MVDr. Vladimír Vlášek: Zvíře dává člověku obrovskou energii
FOTO: autorka

MVDr. Vladimír Vlášek: Zvíře dává člověku obrovskou energii

7. 2. 2017

MVDr. Vladimír Vlášek je veterinární lékař, který spolu se svým kolegou ordinuje v Praze v bohnickém sídlišti. Není to však jejich jediné pracoviště, střídavě do Prahy dojíždějí. Pro nás, hlavně pak mou sestru, se v posledních několika letech stal doslova rodinným lékařem, pokud tou rodinou chápu naše tři kočky. Pan doktor ještě zdaleka nepatří k seniorům, zatímco my se sestrou a ve zvířecím pojetí i všechny tři kočky ano. A protože portál i60 je určen našim vrstevníkům a ti jsou poměrně často chovateli domácích mazlíčků, dovolila jsem si oslovit doktora Vláška a zaměřit se v rozhovoru na některé zajímavé a snad i užitečné věci.

Pane doktore, na úvod bych se ráda zeptala, kdy jste se začal zabývat myšlenkou stát se veterinářem. Je to u Vás rodinná tradice?
Ne, nemám kořeny v rodině, bratr je normální lékař, ale nějak to vyplynulo ze situace. Prožil jsem dětství mezi zvířaty, od malých zvířat až po koně a krávy.

Jste z jihočeského Písku. Není obvyklé mít dvě ordinace, jednu v okresním městě a druhou zde v Praze v sídlišti. Jde to nějak porovnat?
Každá z těch ordinací je trochu jiná. Jiná je práce na malém městě a jiná zde v sídlišti. Vybavení ošetřoven je téměř stejné, ta v Písku je prostorově menší, ale liší se to lidmi. Tam se setkávám i s lidmi z venkova, i když se už minimálně 27 let věnuji malým zvířatům.

Myslíte, že je rozdíl mezi lékaři z moderního pracoviště a zkušenými venkovskými praktiky?
Záleží na tom, co ten který kolega dělá. Když se pohybuje v zimě, v létě v terénu, je ta práce někdy drsnější, my pracujeme v ordinaci, kde to není tak fyzicky náročné. Ale kvalita by měla být tam i tam. Za dobu mé praxe, což je 31 let, veterinární medicína obrovsky pokročila, a to z hlediska léčebných postupů i vybavení ordinací.

Vašimi zdejšími pacienty jsou ve většině případů kočky a psi menších plemen. Jsou jejich majitelé pouze tady ze sídliště?
Ne, dojíždějí sem i z jiných pražských lokalit a dokonce i mimopražští. Je to vlastně tak, že často dojíždějí lidé jmenovitě za lékařem. Na venkově je to ještě výraznější. Tam mám už stálou klientelu, kterou jsem si vytříbil, léta se známe, nemám s nimi žádné problémy.

Jaké nejčastější důvody k Vám přivádějí pacienty?
Nejčastější je očkování, pak je ovšem obrovská škála nemocí a chirurgické zákroky preventivního i léčebného charakteru. Provádíme kastrace, ortopedické záležitosti a bohužel nacházíme i nádory. Spolupracujeme také s některými společnostmi, které se starají o odchyt zvířat.

A co otázka konce života, jste pro to, aby zvíře svůj život dožilo do konce?
Zvíře by nemělo trpět, pokud opravdu trpí, je lepší ho uspat. Ale aby se lidé zbavovali zvířat, která nejsou nevyléčitelně nemocná, tak to není dovoleno.

Zaměřím se nyní na otázku chování zvířat v sídlišti. Přikláníte se k názoru, že zvířata, tedy hlavně psi, v paneláku trpí a mnohdy také vadí svému okolí?
Ten názor nezastávám. Podle mě nejde vůbec o zvířata, ale problém je v lidské toleranci a ohleduplnosti, jak se jedna skupina lidí staví vůči druhé. Bohužel za ta léta zde vidím, jak se to vyhrotilo.

Schvalujete oblékání psů v zimě nebo to považujete za zbytečné?
Má to smysl.

A co krmení speciálními hotovými krmivy?
Jsem pro, jsou většinou vyrobena na vědeckém základě.

Jak se díváte na seniory coby majitele domácích zvířat. Nerozmazlují je příliš, zvláště ženy? A mají je vůbec vzhledem k věku mít?
Starší lidé mají mnohdy to zvíře jako svého jediného přítele, takže tam je silná citová vazba. Nebál bych se toho, vzít si pejska i ve vyšším věku. Zažil jsem situaci, kdy paní po ztrátě pejska už dalšího nechtěla, a pak přežila ve vysokém věku ještě tři. To zvíře dává člověku obrovskou energii.

Nepřipadá Vám výstřední, pokud lidé pohřbí psa nebo kočku do hrobu na zvířecím hřbitově?
Lidé zvíře pohřbí nebo zavolají službu v krematoriu, ne, nepřipadá mi to výstřední, je to určitý projev vztahu k tomu zvířeti.

Veterinář asi musí být zvířecí i lidský psycholog, souhlasíte?
Ano, je to hodně o psychologii ve vztahu s majiteli.

Na co by se měli majitelé především preventivně zaměřit, co hlídat?
Samozřejmě dbát na očkování. Pak už záleží i na ošetřujícím lékaři, aby podchytil anamnetické příznaky, z nichž by se mohl vyvinout problém, například ledviny u koček. Záleží ale i na tom, co si kdo může dovolit. Veterinární péče je bohužel také ovlivněna penězi. Všechna vyšetření se musí platit.

Závěrem tedy můžeme říci: Starší člověk a domácí zvíře - ano. Ale o se týče výběru, myslíte si, že je vhodnější pes nebo kočka?
To není otázka vhodnosti. Nejde jen o to, zda je nutno zvíře venčit nebo ne. Ale každý člověk vyžaduje povahově něco jiného. Jednomu vyhovuje lépe pes, jinému kočka. Celkově chci říct, že zvíře nabíjí, dává energii a povinnost. Ta povinnost je důležitá. Člověk nemá čas zaobírat se jen sám sebou a svými starostmi. A také se udržuje v lepší psychické i fyzické kondici.

Děkuji Vám za rozhovor a budu ráda, když se budeme i nadále setkávat, i když, pokud možno, jen z důvodu očkování. A někdy třeba zase na portálu i60.

domácí mazlíčci
Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.