Město Ostrava letos slaví
FOTO: Archiv Města Ostravy

Město Ostrava letos slaví

31. 1. 2017

Ostrava zahájila rok 2017 přípravami k oslavám. Od založení města totiž letos uplyne 750 let. V roce 1967 jsem se účastnila  na tehdejším náměstí Lidových milicí velkolepého jarmarku k sedmistému výročí! Bylo mi tehdy třináct let, akce se konala v září a byla doprovázena hustým deštěm.

V tomto městě jsem se narodila a postupně jsem se seznamovala s jeho barvami, šedou a černou. S rodiči a prarodiči jsem v domku za kostelem bydlela v centru Přívozu. Od severovýchodu na nás padaly saze z komínů šachty, sazovny a koksovny. Od západu nás zásobovaly kouřem parní lokomotivy. Můj otec pracoval jako horník na dole Vítězný Únor. Doma se v kamnech topilo černým uhlím. Když ze šachty přijelo nákladní auto s "deputátem" a vysypalo na dvorek několik metráků uhlí, bylo o zábavu postaráno. Jako děti jsme si to nenechaly ujít. Nabírali jsme uhlí malými lopatkami do kbelíků a dospělí je vysypávali do šopy - kůlny na dvorku. Večer jsme byli od mouru všichni jako kominíci!

Z titulu nejstarší dcery a vnučky jsem pomáhala mému dědovi každou sobotu s úklidem našeho malého společného dvorku. Dědeček poctivě vymetl všechny kouty, nadělal hromádky a já pak nastavila lopatu, na kterou koštětem nahrnul ten černý "poklad" z popílku, sazí a prachu. Mým úkolem bylo bezpečně dopravit každý malý náklad do popelnice v průjezdu. Mně, jako malé svéhlavičce, připadala dědova práce s koštětem andělsky krásná, zodpovědná a nedostižitelná! On měl tu hlavní zásluhu, že jsme pak zase celý týden chodili a hráli si s ostatní drobotinou na upraveném a čistém dvorečku!  Jak já mu to košťátko záviděla, jak jsem se třásla nedočkavostí, že jednou, jednou už konečně budu podle něho dostatečně " velká a spolehlivá" a naše role se vymění. Přesto, že jsem v domečku bydlela až do svých skoro 21 let, kdy jsem se po svatbě odstěhovala, k tomu nikdy nedošlo.  Můj pracovitý a důsledný dědeček se dožil úžasných 92 let. Já jsem časem zjistila, že ta jeho houževnatost, píle, smysl pro pořádek a poctivost zůstala ve mně a že to kouzlo není v košťátku, ale v člověku samém.

Vůni té " černé děvuchy věrné" jsme ovšem bezmezně milovali. Do mých patnácti let jsme povinně a bezpodmínečně trávili všechny prázdniny v Beskydech. V rodné dědečkově chaloupce, ze které se s celou rodinou odstěhovali do Ostravy. Abychom se nadýchali čerstvého vzduchu! Když jsme se z prázdnin vracívali vlakem domů, do Ostravy, ještě než vlak dojel ke stanici Ostrava - střed, jsme cítili tu, pro nás nejkrásnější vůni: z Vysokých pecí, z dolu Hlubina, z ocelárny, jak nám voněla! V horách jsme vlastně dýchali průzračný horský vzduch, jednou voněl deštěm, podruhé pryskyřicí, nebo senem a ani jsme si neuvědomovali, že něco dýcháme! Ale ten náš, ostravský, to bylo něco, ten byl s námi deset měsíců v roce, byl náš. Vystoupili jsme z vlaku na Hlavním nádraží na frýdlantském nástupišti a se všemi kufry a taškami jsme běželi po chodníku k našemu domku. V zahrádce odkvétaly bílé květiny na vysokých stvolech a to už jsme věděli, je konec prázdnin, škola nás volá...

V souvislosti s rokem 1969 se Ostrava začala proměňovat. Náš ročník ukončil devátou třídu a rozprchli jsme se do škol a učilišť. Byla zbourána naše škola (1970) na Mariánskohorské ulici, stejně, jako Jirská kolonie, začaly se stavět nové domy. Svět kolem nás se najednou stával zajímavějším, barevnějším a plným nových prožitků. Zlepšovaly se technologie na zmenšení prašnosti. Některé nešvary nejsou ale ani po tolika letech zdaleka vyřešeny - viz ostravské laguny bývalé rafinerie. Domy na nových sídlištích hýří barvami. Tep města se zrychluje a my, dříve narození, už s ním pomalu nestačíme držet krok. Již pět let využívám jeden obrovský dar. Bydlím na kopci nad řekou Odrou a Ostrava mi leží doslova u nohou. Sleduji město  brzy zjara, obsypané zelení a vonící květy stromů v parcích a zahradách, v létě prozářenou poledním sluncem, které ho chce zbavit svým léčivým žárem všech neduhů a trápení. Na podzim bývá zase utopené v záplavě zlatavého listí. Jen v zimě se  brání zuby nehty bílému hermelínu, který by tak přelahodně zakryl všechny jeho bolístky. Vítr mrazivec by ho od Lysé hory zasypal a přikryl sněhovou peřinkou i s polštářem.

