Rodina
Ilustrační foto: pixabay.com

Rodina

11. 7. 2016

Můj muž není Petr, a přesto je to skála,
o kterou jsem vždycky stála,
mé děti - to je zrcadlo,
v němž sleduji, co mne dřív jen tak napadlo .... a zapadlo,
má vnoučata - tatata, ratata,
jsou mého stromu života již nečekaná poupata.

 

 

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Prušová
děkuji, ani nevím, co mne to popadlo, protože v řeči vázaný jsem se doposud nikdy nevyjadřovala- asi na mne na stará kolena skočila nějaká muza- bezpochyby jsem se nakazila na tomto webu ;-)) jen mi naskočil úryvek "Petr, to je skála..." a už to jelo samo...
Anna Čípová
Vnoučata - poupata, to je krása. Moc pěkné.
Květa Chobotová
Jé, to je tak nádherné...děkuji, v úctě Květa
Jan Krones
Chtěl jsem být skálou jako Monte Cristo – pro ženu poklad a pevné místo! Značně jsem změknul když přišly děti jenom jsem zíral jak ten čas letí. Bumtaráratata už jsou tu vnoučata, za hříchy mých dětí sladká odplata…
Zdena Proboštová
U mě taky dobrý... :-)
Marie Seitlová
Pěkné
Alena Tollarová
Pravda pravdoucí!
Jana Šenbergerová
To se mi líbí. :-)
Alena Vávrová
Krátce - stručně - výstižně !
ivana kosťunová
a tak to prostě je