Od ucha k uchu

Od ucha k uchu

5. 8. 2012

"Ty, kdyby jsi neměla uši, tak se budeš smát kolem celé hlavy," říkával můj bratr své manželce. Smála se! Smála se, i když ji řekl, že má tak veliký nos, že ji nezmoknou prsa. Můj bratr má totiž trochu svérázný humor, tak trochu, jak se říká, humor proti lidskosti.

Pokaždé, když mě viděl, radoval se. "Jé, ty jsi zase tlustší a starší!" Švagrová se od srdce smála, ale mně do smíchu nebylo. Neměla jsem se čemu smát. Bratr mi říkal, když jeho humor nepřijímám, že jsem nějaká vadná. Když dávali v televizi staré grotesky, kde nešikovní lidé rozbíjeli krásné staré předměty, zakopávali si o nohy, bourali nábytek, mlátili sebou navzájem o zem, můj bratr a švagrová se lámali smíchy. Já seděla jako tvrdé Y a tvářila se zmučeně. Proč to rozbíjejí, vždyt je to hrozná škoda. Úplně jsem se za ty nešikovné lidi styděla a v duchu počítala napáchané škody. Jsem totiž dost materialisticky založená a ničení věcí ničí i mne.

Na návštěvu k bratrovi jsem moc ráda nechodila, ale jelikož je to můj bratr jediný a na přání maminky, která vždycky chtěla, abychom se měli rádi, jsem se tam občas stavovala. Pokaždé mi ten můj jediný bratr vítal stejně, protože se mi mládnout nepodařilo a zhubnout už vůbec ne. Také mi vadilo, že on i švagrová kouří jako dva tovární komíny. Odcházela jsem od nich jako stará, tlustá uzenka. Oni mě však viděli rádi. Bratr, že má nový objekt k dobírání a švagrová, že si od dobírání odpočine. Jelikož já jsem na rozdíl od bratra zdědila takt, neoplácela jsem mu stejné stejným. On totiž, i když je o pět let mladší (což mi vždycky připomíná), také nemládne a proporce máme podobné.

Horší to bylo, když jsem si na návštěvu k bratrovi přivedla svého přítele. Trochu jsem to považovala za zatěžkávací zkoušku našeho vztahu. Když překousne bratra, vydrží určitě všechno. Vím, že to byl risk, ale přece jenom jsem si říkala, že se snad bratr ovládne. Překvapení bylo však veliké. Nejen, že se nesnažil ovládat, ale přišel otevřít ve slipech a starém rozepnutém županu. Představila jsem je a bratra upozornila, že by snad bylo vhodnější slušnější oblečení. "Když se někomu nelíbím, ať sem nechodí," zahlaholil bratr a svalil se do svého oblíbeného křesla, aniž by nám sezení nabídnul. Ještě fouknul trochu kouře mému nekouřícímu příteli do obličeje a pak už jen zařval na svoji ženu, že by snad tedy mohla nosit kafe.

Sedli jsme si s přítelem na kraj sedačky a odstrčili kousek stranou psa, který se tam roztahoval. Pes se na mne ale zle rozštěkal a švagrová také. "To je jeho místo, musíte si sednout jinam". Pak se vesele umíněnému psu zasmála a přinesla zmíněné kafe. "Co je to za bryndu", hulákal bratr, přijela sestra, tak se vytáhni!" Pak se na mne zakoukal a prohodil. "Cha, cha, jsi zase starší a tlustší." Přítel se na mne také zadívala a bylo vidět, že jeho pohled je trochu více kritický. No, vedle své anorektické švagrové jsem opravdu vypadala trochu obézně. Odešla jsem tedy raději do kuchyně pomoci s občerstvením.

Je pravda, že švagrová vařit uměla, i když jsem ji vlastně neviděla nikdy jíst. S radostí mi nutila svůj vynikající bramborový salát a já neodolala. "Zase se cpeš, to budeš vypadat," řekl bratr. Mému příteli zaskočilo a odložil příbor. Na závěr se otevřelo červené víno, námi přinesené. Přípitek ještě sice nestál za nic, ale bratr se pomalu začal měnit. Z nevlídného, nevychovaného člověka se stal opravdu skvělý vyprávěč, který už celý večer nepustil nikoho ke slovu. Jestli je ve víně pravda, tak můj bratr je vlastně ohromně roztomilý člověk, který to před lidmi pečlivě skrývá. I můj přítel mu přišel nakonec na chuť a výsledkem je i to, že na vzdory zvláštnímu rodinnému příslušníkovi si mě vzal za ženu. Ten večer jsme se totiž hrozně nasmáli od ucha k uchu a kdybychom neměli uši, smáli jsme se kolem celé hlavy.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Nina Šachová
Haničko, děkuji za tykání a nápodobně, jo?
Hana Šimková
Omlouvám se Nino za zatykání.
Hana Šimková
Ano, máš pravdu Nino, některý život píše opravdu hodně.
Nina Šachová
Ty nejčtenější příběhy stejně píše život sám, že?
Hana Šimková
Jsem ráda Růženko.
Růžena Antlová
Pěkný humorný příběh .
Hana Šimková
Děkuji Zuzanko, myslím, že humor musí být i kdyby čert na koze jezdil.(MOŽNÁ, ŽE JSEM SPLETLA PŘÍSLOVÍ)
Zuzana Pivcová
Znala jsem, Hani, taky takový typ lidí, hřmotných srandistů, málem až netaktních hulvátů. Mě měli za skleníkovou kytičku. Pak jsme si to ale nějak vyříkali, z mé strany hodně drsně a od huby, a bylo dobře. Oni totiž tak mluví i o sobě. A slova jsou jen slova. Je důležité, co mají uvnitř. Pobavila jste mě jako vždy svým humorem.