Ulice

Ulice

2. 8. 2012

Ne, nebojte se, nechci psát další díl nekonečného seriálu, chci se jen s vámi podělit o své dojmy ze svého dětství a mládí. Ulice, o které chci psát, je dnes spolu s náměstím, do kterého ústí, městskou památkovou rezervací.

Město bylo založeno r.1295 Václavem II, jeho dominantou je katedrála sv.Bartoloměje vysoká 102 m a na její vyhlídku vede 301 schodů. Město bylo založeno jako důležitá obchodní křižovatka z Prahy do Bavorska, narodilo se tu a žilo spousta umělců a osobností. Dnes soutěží o hlavní evropské město kultury 2015, a to právem.

Činžák z r.1910, ve kterém jsme bydleli, stojí v řadě podobných domů, nyní dostal nový kabát, je jak nová pětka, řekl by lidový vypravěč, když náhodou procházím tímto místem, nesměle se podívám do „našich oken“, zachvěji se, zkusím vchodové dveře, jsou odemčené, drze vniknu dovnitř, projdu dlouhou chodbou, zastavím se před prvními schody, něco přitahuje můj pohled, otočím se, poštovní schránky, jistě, která byla ta, ze které jsem tak ráda vybírala dopisy od svého milého? A pak ji vidím, jistě, ta úplně vpravo zkraje, to je ona a nemá majitele, chybí jí přední strana. V tu chvíli mě napadne, že je pořád naše, že nechce, aby z ní někdo jiný vybíral poštu, sice podrchaná, ale naše!

Nevyběhnu už do třetího patra, jednak by mě to stálo moc námahy a jednak tam na mě nikdo nečeká, starostlivá maminka a shovívavý tatínek svou lásku už dávno rozdali, jen starý činžák v novém kabátě tu majestátně stojí a vyvolává ve mně nostalgický zmatek. Rychle se otočím a vyběhnu na rušnou ulici, ještě mě tu někdo bude považovat za slušně řečeno nezvaného hosta.

Rozpačitě se rozhlédnu kolem, je tu skoro všechno tak, jak to bylo před desítkami let, ulice nesčítá ani 20 popisných čísel a každý tu našel vše, co potřeboval, je libo nové brýle či kolo pro synka? Byl tu kadeřník, byl tu řezník, je tu ještě pořád spořitelna, což takhle na nové šaty, mladá paní, vzpomínám na haldy melounů, které se jen tak válely před naším vchodem, když byl závoz zeleniny, skoro rodinný koloniál, kde se všichni znali. Potřebujete spravit brašnu? Zeptejte se u nás v ulici! Něco se přece změnilo, jezdí tu více aut a na rohu láká cestovní kancelář za hranice všedních dnů. Jen bývalý, raně gotický Františkánský klášter s kostelem Nanebevzetí P. Marie je jednou z nejstarších městských staveb z konce 13.století, klidně a majestátně dohlíží na moji ulici a možná pamatuje na malou holku, která tam kolem něho snad denně procházela a tenkrát ještě netušila, že bude na tuto kouzelnou ulici tak nostalgicky vzpomínat!

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Chodorová
Jsem ráda,že jsem mým vzpomínáním připoměla vzpomínky i ostatním,díky děvčata!
Růžena Antlová
Každý rád se vrací na místa kde vyrůstal i já jednou ročně zavítám ke 3 rybníkům kde stále stojí malý domeček v kterém jsem kdysi vyrůstala dokonce u rybníků stojí olše které jsem jako desetiletá holka s maminkou na břeh sázela.Dnes jsou z nich obrovské stromy .Místo studny na dvorku stojí bazén domeček je opravený a já kdykoliv okolo jdu tak vzpomínám.
Zuzana Pivcová
Říká se přece, že ke každému člověku existuje někde jeho dvojník, to může platit v každém ohledu, ne kompletně celá osobnost od A do Z, ale v jedné oblasti. A tady už se něco rýsuje. Pro dnešek dost, mějte se hezky.
Jitka Chodorová
Zuzko.je mi ctí být váš myšlenkový Blíženec,děkuji vám!
Zuzana Pivcová
Také jsem měla pořád touhu proniknout do "našeho" domu i bytu, až jsem to uskutečnila. Jsem ráda a tím jsem tu vzpomínku uzavřela. Děkuji za další shodné pocity a myšlenky, Jitko.