Já a voskové figuríny, I. část
Ilustrační foto: pixabay.com

Já a voskové figuríny, I. část

6. 9. 2016

Bylo to v období, kdy jsem opět hledala nějakou zajímavou a dobře placenou práci. Narazila jsem na inzerát, že příjmou někoho do muzea voskových figur. Hurá, to by bylo něco pro mne. Je to úplně nové a u nás ještě ne obvyklé muzeum. Tam budou určitě krásné zážitky, bude to jistě příjemná práce.

Nikdy jsem se nebála dělat něco nového, něco se naučit, něco zažít. Hned jsem se tam běžela podívat. Muzeum mělo být na Praze 1, v Melantrichové ulici. Bylo však ještě ve stavu rozestavěném, ale nové pracovníky už nabírali. Přijímal mě takový důležitý a arogantní mladík, který ani nebyl schopný vysvětlit, v čem by moje práce spočívala. Snad taková průvodkyně a člověk, který by ručil za správný chod muzea a vlastně ho i střežil před případným poškozením a udržoval ho v chodu, včetně mechanických přístrojů. Mně to bylo jedno, já jsem tu práci chtěla, já jsem se na ni těšila a byla jsem tedy přijata.

Muzeum se otevíralo v březnu, roku 1997 a byly jsme přijaty čtyři. Já, v pokročilém středním věku, jedna ve věku podobném, jedna mladá dívka a jedna ve věku důchodovém. Nevím, jak jsem zapůsobila na našeho mladého šéfa, ale určil, že budu pro tuto skupinku vedoucí, a dal mi vlastně celé muzeum i ty pracovnice na starost. Já jediná jsem znala kod bezpečnostního zámku, což znamenalo, že jsem odcházela poslední a nedej bože kdybych zaspala, protože beze mne by se muzeum neotevřelo.

Večer jsem musela celé muzeum projít ( a malé opravdu nebylo), zjistit, jestli se tam někdo nepovolaný neukryl, a některým figurínám, už nevím proč, jsem musela nasadit na hlavu takovou kapuci. V tom přítmí to bylo docela strašidelné, a než se  mi podařilo zavřít, seděl mi v zádech takový divný pocit.

V pokladně začala pracovat maminka herečky Báry Štěpánové. Byla to taková veselá kopa, za kterou jsem vždy zaběhla, když jsem to dole nemohla vydržet kvůli nedostatku kyslíku. Také jsem v pokladně musela někdy zaskakovat. Bářina maminka měla stejnou postavu jako dcera, a tak když se rozhodla vystavit  své velké, krásné poprsí do okénka pokladny, hned jsme měli větší návštěvnost (hlavně pánskou). Muzeum totiž přes všechny svoje klady velkou návštěvost nemělo. Bylo to snad tím, že bylo zastrčené v průchodu a také reklama nebyla skoro žádná.

Byla to škoda, protože bylo opravdu krásné. Vcházelo se do něj po širokém schodišti, pokrytém červeným kobercem, hluboko do přízemí. Tam už nás uvítal Rudolf II, alchymistická dílna z té doby, Skot, Rabi Löwi, Golem. Nepamatuji si již  po těch letech všechny postavy, a tak vyjmenuji jen některé - Jan Hus, Jan Žižka, kouzelník Žito, Marie Terezie, Božena Němcová, Jan Neruda, Antonín Dvořák, Smetana, prostě se tam střídaly různé tématiky. Nahoře na nás čekal i Miloš Forman.

Postavy vytvořil ryze český tým, složený ze špičkových sochařů a vizážistů. Byly tam nádherné interiéry starého města pražského, poznali jste zde různá středověká řemesla a celá expozice byla doplněná velice působivými zvukovými i světelnými efekty.. Expozice byla rozdělena do tří tematických celků.

1. Slavné osobnosti.

2. tribuna diktátorů (Stalin, Lenin, Hitler atd.)

3. multimediální celek "Praha mystická" autora PhDr Radúze Činčery - tzv. optický kaleidoskop, který byl ojedinělou prezentací filmového materiálu. Pomocí zrcadel a zadní projekce vznikla před divákem fantastická podívaná, kde na imaginární kouli vzniklo bezpočet malých, zmnožených promítacích pláten.

 

Pokračování příště.

Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Várošová
Voskové figuríny jsem neviděla,může to být pro mnohé zajímavé místo,ale mne taková místa nelákají.Jinak pěkně popsáno paní Hanko.
Jaroslava Handlová
Toto muzeum jsem navštívila již před mnoha lety a zapůsobilo na mne velmi příznivě. Líbilo se mi, že většina postav vyhlíží tak opravdově, jak za živa. Obdivovala jsem dílo umělců a dovedu si představit, že práce v této společnosti by mne bavila (pozorovat reakce návštěvníků). A teď mne napadá, že klidně zrovna tam jsme se už spolu poprvé spatřily (možná?).
Zdenka Jírová
Nevím proš, ale voskové figuríny na mne nějak nedobře působí, nemám je ráda, i když věřím, že vaše muzum bylo zajímavé. Pracovat bych tam ale nemohla.
Hana Rypáčková
Dobré vzpomínky...Hezky jsi to popsala.V Londýně jako první a už se s nimi roztrhl pytel. V Praze jsem nebyla- slyšela jsem o tom. V Krumlově jsem čekala venku. Jaksi...
Zuzana Pivcová
Doufám, Haničko, že tam na Tě nečíhalo zase nějaké nebezpečí, jako už vím z Tvých předchozích zaměstnání. Jsi podnikavá a dost odvážná. Voskové figuríny jsem viděla dvakrát, poprvé v roce 1992 slavné muzeum M T. v Londýně a podruhé před 2 roky v Č. Krumlově, tamní muzeum pro mě bylo celkově takové domáčtější. Někdo možná muzea tohoto druhu nevyhledává, pro mě to byla v obou případech oddychovka o dovolené. Ale v Praze jsem ještě nebyla. :-))