Poprvé sama o Vánocích
Ilustrační foto: ingimage.com

Poprvé sama o Vánocích

15. 12. 2016

Je to jedna z nejtěžších situací v životě. Když odejde člověk, se kterým jsme byli zvyklí trávit Vánoce. Partner, partnerka, někdo příbuzný, nejlepší kamarád, kamarádka… Zkrátka, když je před námi první Štědrý večer o samotě.

Sedmašedesátiletá Ivana se loni o Štědrém večeru opila. Tak namazaná byla naposledy, když jí bylo kolem dvaceti. „Já, která si celý život dám maximálně dvojku vína při nějaké oslavě, jsem si normálně koupila láhev vodky a pila ji, dokud jsem neusnula. To byl můj první Štědrý večer bez manžela. Prostě jsem to nezvládla,“ vypráví.Ivanin muž zemřel náhle na infarkt. Byli spolu od střední školy. Se synem se prakticky nestýká, dotyčný žije v Austrálii a je tak trochu dobrodruh. „Přijel na pohřeb, ale moc jsme si neměli co říct. Zase odletěl. Píšeme si maily, ale nedovedu si představit, že bych k němu jela na Vánoce nebo po něm žádala, aby přiletěl za mnou. Je to jednak drahé a ani by se mi nechtělo,“ vypráví Ivana. 

Přátel moc nemá, žili s manželem takzvaně hlavně sami pro sebe. Na letošní Vánoce, tedy druhé, kdy bude o samotě, se však pečlivě připravuje. „Deprese přijde, to vím. Takže jsem se domluvila se známou, jejíž dcera dělá v domově pro seniory, že tam půjdu bavit osamělé babičky a dědečky.  Posedím s nimi, budu pomáhat doprovázet  do společenské místnosti ty, kteří to sami nezvládnou, pomohu s výzdobou. Zkrátka, mám přesný popis práce, se kterou tam mohu pomoci. Pro mě je podstatné, že nebudu muset trčet sama doma a nebudu se utápět ve smutku,“ vysvětluje. Tvrdí,  že od začátku roku začne šetřit a o Vánocích příštích, tedy v roce 2017, odletí  do Egypta.  „Poprvé bych jela sama do zahraničí, ale myslím, že to s cestovní kanceláří zvládnu,“ říká.

Ivana patří do kategorie lidí, kteří po ztrátě nejbližšího člověka radikálně mění způsob trávení Vánoc. Každý, koho čekají první Vánoce o samotě, by si totiž měl uvědomit, jak je chce prožít. Psychologové tvrdí, že jde o vysoce zátěžovou zkoušku a vůbec se není třeba stydět za to, že se bojíme, že ji nezvládneme. A trávit v takové situaci Vánoce úplně jinak, než jsme dosud byli zvyklí, považují za velmi vhodný způsob. Americká psycholožka Sally Connollyová se dokonce zaměřuje přímo na poradenství lidem, kteří se samoty o Vánocích obávají. A vůbec nejde jen o lidi vyššího věku, vždyť fenomén single života zaplavil svět. Jenže i ti nejzapřisáhlejší vyznavači tohoto životního stylu často o Štědrém večeru propadají panice ze samoty . Její rada číslo jedna zní: V žádném případě nepřemýšlejte o tom, jaké by to bylo, kdybyste tyto chvíle prožívali v páru. Naopak, je pro radikální změny. Například radí lidem, aby udělali něco pro druhé. Aby podobně jako naše paní Ivana hledali možnost, jak mohou být ten den užiteční jiným.

Ano, málokdo si umí představit, že bude místo toho, aby koukal na pohádku a kochal se pěkně nazdobeným bytem, besedovat v charitním domě s bezdomovci. Komu se do něčeho takového nechce, neměl by se nutit. Ale zkusit oslovit nějakou organizaci, která se zabývá pomoci jiným, může být zajímavá zkušenost a třeba se pak dotyčný bude divit, kolik lidí je na tom o Vánocích hůře než on.

„Lidé, kteří ztratili nejbližšího, často slyší od známých rady typu:  Tak si zajdi třeba na koncert nebo do divadla. Takovou radou je moc nepotěšíme,“ upozorňuje psycholožka Zuzana Spurná. „Zůstat poprvé na Vánoce sám, je velmi těžká situace, ale alternativa, jak je trávit jinak než o samotě, se vždy dá najít,“ dodává. 

Problém je v tom, že čím jsme starší, tím hůře se odhodláváme ke změnám. Jestliže jsme celý život s partnerem trávili Štědrý večer stejným způsobem, je hodně těžké si najednou říct: Tak si teď zaplatím týden na horách a budu se tam sama procházet. Nebo: Tak letos nebudu zdobit stromek, abych nevzpomínala, ale půjdu v osm spát. Nebo:  Letos si objednám sama stůl v restauraci, pěkně se obléknu a dám si tam sama večeři. Na taková radikální rozhodnutí se dobře dívá ve filmech, ale udělat je ve skutečnosti? A chceme je vůbec dělat?

