V jemný závoj zahalena
Ilustrační foto: pixabay.com

V jemný závoj zahalena

23. 9. 2016

V jemný závoj zahalena,

tiše se procházet jako žena

co sní jen tiše do němoty,

myšlenky třídí, hledá stopy.

 

Stopy, co dávno nevidíme,

jen dotek jejich pocítíme,

a můžem smíchem zastírat,

že je to dávno, možná, snad...

Že se to vlastně nestalo

a málo z toho zůstalo.

 

Stopy však jsou a zůstávají

jak na duši šrámy,

jak mucholapka přilákají

do otevřené rány.

 

V jemný závoj zahalena,

tiše se procházet jako žena,

co znovu se dá do psaní,

namíchá špetku lásky, slzy,

vždyť každá noc má svítání....

 

Hodnocení:
(5 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Milena Mejsnarová
Děkuji, milá slova potěší.
Alena Várošová
Krásné úvodní foto,krásná báseň.
Lidmila Nejedlá
Hezké, Mileno. Moc hezké zamyšlení ve verších.
Alena Várošová
Mileno líbí se mi Vaše verše.
Květa Chobotová
Jemné, něžné, procítěné....s nadějí,děkuji moc a mějte se krásně! v úctě květa