Chata je radost i starost
Ilustrační foto: pixabay.com

Chata je radost i starost

15. 7. 2016
Přibývá seniorů, kteří se natrvalo stěhují na své chaty a chalupy. A také lidí, kteří si touží na penzi nějakou chatičku či chaloupku pořídit. Ale pozor, velký český fenomén chataření přináší nejen radosti, ale i hodně starostí. 
 
Chatařů a chalupářů je v Česku více, než bývalo za socialismu. Takže neplatí tvrzení, že si chaty lidé pořizovali proto, že za totality nemohli běžně cestovat do zahraničí a chtěli se nějak realizovat. Pravda je taková, že chataření má v České republice obrovskou tradici a podléhají mu další a další generace. Většina chatařů a chalupářů má stejný sen: Až přestanu pracovat, budu na své usedlosti v přírodě trávit co nejvíce času, ideálně úplně celý rok.
 
To, co vypadá ideální, však má zpravidla ve skutečnosti k ideálu daleko."V penzi jsme si s manželem splnili sen a odstěhovali se na chatu do Beskyd," vypráví dvaasedmdeástiletá Anna, bývalá učitelka z Ostravy. "Třípokojový byt ve městě jsme vyměnili za jednopokojový a plánovali jsme, že v něm budeme jen za mrazivých dnů nebo když budeme muset něco ve městě vyřizovat. Jenže po pár letech jsme zjistili, že vzhledem k věku a nemocem nejsme schopni chatu  udržovat. Sečení trávníků nás vysiluje, zahrada pustne, protože nemáme sílu neustále stříhat stromy. To, co jsme dříve lehce zvládali o víkendech, nám dnes připadá jako těžký úkol. Syn žije v Praze a nemůže nám jezdit pomáhat. Těšili jsme se, jak úsporně budeme na chatě žít. Realita je taková, že jezdíme do supermarketu v Rožnově pod Radhoštěm dvakrát týdně a utratíme více, než jsme utráceli ve městě. Nejhorší je, že manžel těžce onemocněl a vůbec nevíme, jestli na chatě budeme moct žít, když bude muset častěji jezdit po lékařích. A do miniaturního bytu v Ostravě se nám teď také nechce, nejsme tam zvyklí, stýská se nám po bytě, ve kterém jsme žili celý život," vysvětluje.
 
V mnoha chatových osadách se odehrává podobný jev: Senioři tam tráví čím dál více času. A na obchodech a sloupech elektrického osvětlení se u chatových osad objevují stále další inzeráty typu: Seniorský pár hledá ke koupi víkendový domek k této oblasti.
 
"Trend využívání chat a chalup k trvalému bydlení je výrazný a nejstálejší je u majitelů rekreačních nemovitostí, kteří jsou v důchodovém věku," potvrdil obchodní ředitel realitní kanceláře Sting Michal Kresta. Podobnou zkušenost mají i další realitní makléři. "Chaty volí k trvalému bydlení často méně movití lidé, kteří přenechali byty dětem nebo se tak chtějí zbavit břímě platby vysokého nájemného v městských bytech," uvedl Ondřej Diblík ze společnosti Lexxus. 
 
Je ovšem velký rozdíl, jestli se člověk na penzi stěhuje na chatu či chalupu, kterou má dlouho a má ji upravenou podle vlastních potřeb nebo si objekt zakoupil speciálně pro toto životní období. Může to přinést nepříjemné situace. "Koupili jsme si na penzi chatu, která vypadala skvěle," říká bývalý stavební technik Karel z Opavska. "Vzhledem ke své profesi jsem byl přesvědčen, že poznám, v jakém je technickém stavu. Vypadala dobře, potvrdil to i syn, který je taky stavař. Koupili jsme ji v zimě a už v létě jsme zjistili, že studna, o které bývalý majitel tvrdil, že je perfektní, v létě vysychá. Takže jsme museli investovat desítky tisíc do nové studny vrtané. Padla na to velká část úspor na penzi. A postupně jsme do chaty vrazili jejich zbytek, protože se stále ukazovaly nějaké nedokonalosti, které jsme při sebepečlivějším zkoumání neobjevili při koupi. Naše chyba. Ale vysněný úsporný život v přírodě s ovocem a zeleninou z vlastní zahrádky nás přišel poměrně draho," přiznává.
 
