Mátohy velkoměsta
Ilustrační foto: pixabay.com

Mátohy velkoměsta

3. 9. 2016

(sonet o feťácích)

 

Tak jak rok může být dlouhý,

nesplatí nikdy věčný dluh,

za každý peníz – úsměv pouhý,

ale v srdci… strašný puch.

 

V něm se prohánějí touhy

i letmý odlesk černých tuch,

v něm plavou všežeroucí louhy

a svět se mění v mrtvý luh.

 

Kdo pro koho je věčný slouha,

když oni věří v barvu duhy,

však skutečnost má barvu tuhy?

 

A kdo se nocmi mlčky plouhá,

na pažích má modré pruhy

a pod očima kruhy?

 

 

Moje poezie
Hodnocení:
(5 b. / 2 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.