Nevím, proč jsem taková?
Ilustrační foto: pixabay.com

Nevím, proč jsem taková?

20. 6. 2016

Já vím, že bych měla být stále veselá, měla bych myslet jen pozitivně, měla bych být akční a odvážná, měla bych žít přítomností a důvěřovat všem lidem... Jenže, každý jsme nějaký. A já jsem, bohužel, už od dětství bojácná, úzkostlivá, nerozhodná a nedůvěřivá.

V dětství strach z otce opilce, v manželství strach z agresivního manžela a strach o děti. Dá se říct, že celý život strach o všechny a o všechno. A k tomu celoživotní boj. Boj proti strachu a stresu. Ovšem boj naprosto zbytečný a marný. Jsem totiž pořád stejná.

V moudrých knihách jsem vyčetla a od přátel vyslechla, že si za to všechno patrně můžu sama.. A asi to tak bude.

Nevím sice jak, ale určitě jsem nějakým způsobem zavinila, že byl můj otec opilec, že byl můj manžel agresivní cholerik, vinu patrně nesu i na smrti dítěte, které mi zemřelo při porodu. Určitě jsem zavinila i to, že nás v Paříži přepadli a následná operace páteře mi nepomohla k návratu do normálního života...

Ano, za všechno si můžu sama. Neměla jsem se totiž vůbec narodit. Pro takové, jako jsem já, je život utrpením.

Možná by stačilo užívat užívat nějaké prášky na hlavu. Pak prý mi bude všechno fuk a bude se mi lépe žít. Poradila mi jedna dobrá kamarádka, která takové prášky užívá.

 

 

