Nemám čas je nebezpečná věta  
Ilustrační foto: ingimage.com

Nemám čas je nebezpečná věta  

16. 4. 2016

Už dávno neplatí, že výrazy jako nemám čas či nestíhám patří jen do slovníků mladých či zaměstnaných lidí. Naopak, používají je čím dále častěji i dříve narození, dokonce penzisté. Ne vždy ta slova svědčí o tom, že je jejich životní styl ideální.    

V posledních letech jsme si zvykli na výraz aktivní senior. Kdo není aktivní, je divný. Vrstevníci se na něj někdy dívají jako by byl starý, nemoderní. Rychlý způsob života prolezl celou společností a ovládl všechny věkové kategorie.

"Od většiny mých pacientů slyším slova: Nestíhám, nemám čas na sebe na nic," říká lékař Jan Hnízdil. "Říkám jim: Zvolněte, zpomalte, zastavte se. A oni na to: Ale jak, když nemám čas," vysvětluje.  

Šestašedesátiletá bývalá účetní Anna z Prahy tvrdí, že v penzi používá výraz nemám čas stejně často, jako když pracovala. Kvůli chronickým bolestem zad šla do předčasného důchodu, ale připadá si v něm stejně unavená, jako když chodila do práce.  

"Přihlásila jsem se totiž do jógy. Jezdím na ni dvakrát týdně odpoledne ze Smíchova do Vršovic. Další dvě odpoledne v týdnu jezdím hlídat vnučku na Jižní Město. O víkendu jezdím za mužem na chatu, on se tam v penzi odstěhoval téměř na stálo. Každé pondělí ráno se vlakem vracím zpět do Prahy. Ve výsledku mám pocit, že jsem stále v autobuse, ve vlaku nebo v metru. Domů přicházím unavená. Když si pak něco málo uvařím a poklidím, jsem totálně vyčerpaná. Mám špatnou náladu, bolesti, jsem podrážděná. Je to paradox, jsem v penzi a mám dojem, že nic nestíhám," vypráví.

Vystihuje životní styl mnoha seniorů jednadvacátého století.  

Nedávno si v jedné redakci vyprávěly tři čtyřicátnice o svých matkách. Jedna řekla, že její maminka většinu času tráví u televize nebo nebo čtením na zahradě. Že se jí nechce nikam chodit, nechce navazovat nové kontakty, je vpodstatě líná a spokojená. Ostatní ženy se zhrozily: Musíš ji donutit k aktivitě! Přihlas ji do nějakého kroužku klidně proti její vůli! Doma prostě sedět nesmí, musí být aktivní!  

"Mám pocit, že když dnes starší člověk pořád někam neběhá a nežije společensky, je považován za podivína, ale moje máma je prostě samotářka a tento zůsob života jí vyhovuje," vysvětluje dotyčná. Socioložka Helena Haškovcová označuje čas v penzi za období, ve kterém člověk už nemůže dělat to, co dosud. "Společnost nabízí prostor a možnosti pro realizaci činností po odchodu do starobního důchodu, ale jejich samotná realizace záleží na chtění každého jednotlivce," upozorňuje. Jinými slovy, ne každému musí vyhovovat dnešní trend, že poslední část života je nutné trávit ve společnosti, cestováním, vzděláváním se.

"Každý člověk je jiný. Někdo v důchodu zjistí, že mu zdraví neslouží tak, jak by si přál, má málo peněz na koníčky, které by chtěl dělat, chybí mu lidé, na které byl celý život zvylý a pak je zklamaný a otrávený," vysvětluje Helena Haškovcová. Zkrátka, problém je v tom, že mnozí máme od penze nyní přehnaná očekávání. Třetí etapu života máme spojenu s takzvaným užíváním si, se spoustou aktivit a zábavy. A když to kvůli zdraví, nedostatku sil či peněz nejde, jsme frustrovaní.

"Skončila jsem v penzi u psychiatra a beru antidepresiva," říká jednasedmesátiletá Marta z Ostravy. "Měla jsem přehnaná očekávání. Myslela jsem, že budu dokonalá babička, partnerka a ještě zvládnu aktivní život plný sportu a zábavy. Jenže můj muž nikam nechtěl chodit. Nebaví ho divadla, výstavy, plesy ani výlety. Nemá rád, když je pohromadě hodně lidí. Já nechtěl, abychom v penzi seděli doma, tak jsem ho stále nutila k nějakým aktivitám. Koupila jsem nám kola, pořizovala lístky do divadla, zájezdy k moři. Dokonce jsem si kvůli tomu půjčovala peníze. Podlehla jsem pocitu, že když v penzi nebude takzvaně aktivní, zestárneme nějak dříve. Hektický způsob života mě poznamenal. Hádali jsme se, začal jsem mít deprese, byla jsem závislá na prášcích. Místo klidného důchodu jsem se chovala jako hysterka," vypráví o sobě otevřeně.

