Učitel v nesnázích: Ach, ta roztržitost
Ilustrace: pixabay.com

Učitel v nesnázích: Ach, ta roztržitost

11. 6. 2016

 Příběh první: „No vidíte, už to vidím!“

„Dobrý den. Děkuji vám, posaďte se. Dnes máme hodně práce. Ani zkoušet nebudu. Jen zapíšu do třídnice a jdeme na to. Nenechal jsem tu posledně brýle?“
„Posledně jsme byli na exkurzi.“

„Tak se bez nich musíme obejít. Kdo chybí? Co to tady čtu?  Slečna Stalinová?  Je to možné, takové jméno?  Dneska, v kapitalismu?“
„Já se jmenuju Slaninová.“

„Tak se tak klidně jmenujte. S Vámi já ale nemluvím. Já potřebuji slečnu, která tu není“.
„To mám být ale já!“

 „Buďte si tu, ovšem v třídnici máte zřejmě čárku, že tu nejste. Kdo tu má brýle?  Pane Vlku, půjčíte mi je na chvilku? Já se musím podívat do třídnice, jestli tam slečna Slaninová je nebo není“.
„Já nejsem Vlk, já jsem Vlček.“

„Aha, promiňte. Já si Vás pořád pletu s jiným Vlkem. Tak půjčíte mi je?“
„Ano, pane profesore. Ale jsou špinavý.“

„Já Vám je čistit nebudu. Nemáme čas. Poneste to sem.“
„A trochu se viklá jedna nožička.“

„Dobrá, dobrá, necháme jí viklat, ukažte….Člověče, vždyť vy máte brýle na dálku! Poradíte mi, jak s nimi mám přečíst zápis v třídní knize?  Cóó?  Předveďte mi to!  Podívejte se mi, jestli je tam nahoře slečna Slaninová bez  čárky anebo s čárkou - že chybí ! S brýlemi pochopitelně, nasaďte si je!“
„ Já to taky nepřečtu.“

„No, to jsem přesně čekal! Tak, proč mi je sem nosíte?“
„Vy jste je přece chtěl!“

„Aha,  to máte pravdu, promiňte. Děkuji Vám aspoň za snahu, můžete si je zase odnést, pane Vlku, jsou nepoužitelné.“
„Děkuju.“

„Copak potřebujete, pane Zikeši?“
„Nic, já jsem Vám přinesl ty brýle. Já mám na blízko.“

„Výborně, to jste hodný! No vidíte, už to vidím. Tak, slečno Slaninová, definitivně se tedy dohodneme, že už tu jste a další čárku Vám nedělám. Ano?
„Ano, já jsem tu ale byla už i minulou hodinu!“

„To jsem tu ovšem zase nebyl já!  Když chcete škrtnout čárku z minulé hodiny, tak se musíte vždy obrátit na toho, kdo tu byl a ne na toho, kdo tu nebyl!  Přede mnou tu zřejmě byla nějaká češtinářka, v třídnici je zapsán předmět ČJL.Tak se o přestávce přijďte podívat, která to byla, já její podpis nerozluštím. Je to jasné? Můžeme se už konečně pustit do práce, slečno?“
„Ano, pane profesore.“

„Děkuji Vám, slečno. Hodně jsme se zdrželi….. Pane, Vlku, buďte tak hodný, mrkněte se mi ještě na hodinky!“

 

Příběh druhý: SRPŠ - schůzka s rodiči aneb Dubeníčková není Zelenková

Dobrý večer, dámy a pánové, vážení rodiče.

Já se Vám nejprve připomenu. Jsem Libor Farský a Vaše děti učím i letos v předmětu „pozemní stavitelství“, první polovinu z nich pak, (podle abecedy), ještě v předmětu“ konstrukční cvičení“. Tedy od Aleše po Moravu.  Nedávno jsem v této třídě musel převzít také třídnictví, kolegyni prof. Dubeníčkové se totiž přihodilo to, že je ve vysokém stupni těhotenství, a tudíž je v současnosti pro potřeby školy nepoužitelná. Já doufám, že spolu budeme dobře vycházet. A to včetně Vašich potomků…..Prosím, pane?

Že Vám neříkala nic o svém těhotenství?  Proč by se Vám s takovými věcmi měla svěřovat?  Možná nejste sám, koho tím překvapila. Jistěže se jmenovala jinak, než se provdala. To se stává dost často….Cože?  Já si nemohu pamatovat, kdy se vdávala. Podívejte se, na tomto ústavu jsou desítky žen. Učitelky, uklízečky, administrativní síly a paní školníková. Ty všechny každou chvíli z nejrůznějších důvodů mění svá příjmení. Na příklad, když se provdají, po prvním rozvodu se vrátí ke svému rodnému jménu, pak se znovu provdají atd. atd. Nás ostatní tím, pochopitelně, matou. To jenom Vy se jmenujete pořád stejně, pane Aleši. Vy nejste pan Aleš?  Tak promiňte, s někým jsem si Vás spletl. Ale to přece vůbec není podstatné. Já si vás všechny nemohu pamatovat. Umíte si vůbec představit, kolik mají naši žáci rodičů? Z hlavy Vám to neřeknu ani já, poněvadž nevím, kolik jich letos bylo letos přijato do prvních ročníků.

