Vůně a chutě nedělní

Vůně a chutě nedělní

5. 8. 2012

Všichni jste si někdy určitě všimli, že naše zážitky mají něco společného s vůněmi, popřípadě chutěmi. Malé děti nám voní svou čerstvostí a nevinností, pudry a mastičkami, pomineme-li základní lidské potřeby, kdy většinou muži utíkají od svých prvorozených synů a milovaných dcer a rádi nechají tyto činnosti na matkách, které je taky statečně a s láskou vykonávají.

To všechno je ale teprve začátek, přijdou školní léta, takový prvňáček vzpomíná na právě nalakovanou školní lavici, jejíž vůně se mísí s novou aktovkou, vůní sešitů a krásně ořezaných pastelek, po celou dobu školní docházky ho budou tyto vůně doprovázet a s chutí maminčiných svačin utvoří celek, který bude víceméně tím příjemnějším, co v lavicích leckterý kluk či holčička zažijí. Léty se budou vůně a chutě pomalu měnit, tak, jak nám čas dovolí. Na konci povinných školních let leckterý žáček začne rozlišovat další vůně a chutě, co život přináší. Na jaře začne více vnímat vůně jarních květů a také ladné tvary svých spolužaček. Okusí chuť cigarety a taky chuť prvního polibku, vypije své první pivo a je jen na něm, kterou chuť a vůni si vybere za  svou.

Netuší, na jaké stojí křižovatce, no přejme mu hodně štěstí. Pak přijde raný čas dospělosti, kdy nám chutná a voní skoro všechno, nejkrásnější čas našeho života. Jednoho omámí vůně benzinu, další touží po růžích, jiný miluje dobrý vonící pokrm, ten touží po vůni opačného pohlaví, tomu chutná sport a všichni touží po penězích, protože za peníze si může mnoho vůní i chutí koupit.

Já vzpomínám na neděle mého dětství a mládí, kouzelné chvíle, kdy jediný volný den v týdnu nabízel tolik chutí a vůní, klidná snídaně s vůní kakaa a vánočky, chuť pomoci mamince s obědem, který byl rodinnou tradicí a nikdy nezklamal svou chutí, po obědě malá siesta s knihou a pak chuť na moučník, vonící bábovka nebo jiná maminčina dobrota podpořila chuť na procházku, která nás vedla cestou do přírody kolem cukrárny, ze které voněla káva a hlavně vanilková zmrzlina, kterou jsme s chutí nabírali lžičkou - lopatičkou, která k tomuto rituálu právem patřila.

Na prahu své dospělosti jsem poznala jednoho mladého muže, voněl po dobrém krému, chutnal mu sport, voněla jsem mu já a to způsobilo, že jsem za pár let pudrovala prdílky našich dětí a mazala vonícími krémy, teď mě chutná být babičkou a moji čtyři vnuci jsou pro mě ty největší voničky, chutná i voní jim sport, chutná jim moje svíčková a je úplně jedno, jestli je všední den nebo neděle!

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Chodorová
Děkuji všem.
Nina Šachová
Jitko,fakt kouzelně napsáno. I v mém životě zůstává jedna nádherná vůně, vůně ambry mojí maminky. Celý život používala jen tuhle vůni a dodnes jí čichám z pár schovaných kousků jejích věcí. Vůně jsou úžasné, přesto já vzpomínky vyvolám hudbou a písničkami. Ty ve mně evokují situace, stavy a momenty doby dávno a dávno minulé.
Jiří Libánský
To jste moc hezky napsala.
Růžena Antlová
Vlastně máte pravdu životem nás provázejí vůně všeho a my je vnímáme každý má vzpomínku uchovanou .Třeba vůně melty s kapkou mléka a v ní nadrobený suchý chléb s pohlazením maminky na takovou vůni se nedá zapomenout.
Zuzana Pivcová
Pravda dokonalá i v přeneseném smyslu, něco nám nevoní, nejde pod nos, nemůžeme to ani cítit, nepřijdeme tomu na chuť, a naopak. Je fajn, že jste to tu s osobním zapojením v závěru všechno takhle hezky shrnula.