Jak jsem pekla bůček
Ilustrační foto: pixabay.com

Jak jsem pekla bůček

31. 3. 2016

Když zde byla dána otázka dne „Podařilo se někomu připálit mazance, beránka?," věděla jsem, že tato nepříjemná událost mne minula. Jenomže jsem si ihned vzpomněla na jinou událost.

Bylo mi asi 27 let a měla jsem tři děti. Byla sobota, na oběd jsme se rozhodli uvařit chlupaté knedlíky a k tomu krásný bůček a zelí. Po obědě byla naplánovaná návštěva k rodičům.

Všechno jsem zvládla v pohodě, nachystala oběd a zasedli jsme ke stolu. Bůček jsem se rozhodla nechat ještě 10 minut dopéct. Děti byly malé, dcera ½ roku a hoši 2 a 4 let. Starší hoši jedli sami, ale nejmladší jsem musela nakrmit. Knedlík jsem pomačkala vidličkou a z bůčku jsem vybrala ten nejhezčí libový kousek, který jsem nakrájela na drobno. Oběd se snědl, hoši se šli oblékat a manžel samozřejmě také. Umyla jsem nádobí, oblékla sebe a nakonec dceru. Uložila jsem ji do kočáru, posbírala tašky, zamkla a šli jsme na zastávku tramvaje.

K rodičům jsme dojeli asi kolem 14 hodiny. Děti si užili babičky i dědečka a přiblížila se doba odchodu domů. Děti jsem měla naučené, že úderem 19 hodiny museli být v posteli i kdybych musela odcházet třeba s oslavy v tom nejlepším. Když začali chodit do školy, protáhla jsem dobu do 20 hodin.

Bylo něco po 17 hodině, a tak jsme se začali oblékat, abychom byli doma včas a v klidu všechno zvládli, protože byla sobota a spoje měli delší interval. Navíc se tenkrát do vozu mohl vzít jen jeden kočár a to býval obvykle problém.

Měli jsme štěstí, žádný kočár, nastoupili jsme a jeli domů. Cesta nám trvala asi 30 minut a 10 minut pěšky. Na dětech se začala projevovat únava, protože se blížila doba spánku. Konečně jsme u domu. Vyvézt kočár a už tu máme výtah. Bydleli jsme v 6 poschodí 13 patrového domu.

Nastoupili jsme do výtahu, dojeli do 6 patra. Otevřeli jsme dveře výtahu a vystoupili. Nasáli jsme nádhernou vůni pečeného masa. „Někdo peče maso“ prohlásil manžel a já se v tu chvíli vyděsila. „No nazdar, já zapomněla vypnout troubu“ Ruce se mi třepaly, když jsem odemykala, ale líbezná vůně mne uklidňovala.

Otevřela jsem troubu, vyndala pekáč, který byl přikrytý, a stále to vonělo. Odklopila jsem víko, a…jako bych dostala facku. To byl teda zápach!

A i přes ten zápach spáleniny, jsem se musela začít smát.

To, co jsem spatřila, rozhodně pečený bůček nepřipomínal. Bůček, ze kterého mohl být ještě jeden oběd, se změnil doslova ve škvarek o velikost asi 5 cm, se kterým by se dalo rozbít okno.

Měla jsem štěstí v neštěstí, nechci domyslet, co se mohlo stát. Ještě štěstí, že pekáč byl přikrytý a plynová trouba byla přitažena na minimum.

Zápach ze spáleniny jsme větrali dlouho. Nebudu tlumočit reakci manžela, ale příště jsem si důkladně vše překontrolovala, než jsem odešla z bytu. A od té doby jsem už nic nespálila.

    

 

 

 