No ano, kolegyně Zelenková je tu také, učí deskriptivu. Ani u ní  nevím, kdy se vdávala , já už ji znám takovouhle. Promiňte, prosím, rád bych pokračoval. Musím pak oběhnout ještě další třídy, tak aby mi rodiče neutekli. Takže přejděme teď k prospěchu vašich ratolestí.

Cože?  Copak nejsem ve třídě S3A? Říkáte, že jste S4B? Víte to jistě? To bych tu pak nebyl správně. Což asi bude pravda, jak tak na vás koukám. V tom případě je vaše třídní profesorka kolegyně Zelenková. Takže by tu teď měla být místo mne. Ta ale těhotná není, pokud vím. Aspoň na poradě ani v drbech se o tom zatím nemluvilo. To ji asi někde zdrželi jiní rodiče.

To jste měli říct hned, že mě neznáte a že vaše děti neučím. Nevadí, nevadí, nic se neděje. Tak na shledanou, dámy a pánové, omlouvám se vám. Přeji vám úspěšný školní rok a úspěch u maturit. Třeba se ještě někdy setkáme na vašich dalších dětech. Tak na shledanou a chvíli vydržte. Paní kolegyně Červenková, jistě brzy přijde.

Má otázka pro čtenáře

Souhlasíte se mnou, že žádný učitel není dokonalý? Pokud ano, mohl být i J.A.Komenský roztržitý? A dokázal to v tom případě s humorem i žákům přiznat? (V rámci "Školy hrou").

Poznámka pod čarou.
Pokud někoho problematika školství také zajímá, dovolím si vás upozornit na své další články na toto téma, které najdete na mém profilu pod názvy „Vtipnější vyhrává“(také o roztržitosti)„O studentské recesi“, „Učitel v nesnázích“ a různé jiné, třeba o maturitních plesech anebo o MDŽ ve školách.

 

 

 