Hodnocení:
(4.9 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Danuše Brázdová
Paní Evo, nedá mi to a musím napsat ještě tento dodatek. Paní Čáslavská byla bezesporu vynikají sportovkyně, o tom není žádných pochyb. Zmínka o jejím synovi mi však nedělá dobře. Četla jste knihu "Prostě, zabil jsem svého otce", kterou napsala sestra pana Odložila ? A četla jste o tom, jak syn paní Čáslavské dostal milost a neodseděl si za tu vraždu ani jeden den ? A četla jste o tom, jak střední školu sice neudělal, ale šel hned na vysokou studovat práva...? Doporučuji k přečtení...
Danuše Brázdová
Milá Evo, děkuji Vám za slova útěchy. Věřte mi, že i já se snažím radovat z každé maličkosti. Hodně čtu a snažím se i psát.. A koupili jsme si chatu v lese a podle možností jsme tam s manželem trávili maximum času. Říkala jsem si, že když se nedostanu nikam mezi lidi, budu se aspoň přírodou kochat.. Vypadá to však, že ani tato radost mi nemá být dopřána... Objevil se tam nový soused a znemožňuje nám průjezd kolem své chaty. Pomalu se vyrovnávám s myšlenkou, že tam jezdit nebudeme. Ano, zatím bych mohla být v klidu, protože mám manžela, byť o 12 let staršího, ale zdravého, schopného a hlavně ochotného mi se vším pomáhat . S pomocí dětí ovšem nevím, jestli mohu počítat.. Jak jsem již psala, možná by mi zajistili nějaký lepší domov důchodců, ale mají své rodiny a svou práci. Je to jiná generace a jak to kolem sebe vidím, neznám nikoho, kdo by se obětoval kvůli rodičům.. a protože obavy ze všeho a ze všech jsem měla vždycky, doléhají na mě občas i teď. Nevím, proč jsem taková.....
Eva Krausová
Danuše, ani já neprocházím skvělým obdobím, přišla jsem tragicky o všechny z rodiny, už nikoho nemám, jen fenku Meginku a kamaráda Lukyho. A také "chůvičku" mé Meginky Vlastičku. Zrovna včera mi řekla větu, buďte na sebe hodná, já také někdy jsem. A o tom to je. Hledat i v době trápení střípky štěstí. Dopřát si kytičku pro radost, poslouchat hudbu, co máte ráda, přečíst si knihu. Dnes jsem četla články o Věře Čáslavské, kde tuším její syn řekl, že byla za všechno její dobro potrestána, kdeže tedy je ten Bůh... Ona po zlatém dešti úspěchů pak prožívala dost těžký život, přesto se nevzdávala. Tito lidé, kteří se nevzdávají jsou myslím ti nejlepší. Jen se mi nezdá, že Vaše děti nemají na Vás čas. Co já bych za to dala, kdybych se mohla o maminku starat, než mi odešla jsem si už zjišťovala, jak bych se o ni nejlépe postarala, nechala bych bývala i práce a byla bych tu jen pro ni. Nebylo mi to ale dopřáno a maminka mi odešla navždy... A i kdyby jste zůstala jednou bez manžela, třeba by Vám pomohla pečovatelka u Vás doma, i to je řešení. Prášky žádné neberte, to je myslím cesta do "pekel", maximálně zkuste Tryptofan od firmy Brainway, to by Vám mohlo pomoci a neublížit, ale ani to bych nebrala každý den, jen když je člověku hodně ouzko... Přeji Vám hodně sil a střípky radosti a štěstí.
Olga Gálová
Danuško, jsme každý jak jsme. Všichni jsme nedokonalí. Ale máme rozum. Máme možnost přemýšlet. Co se stalo, stalo se pro naše poučení. Abychom se mohli stát dokonalejšími. Tak hlavu vzhůru. Přijmi se. Přijmi všechna poučení. Všem lidem nevěř. Nejsou všichni dobří. Jsou i zlí. Jsou i nepřející. Neodsuzuj je, ale dej si na ně pozor. Odpouštěj, ale nepřátel se s nimi. Prášky neber. Nebudeš přece ze sebe dělat blbce...
Jiří Libánský
Ja jsem presvedcen, ze kdyz ma nekdo problemy, obavy a nebo se mu práve nedari, jsou pratelé ti, kterým se muze sverit. Myslim ze na i60.cz se vzdy nejací najdou.
Danuše Brázdová
Paní Vaculíková, moc děkuji za Vaše slova.
Hana Šimková
Že si za všechno může sama, napsala paní Danuše a ne já, ale jak myslíte ., já už se zdržuji všeho.
Elena Valeriánová
Pani Šimková, víte že by mě docela zajímalo, jaké to články by se měly na tomto webu objevovat? Jsem tady relativně krátkou dobu, ale nikde jsem neviděla, že by nějaké téma bylo zapovězeno. Je ale pravda, že když jsem nakoukla na autorčin profil, měla jsem pocit, že tam píše ještě někdo jiný pod stejným jménem. Přesto paní Danuši nezavrhuji, člověk nikdy neví, co na něj v životě ještě čeká.
Eva Balúchová
