Z popela
FOTO: autorka

Z popela

24. 10. 2016

Tep bušil na poplach,
jitro se přelo s tmou,
den bloudil po cestách
s odvahou váhavou.

Oči se dívaly,
večer se žárem chvěl,
city se líbaly,
spálené na uhel.

Ani pláč, ani smích,
něco však začíná,
z popela ve dlaních
vyráží květina.

Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lidmila Nejedlá
Ano, trochu jiné verše o lásce... ale krásné, napínavé.
Marcela Pivcová
Zuzko, dobře víš, že kdybych psala příspěvek ke každé Tvé básničce, slova chvály by se jen opakovala. Tady Ti je ale dávám - Tvá báseň je tak nějak jiná...
Květa Chobotová
S láskou k Vám květinu překrásnou posílám, v úctě květa
Jana Šenbergerová
:-)
Jarmila Komberec Jakubcová
Mám moc ráda Vaši poezii Zuzanko jste takové naše sluníčko íčka.
Marie Novotná
*****