Hodnocení:
(4.8 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
alena vančurová
I já vyvedla jednou něco podobného.Naštěstí s dobrým koncem.Ráno jsme spěchali k autobusu,se synem do školky a já do práce. Odpoledne, když jsme se vrátili domůmě bylo divné,že máme v kuchyni krásné teplíčko,až po chvíli jsem zjistila že jsem nevypla elektrickou plotýnku.Asi při nás stáli všichni svátí že jsme nevyhořeli.
Libor Ptáček
Stalo se to někdy před rokem 1983 než jsme se odstěhovali z Chomutovska kvůli těžbě uhlí. Soused si postavil na zahradě skoro u našeho plotu krásnou zděnou udírnu. Měla čtvercový půdorys. Z bílých cihel a na hoře u prostředka metrovou trubku jako komín. Udila v ní půlka vesnice. Tenkrát bylo zvykem že v každé rodině se aspoň jednou do roka zabíjelo. Tak že jsem si jako soused užíval uzeného kouře každý víkend. Jednou ale koukám, z komína nejde kouř ale plameny.Tak řvu na souseda že hoří……. On i já jsme popadli kýble a vodou z potoka jsme to uzené prolili. Na povrchu již bylo jako škvarek. Majitel masa se označil za blbce, že zapomněl dolní dvířka přivřít a tak to dostalo švuňk. Jeho paní ale prohlásila že to půjde spálené půjde okrájet a že se to zachrání. Tím ale povídaní mezi sousedy na toto téma ustalo. Až po čase, po nějaké zábavě se majitel zmínil o tom jak to dopadlo s tím okrájeným masem?………..Ani pes to nežral.
Helenka Červenka
Miláček mi občas dělá speciality "na černo" - a většinou za to může zakoukání do PC - vždyť to znáte :-)
Helena Votíková
Ono uzené v papiňáku už bez vody je taky dobrý. Holt když se pospíchá....
Alena Tollarová
Jsme lidi, děláme chyby. A mně se líbilo i to, že jsme se dokázaly přiznat jak k těm spáleným mazancům a beránkům, tak i k takovýmto karambolům.
Lenka Hudečková
Stane se, myslím, že každá z nás někdy v životě již něco připálila, zapomněla apod. :-)
Danuše Onderková
Vím, zažila jsem to v práci, kolegyně si je vařila, nic mi neřekla a zapomněla na ně. Já pak nevěděla kam se ukrýt :)
ivana kosťunová
A víte, jakou paseku udělá vejce, když se vyvaří voda a připalují se v prázdném kastrolu
Danuše Onderková
Z vašich článků zjišťuji, že opravdu nejsem jediná, ale o pár let později přišel bývalý silně podnapilý, dal si na plynový sporák dělat hranolky a na záchodě usnul. nevím kdy se vzbudil, ale ráno jsem našla spálený hrnec na balkoně. musela jsem ho vyhodit. I toto náhodou dopadlo dobře....
Zuzana Pivcová
U nás v sídlišti v protějším paneláku, kam koukám na okna, došlo před 2 měsíci z podobného důvodu k požáru a úmrtí, takže sláva všem, u kterých to dobře dopadlo.
Jana Drobňáková
Aj tak si dobrá Danka. Mne sa toho prihodilo viackrát.
Květoslava HOUDKOVÁ
To ještě když jsem bydlela v Praze, sousedé dopadli hůř. V paneláku elektr.sporák - odjížděli asi někam na nákup - a jejich 3letý klučina -v nestřežené chvíli- otočil knoflík největší ploténky naplno. A když se vrátili, už byt neobyvatelný - požár a zásah hasičů - vykonaly své.
Hana Rypáčková
Právě to je štěstí...Můj muž kdysi dal vařit fazole a udělalo se hezky , tak odešel na plavečák. Když si při relaxu vzpomněl na fazole, vystřelil jak zajíc.Ale moje maminka chodívala na drb do parku a ten den si šla k nám na záchod /jako obvykle/. Fazole na plynovém vařiči vypnula včas .Zpěněný Milan jí koukl jak jelen .Pomyslil si, že to vypnul, ale voda byla ještě horká. Když odchází, říkám:"Plyn, plyn, pak oheň". Bojím se a kontroluji 3x. Fazole smrdí taky dost ohavně..
Naděžda Špásová
Danko, hodně nepříjemná zkušenost naštěstí se šťastným koncem. Mě kdysi tahle dopoledne volá manžel do práce. Prý ať se neleknu, až přijdu domů, že u nás trochu hořelo. Málem mě klepla pepka. Naštěstí to taky celkem dobře dopadlo. Vidíš, aspoň si všechno zkontrolujeme, než vypadneme z domu. *****
Karel Boháček
Kdo nic nepřipálil není kuchař. Michelin
Jarmila Komberec Jakubcová
Hlavně, že se nakonec nestalo nic závažného, nevyhořela jste a zápach se vyvětral. I mně se občas něco povedlo připálit.