Turistika je nový životní styl
Ilustrační foto: ingimage.com

Turistika je nový životní styl

3. 10. 2016

Čím dál více lidí vyššího věku propadá nové vášni: Chůzi po horách. Vlastně slovo nové, není na místě. Jde o návrat k pěkné české tradici.  Kluby turistů hlásí, že počet členů a zájem o akce se rok od roku zvyšuje.

O víkendech to například v Beskydech vypadá, že hory patří především seniorům.  Zdolávají i poměrně náročné trasy, dají se potkat na vrcholech a hřebenech hor, v místech, na která se dostane jen fyzicky zdatný jedinec.  „Lidí ve věku nad šedesát let máme organizovaných dvakrát tolik, co členů v produktivním věku,“ říká Mojmír Nováček z ústředí Klubu českých turistů.  K tomu přidejme seniory, kteří nejsou v klubu, ale chodí po horách sami, na vlastní pěst. Výsledek? Je to jasné, seniorská pěší horská turistika právě prožívá obrovský boom.

„Osmdesát procent našich členů je starších šedesáti let,“ říká Herbert Schenker, který vede klub turistů v Ostravě-Vítkovicích. „Máme tady i dvě dámy, kterým je přes devadesát a vydaly se s námi například na cestu Poodřím nebo na výstupy na haldu Ema,“ vypráví.  Právě lidé vysokého věku často volí vycházky ve skupinách, například  s kluby turistů. Důvodů je více. Jednak je to  šance setkat se s lidmi se stejnými zájmy, tedy uniknout samotě. A také mají jistotu, že kdyby se třeba dostali do potíží, nejsou na trase sami a dostane se jim pomoci.

„Moje maminka začala chodit na hory až v sedmdesáti,“ vypráví třiačtyřicetiletá Jana z Ostravy. „Nikdy předtím se nikdo v naší rodině turistice nevěnoval, tak jsme se dost divili. Jenže máma byla po smrti táty jako vyměněná. Po letech, kdy  o něj pečovala, bylo jasné, že chce zbytek život užít. A tak prostě začala chodit se sousedkou a jejím přítelem na hory. Nedávno dokonce vyšli pěšky z Rožnova pod Radhoštěm až na vrchol Radhoště. Výrazně se jí zlepšila kondice, začala si věřit, je veselejší,“  vysvětluje.

Podobných případů bychom na horách našli spoustu, stačí se jen dát do řeči se staršími lidmi, například právě na už zmíněném vrcholu Radhoště.
„Je mi sedmdesát devět let,“ říká se smíchem vitální muž, který tam právě vystoupil po trase vedoucí z Černé hory po příkré sjezdovce.  Právě v tomto úseku funí a odpočívají i lidé o dvě generace mladší. On s turistickými holemi a  batůžkem vystoupal zcela svěží, dal si pivo, hodinku poseděl a vydal se zpátky. „Když neprší, chodím téměř každý víkend. Někdy s kamarády, někdy sám.  Loučí se se slovy: Nebýt turistiky, byl bych už dávno starý nemocný dědek.“

A další kontakt. Pár seniorského věku. Přišli na Radhošt po cestě z Pusteven, plánují sejít přes Černou Horu k chatě Mír a tam pro ně přijede autem syn s vnuky. „Vnuci  s námi jít tak dlouhou trasu odmítají, pro ně je vrchol aktivity, když se autem vyvezou na Mír a tam se nacpou koláči a poháry. Mrzí nás to, ale kolem sebe na horách často vidíme, že starší lidé jsou aktivnější než mladí a děti. Je to prostě nebaví. Pro nás jsou naopak hory smyslem života,“ vyprávějí  tito dva bývalí učitelé.

