Zabíjíš ve mně lásku
Ilustrační foto: pixabay.com

Zabíjíš ve mně lásku

24. 6. 2016

Zabíjíš ve mně lásku, která znovu a znovu vstává

z mrtvých a prahne po nektaru tvé krve.

Zatracuješ mne v hodině tvé otrávené

pravdy silnějšího. 

Má stokrát pobodaná víra, vláčená bahnem

tvého druhého JÁ, už nemá sílu bojovat.

Vzpomínky, vteřiny splynutí, fantazie nocí.

Strach z osamění, jak ztráta paměti.

Ne.

Nedokážu žít ani bez tebe, ani s tím zrcadlením,

které mi nabízíš v hodině mého smíření.

 

  ilustrační foto: pixabay.com

Hodnocení:
(5 b. / 2 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Člověk cítí, jak sám sebe ničí, a přesto z toho bludného kruhu nedokáže uniknout. Kdysi to i u mě tak bylo. Naštěstí kdysi.
Jana Šenbergerová
Hezky jste to napsala a já jsem moc ráda, že mám všechny drásavé "laskavosti" za sebou.
Alena Várošová
Pěkná,ale těžká báseň jak napsala paní Jarmila.
Jarmila Peerová
Těžká báseň,působí nejdříve depresivně,ale přechází ve smutek a obnažení se až na dřeň...a přesto se mi líbí,nacházím tam něco,co jsem kdysi také prožila...díky