Stresem netrpí jen mladí. Naopak.
Ilustrační foto: ingimage.com

Stresem netrpí jen mladí. Naopak.

1. 4. 2016

Nejvíce žijí ve stresu ženy ve věku mezi padesáti a šedesáti lety. Nevěříte? Psychologové se shodují, že prodlužování života a současný životní styl je právě pro tuto věkovou kategorii nejvíce nepříjemný.

Sedmapadesátiletá Vlasta z Ostravy je typickou představitelkou skupiny žen, o které bude řeč. Je učitelka na střední odborné škole. Práce ji čím dál více zmáhá. "Studenti jsou rok od roku drzejší a já cítím, jak se jim s mými přibývajícími roky vzdaluju. Do práce se netěším, ale na penzi zatím nemám nárok a do předčasné se mi v žádném případě kvůli financím nechce," vysvětluje. K tomu se stará o těžce nemocnou osmdesátiletou maminku. Ta žije sama ve svém bytě na druhém konci města, v domově pro seniory pro ni není místo. Takže Vlasta každý den po své práci jede mamince poklidit, uvařit, pomoci jí s hygienou. Doma cítí, že si s manželem rozumí čím dál méně.

"Nemáme na sebe čas. Když přijdu večer od mámy, on už pospává u televize. Kouká buďto na sport nebo sedí u počítače," vysvětluje. Výsledek? Vlasta je ve svém životě nešťastná. Má pocit, že její shon je nekonečný, že jej nikdo neocení. Následky jsou jasné. Má vysoký tlak, nadváhu, vypadá unavená a také se tak cítí. "Takže jsem vlastně neustále podrážděná a zlá. Na žáky, na manžela, na maminku, na sebe," shrnuje.

Poslední výzkumy sociologů ukázaly, že nejtvrdší životní podmínky u nás mají lidé, kteří se dostanou do věku takzvané sendvičové generace. To znamená, že mají svou práci, mnohdy se ještě snaží pomáhat svým dospělým dětem a zároveň se starají o staré nemocné rodiče. S tím, jak se lidský život prodlužuje, takových lidí přibývá. Zatímco dříve šedesátníci velmi často už rodiče neměli a starali se tudíž sami o sebe, nyní je s prodlužováním věku běžné, že šedesátiletý člověk pečuje o své rodiče, kterým je přes osmdesát. 

Žena ve věku kolem padesátky je nyní považována za nejvíce vytíženou a trápenou starostmi všeho druhu. "Skupina, které se říká sendvičová generace se stále rozrůstá a nyní ji tvoří lidé přibližně ve věku pětačtyřicet až pětašedesát let, kteří jsou tlačeni péčí na dvou stranách," vysvětluje Nina Bosničová ze společnosti Gender Studies. "Typickým představitelem je žena ve věku kolem pětapadesáti let, což mimo jiné způsobuje i to, že ve společnosti se kvůli různým genderovým stereotypům očekává, že pečovatelství a rodinné závazky musí ležet na bedrech ženy," dodává.

Tak si dejme další konkrétní příklad, tentokrát z Brna. Jednašedesátiletá Milada se nedávno pohádala se svým o dva roky mladším bratrem. Vadí jí, že on za jejich nemocnou mámou vůbec nechodí, zatímco ona ji vozí po lékařích, nakupuje jí. "Mamince je pětaosmdesát a už prostě nemůže být sama," vypráví Milada. "Bratr má dům, klidně by jí tam jeden pokoj mohl nechat, protože jeho syn už dávno bydlí jinde a dům je velký. My s mužem žijeme v dva plus jedna v paneláku. Jenže bratr mi řekl, že jsem ženská a tudíž se o maminku dovedu postarat lépe než on. Jeho žena o přistěhování mámy evidentně nechce ani slyšet. Ani za ní nechodí, celou péči nechali na mě. Automaticky předpokládají, že o matku se má starat dcera. Dělám to ráda, ale už mě to zmáhá. Manžela čeká operace kloubu, budu se muset starat také o něj a vůbec nevím, jak mám vše zvládnout. Pořád na to myslím, dokonce jsem začala poprvé v životě brát prášky na spaní, jak jsem z toho nervózní," vysvětluje.

Nejde jen o český problém, stejný prožívají i obyvatelé dalších evropských zemí. Ve Velké Británii na toto téma proběhl průzkum, ze kterého vyplynulo, že každá čtvrtá Britka ve věku mezi pětačtyřiceti a pětašedesáti lety trpí nějakou formou duševní poruchy, což je za posledních patnáct let nárůst o dvacet procent. A je to výrazně větší skok než u jakékoli jiné věkové skupiny. Proč právě tyto ženy? Odpověď má Peter Byrne, psycholog, který se na průzkumu podílel: "V mnoha společnostech je nepsaný zákon, že když onemocní staří rodiče, odpovědnost za péči o ně nese vždy dcera. 

