přítele, který má nádhernou vilku uprostřed přírody v blízkosti Štěchovic.Řešíme to tak, že on je u mně týden v Plzni a já jsem tak tři dny v jeho vilce.Protože se musí ve vilce v zimě topit v kotli, je potřeba neustále hlídat aby nevyhasl.Bez auta není možno se nikam dostat, já naštěstí jezdím a mám své. Žít ale v zimě na samotě bych nezvládla.Potřebuji ruch města, obchody, kino, divadlo a různé aktivity.A pak bychom určitě měli po delší době ponorku.V létě je to lepší, oba máme v domečkách bazény, zahrady a tak se nenudíme.Za článek dávám 5 hvězdiček - protože nic není dokonalé, jak život na venkově, tak ve městě.