Oči ženy

Oči ženy

7. 8. 2012

Slyšíš, jak temná propasti hlubina svým vábivým hlasem láká: Skoč!?

I v tvých očích je mámení příčina. Tak jsem se sebe zeptal: Proč?

Co jsou tvé oči? Čím mi jsou? Čím jsou tobě? A čím jsou nám?

Dívám se do nich skoro denně. Dnes poprvé se sebe ptám.

Když každou chvíli jsou tak jiné, jestli je vůbec trochu znám.

 

Kromě té mámivé hlubiny, co k smrtelnému skoku radí

Jsou tu i sladké maliny a ruka, která něžně hladí.

Jsou v nich veselé plamínky, tak jako v očích uličníka,

Oddané oči milenky, jak důvěřivé oči psíka.

Příjemno v nich, jak pod peřinou. Jak koláč právě upečený,

a když se občas třesu zimou, najdu v nich teplou náruč ženy.

V těch očích bezedných, ukryt je celý svět,

a proto těžko bych, napsal to do pár vět.

 

Ale jsou to i těžká pouta, na noze koule, trochu klec.

A touha letět doutná, doutná.  Až rozhoří se nakonec.

Být volný, jak pták bez zajetí. Nahoře nebe, prostor, dole zem.

A člověk letí, letí, vzhůru letí. Za světlem, teplem, za sluncem.

 

Ale ten rozlet mi jedno maří,

že i to slunce z tvých očí září.

 

„Co jsou tvé oči?“.  otázka.

„Můj bludný kruh“. je odpověď

Takové jsou ženy a takové jejich oči jsou.

„Je to dar, či prokletí?“ končím další otázkou.

Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Je něco, co ve štěstí vám brání? Oba jste přece milováni! Tolika lidem se to nedaří zažít, tak si to, vy dva, nenechte ničím kazit. :-)
Zdenka Jírová
Opravdu pěkná báseň. Moc se mi líbila.
Růžena Antlová
hmm ...tak tohle se mi moc dobře četlo díky.
Hana Šimková
Dobře že vás Jiří ty oči ženy drží při zemi, ale vypsal jste se z toho velmi hezky.
Nina Šachová
Až mě mrazí z tohoto ryze mužského a přitom tak poetického uchvacujícího textu....
Zuzana Pivcová
I když mi, lásko, stále unikáš, jsi moje ustavičná přítomnost, ó, jistě.... To není moje, to kdysi napsal úžasný Vladimír Holan. A tohle jsem nečekala. Moc krásné.