Psychologové i lidé, kteří podobnou situaci zažili, se shodují, že nejhorší je dělat o prvních Vánocích po ztrátě partnera přesně to, co jsme byli zvyklí dělat s ním. Sednout si ke stromečku, dát na místo, kde sedával talíř a příbory, prohlížet si společné fotky, to je cesta k depresi, pláči, beznaději.  To už je lepší si říct, že letos si na žádné Vánoce hrát nebudeme. Prostě si ten večer budeme číst, procházet se, surfovat na internetu, spát. Mluvíme teď o lidech, kteří po ztrátě blízkého, budou poprvé o Vánocích úplně sami. Nemají rodinu nebo se s ní nestýkají, nemají přátele, kteří by je ke štědrovečernímu stolu pozvali. I když, i to nemusí být dobrá cesta.

Jednasedmdesátiletá Helena ovdověla před dvěma roky. O prvních Vánocích, které měla trávit bez manžela, ji pozvala domů její bývalá kolegyně z práce, se kterou se kamarádí. Přijala a označuje to za chybu.

„Bylo mi ještě více těžko, když jsem ji viděla s jejím mužem. Nejenže jsem si tam připadala navíc, ale ještě více mi došlo, že já už takovou pohodu ve dvou nezažiju. Navíc si strašně dávali pozor, aby se mě něčím nedotkli. Bylo vidět, že nevědí, jestli na mého Mirka mají vzpomínat nebo o něm nemluvit. Bylo to takové rozpačité. Myslím, že jsem jim svou přítomností vlastně Štědrý večer zkazila. Další Vánoce jsem už byla dobrovolně sama. Pobrečela jsem si, ale myslím, že ty další už zvládnu v pohodě,“ tvrdí.

Vánoce jsou vlastně jedinou tradicí, kterou většina lidí stále dodržuje. Jiné zvyky se z našich životů vytratili, ale Vánoce máme stále spojeny s představou krásně vyzdobeného domu, ve kterém se sejde početná rodina, všichni se mají rádi, jedí a popíjejí. Tak nám to vtloukají do hlav reklamy, filmy. A pak se z toho nesesypejme, když je realita jiná. Tak tady jsou tři možnosti, které psychologové obvykle dávají lidem, kteří říkají "Budu o Vánocích poprvé sám, sama a bojím se, že to nezvládnu":

 - Řekněte si, že jde prostě o obyčejné dny. Přece je nemusíte považovat za dny výjimečné a nějak nad nimi přemýšlet, když vám to způsobuje trápení. Nemyslete na ně a chovejte se tak, jako by nebyly. Večeřte to, co běžně, čtěte si nebo se věnujte koníčkům. Klidně se pusťte do nějaké práce, kterou jste odkládali. Prostě si řekněte: Vánoce? Co to je?

- Smiřte se s tím, že je vám smutno. Je to přirozené, když jste přišli o blízkého člověka. Neposlouchejte rady přátel, že byste měli přijít k nim, rozveselit se, dívat se na komedie. Nesmysl. Násilná snaha se rozveselit vás uvrhne zpravidla do ještě většího smutku. Tak si prostě doma poplačte, no.

- Změňte prostředí. Chce to odvahu, ale když se rozhodnete odjet někam do nového prostředí, zaměstná to vaši mysl a na smutek bude méně času. Cestování je zpravidla tak trochu stresík. Mám jízdenku? Neujede mi vlak? Budu včas na letišti? Jak se tam dopravím? Jaké to tam bude? Mám v kufru vše, co potřebuju? Ten pocit, že jste sami zvládli o Vánocích dojet z Chebu do Beskyd nebo z Prahy na Kanárské ostrovy, může být povzbuzující. A když vás přitom napadne, že by bylo lepší, kdybyste toto vše absolvovali s partnerem či partnerkou, které jste ztratili? No bylo, ale řekněte si, že by na vás určitě byli pyšní, jak jejich ztrátu zvládáte. Protože, pokud vás milovali, nechtěli by, ať se trápíte.

 

