Zážitek roku: Cestování do Loučné
FOTO: autorka

Zážitek roku: Cestování do Loučné

12. 12. 2016

Chtěla bych vzpomenout na - pro mne první - setkání ičkařů v Doksech a druhé setkání v Loučné. Obě setkání byla nezapomenutelné. V Doksech jsem se setkala s přáteli, kteří mě moc pěkně na chatu přivítali a které jsem konečně poznala osobně.    

Ale největší zážitek pro mne byla cesta do Loučné. Přesná domluva s děvčaty z Bohumína přes vzkazy. V kolik pojedou z Bohumína a v Ostravě-Svinově mne budou vyhlížet. Ráno jsem dorazila na nádraží v předstihu, nechodím ráda na poslední chvíli, a hlídala si čas. Bylo 15 minut před příjezdem vlaku a stále jsem viděla, že na třetí nástupiště druhá kolej mají dojet tři vlaky. Ostravan, který měl odjezd ve 4 hodiny a měl 130 minut zpoždění, Pendolino, které mělo 80 minut zpoždění a jako poslední vlak asi 10 minut zpoždění, na který jsme byli domluveni směr Šumperk.

Protože to vycházelo všechno na stejnou dobu, tak jsem si zašla na informace, abych se ujistila, na kterou kolej vlak přijede, když jsou najednou tři vlaky na stejnou kolej. Paní se asi špatně vyspala, protože se ani nekoukla a jen řekla: „Když to tam je napsané, tak to tam zastaví.“ Vypravila jsem se na třetí nástupiště. Bylo tam spousta lidí a všichni se pídili po informacích.

Zvoní mi telefon a Hanka v rychlosti upřesňuje, kterým vlakem jedou. V tom randálu nebylo moc slyšet. Přijel první zpožděný vlak a v nečekaně krátkou dobu odjížděl. Stála jsem v místě, kde bychom se mohli vidět, a tak se v rychlosti rozhlížím. Nikoho nevidím a vzápětí přijíždí další povinně místenkový a zajíždí moc daleko. Tím nepojedou, to je místenkový, ale i tak se koukám přes lidi na pár posledních vagonů.

V mžiku se vlak rozjíždí a mně opět zvoní telefon: „Danuš, kde jsi?“ „Ve Svinově na nástupišti a čekám na vás.“ „Ale my zrovna odjíždíme!“ Přála bych všem vidět můj vyděšený výraz při pohledu na odjíždějící vlak.

"Ale náš vlak teprve přijíždí." 
"Říkala jsem ti, že jedeme jiným.“
„Ale já skoro nic neslyšela.“

Stojím na nástupišti s očima vytřeštěnýma tam, kde právě zmizel vlak s děvčaty. Vtom dojíždí poslední zpožděný vlak a já do něj nastupuji. Ochotná průvodčí mi pomáhá s kufrem a já střežím těžkou krabici s dvěma dorty. Ještě se ujistím, že jsem ve správném vlaku a spokojeně sedím. No, stalo se. V Šumperku se snad setkáme. Po chvíli opět zvoní telefon. „Kde jsi?“ „Zrovna jsme vyjeli ze Zábřehu na Moravě.“ „Ty sedíš ve špatném vlaku, my jsme jeli před tebou a do Zábřehu jsme ještě nedojeli! Zeptej se průvodčí.“ Sice jsem se ptala, ale pro klid v duši jsem se zeptala znovu, i zda stihnu přípoj v Šumperku. Uklidnila jsem telefonem děvčata a vlatně i sebe, že se sejdeme v Šumperku.

Když jsem vystoupila, děvčata tam už byla a teprve nyní jsme si všechno vysvětlily. Maruška ve Svinově vystoupila a snažila se mne najít a volat na mne. Protože ale vlak musel odjet, honem nastoupila a sháněly mne telefonem. Protože vlak zajel moc daleko a přes hluk nebylo nic slyšet, tak jsem tam zůstala stát jak "sám voják v poli". Když kolem nich projížděl nějaký vlak, tak si myslely, že jsem nastoupila špatně.

„Víš, nám ani tak nešlo o tebe, kam pojedeš, ale šlo nám o dorty, na které se těšíme.“  „To mi bylo hned jasné, co jiného jsem mohla od vás očekávat.“ Odpověděla jsem a byly jsme rádi, že vše dobře dopadlo.

Ovšem i oni měli v Bohumíně svůj problém, protože tam vyhořela rozvodna a přes Bohumín nic nejelo, první rychlík jim odejel před nosem a nakonec stihli naskočit do dalšího. Vlaky, které měli jet z Bohumína na Slovensko, jely zpět na Prahu a opačně.  I oni měli namále, protože v Loučné to Maruška měla vše na starost a měla tam všechny přivítat.

Konec dobrý, všechno dobré a „dorty přežily bez újmy na zdraví“.  Věřím, že si všichni pochutnali.   

Díky ičko, že jsi, jinak bych neměla tolik přátel a zážitků!

