Martinské stýskání
FOTO: autorka

Martinské stýskání

18. 11. 2016

Mám ráda všechna roční období, ale pořádná zima se vším všudy je stejně nejkrásnější. Romantika pomalu se snášejících sněhových vloček, třpytivé studeno poletující za oknem pokoje, kde s hrníčkem horkého čaje jen tak sedím a koukám...

Jen vzácně nás obšťastní příchod zimy huňatou peřinkou, která zasype město a bílý příkrov dozdobí větvičky ptačích pařátků, mířících ke krmítkům u lidských obydlí. Největší radostí pro mne je, když opravdu nasněží, umrzlý sníh se nelepí a já konečně vynesu z komory běžky a zamířím k blízkému lesu.

Už asi více než pět roků je v Ostravě o sníh velká bída. Svatý Martin se sice každý rok mihne v kalendáři, zahalen do svého pláště utrousí občas nějakou tu vločku, nechá si polechtat čichové buňky vůní tradiční husí pečínky, ale to je tak všechno. Pocukruje trávníky, sotva zakryje krtčí hromádky....a je pryč! A tak všechny ty nedočkavé lyže, sáňky, boby či snowboardy leží ladem ve svých úkrytech. Stejně jako sáně, které objevil náš soused při generálním úklidu sklepa. Spatřila jsem je v neděli ráno na zahradě. Jsou opravdu historické, stejně jako lyžařské hole z bambusu, které u nich byly zapíchnuté. Odhaduji jejich stáří minimálně na sedmdesát let! Kvalitní ruční výroba, bukové dřevo ohýbané nad parou, kované sanice, již zrezivělé, sedátko s dřevěnou výplní. Pár generací červotočů sáňky dozdobilo dírkovým vzorem... 

V duchu vidím zasněžený kopec plný dětí a omladiny, tahají nahoru masívní samochodky. Nasedají na otočené saně, na rukou doma pletené palčáky od maminky, šálu okolo krku a už se odrážejí a saně letem sviští dolů. Zčervenalé tváře ošlehané větrem, výskot a smích, když se sáně převrátí na umrzlé hroudě.

No, řekněte sami, bez Martina, ale hlavně bez sněhu to už nikdy nebude ono. Třeba už vyhynuli i bílí koníci! Mně by nevadilo, kdyby přijel třeba na čtyřkolce, hlavně ať má plné kapsy sněhu a sype a sype a sype...

A kdo by neměl rád bílé Vánoce, které už se nanápadně přibližují v Martinových stopách. Kdo cinkne zlatou podkovou a stane se zázrak vánoční?

 

 

 

 

 

 

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Taky mám zimu ráda, sníh a vyjít si s běžkami hned od baráku...No neříkám vyběhnout...Uhelné prázdniny na horách... Dnes rodiče udělají dětem zimní prázdniny z rodinných důvodů...Uvidíme, jaká bude zima. Bílé vánoce. U nás je zase dost teplo..
Anna Čípová
Krásně se to četlo a krásně se vzpomíná. Pamatujete na uhelné prázdniny? Celé dny venku - sáňkování, bruslení, někdo měl dokonce i lyže.
Alena Tollarová
To se nám to sáňkovalo, rukavice mokré, kolena na teplácích taky, nosy rudé, už se stmívá, musíme domů nebo dostaneme vejřez. Bez přileb, bez chráničů všeho možného, beze strachu, že se nám něco stane.
Naděžda Špásová
Naďo, plně chápu vaše stýskání. Nemám sice zimu ráda, ale pamatuju si, že vánoce většinou byly bílé. Globální oteplování dává zabrat i ročnímu období. Už si můžeme jen pozvednout: ach, bože, kde ty loňské sněhy jsou. Ale třeba se letos dočkáme. *****
Zuzana Pivcová
V podhorském kraji mého dětství zima bez sněhu nepřipadala v úvahu. V jižních Čechách ve staré chalupě byl sníh nepříliš vítán. A což teprve v Praze! Ale na zasněžené lomnické stráně, celé dřevěné sáňky nebo dokonce tzv. Rennwolf, dětské lyže s bačkorovým vázáním a brusle na kličku, na to se zapomenout nedá.
Jiří Libánský
My motorkáři zase každý podzimní den teplý a bez sněhu uvítáme.
Elena Valeriánová
jezdily jak namydlené, tablet změnil jedno písmenko, omlouvám se.
Elena Valeriánová
Moc krásně napsáno a vzpomínky mi už běží hlavou. Třeba na moje první sáňky, které mi vyrobil, tak říkajíc na koleně, můj otec všeuměl. Se vším si věděl rady. Sáňky sice byly pořádně těžké, ale jezdily jak namyšlené. A toho sněhu, co v našem krásném jesenickém kraji bývalo. Jižní a vzpomínám. Díky paní Naďo.
Ladislav Vesecký
Pravá zima i spořádným mrazem, to by byla paráda.
Hana Šimková
Na podobné téma jsem napsala článek. Nevím, kdy bude uveřejněný.
Jana Šenbergerová
Moc hezké stýskání. V duchu jsem se prošla křupajícím sněhem, zastrčila mrznoucí konečky prstů hlouběji do kapes a nechala se unášet zimní poezií vašich slov ...