Město uvyklo své sametové černi. Oslepeno září tavících pecí, žárem kovaného železa a milióny tun rudého koksu si libuje v sametové černi slepoty. Ještě ale nezapomnělo na radostný výskot dětí, které tak rády jezdí na saních, na lyžích a bruslích, a občas shovívavě podrží na sobě tu bílou studenou třpytivou nadílku. V poslední době jen výjimečně rozhodí pár sněhových vloček o Vánocích. Pak se otřepe, jako psík a v tichosti složí hlavu na černý polštář v hlubokých slojích, ve kterých už nerachotí sbíječky ani kombajny, a znaveně přivře své černé oči....

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Poprvé jsem Ostravu navštívila jako součást školní exkurze, studovala jsem na chemické průmyslovce, a navštívili jsme ocelárnu a chemičku v Hrušovanech. Bylo to asi v roce 1961/62.Město se mi nelíbilo, bylo neuvěřitelně špinavé díky popílku a sazím. Druhý den jsme odjeli do Beskyd, které byly nádherné, navštívili jsme i skanzen, vyfotili se na Radhošti s Radegastem. Později jsem navštívila krátce už s rodinou opět Ostravu a musela jsem uznat, že už tak hrozivě nevypadala. Byly jsme na Černé louce na nějaké výstavě.
Naděžda Staňková
Milí íčkaři, moc Vám všem děkuji za tu spoustu hvězdiček, až se mi z toho udělaly mžitky před očima! Velkou radost mám z bývalých spolužáků a rodáků, že se přihlásili, určitě se domluvíme na nějakém setkání. A v neposlední řadě děkuji redakci za přidání krásných fotek města.
Soňa Prachfeldová
Paní Naďo, krásné, z Vašich slov dýchá láska k Ostravě a přeji Vám vydařené oslavy.
Eva Balúchová
Majko,bude-li se mě to hodit,přijedu i z jižní Moravy.
Marie Seitlová
Krásně jste mi přiblížila Ostravu, jakou já neznám. Přišla jsem do tohoto kraje až v r. 1972, tehdy byla pro mě z hor, opravdu černá, špatně se mi dýchalo. Dnes mi je tu dobře, líbí se mi tu. Ráda do města jezdím, je tu hodně zeleně. Jsou tu i výborná divadla, výstavy, koncerty. Myslím, že by nebylo na škodu si v Ostravě udělat setkání, takový pivní nebo kávové úterý, čtvrtek. Zjišťuji, že je nás ze Severomoravského kraje dost. Co vy ta to ičkaři ?
Marie Magdalena Klosová
Zdravím svou neznámou mladší spolužačku ze ZDŠ Mariánskohorská.Skončila jsem tam v roce 1964.Bydlela jsem za kostelem na Špálově ulici.Dodnes se tam ráda nostalgicky procházím.Teď bydlím v Mariánských Horách.Vaše vzpomínání na Ostravu našeho dětství je moc pěkně napsáno.Třeba se někdy sejdeme?Marie Magdalena Klosová,roz.Oppeltová
Jana Šenbergerová
Prožila jsem tam malý, ale důležitý kousek svého života. Studovala jsem tam a zamilovala se do svého budoucího manžela. Takže pro mě tam také bylo kdysi krásně. Ostravě i jejím obyvatelům přeji k tomuto výročí jen to nejlepší. :-)
Eva Balúchová
Z článku je vidět,že máte Ostravu ráda.Letos bych se k vám ráda podívala,třeba se trefím na nějaké slavnosti.
ivana kosťunová
Ostravu mi ukázali naši přátelé z Opavy zhruba před 10 lety. Překvapilo mě množství zeleně. Takže vím, kde je Na Prajské, znám Stodolní ulici. A když si k tomu přidám Jarka Nohavicu, Hanku Zagorovou, Věru Špinarovou, snad i sestry Elefteriadu, je to pro mě originální kus republiky. Jo a vše je tam také fajne. Napsala jste to s velkou láskou moc krásně.
Zdenka Žichovská
I naše město - Jeseník - letos oslaví 750 let od jeho založení. Jeseník je místem k životu uprostřed krásné přírody.
Jarmila Komberec Jakubcová
Při čtení článku si vybavuji Ostravu, kam jsem létávala na porady. Vzdálenost Plzeň-Ostrava by na cestu autem a zpět byla příliš náročná na čas.Vždy jsme bydleli v hotelu Palace, z kterého byl výhled na hutní pece či co to bylo. Byl to pro mně, která je z Plzně úplně jiný svět. Každý asi máme rád rodné město, které je spojeno s naším dětstvím. Já takto miluji Klatovy.
Naděžda Špásová
Je dobře, že nám zůstávají vzpomínky. Když si takhle člověk krásně zavzpomíná, nejen, že mu je dobře, ale ještě potěší druhé. V Ostravě jsem nikdy nebyla, je to od nás přece jen trochu z ruky. Naďo, ten konec je opravdu poetický.
Marie Ženatová
Loni jsem byla na týdením pobytu v Beskydech se seniory, mimo jiné jsme navštívili i Ostravu - moc se mi líbilo náměstí, díky za hezký článek...
Hana Skácelová
Moc hezký článek. Také jsem se narodila v Ostravě (1953), bydleli jsme kousek od jízdárny. Na koně jsem viděla z okna. Později jsme se odstěhovali za město. Děkuji za tak milou vzpomínku – docela mi mluví z duše.
Zuzana Pivcová
Věřím tomu, že lidé mohou mít hezký vztah k svému městu, i když se třeba jiným zdá nehezké. Je to přece domov! Moc milé vzpomínání, Naďo.
Hana Rypáčková
Naše město také letos slaví, ale jen 640 let od povýšení na město. Hezké vzpomínání.