Když člověk podlehne pocitu, že by měl dělat to, co dělají všichni kolem něj, je nebezpečné. Právě ve vyšším věku by mělo být běžnější, že už má člověk svůj názor, že ví, co mu sedí a co ne. Na současnosti je nejlepší to, že nabízí spoustu možností jak prožít život, ať je člověku dvacet nebo sedmdesát.

Mezi ty možnosti patří nejen sport, kultura, cestování a jiné aktivity, ale také procházky o samotě v lese, čtení si v křesle, koukání na televizi, zkrátka lenošení. Nějaký ten prolenošený den je totiž někdy prospěšnější, než den, ve kterém si desetkrát pomyslíme: Nemám čas, nestíhám.

 

 

 

Hodnocení:
(3 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Prušová
Nemít v důchodu čas já vidím spíš jako pozitivum, znamená to, že se neválím doma na gauči a nepřepínam z programu na program a vymýšlím si z nudy domácí práce, abych nějak zabila čas. Nemít čas pro mne konkrétně znamená, že si užívám se svými vnoučaty, a toho si cením nejvíc, rychle rostou a za čas už je to se mnou nebude bavit, resp. nebudu jim stačit. Když si mi kamarádka, taky důchodkyně stěžuje, že na nic , rozuměj na sebe, nemá čas, odpovídám jí: Houby nemáš čas, jsi už prostě pomalejší, tak to neřeš a dělej jen to, co ti dělá radost, ostatní počká.
Karel Boháček
No poslední dobou mám tolik plánů a akcí, ale ten čas utíká nějak rychleji - takže brzdím ač nerad...
Naděžda Špásová
My důchodci už v podstatě nic nemusíme. Samozřejmě, že pár povinností člověku zůstane celý život, ale jinak je na nás, co si zvolíme. Prostě opět skáčeme jen do výše našich finančních možností. Tedy většina z nás.
Jarmila Komberec Jakubcová
Pokud mi něco zajímá vždy si najdu čas. Nemít čas je určitý druh výmluvy když si ho nechci udělat. Pracuji, stíhám chodit na procházky, jezdit na výlety, občas hlídám vnučku, posekám trávu atd. Dělám ale jen co chci - ne to co musím.
Helenka Červenka
Mám planovácí kalendář plný aktivit a těším se na ně. Ale zrovna tak přivítám i den, kdy tam nic nemám a klidně si pospím, polenoším a normálně ho proflákám :-)
Eva Mužíková
Ivanka K. napsala níže přesně to, co si myslím po přečtení článku i já.... stačily by jen ty poslední dva odstavce....
Soňa Prachfeldová
I když je času relativně málo, myslím, že většina je natolik soudná, že když cítíme, že jsme unaveni, odpočineme si a je na nás jakou relaxaci zvolíme, dle našich možností a schopností. A stýkáme se s těmi, s kterými nám je dobře a pak není zatěžko pro ně i s nimi něco udělat. Výzkumy sociologické nikdy nemohou plně vystihnout a plně pochopit realitu života.
ivana kosťunová
Se Zuzkou souhlasím. Já předpokládám, že článek by měl sdělovat nějakou myšlenku, tady mi sdělení chybí. Možná stačilo napsat jenom ty dva poslední odstavce , ale stále si trvám na tom, že jejich obsah platí pro všechny věkové kategorie.
Zuzana Pivcová
Já jsem ve svém, možná poněkud dlouhém komentáři chtěla sdělit svůj názor, že si nemyslím, že se všichni senioři vrhli na přehnaně aktivní život, který je vyčerpává, zatímco ty, kteří sedí a čtou nebo tzv. lenoší, považují za exoty. Společnost je v tomhle ohledu hodně různorodá a většinou se každý řídí svým prostředím, finančními a hlavně zdravotními možnostmi a vůbec se nenechává ovlivnit módním trendem, jímž je údajně z pozice společnosti jen aktivní senior.
Jiřina Votavová
Již delší dobu pozoruji, že se redakce s paní Hofmanovou ve svých článcích pro nás seniory snaží, ale většinou nenachází u čtenářů pochopení. Až na ten nadpis a pár chybiček, já zase ten článek tak strašný nevidím. Každý je opravdu takový jaký je a hlavně byl, nikdo se na stará kolena jen tak nepředělá a hlavně to nemá dělat jen proto, že to dělají lidé kolem nás. A výstižné jsou poslední dva odstavce článku.  
