Papej, Karlíčku, babička navařila
Ilustrační foto: ingimage.com

Papej, Karlíčku, babička navařila

27. 4. 2016

Dříve byl pojem babička spojován s dobrým jídlem. Říkalo se: Těšíme se k babičce na oběd. Nyní kvůli jídlu často dochází k hádkám v rodinách. Vnuci se ofrňují a způsob, jakým vaří někteří starší lidé, se jim nezdá. Stravovací návyky jsou jedním ze současných největších rozdílů mezi generacemi.

Třiasedmdesátiletá Věra z Hradce Králové je nešťastná. Celý život byla přesvědčena, že je dobrá kuchařka, slyšela to ze všech stran, vychovala tři děti. Když teď za ní jejich děti přijedou na návštěvu, vypadá to takhle: Babi, já nebudu polévku. Babi, já to nechci. Dík, mně to stačí, já už nebudu.

Věra není typ, který by řekl: Nechcete? Nejezte. Trápí se. Je přesvědčena, že návštěva se musí hostit, stále ponoukat do jídla, stále jí něco snášet. A vnukům a dětem dvojnásob. Jenže devatenáctiletá vnučka hlásí: „Babi, tuhle zmrzlinu mi nedávej, nezlob se, ale jsou v ní rostlinné tuky, ty já nejím.“ Dcera: „Mamko, nezlob se, ale jedu teď v bezlepkové dietě, tohle fakt nemůžu.“

Další vnučka: „Jé, babi, ty dáváš do polévky bujón. Chemii? Tak to nebudu, sorry.“

Věra si však ze své penze rozhodně nemůže dovolit nakoupit kila hovězího a vyrábět si vlastní domácí vývar nebo kupovat vaničku zmrzliny za dvě stovky. „My byli doma šťastni, když táta přinesl v neděli obyčejný nanukový dort, oni dnes na zmrzlině zkoumají její složení,“ kroutí hlavou.

Hádky vznikají obrovské. Děti celkem logicky tvrdí, že nebudou jíst párky a rohlíky jen proto, aby babičce udělaly radost, když jinak se párkům a rohlíkům vyhýbají, protože vyznávají mnohem zdravější stravu. Zapeklitá situace, kterou zná v různých obměnách mnoho rodin.

„Málokdo si uvědomuje, jak silně v sobě máme zakořeněny stravovací návyky z dětství,“ říká Petr

Havlíček, uznávaný poradce v oblasti zdravé výživy, známý z pořadu Jste to, co jíte. „Lidstvo se nějakou dobu vždy na určitém místě stravovalo podle určitých zvyklostí, takže to, co jedli naši předkové, v žádném případně není špatné. Jde však o to, upravit si to tak, aby to odpovídalo našemu současnému životnímu stylu, ve kterém máme mnohem méně manuální práce, ale zároven více stresových situací. Jde o to umět jídelníček upravit, vyvážit a neuděláme chybu. Ale jestliže byl někdo zvyklý dělat hutná těžká jídla pro manžela, který se vracel domů po dni plném těžké manuální práce, nemůže se divit, že tato jídla dnes nedělají dobře synovi nebo vnukovi, který sedí v kanceláři a snaží se udržovat se v kondici sportováním,“ vysvětluje.

Na obrázku v jednom časopise se nedávno objevila stará dáma, kterou nějaký samozvaný módní porotce označoval za takzvanou módní ikonu, zkrátka běžný článek, hra o módě. Četly si ho dvě dámy a jedna řekla: „Fuj, taková vyzáblina, potřebovala by se pořádně najíst a oni tady o ní ještě píšou, že jí to sluší.“ Druhá dáma na to: „Někdo se celý život potýká s nadváhou, někdo je celý život hubený. Nemyslím, že tahle sedmdesátnice drží diety, že nejí. Je jasně vidět, že byla celý život štíhlá a teď, na stará kolena, prostě nemá svaly ani tuk, takže působí ještě hubenější. Ale řeči o tom, že by se někdo měl najíst, vykrmit a podobně, nesnáším.“

Ano, pro mnoho lidí starší generace je zafixováno to, že jídlo znamená blahobyt, že jídlem dáme najevo: Mám tě rád, záleží mi na tobě, jsme rádi, žes přišel. Ne každý to tak však vnímá.