Já souhlasím s paní Vaculíkovou,zrovna jsem něco podobného chtěla napsat a vy jste to napsala za mě.Né všichni senioři jsou akční a právě ty co potřebují naši pomoc bychom měli alespoň virtuálně podpořit.Takže se paní Danuše nebojte a klidně se vypovídejte.Je pravdou,že svěřená starost je poloviční starost.Komu to vadí,ať to nečte.Nakonec bych napsala:prášky né pokud to nebude nutné,to se raděj vypovídejte nějaké kamarádce.U mě to funguje.
Danuše Brázdová
Paní Šimková, nevím o tom, že by bylo někde stanoveno, co se zde má nebo nemá psát. Na nikoho nic neházím a NIKOHO nenutím, aby mé články četl. Je mi jasné, že Vy, taková úspěšná, zdravá a seběvědomá učitelka nemůžete pro mě mít pochopení. Přeji Vám hodně, hodně a hodně zdraví ...
Hana Šimková
Pani Libuško nic ve zlém, ale přečtěte si ještě jednou ten článek a pak i ty články minulé. Je pravda, že jsem to neměla číst.
Libuše Křapová
Paní Hanko, proč tak zle? Vždyť pokud vám tento tak článek vadí, stačí ho nečíst. Každý řešíme své problémy jinak a většinou hodně pomůže, když je sdělíme někomu druhému. Nic ve zlém, jen mne vaše reakce udivila
Hana Šimková
Tak si myslím, že má každý z nás nějaký problém, ale nevím proč je na nás házíte. Tady by se měly objevovat úplně jiné články. Jediná pravdivá věta je asi uprostřed článku, kde Vám přátelé říkají, že si za to můžete sama a si to bude pravda.
Dagmar Bartušková
Starosti o sebe si nepřipouštím. Moji mladí také pracují od rána do večera a mockrát od večera do rána, v dnešní době nic výjimečného. To ale neznamená, že si na mě neudělají čas. Někdy přece stačí jen brnknout, a říct : " Ahoj mami, jak se máš, nepotřebuješ něco? Půjdeme na oběd, večeři?" Jen se pořád neřešit. Pěkný den.
Hana Rypáčková
To je jiná situace. Chápu, že jste smutná a není vám do skoku. Pak takovýto akční web není to pravé ořechové. Také mě v situaci, kdy mi není do smíchu, aktivity ostatních připadají jak z jiné planety. Ale. Nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko. Prožít si každou minutu a starosti nechat dětem.Však oni si ten čas na maminku najdou a postarají se..Buďte ráda, že o vás manžel pečuje a mějte se rádi. Udělejte si hezký den. Přeji vám to ze srdce.
Danuše Brázdová
Paní Bartušková, dcera je porodní asistentka, pracuje na směny , má děti a manžela, který denně pracuje do večera. Sama často potřebuje pomoc od tchánů. Nevím, jak by se ještě mohla postarat o mě ? Syn také pracuje denně do večera, takže také nevím, jak by se o mě mohl starat ? Možná by mi mohli platit nějaký lepší domov důchodců. Řekněte mi upřímně, Vy byste si na mém místě starosti opravdu nedělala ??
Dagmar Bartušková
Milá paní, čekala jsem na Vaše zareagováníį. Netušila jsem, že máte dvě děti. Tak Vaše starosti by měly být a priore, jejich.
Danuše Brázdová
Vážená paní Šimková, nikoho jsem přece nevybízela, aby mě litoval, jen se občas zamýšlím nad svým životem. A věřte mi, že jsem si nic nevymyslela.. S agresivním manželem jsem se po 30 letech rozvedla a po čtyřech letech samoty jsem se znovu vdala. V článku " V lázních jsem si to užila" jsem byla se svým nynějším manželem. Jezdili jsme po dovolených, chodili jsme tancovat a prožili jsme pár pěkných let. To se ovšem nijak nevylučuje s mým životním údělem, kterým je neustálý strach a stres.. Pak jsme byli v Paříži přepadeni.. Nyní jsem už třetí rok po operaci páteře a přesto, že jsem zkusila všechno možné /Dornovu metodu, McKenziho metodu, Vojtovu metodu, akupunkturu, SM systém, plavání atd., atd./, nepomohlo mi nic. Pohybuji se jen po bytě a o berlích. Můj zdravotní stav se neustále zhoršuje. Nemohu jít mezi lidi, nemohu jít ani do obchodu a už se nedostanu ani k doktorovi. A bez manžela se neobejdu vůbec. Vzhledem k tomu, že je manžel o 12 let starší /letos mu bude 77 let/ a prodělal infarkt, stále častěji mě přepadají myšlenky na to, co by bylo, kdyby tu se mnou nebyl... ? Čeká mě vozík, ústav, LDN nebo co ? Mám syna a dceru, ale ti mají své životy a vůbec nevím, jestli bych po nich mohla žádat, aby se o mě starali.. Nedivte se mi proto, že si ze své nemohoucnosti doslova zoufám... Víte, kdo to nezažil, tak to asi nedokáže pochopit.
Zuzana Pivcová
Taky jsem si dodatečně na Vašem profilu všimla, že jste své první články, včetně toho, který vzpomíná Hanička, psala ještě dříve, než jsem se sem přihlásila i já. A vůbec jste nepůsobila nějak sklíčeně. Co se tedy stalo?
Hana Šimková
Paní Brázdová proč píšete takový článek a necháte se litovat. V článku " V lázních jsem si to užila" vyzníváte naopak velmi šťastně a spokojeně i se svým manželem.
