Románek v Kutné Hoře 2
Ilustrační foto: ingimage.com

Románek v Kutné Hoře 2

5. 2. 2017

Takže se nám z Jiřího z Poděbrad nakonec vyklubal Pepa, tanečník, znalec vína, výborný kuchař, ajťák, v podstatě chlap k všeobecnému použití, ale… Všechno je úžasné, kdyby tam nebylo to ale, které znamená, že samorost s neústupnými názory – takový dub – můžete se o něj směle opřít, ale na chuť nic moc. Pochopili jste správně, začala jsem trávit víkendy v Kutné Hoře. Byly to neobyčené chvíle, na které jsem se těšívala, byť někdy s obavami v duši, co zase bude.

První prověřovací akce byl hasičský ples. "Určitě máš něco vhodného na ples, tak si to vem, mám pro nás dva lístky, kamarádi se na tebe těší, že tě poznají," prohlásil Pepa do telefonu. V poslední době jsem žádné společenské akce tohoto druhu nenavštěvovala, ale vlastnila jsem černé společenské kalhoty z nějakého žoržetu, doplněné průhlednými šlojíři, takže vypadaly jako sukně. K tomu blýskavý top na ramínka a sáčko ze stejného průhledného materiálu jako šlojíře. Měla jsem to na sobě dvakrát v životě v divadle, i když to byla investice obnášející několik tisícovek.

Namalovaná, vystajlovaná jsem předstoupila před Pepu s úsměvem na tváři a očekávala jsem ódu na to, jak jsem úchvatná. Chyba. Změřil si mě kritickým pohledem a prohlásil „jak v tomhle chceš tancovat? Vždyť se do toho zamotáme a průšvih je na světě“. Na moje argumenty, tohle je společenský ohoz, nic jiného nemám a v Praze v tom úspěšně dělám parádu v divadle, mi odpověděl: „To jistě, jenže tam jen sedíš, už jsi v tom tancovala?“ Samozřejmě, že netancovala (blázen jeden bláznivá). Šel k přehrávači, nasadil CD s nějakým tangem, popad mě do náručí a v momentě, kdy nakročil mezi moje nohy, šlojíře ho objaly a nechtěly pustit. Průšvih (zase měl pravdu). Dotančili jsme skladbu bez úrazu jak šlojířů tak nás, ale nebyl to tanec, spíš zápas mezi mým oblečením a Pepou. Nakonec se mi uklonil, poděkoval za tanec a jal se odstrojovat. Tak jsme se doma zabavili jinak.

Dostala jsem za úkol do příštího plesu si opatřit společenské šaty, zdůraznil to „šaty“, né společenský oděv. A tak jsem si na internetu vyhledala dostupné půjčovny společenských šatů a jala se je obcházet. Když byly šaty jakž takž ucházející střihem, tak zase neseděla barva a povětšinou pro ty „prostorově výraznější“ postavy nic výraznějšího, čím by šlověk oslnil, neměli. Až jsem narazila na zapadlou půjčovnu, dvě starší dámy, nejspíš sestry, a měly tam výběr teda úžasnej. Jenže, co se líbilo mně, do toho jsem se nevešla, a do čeho jsem se vešla, nelíbilo se mně. Dámy z toho byly nešťastné, vyprávěla jsem jim při tom zkoušení můj příběh, který je uchvátil, a tak dělaly všechno možné i nemožné, aby mi pomohly.

Když už jsem byla celá uondaná, tak si vzpomněly, že ve skladu někde v krabici by měly být nějaké šaty, které by se možná hodily. Odskotačily dozadu a za drahnou chvíli se vrátily s vítězoslavným úsměvem. Vyndaly něco nevábného vzhledu a jaly se to roztřásat. Živůtek lahvově zelených šatů (nic zeleného se v mém šatníku nevyskytuje) se stříbrnými nitkami byl korzetového střihu, vzadu na šněrování. Do toho jsem vplula bezvadně. Sukně z téhož materíálu byla jako z elastanu, objala moje pozadí a stehna až ke kolenům, kde začínal úžasný kolový kanýr (šatičky jako z operety). Byly zmuchlané a kapku špinavé, ale seděly. Až na vyšpulený zadek, no holt se nedá nic dělat – co mám, to prodávám.

Když jste poněkud objemnější, tak odhalená ramena v korzetu nejsou to pravé ořechové. To pochopily i dámy a odněkud vyštrachaly slonovinově bílé sametové bolerko, do kterého jsem se nevešla. Nevadí, okamžitě si to poměřily a přikázaly v pátek dopoledne všechno vyzvednout. Šaty budou vyčištěné, nažehlené i s bolerkem. V pátek jsem si všechno odvážela v pytli na šaty, dokonce i krajkovou kabelku (psaníčko) potažené krajkou, kterou umně nastavily bolerko. Pepa mě vyzvedl na nádraží,  převzal pytel se šatičkami a  opatrně je položil na zadní sedadlo.

Když jsem v sobotu večer vyplula z ložnice vystajlovaná a namalovaná, Pepovi zazářily oči, objevil se radostný úsměv na tváři, dostala jsem hubana s poznámkou "hezky voníš" a šlo se do šumu.

 

Přečtěte si také: Románek v Kutné Hoře 1

 

Můj příběh vztahy a sex
Hodnocení:
(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 13. týden

Na Zelený čtvrtek začíná na státních hradech a zámcích turistická sezona. Tak si vyzkoušíme vaše znalosti na téma "České hrady a zámky."

AKTUÁLNÍ ANKETA

Provedli jste nějaké úpravy svého bytu či domu na stáří? (sprchový kout místo vany, bezpečnostní madla, bezbariérové prahy apod.)

Ano, úpravy bytu jsem (jsme provedli)

29%

Ano, ale zatím jen částečně

15%

Nevím, jaké úpravy by to měly být

11%

Ne, ale zvažujeme to

13%

Ne, o žádných úpravách neuvažuji

17%

Ne, protože na to nemám peníze

15%