V pátečním poledni jsem si vzal z naší závodní jídelny tyhle lívance. Nebaví mě o víkendu vyvářet. Dali mi je do polystyrénové krabice. Pro jistotu jsem ji zabalil ještě do PVC sáčku. Vše uložil do igelitky, trochu děravé. Řekl jsem si, že vše budu cestou držet jenom vodorovně. Jen jsem si to myslel, ale nedokázal to!

Ke kanutí červené marmelády na podlahu došlo už v autobusu. Další červené stopy jsem zanechal na podlaze metra. Dělal jsem, že jsou po někom jiném. Pak přestoupil do tramvaje. Také tam dolů hřezla červeň.

U nás v domě, v prodejně „Viet-Congu“, tašku postavil na bílé noviny, na pultě. Hned byly červené. Honem jsem tašku položil na podlahu. Zase se pod ní objevila rudá kaluž. Dělal jsem nepozorného blbce, a tiše, nevinně odešel.

Doma jsem se zděsil, jak mám rudě potřísněné i zelené kalhoty. Pak spustil pračku. I z té vytékala „malinovka“!

Asi, až do smrti, tohle přenášet nebudu. Raději se v jídelně nechám obsloužit číšníkem.                                                     

Vyprávění nádražní I

Někdy v osmdesátých letech měl poprvé přijet na naše pracoviště kolega z Východního Berlína.…

Věra Ježková

Co se to děje s námi lidmi?

Dnešní moje zamyšlení není moc veselé. Čtu zprávy a zoufám si: Co se to děje s lidmi, proboha? Támhle utýral nějaký nebožák psa, tady zas někdo malé batole, někde  zas  kvůli zisku ničí fenky množením až k smrti...

Jana Hošková

NÁVRATY – Mona Lisa na chmelové brigádě

Od neveselé současnosti opět k veselé, ale občas i neveselé minulosti. Jsou léta 1964 - 1965. /Ze…

Jan Zelenka

Procvičení vašich znalostí

Vážení íčkaři, přemýšleli jste někdy, že se můžete ve svém životě dostat do situací, kdy opravdu…

Hana Nováková

Poděkování rodičům

Rodiče jsou jako hvězdy, které plují po obloze a provázejí nás po celý náš život. Milujte je, protože, když jejich světlo zhasne, už je nikdy neuvidíte.

Hana Nováková