Hodnocení:
(4.6 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Danuše Brázdová
Moc se mi to líbí..
Libor Farský
Děvčata, děkuji za povzbuzení. Přijdu s dalšími příběhy ze školy a uvítal bych i Vaše články na toto téma.
Marcela Pivcová
Libore, myslím, že Tvou roztržitost překoná už jen popletený matikář Koďousek z filmu Škola základ života, zatímco profesor Hrbolek, který ve filmu Marečku, podejte mi pero, stále nebral v úvahu, že se Hliník odstěhoval do Humpolce, a byl pro něho v třídní knize znova a znova nepřítomen, Tvých kvalit v humoru nedosáhne. Doufám, že těch roztržitostí budeš mít k sepsání ještě více!
Marie Magdalena Klosová
Milý Libore,obdivuji Tvou chuť k návratům před školní lavice.mm
Zuzana Pivcová
Libore, zdá se to až neuvěřitelné, ale jsem přesvědčena, že takovíto kantoři nacházejí u lidí sympatie mnohem větší než nějací suveréni, kteří se studentům ve své nafoukané vzdělanosti nedovedou přiblížit. Budu ráda, když tu v podobném duchu práskneš na sebe ještě něco dalšího. Vůbec se nestyď!
Hana Rypáčková
Liborku- úplný Plachta.....
Jitka Prušová
pane Farský ještě jednou děkuji a letím se dovzdělat na chat "práce na PC"?
Dagmar Bartušková
Libore, dobře jsem se při čtení bavila.
Libor Farský
Paní Jituško. Vymazat to může jen redakce, ale nevidím k tomu žádný důvod. Jinak Vás upozorňuji na rubriku na chatu "Práce na PC", kde na všechny podobné dotazy vždy ochotně odpovídá pan Radek Cakl.
Alena Várošová
moc se mi líbil první článek Libore,opravdu t takové kotrmelce se ve třídě stávají.Taky pamatuji na roztržité profesorky.
Jitka Prušová
díky za upozornění, jsem na tomhle webu pár dni a ještě se pořádně v tom uživatelským prostředí neorientuju, chtěla jsem jen v rubrice Můj svět vlepit svůj příspěvek a nějak záhadně jsem zabloudila do této diskuse. Jak to odsud vymazat, nevíte?
Libor Farský
Paní Jitko P. Nespletla jste se? Zdá se mi, že reagujete na jiný článek, nejspíš na "Pošta pro mě" od p. Oldřicha Čepelky z 10.6. To není námitka, rád jsem si to od Vás přečetl, ale p. Čepelka to nejspíš číst nebude, tak mu to tam můžete zkopírovat.
Jitka Prušová
Abiturientský slet Právě jsem se vrátila- ne z Hradu, ale ze setkání se spolužáky, s kterými jsem strávila , kdysi, 4 roky na gymnasiu. Večírek měl klasický průběh: welcome drink, objednávka krmě a příslušného drinku, po němž následuje obávaný a mnou z duše nenáviděný veřejný striptýz, aneb sdělit kolektivu, co jsem od posledního sletu zažila, dokázala, eventuelně, a to především poslední dobou, kam to dotáhly moje/jejich děti. Všichni do jednoho máme samozřejmě geniální děti, vnoučata, nejlepšího manžela na světě apod., jak jinak.? Pak si dáme další drink a už to z nás leze; už to není všechno zalitý sluncem, to slunce už má náhle skvrny- tu se nám jedno dítě nepovede, tu rozvede, tu zmizí ve světě nebo jinak poskvrní dobré jméno rodiny. Když je toto téma vyčerpáno, kdosi si náhle mimoděk povzdychne, že ho něco bolí , např. záda a už to jede- k tomu má přece v tomhle věku každý co říct, 60 letá kostra prostě už občas musí někde zaskřípat, takže všichni jsme experti Uznávám, mám na to věk, patřím věkově do týhle skupiny 60i, ale přesto- pomoc! !! Stále ještě neberu pravidelně jedinou pilulku, jsme soběstačná a aktivní ve všech směrech, žádnou chronickou či jinak vážnou chorobou netrpím, a jestli v budoucnu někdy přece jen ochořím, pak přísahám, že se o tom rozhodně nikdo nikdy nedozví. Tím chci říct, že mě k smrti nudí tyhle nevyžádané detailní reportáže z čekáren u obvodního lékaře či specialisty, stížnosti na skandální necitlivost ošetřujícího personálu či podrobný přehled aktuálních chorobopisů apod. Chodím pochopitelně sice čím dál častěji na pohřby ,ale zjistila jsem, že mne poslední dobou už vlastně přestalo dojímat , že se zase "kácelo v našem lese" a kdo z mých vrstevníků přitom přišel na řadu- prostě jednou tam musíme všichni, to je snad každýmu jasný a každý máme svou svíčku různé délky, tak nač se tím předčasně stresovat, že? Nedávno jsem seděla na břehu řeky se svou dcerou a jejími vrstevnicemi- tlachalo se a žertovalo na zajímavá témata jako děti, chlapi, móda a bylo mi mezi nimi dobře, protože ta jejich 30-35letá témata mi zkrátka byla mnohem bližší , než ta z oboru zdravotnictví či pohřebnictví. Carpe diem- to je mý současný heslo- protože: život mám jen jeden; předchozí 2/3 jsem věnovala druhým, tu poslední 1/3 si ,s dovolením , ponechám jenom pro sebe? Mějte se rádi, nejdříve sebe a pak ty ostatní, protože jedno s druhým souvisí!
Anna Čípová
Vtipné a ze života. A co takové omluvenky? Mám jednu z letošního roku. "Zapomněl jsem přijít."
Zdenka Jírová
Já se pamatuji na jednoho profesora, který byl hluchý a my jsme to využívali a dělali jsme si z něho legraci. On ale byl k tomu ještě roztržitý, tak to někdy bylo opravdu veselé.
Alena Tollarová
Libore, díky Tvému vyprávění jsem se zase jednou pořádně zasmála. Přidej, prosím.
ivana kosťunová
Libore, je to ze života a ještě jeden mám Novák se hlásí Učitel matematiky : Co chceš Nováku ? Novák : Pane učiteli, já jsem nerozuměl poslednímu příkladu, můžete ještě jednou vysvětlit ? Učitel : Když tomu nerozumíš, tad se mě neptej !
Hana Lancová
J. A. Komenský byl určitě roztržitý, ale stojí historicky na tak vysokém piedestalu, že si ho v takové situaci nedokážu představit. :-)))
Elena Valeriánová
Taky jsem měla pár roztržitých profesorů a dá se říct, že jsme z toho náležitě těžili. A zbyly jen vzpomínky. Pobavila jsem se.
Naděžda Špásová
Liborku, mají to ti kantoři ale zapeklité, viď.
Zdena Proboštová
Tak nějak mi to navodilo "Pelíšky" ale to byla jiná roztržitost. I když roztržitost je vždycky stejná. Dobrý !
Libor Farský
Výborně, Ivanko. Je to ze života? Má kolegyně, učitelka dějepisu mi zase vyprávěla, co se dočetla v písemce: "Dubček a jemu podobní udržovali trvale pracující lid v bezvědomí".
ivana kosťunová
To by byl scénář ! Moc jsem se nasmála, ale zfilmované by to asi vyniklo lépe. Humoru není nikdy dost. Těším se na další takové články. A pro inspiraci profesorka dějepisu : A nakonec je popravili, až byli úplně mrtví "