Hodnocení:
(4.9 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dagmar Bartušková
V posledních letech jde čas Vánoc mimo mne. Po odchodu maminky vše skončilo. I když mi z různých stran bylo "dobře" razeno, kam jít nebo nejít, pozvání do rodin ke svým známým atd., tak jsem to nezvládla a zhroutila jsem se. Štědrý večer od té doby chci trávit jen sama, se vzpomínkou na mé blízké. Pak budu díky skype ve spojení s mými mladými, kteří jsou pracovně mimo republiku a Vánoce také neslaví.
Květoslava HOUDKOVÁ
Přesto, že žiji již dlouho sama, v počátku důchod. věku jsem kývla na pozvání svých 2 dětí a Štědrý den prožila v jejich rodinách. Ale od 65.r. se můj názor změnil - a jako "pravé ořechové" se stalo rozhodnutí zůstat doma. Rodinám vyrostly děti -vše pomohou = moje pomoc už nikde potřebná není. Den si rozvrhnu dle svého = najím se i odpočinu - od doby, co umím ovládat Filipa, je tento "můj" den ještě o něco pestřejší. A pokud by zasáhla event. únava, není problém den "zalomit". S rodinami dětí se pak setkávám 25.-26. 12. - to už jsem opět fit i spokojena.
Marie Ženatová
Letos už to budou 15té vánoce, co jsem vdovou. Když nás dřív bylo v domku plno, bývala jsem občas na vánoce hodně unavená, upracovaná a přesto jsem se cítila někdy hodně osamocená. Teď každý Štědrý večer trávím v rodině některého z dětí, jsem tam ráda, je tam hezká nálada - ale už mám ráda přes den svoji pohodu, samotu, vycházku na hřbitov... A potvrzuji to, co jsem zde někde četla, že samota je mimo jiné svoboda, ne prohra... A člověk skutečně k životu v "samotě" musí víc nabrat osobní sílu - mám hodně aktivit, známých, dětí, vnoučat... Na druhý svátek vánoční všichni přijdou ke mně na oběd, popovídáme si a je mi hezky, "ale některé večery" jsou někdy smutnější a tehdy jdu pro útěchu za svým nejlepším přítelem a tím je stále - Počítač...
Alena Vávrová
I když už jsem dlouho sama, vánoce mám ráda, takže chystám, zdobím, svítím... Na Štědrý den jsem nikdy sama nebyla, buď mne někdo z dětí povozil po ostatních a večer jsem skončila v rodině u dcery, což se vžilo. Pomohu jí s přípravou a po večeři a nadílce se nechám odvézt domů. A to čím jsem starší, tím docela raději. To si pak v klidu užiju dárky a atmosféru vánoc. V další dny buď přijdou na oběd oni ke mně, nebo společně jedeme ke vzdálenějšímu synovi, kde slavíme narozeniny vnučky. Na Silvestra jsem si ale vymínila být sama a nemám s tím problém. Beztak ho slavím posledních pár roků virtuálně s íčkem ;-). Na Nový rok se většinou s částí rodiny sejdu večer na novoročním ohňostroji.
Květa Řičánková
Nemám ráda vánoce,netěším se na ně.Když mi bylo 20let zemřela před vánoci o rok mladší sestra,měla jsem ještě dva mladší sourozence ale vánoce byly velmi smutné.Léta jsem to nikomu neřekla,rodině jsem připravila ty nejhezčí vánoce.Letos budu poprvé sama,manžel zemřel před 4 roky,na jaře maminka o kterou jsem se 12 let starala,měla vánoce ráda. Pozvání dětí jsem odmítla, od podzimu mám celkem přísnou dietu s velkým omezení a jen ten pohled na ty dobroty-raději sama-sním jen to co sama připravím,podívám na co já chci.Letos asi nebude ani stromeček,rodině jsem řekla že nechci návštěvy,poslední roky se jezdilo k nám,od maminky nešlo odjet.Pokud mi zdraví dovolí tak je navštívím i když bydlí asi 100 km každá jiným směrem.
Libor Farský
Obdivuji Vaše články, a to všechny.
Soňa Prachfeldová
Byla jsem vděčná mé rodině, že první Stědrý večer po ztrátě manžela, přišli ke mně . Poté jsem často jezdila na otočku k bráškovi, dala kávu a zase jela nazpátek - jedna cesta 200 km a to soustředění za volantem mi moc pomáhalo.
Zuzana Pivcová
Pocitově se přidávám k Evče. Mám sestru a na Štědrý večer jsme vždy spolu. Ale kdyby ona někoho měla (nechci říct, kdyby nebyla) a byli spolu, na své svědomí říkám, že by mi opravdu nebylo líto být sama. Jsem na to zvyklá a nerozlišuji, zda všední den mohu trávit sama, zatímco svátky ne. Přeji všem, kteří jsou zvyklí trávit vánoce v páru nebo s rodinou, aby si tu atmosféru užili a nebylo nic, co by jim tu radost pokazilo.
Eva Mužíková
Já, přestože jsem každoročně zvána na štědrovečerní večeři k mladým, stále odmítám. Již jsem o tom zde na íčku několikrát psala, upřednostňuji pohodu svého malého bytečku ve společnosti pejska. Vše si připravím dopoledne, pak po obědě dlouhá procházka a po návratu příprava večeře, podbarvená zvukem nádherných vánočních koled a vůní a září svíček ve stříbrných domečcích. Po večeři podle počasí další procházka a hupky na pohádky... samotu nepociťuji, naopak, užívám si...
Jarmila Komberec Jakubcová
První rok po smrti manžela v r.2007 jsem odletěla trávit Vánoce na Gran Canarii. Objednala jsem si stejný hotel kam jsme jezdili s manželem každé září. Bohužel probrečela jsem tam celý týden, protože všude kde jme chodili spolu jsem najednou byla sama. V dalších letech jsem s přáteli byla v Thajsku a jednou na Bali. Také jsem byla v Třeboni v Bertině lázních kde byla skvělá atmosféra nebo v Poděbradech. Letos budeme s přítelem u mně na domečku. Ani nevím jak zvládnu štědrovečerní večeři. Už jsem si odvykla ji připravovat.