 

Soutěžní příspěvek na téma "Zážitek roku 2016". Jaký byl pro vás rok 2016? Zažili jste letos něco mimořádného? Byl to pro vás pozitivní rok nebo máte za sebou spíše negativní zkušenost či událost? Vložte i vy do soutěže svůj příspěvek a vyhrajte velkokapacitní flashdisk. Více informací o soutěži včetně pravidel najdete zde.

 

 

 

 

Hodnocení:
(4.6 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Květuše Pinkasová
...a tak jsem se snažilahvězdičkovat zleva ,až jsem to zkazila... Danuško, *****
Květuše Pinkasová
Ano , Loučná v přímém přenosu - originální a opravdu nezapomenutelná ! Danuško , krásně jsi zachytila svůj zážitek roku ! Jsem ráda , že jsme všichni mohli být součásti Tvého poutavého vyprávění . Přesně tak to bylo a jsem ráda , že jsem se s Vámi mohla setkat a dnes s radostí ohvězdičkuji Tvé vyprávění a výtečný dort .
Dana Kolářová
Konec dobrý, všechno dobré…hezká vzpomínka.
Alena Tollarová
Danko, o vyhořelé rozvodně jsem slyšela, ale Tvoje horrorové cestování se ke mně dostalo až teď. Já bych byla jako zmoklé kuře. A jsem ráda, že jsi mi připomněla krásné chvíle v Loučné a taky, že jsem dostala ochutnat! Bájo.
Soňa Prachfeldová
Danko, dorty byly úžasné, ještě teď mám tu chuť na jazyku. Ještě, že jsi dojela bez úhony !
Eva Balúchová
Přes všechny problémy s cestováním to bylo krásné setkání s příjemnými lidmi.
Marie Seitlová
Danko jsem ráda, že si Loučnou budeš tímto zážitkem pamatovat. Vše dobře dopadlo, dorty i trubičky chutnaly, počasí přálo a sešli se fajn lidičky. A ty jsi nám to znovu připomněla.
Elena Valeriánová
****************** ....
Anna Čípová
Danko, pro tebe je zážitkem roku cesta do Loučné a pro mně třídenní pobyt v Loučné. A dort byl moc dobrý.
Danuše Onderková
Díky, ale byl to opravdu horor. Fotek jsem nechtěla víc dávat, bylo by to už zbytečné, všechny jsou ke shlédnutí na společném profilu. Maruška s Hankou byly šikovné, i když také nervosní jak to stihnou.
Jarmila Komberec Jakubcová
V Jeseníkách jsem byla poprvé v životě a musím říci, že jsou kouzelné a žijí tam i báječní a pohostinní lidé. Mně se líbil i vláček z Loučné do Losiné. Těším se na další setkání v příštím roce.
Naděžda Špásová
No řekněte, jak jsme mohli žít bez mobilů? Danko pěkné povídání, ale ty jsi cestovatelský matador, o tebe bych se nebála, že se někde ztratíš. Já bych třeba do letadla sama nesedla. Hlavně, že jste se všichni sešli, nebo sešly? Na fotkách je vidět, že to bylo moc pěkné. Třeba se příští rok někde potkáme.
Eva Mužíková
Danko, jsi děvče do nepohody, jà bych asi zazmatkovala.
Hana Práglová
Danuš,šikovné holky se přece neztratí.A velice dobře je,že existují mobily.Jinak by naše domluva nebyla žádná! :)
Karel Hyndrák
To je fakt článek laureát na cenu. Akční thriller v přímém přenosu a ještě se šťastným koncem. Pět hvězdiček je málo!
Jana Šenbergerová
Moc by mě mrzelo, kdyby tak dobré dorty nedorazily, ale ještě víc, kdyby nedojela jejich pekařka. V Loučné bylo moc hezky i díky organizátorce Marušce, ale také díky lidičkám, kteří se tam sešli. :-)
Zuzana Pivcová
Moje cesta z Loučné byla taky tak trochu "kovbojka", protože jsem chtěla jet s Jirkou na motorce, ale hned u Losin nás stihl liják a pak před Šumperkem znovu. Tak jsem to vzdala a z Šumperka jsem odjela promočená prvním vlakem do Zábřehu. A tam jsem skoro 2 hodiny čekala, protože jinak jel jen RegioJet a ten mě nevzal. Jirka už mezitím dojel bez deště. Ale i já jsem nakonec dojela a ten sraz za to stál!! Díky vám všem za to stál.
Hana Rypáčková
No , to byl tedy opravdu zážitek ! Chcete zažít něco podobného? Jeďte vlakem...Já tady z jihu bych tam asi vůbec nedojela!!! Danuš , pěkně jsi to napsala. Hlavně, že se podařilo...A dorty to vydržely..
Růžena Marková
Dano dík za tvé povídání. Hezky jsem si zavzpomínala a setkání v Loučné. Hanka s Majkou to měli moc hezky zorganizované.