Jenže tyto dcery dnes nejsou v domácnosti, jako často bývaly jejich matky, ale jsou pracující ženy a jejich domácnosti jsou závislé na jejich příjmech. Nemohou si dovolit nechat práce a starat se výhradně o staré rodiče, takže se snaží zvládnout vše dohromady." 

Nezanedbatelný fakt je, že se tyto ženy samy dostávají do věku, kdy se jejich zdraví horší. Šedesátnice už zkrátka nestíhá práci, domácnost a ještě péči o staré rodiče tak, jako by to zvládala ve věku třicet nebo čtyřicet let. Je přirozené, že s přibývajícími lety jsou unavenější a citlivější. 

Mnohé ženy v tomto věku a v této životní situaci navíc řeší další problém: Chtěly by k tomu všemu být i dobrými babičkami. "Někdy si přeju, abych se mohla rozdělit na kousky," říká devětapadesátiletá Věra, novinářka z Prahy. "Snacha mě prosí, abych v sobotu pohlídala vnučku. Moje nemocná máma mě prosí, abych jí přišla pomoct uklidit, vyprat a umýt okna. Můj muž mi vyčítá, že pořád někde běhám a nic pořádného jsem mu už neuvařila asi  měsíc. A v práci se mi kupí další a další úkoly, které jsem plánovala vyřešit právě v sobotu. Ve výsledku mě bolí hlava a jsem nervózní, protože nevím, co udělat dříve. Přitom jsem si vždy představovala, že ve věku kolem šedesátky si už budu jen tak pěkně žít, zabývat se mými koníčky a zkrášlovat si domov," vystihuje pocity mnoha svých vrstevnic.

Je to tak, stres je slovo, které se už dávno nepoužívá pouze v souvislosti s mladými lidmi. Je to mu přesně naopak. 

 

 

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Souhlasím, že to ve vícegenerační rodině takhle funguje. Moje maminka byla dítě mladých rodičů, ale sama měla nás děti pozdě. Takže po padesátce byla vdova, měla na starosti matku s těžkým revmatismem, kterou její syn vyhodil z domu, kde měla mít tzv. výměnek, ale měla na krku i dvě školačky, později studentky. Pro ženu, navíc ještě v klimakteriu, to musí být hrozná situace. Zvládla vše, než onemocněla rakovinou.
Zdenka Jírová
Zažila jsem to na vlastní kůži a to jsem se do toho ještě rozváděla. Od té doby mám vysoký tlak a mám problém se spaním, který, bohužel, musím řešit prášky. I když nyní jsem už v pohodě, mám dost problémů se svým zdravím, špatně se v důsledku artrózy pohybuji, naštěstí mám hodné dcery, které mi pomáhají a tak si nestěžuji. O maminku jsem se postaral až do smrti, bratr jezdil 1x za měsíc a ještě mě poučoval, jak to mám dělat. Už je to pryč.
Alena Várošová
Taky souhlasím,co se tu píše.Znám případ,kdy syn se stará o svounemocnou matkuPere ji,uklízí a žehlí,vynáší 1x za týden popenice narvané pamprskami.Matka má zaplacenou 2x denně charitu včetně oběda.Dcera zdravotní sestra bydlí asi 100 km od matky ,syn 40 km.Oba jsou již v důchodu,matka bere kromě důchodu příspěvek od sociální péče ,ptotože je ležák.Takže její důchod,+ náklady na charitu,včetně polohovacího lůžka,stolku na jídlo, speciální jídlonosiče,pamprseky,podložky a náklady na byt ji sotva stačí na zapacení měsíčních nákladů.Matce spadne ovladačka a syn musí jet,40 km tam a zpět,protože charita tam přijde až ráno,přitom má svou domácnost a svého dospělého syna.,Dcera nemá o ni zájem,ale když se menší domek prodá,bude chtít polovinu.O rozdělení majetku za živa nechce matka slyšet.není to potom na zbláznění?Vyřídil ji i domov se stálou pečovatelskou službou,ale matka tam nechce jít.
Libor Farský
*****
Danuše Onderková
Je to vše pravda, ale jak je vidno, stát se o takové situace nestará, jsou jim cizí... Hold, když ubude seniorů, přibydou jim peníze do státní pokladny za důchody
Drahomíra Stínilová
Ano, souhlasím, Sama jsem si po padesátce užila peklo. Bylo toho tolik, že i psycholožka přiznala, že to ještě najednou neslyšela. A mělo to velké zdravotní následky.
Naděžda Špásová
Musím říct, že tento článek je velmi pravdivý a pro ty, kdo to prožívají a není jich málo, neexistuje rada.
ivana kosťunová
Ano, je to tak , ale co s tím ? Kde je řešení ? Možná nějaká placená pomocnice v domácnosti. Že by nám na to stát přispíval ?