„Kdyby mi babička jen uvařila kafe nebo čaj, byla bych spokojená a těšila bych se k ní. Ale takhle tam jdu vždy s hrůzou, že mi zase bude nutit vajíčkovou roládu, o které je přesvědčena, že je to její majstrštyk, ale já mám po ní vždycky pocit, jako bych si do břicha hodila kilo betonu,“ shrnuje šestnáctiletá Dominika z Prahy.

„Hlavní je nepaušalizovat, žádní dva lidé nejsou stejní, nežijí stejným způsobem života, takže se nemůžou ani stejně stravovat,“ vysvětluje Lenka Nová, která se věnuje výživovému poradenství. „Nějaké dítě jí sladkosti, a přesto nemá nadváhu, jiné jí stejně nezdravé věci a je obézní. Vždy hraje roli spousta faktorů, ale nejvíce mě vytočí, když se rodina, kde dospělí mají jasnou nadváhu, diví, že jejich dítě je tlusté. Stačí mi podívat se na rodiče nebo prarodiče a přesně vidím, jak se v rodině jí, jaké jsou tam stravovací návyky.“

Ano, životní styl lidí se nyní mění mnohem rychleji než dříve. Dříve stačilo, že matka vysvětlila dceři, která se vdávala, jak udělat dobrou svíčkovou a guláš, a bylo to, v další generaci rodiny se zase jedla stejná svíčková a stejný guláš. Dnes v přemíře informací lidé hledají nejrůznější trendy týkající se stravování. Někdo nejí maso, jiný jen syrovou zeleninu, další nejí lepek, jiný naopak sází na starou českou kuchyni a víkendy tráví tím, že vaří pomalu táhnoucí se vývar, ideálně na kachlových kamnech. Snažit se takovým lidem zavděčit obyčejným kuřetem s rýží je nesmysl, protože stejně uslyšíte: „Jé, babi, ty používáš obyčejnou rýži? Proč nekupuješ rýži arborio nebo aspoň rýži divokou?“

Poslat je do háje? Koupit rýži divokou? Tady rada neexistuje. Snad se jen tomu smát a říkat si, jak je fajn, že svět je teď tak rozmanitý.

 

 

 

 

 

 