Marie Novotná
Se vším ,co je tady napsané se dá jen SOUHLASIT ! Íčko mi pomáhá a věřím,že nejen mě.Nevěříte ? vyzkoušejte a uvěříte.Začtěte se do různých článků,přečtěte komentáře a pochopíte.Nasaďte si jiné brýle,nemusí být růžové,jen sundejte ty černé.Na světě je přece krásně.např.Koukněte na článek Eleny:Fotoreportáž
Marie Seitlová
Paní Dano, dnes jste se nám otevřela a vše popsala a nyní udělejte pomyslnou tlustou čáru a už se nekoukejte zpět. Choďte často na ičko, do ulic, bydlíte v krásném městě, do okolí,.... Všude jsou lidé a určitě nějakou spřízněnou duši najdete. Škoda, že jste s námi nejela na sraz do Loučné. Tam by jste poznala osobně spoustu příjemných lidiček.
Jarmila Komberec Jakubcová
Život není vždy co chceme, je to co máme.Nikdo za nás nic neudělá a prášky nic neřeší. Problémy si musíme řešit my sami nebo s pomocí své rodiny a přátel. Tady na íčku máte velkou možnost a hlavně příležitost najít báječné lidi. Proto vlastně tento portál vznikl aby pomáhal navazovat přátelství nejprve virtuálně a později i osobní na různých akcích. Ale je to jen a jen na vás.
Dagmar Bartušková
Paní Danuše, měla byste se už konečně odrazit, a ne se neustále obviňovat. Za Vaším otcem a mužem jste měla dávno měla udělat tlustou čáru, a ne se v tom pořád babrat. To jsou odžité kapitoly! Věřte, že lidí s podobným osudem jako Vy, jsou mraky, ale vstali, oklepali se, a šli dál. Utápíte se v tomto kruhu kolem dokola, soustředite se jen na sebe, a to není dobré. Ale, každý jsme strůjcem svého já. Je to jen na Vás... Hlavně se n e l i t o v a t! Jo, a nemoci?! Těch mají lidé také dost, jen si to mnohdy nechávají pro sebe, a nezatěžují jimi ostatní. Tak hlavu vzhůru a uvidíte, že bude líp! ☺☺☺
Alena Várošová
Paní Danuše žádné prášky na hlavu,přestaňte se stále dokola obviňovat.Za události,které jste popsala na tom nenesete vinnu,je to souhra náhod.Neche si říct buďte statečná,musíte se naučit s tím vším co jste prožila žít.Jsou tu i lidé ,kteří mají možná lehčí a také mnohem těžší problémy..Věřím,že Vám stránky íčka narhradí nějaké prášky na hlavu,to už je to poslední,aby jste se otupila a bylo Vám všechno jedno.Tak hlavu vzhůra a přeji Vám,jen to nejlepší.Hezký den i když u nás prší.I v dešti lze najít kouzelné kapky a vidět svět pozitivně.
Karel Boháček
Paní Hano, proto jsou tu lidi, pomáhejme si. Danuška potřebuje druhého, obětavého a silného , proto jsme tu i my Ičkaři. S nemocnou duší se nikdo neuzdraví sám.
Hana Šimková
To Vaše povídání mi připadá hodně bolestínské a nesmyslné.Musíte si pomoci sama .Postavte se na nohy a přestaňte se litovat.
Elena Valeriánová
Danuš, vítejte v široké rodidně íčka. Rodině, která je někdy trochu rozhádaná, ale když je někomu ouvej, tak ho zase podrží. Věřte, že vím o čem píšu. Nemám hluboké znalosti lidské psychiky, jen ty, co přinesl život. A tak bych Vám chtěla napsat, musíte se smířit sama se sebou a neklást si na svá bedra všechnu vinu světa. Otec byl opilec, protože byl zřejmě slaboch, agresivní manžel stejná kategorie. Smrt dítěte, ta tak lehko nepřebolí, ale už je to dávno. A žít se musí dál. Hledejte v životě to pozitivní, pozitivně naladěné lidi, najděte si nějakého koníčka. Vyhýbejte se negativním a zlým lidem a to doslova. Mám jednu známou, která mě po třech minutách hovoru dokáže srazit pomalu až na dno. Tak když ji vidím, raději přejdu na druhý chodník. Dneska jsem dostala mail s moudry Seneky, tak jedno na závěr: dokud osud dovolí, žijte v radosti.
Karel Kafka
Dano,psychoterapeut nerovná se psychiatr,psychoterapeut léčí slovem a pomáhá nastavit nový vztah k vlastnímu životu. Posbírejte se a začněte šikovně bojovat-vždy to stojí za to,to Vám upřímně přeji. K.
Naděžda Špásová
Dano, pokud se budete pořád litovat, nikdy se z toho nevyhrabete. Taky jsem měla otce alkoholika, jeho agresivita postupně rostla. Vyřešila jsem to odchodem z domova, i když si to trauma stejně pořád nosím sebou. Není ostuda vyhledat pomoc. V posledním zaměstnání jsem zažila šikanu a skončila u psycholožky. A věřte, jde to i bez prášků. Dodnes jsem jí vděčná. Vy jste to měla hodně těžké, ale zkuste to. Život za to stojí a já vám přeji, ať se vám to povede.
Karel Boháček
ještě jednou jsme rozebrali s mým kamarádem bylinkářem Váš článek a pro Vás by se hodila bylinka Mulungu. Je k dostání na intern.obchodech.
Ilona Kolářová
