Jsem štamgast
Ilustrační foto: KFC

Jsem štamgast

3. 1. 2017

Vždycky jsem v různých hospodách záviděla, když tam stálí zákazníci mají svůj stůl, znají je číšníci a někteří tam mají i vlastní půllitr, a aniž by si objednali, sednou mezi štamgasty (protože i oni jsou štamgasti) a před ně číšník, s dotazem „jak je?“, postaví ten jejich oblíbený půllitr.

A představte si, i já se stala štamgastem. Nikoliv v hospodě u piva, ale v KFC u kávy – no nebudu tomu říkat káva, ale základem je fakt „kafe pikolo“.

Jsem spíš kavárenský povaleč než turistka, a tak, abych pohybu udělala nějak zadost a neležela jenom doma v knížkách, vyháním se denně kolem druhé odpoledne ven. No, a kde zakotvíte po malé nenáročné procházce? V restauraci se vás u kávy hned ptají, co si ještě dáte, a tak jsem zakotvila v KFC. Tam si kafe koupíte u pultu a můžete nad ním strávit hodinu i víc (s knihou v ruce) a nikdo vás neobtěžuje. A protože mi bylo doporučeno vynechat kafe z jídelníčku a čaj mi z kelímku nechutnal, tak jsem vymyslela fintu. Malé pikolo do trojkového kelímku (né žádné amerikáno!) a dolít horkou vodou. Koukali na mě jak zjara a nemohli pochopit. Tak jsem zašveholila „to není už kafe, ale takhle bych to chtěla“. A tím jsem se zapsala do povědomí obsluhujícího personálu. Pokud jsem přišla na řadu k někomu novému, ten, kdo to už znal, poradil, aby údiv netrval moc dlouho.

Dnes když přijdu do mých vybraných KFCček, tak už ani nemusím moc vysvětlovat. Na Budějovické jsem dokonce dostala kartičku na 10% slevu. Na Pavláku zase pokecám s uklízečkama nebo ostrahou. Ovšem nejvíc jsem byla zaskočena nedávno na Andělu. Chodíme tam takhle dva, nějaký pán (strašně upovídanej, tak sedávám na opačném konci) a já. V létě jsem viděla nějakého mladíka, jak mu přinesl zmrzlinu a o něčem se dohadovali. Nejspíš nějaký jeho známý, myslela jsem si. Jenže minulý týden se ten mladík objevil v černé košili s vyšitým emblémem KFC před výlohou, něco kontroloval. Když mě uviděl, usmál se a pokynul hlavou na pozdrav. Tak jsem se taky usmála a pokračovala v pozorování cvrkotu na snad nejlidnatější křižovatce v Praze. Najednou ke mně ten mladík přišel a přinesl mi čokoládový mufin. Jestli se neurazím, že si všiml, že jsem skoro denním hostem, a že by mi chtěl nabídnout odměnu za věrnost. Jsem prostorově výraznější, pokud nemusím, neláduju se sladkostmi. A tak jsem se zdráhala s poukazem na to, jak vypadám, to že nemůžu. A on mi na to odpověděl „ale právě takhle vám to moc sluší“ a postavil mufin přede mě. Ta tři KFCčka jsou v mojí oblibě, protože, když si sednete do výlohy, tak můžete pozorovat cvrkot na ulici, a taky tam spřádám a doplňuju ty kecy, co potom sepisuju.

 A tak se těším na léto, třeba taky dostanu jako pozornost od mladíka zmrzlinu!

 

Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Olga Fišarová
S chutí jsem tato slova přečetla.Miluji kávu a také mooooc ráda pozoruji cvrkot kolem.U nás na sídlišti funguje již téměř dvě desítky let zmrzlinárna Belluno. S radostí tam zajdu,vypiju kafe,nebo si dám zmrzlinu. Potěšilo mne,když jsem zjistila,že vlastně kvůli mé maličkosti mají v chlaďáku také lahvovou Plzeň.Když je horko zbožňuji i toto pití. Není vůbec špatné býti štamgastem. :)
Eva Komínová
Já jsem zase štamgastem u Vietnamců. Šikovný obchůdek s potravinami, který mám za rohem a chodím tam, když něco důležitého zapomenu. Když stojím smutně po 19. hodině u prázdného regálu s pečivem, přitočí se ke mně majitel a nenápadně prohodí: Chceš chleba? A taky jsem si mohla odnést onehdy nákup bez placení, když peněženka zela prázdnotou, což jsem zjistila až u pokladny.Je to milé asi stejně jako ta vaše kávička.
Květoslava HOUDKOVÁ
Mně se povedlo v McDonalds vyhrát sázku: Vsadila jsem se, že než jejich "smažený polystyrén"=hamburger jim bude více chutnat můj ČESKÝ karbanátek! A když jsem dovezla, zmrzlina=výhra byla!
Helenka Červenka
Uvědomila jsem si, že jsem štamgast u českých drah. Už několik let si třikrát týdně kupuju jízdenku do Ostravy-Svinova, tak si mne pokladní pamatujou a tak si ještě přidáme popřání pěkného dne, ony mi popřejou příjemnou cestu a společný úsměv k tomu - to je hned pěkný začátek dne :-)
Olga Štolbová
Líbí... *****
Lidmila Nejedlá
Zdeno, to máte dobré. Také máme v Poděbradech svoji kavárnu, kde nám udělají, co nám na očích vidí.
Zuzana Pivcová
To mi trochu připomnělo, když jsem v Albánii v Durrës šla do cukrárny a chtěla jsem větší kávu než balkánské minimocca. S obsluhou jsem se ještě nemohla moc anglicky domluvit, a když jsem se snažila vysvětlit "more water", tak nakonec to pochopili tak, že mi k "náprstkovému" šálku s kávou dali velkou sklenici vody. Dále jsem si při Vašem článku vzpomněla na své období obliby vídeňské kávy. To byl náš archiv ještě na Invalidovně a po obědě v blízké Futuramě jsem v polední pauze zacházela na skok vedle do kavárny. Ti už mi nosili kávu s čepicí šlehačky, jen jsem se objevila ve dveřích. A pak jsem šlehačku odbourala a odstěhovali jsme se na Ruzyň a už nikam nechodím. Ale aspoň víte, že si Vaše pocity dokážu představit.
Hana Rypáčková
Nejsem štamgast, ale v kavárnách, cukrárnách a hospodách taky ráda sedám u okna s výhledem...Ale příroda je moje radost a tudíž výhled na ni upřednostňuji...
ivana kosťunová
zdeno, díky za návod, jak se stát štamgastem. Nejd o to, dostat něco zadarmo, ale o ten pocit... :))
Naděžda Špásová
No, Zdenko, opravdu zajímavý koníček. Já sice radši volím přírodu, ale proti gustu žádný dišputát. Každý jsme, lidově řečeno, ňáký. Zato to máte hezky sepsané.