Šéf vítkovického klubu turistů Herbert Schenker je také ukázkou toho, kdo vlastně tvoří současnou seniorskou komunitu turistů. „Je mi dvaasedmdesát, ročně nachodím tak dva tisíce kilometrů,“ říká a dodává, že takových lidí, jako je on, zná hodně.  K oblibě horské turistiky mezi seniory přispívá skutečnost, že jde vlastně o jeden z nejlevnějších sportů či aktivit vůbec.  Stačí si pořídit kvalitní pohorky, nepromokavou bundu, případně turistické hole. A pár peněz na jízdenku na autobus či vlak, abychom se k těm horám nějak přiblížili. Ve srovnání s tím, co stojí vstupenky do různých fitcenter či aquaparků, jde o pakatel.  Ale hlavně, málokde se lidé tak dobře dávají do řeči, jako na horách. Na horských stezkách se totiž cizí lidé běžně zdraví, na odpočívadlech a vrcholech si cizí lidé sdělují dojmy z cesty, navazují přátelství. Protože všichni mají podobné smýšlení:  Milují přirozený pohyb a přírodu. 

Lékaři nad tímto trendem přímo jásají, právě chůzi označují za nejlepší způsob pohybu ve vyšším věku.  „Plavání a  chůze jsou nejlepší pohybové aktivity pro seniory,“ podotýká geriatr Hugo Přibyl. „Samozřejmě by se při turistice lidé neměli přepínat, klást si zbytečné vysoké cíle a chtít dosahovat výsledků, které by jejich zdravotní stav mohly spíše zhoršit. Ale přirozená únava a fyzická zátěž je potřebná a právě při chůzi se jí dá dosáhnout v tom správném poměru,“ dodává.

 

 

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Když padly dráty, chodili jsme po Šumavě podle starých průvodců , cesty byly zarostlé, hospůdky zmizely, ale dalo se. Pak se první cesty taky značily podle těch prvorepublikových. Dokud člověk může chodit, všechno jde. Horší je, když se po stezkách řítí cyklisté...Jsou mnohdy neomalení. Zrovna včera jsem si z potrhané čapky vypárala znak KČT - našiji na novou..Chůzi zdar.
Jana Šenbergerová
Turistika byla vždy ideálním způsobem, jak rozhýbat tělo, vyčistit plíce, potěšit oči a tím pozvednout duši zaklíněnou v těle. Začala jsem se jí věnovat ve třech letech s rodiči a dokud mi budou sloužit nohy, nepřestanu.
Ilona Kolářová
Nezdá se mi, že by to byl nový životní styl. Co si pamatuji, tak davy postarších turistů jsem potkávala už od útlého dětství. Alespoň tady u nás na severu. Řekla bych, že spíš cykloturistika patří do nového životního stylu. A bude se rozvíjet ještě více, až budou cenově přístupnější elektroklola.
Alena Vávrová
Také si nemyslím, že je turistika nový životní styl. Dříve jsme provozovali autoturistiku - někam jsme dojeli, zaparkovali a dál už po svých, nejčastěji do hor, ale i na hrady, zámky...Co jsem sama, tak podle možností a nyní i co zdraví dovolí. Byla jsem i v KČT, ale ten sídlí v Č. Lípě a nějak jsem se "nesžila" (hlavně s tzv. km-žrouty). Takže vyrážím sama a občas se chytám příležitostí i s íčkem a naším klubem seniorů. Do blízkého okolí sama i jako cykloturistka.
Alena Tollarová
To je optimistický článek, svědčící o tom, že senioři nesedí za pecí. Nevím jak kdo, ale já jsem dřív neměla na turistiku čas, tak si užívám teď. Ve čtvrtek jsem se vydala na Milešovku a potkala tam partu seniorů z KČT ve Štětí. Nakonec to vypadalo, že k nim patřím. A bylo to fajn ...
Naděžda Špásová
Turistika není žádný nový životní styl. Je to převzetí štafety od našich předků. Jen hodně lidí nemá peníze na výlety za naše hranice, tak objevují naši malou zemičku a to je moc dobře.
ivana kosťunová
Klub turistů vznikl počátkem minulého století a členové byli ve všech věkových kategoriích, takže zase taková novinka to není. Jen pokračuje tradice a to je dobře.
Karel Boháček
No snad to začíná... Spíše mám zkušenost , že jsou profláknuté určité trasy, kde je to jak na Václaváku. Hodně chodíme s manželkou a všude. Bohužel někdy nepotkáme ani človíčka. U nás v Krušných horách potkáváme z 80% Němce.