Milá Danuško, život je takový, jaký si sám člověk vybere. Nezdá se vám až příliš náhod, že od vašeho narození se situace pořád opakuje. Jenom samý strach, deprese- Musíte najít lásku sama k sobě. Musíte změnit sama sebe, možná by vám pomohla nějaká kniha, která by vás nastartovala. Já neměla také lehký život, několikrát jsem byla na samém dně a teprve posledních deset let můžu s jistotou říci, že jsem na světě šťastná raduji se z každého dne, z každé chvilky. Vždy si dokážu najít něco hezkého. Zkuste se pro začátek podívat na internetovou televizi http://cestyksobe.cz/ . Také můžete zkusit na YouTube kanál J. Havelky (má tam videa jako Cesty z deprese apod.). https://www.youtube.com/channel/UCL34otk4IhbVdGDr6oiMcCA Držím vám palce, ať se z vašich chmur co nejdříve dostanete. Také mi můžete klidně napsat, pokud budete chtít. ilcikolarova@seznam.cz
Helena Votíková
Danuše musíte věřit hlavně sama sobě. Prášky nechte kamarádce. Třeba si sedněte na zahrádku kavárny a jen pozorujte ruch kolem sebe, zkuste něco nového, objevte nové záliby, tím nemyslím nějaký adrenalin, třeba zkuste kreslit nebo něco jiného. Podělte se s námi o tom co se vám povedlo i nepovedlo. A možná ta prášková kamarádka není pro vás to pravé... Promiňte, ale možná, že na vás působí právě opačně, že vás její bezstarostný stav deprimuje. Ale také to tak být nemusí, jen mě to napadlo....
Olga Štolbová
Takový už je život, pro někoho utrpení, pro někoho procházka růžovou zahradou. Ani jedno není celá pravda, ale radost si udělat, to musíme sami. Danuše, to určitě také umíš, jen si sama nevěříš. Na íčku se to, možná, naučíš. *****
Věra Lišková
Na každého člověka někdy padnou chmury, ale je třeba neztratit naději, že bude líp. Možná by jste měla vyhledat dobrého psychologa, který by vám pomohl překonat těžké období. Je běžné, že psychické trauma po přepadení přetrvává a hojí se déle než jiné zranění. Přeji Vám vše dobré a odvahu ke změně.
Karel Boháček
Karle , ano rada psychoterapeuta je výborná, ale měl jsem pak řadu lidí co se nemohla zbavit vedlejších příznaků z prášků - další vedlejší deprese, nespavost, vysoký tlak, nadváha, otoky , impotence . Přitom opravdu stačily a pomohly pak bylinkové tinktury, čaje a koupele.
Karel Kafka
Já z jiného soudku: kvalitního psychoterapeuta,se kterým si budete rozumět,takoví umí zázraky! Bylinky v tomto případě docela určitě nepomohou. K.
Hana Rypáčková
Milá Danuško, nikdo není neustále veselý a rozjásaný.I ten největší klaun společnosti je někdy smutný a zasmušilý. Ale je si třeba říci, že život je třeba dohrát do konce. Smutné úvahy častěji zažeň do kouta. Je dobré mít společnost lidí a zvířat a popíjet meduňkový čaj. /Ten mám já ráda, ale mateřídouškový taky./ A Karel dobře radí. Rozhodně se přidej k nám na chatu i60 a nechoď na Ring./Tam je někdy malé nedorozumění/. Vítej.
Zuzana Pivcová
Hlavně bych Vám přála, abyste se přijala sama, takovou, jaká jste, bez pocitů viny, křivdy, bez obav a nedůvěry. Vím, těžko se radí, ale někdy stačí málo, aby si člověk uvědomil, že tu je potřeba a že může udělat radost někomu jinému. A tady na portálu potkáte lidi, kteří také leccos prožili. A věřte i Karlovi ohledně přírodních prostředků.
Eva Balúchová
Neměla jste jednoduchý život.A ze situace, v jaké jste nyní, se těžko dostává,já vím.Zkuste některé rady pana Boháčka.A choďte si aspoň povídat za námi na íčko.Jsem ráda,že je tady zase někdo z Moravy.
Karel Boháček
Prášky proboha ne ! Máme tu skvělé bylinky - rhodiola - ta je nejlepší na psychiku,meduňka, třezalka, valerián, hloh, šišák. Obklopte se opravdu kvalitními lidmi, ať budou třeba jen dva , mějte zvířátko, dělejte si každý den radost, choďte do přírody. On vnitřní smutek je opravdu zabiják č.1. Pohodičku paní Danuško - život je krátký ,ale tak krásný...
ivana kosťunová
Pěkně jste se vysmála všem těm zaručeným radám. Tváří v tvář realitě jsou to jenom rádobychytré bláboly. Každý žijeme jak umíme a umění poprat se se životem je v životě to nejtěžší. A když už se to konečně naučíme, tak je nám t tak nějak jedno.
Květa Chobotová
Milá Danuško, to je dobře,že jste vše napsala....já měla život do 50let taky všelijaký a teď už šestý rok si prožívám radost, pohodu,klid... přeji Vám,aby jste našla v sobě tu krásu žití a bytí, kterou Vám nikdo nemůže dát ani brát je Ve Vás! S láskou zdraví Květa