Květoslava HOUDKOVÁ
Svůj produktivní věk jsem prožila převážně v totalitě = zvyklá na různé/povinné závazky a tak s jedním jsem pak odcházela do důchodu: "Holka - dokud to půjde - dělej všechno možné. Hlavně však neseď s bábama na lavičce, nebav se jen o nemocech a nenadávej na vše kolem!" Zatím - i přes různé problémy - mohu tento závazek plnit - a žádný "koumák" mi do toho nebude kecat! Mám dny aktivní a zase dny, kdy jsem ráda "zalezlá doma" = dle svého a svých finanč. možností.
Zdenka Jírová
Já myslím, že by se člověk mladý nebo starý neměl nutit do aktivit jen proto, že se to od něho očekává, ale měl by dělat to, co ho baví, co zmůže tělesně , duševně a finančně. Nejdůležitější je mít pár dobrých přátel a činnost se vyvine sama.
Hana Rypáčková
Člověk je takový, jaký je. Nikdo není dokonalý. I ten aktivní v mládí ve stáří brzdí. Hlavně se moc nepozorovat a nepoměřovat .Třetí etapa života je o tom, být co nejdéle soběstační. To, že se zaměřují na tuto skupinu je o penězích. Jak nás ještě pumpnout o zbytek peněz. Lázně, masáže, oblečení, líčidla a zážitky. :-) :-)
Zuzana Pivcová
Připadá mi, že článek vydává za všeobecně platné pouze jakési poznatky, načerpané spíš ve velkoměstě. Už vidím na venkově ta divadla, výstavy, plesy, sport, tu zde řečenou spoustu aktivit a zábavy, které lačný senior nestačí časově zvládnout a je z toho frustrovaný, až skončí u psychiatra. Tohle je podle mě nějaká trefa vedle. Donedávna se objevovaly články typu Buďte aktivní, nepoddávejte se stáří. Nyní to vypadá, že kdo neskáče (v seniorském věku), není Čech, že se všichni mohou s aktivitou přetrhnout až do zhroucení, takže je nutno jim doporučit raději klidnější způsob života. Citované vyjádření socioložky, že máme třetí etapu života spojenou s tzv. užíváním si, se spoustou aktivit a zábavy, a když to kvůli zdraví, nedostatku sil či peněz nejde, jsme frustrovaní, považuji za nezdvořilé až nevhodné. Myslím si, že většina lidí má při odchodu do důchodu dost jasno, co to pro ně bude znamenat. Menší finance, ale i víc odpočinku a zájmy v rámci možností. Však kolikrát už tu zaznělo Teď už nic nemusím. A říkají to tu lidé moudří. Takže se tu v rozpacích ptám: Má tedy být starší člověk aktivní, protože to je zdravé, nebo je naopak až moc aktivní, protože to je módní trend, který ho dostane až na psychiatrii, takže by neměl být? Pokud je závěrem kompromis Všeho s mírou, nebylo ani třeba o tom psát.
Alena Várošová
ASI CHYBIČKA SE VLOUDILA,MĚLO TAM BÝT ASI STAROBNÍ DŮCHOD .NECHCI OPISOVAT, ALE SOUHLASÍM S PŘÍSPĚVKY CO TU NAPSALY DĚVČATA.
ivana kosťunová
Čím je nebezpečná věta Nemám čas jsem se nedozvěděla a to, že senioři jsou aktivní a společenští, a nebo taky ne, mě nijak neohromilo. Je to s námi jako v každé jiné věkové kategorii. Každý jsme nějaký a žijeme dle svých zdravotních a finančních možností .Víte někdo, co je to stavební důchod ?(sedmý odstavec přibližně uprostřed)
Vladka Steinová
Socilologické výzkumy neuznávám. Rozhodně na toto, co zde čtu, není žádný úzus.Každý asi dělá ve stáří dle svých možností, dle svého zdravotního stavu a také dle finančních možností.
Hana Šimková
Kašlu na nějaké rady, co bych měla v důchodu dělat a dělám si jenom to, co je mi příjemné.Přizpůsobila jsem se věku, zdraví i finančním možnostem a jsem se svým životem docela spokojená.