Hodnocení:
(4 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lucie Krýže
S dospíváním mých dětí přišla i manželská krize a nedostatek peněz. S vděčností jsem vzpomínala na recepty mé babičky, která si také musela jistý čas pomoci s málem. Děti dospěly a já se rozvedla. Splatila dluhy a našla s dcerou společnou zálibu ve zkoušení nových i starých receptů. Blížila se mi 50 a stehdy jsem potkala nového partnera. S ním přišly do naší rodiny další, už dospělé, děti. Vlastní syn a tři vyženěné z druhého manželství. Jak se mi teď pokusy z kuchyně hodí! Šest dětí + jejich šest partnerů + přibívající vnoučata. Holky drží diety, vyznávají různé stravovací styly. Kluci jsou zvyklí na vaření svých maminek. Děti mají zrovna v období, kdy odmítají vše zelené, vše mazlavé, vše sladké, maso, brambory, ovoce, tučné, luštěniny, polévky,.... a za týden si to prohodí zas za něco jiného. Zkuste se nedělní oběd. ;-)
Anna Čípová
U nás doma se říkávalo: "Doma jez,co máš a venku co ti dají. Když náš blízký připravuje pohoštění s láskou, tak my svým odmítnutím nemáme kazit jeho radost.
Karel Boháček
To je složité, nezavděčíš se nikdy - vždy se najde otesánek i anoretik , labužník i hanitel.
Dagmar Bartušková
Žádný problém. Mladí si vaří sami, a já jsem k nim pozvána, a nebo se všichni rádi najíme v dobrých restauracích. U mě doma nabídnu pouze studenou kuchyni - chlebíčky, a ty mají nejraději. Když se vracejí z dalekých cest, vždy volají, jestli budou. Navařila jsem se dost, a vždy jen to, co měli a mají rádi.
Libor Farský
S nostalgií vzpomínám na škubánky mé babičky, kterou již nikdy nikdo nepřekonal. Dělala je takové, že přímo samy klouzaly do krku. Maminka se je od ní téměř naučila a od ní i má žena, (brambory jsem šťouchal já). Po její smrti mi je ještě nějakou dobu maminka posílala z Prahy poštou. ♥
Naděžda Špásová
Na nedělní oběd chodí syn s rodinou. Vždycky se ptám, co mám uvařit, abych předešla tomu, co je napsáno v článku. Ale kdyby se chovala návštěva takovýmhle způsobem, nevím, asi bych to nevydýchala. Je to vždycky o toleranci, ale všech.
Květoslava HOUDKOVÁ
Jsem ráda, že u mne se jídlo pro děti-vnoučata "vyřešilo samo". Když byli malí tzv. "sežrali vše a vypili i koze pití"! Teď jsou všichni dospělí - na oběd apod. je nezvu - garzonka je malá=nevešli by se. Vařit pro více lidí a starosti s tím spojené = nemám zájem. Občas při cestě k nim vezmu s sebou koláč apod.- jen ochutnání. Rodiny i vnouč. vaří dobře a co kdo jí se vzájemně nestaráme.
Zuzana Pivcová
Ono se tohle jiné pojetí stravy netýká jen mladých lidí. I řada nás zralejších se stravuje "jinak", to je každého svobodná vůle. Je pravda, že v létě mi náš "kastelán" na chalupě zprvu s despektem říkal, co to jím a jak můžu v sobě potlačit přirozenost a nechat se někým zblbnout, Pak, když začal mít zdravotní problémy, i on snížil váhu a upravil jídelníček. Doufám, že v létě se budeme respektovat bez komentářů. Lituji lidi, tedy spíš ženy, které vaří s láskou, a pak, když to někdo odmítne, berou to málem jako svou prohru. Ale tak to není. K jídlu by se mělo přistupovat právě jako ke všemu s vědomím, že lidé jsou různí a ne vše jim sedí, což ovšem není projev neúcty a nelásky. :-)))
Růžena Marková
Článek je moc hezky napsaný. Vím z vlastní zkušenosti, že se dětem špatně trefuje do chutí a to u mně je zelenina a ovoce hojně zastoupené. Já praktikuji rodinný oběd tak, že se zeptám co mám uvařit. Každý si řekne na co má chuť a vařím podle toho kolik lidí se shodlo na jednom jídle. V podstatě nemám problém rodinu uctít. V článku je zlehčována česká kuchyně. Je to zneznalosti. Česká kuchyně se musí umět uvařit. Používá se v ní hodně zeleniny a ovoce ve spojení s masem. Jen lidé to nevědí, nebo nechtějí vědět.
Zdenka Jírová
Můj vnuk se ke mně těší, že mu uvařím smetanovou omáčku a knedlíky. Vařím to prakticky výhradně pro něho, doma jedí zdravou výživu. Ani já si knedlíky pro sebe nevařím, jím hlavně zeleninu a drůbeží maso. Občas ale lze jíst i něco, co sice není úplně zdravé, ale určitě neublíží.
Hana Rypáčková
Nemám takové zkušenosti. Co uvařím všem chutná a vyhovuje. Jíme hodně ovoce a zeleniny...Nesladíme. Máme podobnou kuchyni, vegetariánům maso nevnucujeme...Společné jídlo si v pohodě užíváme...
Jitka Havlová
Všechny babičky. které podstrojujete dětem a vnoučatům, přečtěte si tenhle článek několikrát. Taky jsem si zvykla "našim mladým" nenutit, co nechtějí a vnučka místo sladkostí dostane jablko - a je to a jde to!
Jarmila Komberec Jakubcová
Jsme co jíme a zkoušet nové trendy ve stravování mně moc baví. Ráda experimentuji a ze všech zemí, které jsem navštívila mně nejvíc oslovila thajská nebo italská kuchyně. Jím nejméně 2x týdně ryby, rozhodně bych si nedala uzeniny nebo tlusté maso. Hodně zařazuji do jídelníčku sýry a mléčné výrobky. I seniorské věku se můžeme stravovat zdravě a chutně. Můj přítel, který byl zvyklý na klasickou českou kuchyni si pomalu zvyká i na pesto a avokádo. Chce to jen zkusit uvařit.