A to ještě není všechno. V zimě zjistil, že se svým starým malým renaultem v závějích až ke vchodu nedojede, takže uvažuje o koupi silnějšího auta s pohonem na všechny čtyři kola. "Prostě nás nenapadlo, že když napadne v Beskydech hodně sněhu, naše stařičké autíčko bude bezmocné," dodává.
 
A další konkrétní příběh, poněkud optimističtější. "To, že mám chalupu, mě udržuje v kondici," vysvětluje jednaosmdesátiletý Slávek z Ostravska. "Když jsem ovdověl, prodal jsem byt a nastěhoval se na chaloupku, kterou jsme si se ženou koupili, když mám bylo padesát. Samozřejmě s plány, jak si v ní užijeme důchod. Manželka si užila jen pár let, já měl více štěstí. Kamarádi, kteří žijí v panelácích nebo penzionech pro seniory, naříkají, co všechno je bolí a co nezvládají. Já zvládat musím a stejně tak musím překonat bolesti. Díky tomu, že na chalupě je pořád co dělat, ještě žiju. 
 
Sekání trávy, cesty autobusem do obchodu, příprava dříví na zatápění, to vše mě udržuje v kondici. A ještě si můžu za peníze, které jsem ve městě dával na nájem, dopřávat lepší jídlo a pivíčko v nedaleké vsi," říká.
 
O podobné idyle sní čím dál více lidí. "Těch, kteří prodávají či pronajímají byty ve městech a stěhují se natrvalo na chaty a chalupy, opravdu stále přibývá. Ten trend začal před deseti lety a stále sílí," potvrzuje Ivan Bičík z katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Statistici spočetli, že k trvalému bydlení je nyní využíváno dvacet procent chat a chalup v okolí Prahy, podobná situace je v okolí dalších velkých měst. A přibližně dvacet procent lidí, kteří vlastní chatu a chalupu, v průzkumu uvedlo, že počítají s tím, že je postupně přebudují a vylepší tak, aby v nich časem mohli pohodlně žít v létě i v zimě. 
 
Lidé, kterým se to povedlo, a realitní makléři, kteří často seniorům chaty zprostředkovávají, mají pro všechny tyto snílky o životě v přírodě následujících několik rad. Každý by si měl položit tyto otázky.
 
1. Pokud už nějakou chatu či chalupu vlastníte, přestavte si, jak byste život v ní zvládali, až budete staří či nemocní. Má hodně schodů nebo je k ní přístup do strmého kopce? Byť je vám třeba teprve padesát, je nejvyšší čas začít ji upravovat tak, aby se sráz či schody jednou neukázaly být problémem.
 
2. Je zahrada u chaty či chalupy rozhlehlá a náročná na údržbu? Představte si, zda budete schopni tlačit sekačku do svahu nebo zastřihávat dlouhý živý plot, až budete třeba slabší a nemocní. Je dobré si předem uvědomit, co od zahrady očekáváme. Zda dřinu při její údržbě a pak nervy z toho, že už není tak krásná, jak bývala, nebo budeme spokojení, když si sedneme pod starou břízku a nějaká ta džungle kolem nás bude nechávat klidnou.
 
3. Kde budeme nakupovat? Procházka do venkovského obchůdku je romantická ve třiceti. V padesáti nás návrat s těžkou taškou začne rozčilovat a v sedmdesáti už takovou cestu prostě nezvládneme. Takže každý, kdo se rozhoduje pro celoroční život na chatě, by si měl dobře promyslet, jak se bude zásobovat. Je blízko supermarket? Je do něj snadná cesta, kterou odřídíme i v době, když už pro nás bude jízda autem náročná? Jsou mezi sousedy lidé, u kterých jednou v případě potřeby najdeme porozumění a sami řeknou: Jedeme nakoupit, nepotřebujete něco přivézt?
 
4. Zvládneme to finančně? Přestože si myslíme, že život na venkově v penzi bude znamenat úsporu, nemusí to tak vždy být. Stačí, že se porouchá čerpadlo, pokazí sekačka, začne zatékat do střechy, a úspory dostanou citelný zásah. Zejména lidé zvyklí prožít život v městských bytech bývají často zaskočeni, jak je ten vysněný úsporný život na venkově často finančně náročný.
 
Ale na druhé straně, pokud se podaří trávit v penzi v přírodě co nejvíce času, ty klidné večery při opékání špekáčů a pozorování západů slunce, stojí za všechny ty starosti, které vlastnictví chat a chalup přináší.
 
 
 
 
 
 
Hodnocení:
(4.4 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
nina hor
Dobrý den ano to tedy... my si radsi bud pronajimame nebo is detmi a vnoucaty jezdime sem http://www.nadrybnikem.eu/ a starosti nejsou
Michaela Zerzáňová
Dobrý den, píší diplomovou práci na toto téma. Budu Vám moc vděčná za vyplnění mého dotazníku. Zabere maximálně 5 minut. Moc děkuji! Zde je odkaz: https://www.vyplnto.cz/databaze-dotazniku/druhe-bydleni-fenomen-ceskeh/
Hana Čadová
Chatu máme, ale kdyby manžel nežil hned nemovitost prodávám!!! Bez auta hrozné spojení, obchod v místní vesnici trapný-prázdné regály, rohlík za 3 Kč. na sečení trávy se koupil traktůrek. Nikomu nevymlouvám, aby se z vesnice kde nic není odstěhovat.
Jarmila Komberec Jakubcová
Protož chatu mám mohu potvrdit, že její údržba i provoz j nákladná záležitost jak časová tak finanční. Ale rotož k ní mám nostalgický vztah - 10 let jsme ji s manželem budovali neprodávám ji a ani nepronajímám. Syn tam občas zajede na víkend s rodinou a já tam jezdím sekat trávu. Žít na trvalo bych tam ale nechtěla, i když je zděná vybavená i satelitem a veškerým pohodlím včetně studny s čerpadlem, rozvodů vody. Prostě takový malý RD na okraji lesa a pod svahem zurčí Úterský potok.
Květoslava HOUDKOVÁ
Dodatek: Být mladší a mít peníze - řešení by bylo! Při cestě do Prahy jedu vesnicí, v níž je "zimoviště" mobilheimů (malých i větších - hezkých). Jó - v létě si to nechat přivézt do přírody a pobýt tam určitou dobu. Pak se dál o nic nestarat = vrátit domek do zimoviště a nastřádat peníze pro další sezonu.
Květoslava HOUDKOVÁ
Několik etap života jsem byla v malém městě (dost venkova v okolí). Chatu jsem nikdy nechtěla - stále stejné místo, 2.domácnost - plno další práce, potřebná údržba, strach před zloději = ani náhodou. Lépe bylo odjet - pokaždé někam jinam - a opravdu si jen odpočívat.
Zdenka Jírová
Článek je pravdivý, měla jsem krásnou chalipu v malém městečku, ale musela jsem ji prodat, protože jsem zůstala sama a nezvládala jsem se o ni starat a ni se tam dopravovat - je 150 km od mého bydliště. Nyní mám potíže s chůzí, tak bych si tam nemohla jít ani nakoupit. Něco jiného je pobýt na chalupě pár týdnů v létě než tam být celoročně za každého počasí.
Hana Rypáčková
Chatku u zahrady neřeším a chalupu si na týden vždy pronajmeme- nemusíme sekat trávu a různě něco opravovat.My se jen rekreujeme a kolem se na ostatních chalupách děje .........
Anna Čípová
Podobný článek jsem tu už četla.