FOTO: Radioservis

Čtenářský deník: Pokus o životopis

21. 2. 2017

Jít si půjčit nové knihy do knihovny, bývala v mládí má oblíbená činnost. Ve městě se dala koupit zmrzlina, která mi pohodlně vydržela až k další cukrárně, tam za utracenou korunu další kopeček ovocné nebo vanilkové pochoutky a ten mi osvěžoval cestu až k cíli. Přála jsem si časem přečíst vše co obsahovaly regály, tolik se zdál ten neznámý svět knih lákavý.

A dnes, v důchodu, je to jiné a spíše povinnost vrátit půjčené svazky. Stane se, že zapomenu název doporučené knihy, nebo si vzít s sebou brýle a to pak musím spolehnout na náhodu a doufat, že alespoň něco z půjčeného, co dotáhnu domů, také přečtu. Přesto se někdy zadaří. Nedávno mě oslovila kniha Lucie Weissové a Karla Weinlicha, skromně nazvaná Pokus o životopis. Vyšla v loňském roce a pokus to byl více než jen úspěšný.

Autor je výborný vypravěč a s humorem nás provede svým neuvěřitelným životem rozhlasového režiséra. V knize nechybí oblíbené historky z natáčení a setkání se známými herci. Stejně jako v životě, některé části životopisu jsou dramatické a vážné, ale Karel Weinlich nás moudře seznámí se všemi důležitými událostmi, které ho potkaly.

Vrátím se do dětství, k nedělnímu odpoledni patřila pohádka vysílaná v rádiu a pamatuji se na napínavé rozhlasové hry pro děti, které jsem poslouchala v sobotu odpoledne. Tenkrát jsem vůbec netušila, jak to v rádiu chodí a že za režijním pultem vládne Karel Weinlich, dělal svou práci moc dobře.

Autor: Věra Lišková Zpět na homepage

Hodnocení:

(4.8 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA

knihy

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Drahomíra Stínilová 29.12.2017 01:48

Teprve teď jsem narazila na váš článek. Asi moc zajímavá kniha, budu si ji muset taky půjčit. Už kvůli mamince, ale asi je to z pozdější doby. Byla v Rozhlase v herecké skupině a hodně mluvila v pohádkách princezny. Ale po padesátým ji vyhodili, protože nechtěla vstoupit do strany.

Zdenka Jírová 22.2.2017 23:42

Nedělní pohádky jsem milovala i v dospělosti, poslouchala jsem je pak s dětmi. Pana Weinlicha si pamatuji, je to známé jméno.

Naděžda Špásová 22.2.2017 17:24

Kniha to bude určitě zajímavá. Karel Weinlich Je zábavný a dobrý vypravěč. Rozhlasové pohádky jsme poslouchali, dokonce to není zas až tak dlouho. S jeho rodinným životem to bude asi horší. Dokonce překonal i El. Taylorovou. Ale to jen jeho věc, že.

Věra Lišková 22.2.2017 10:37

Děkuji za komentáře, jedná se pouze o tip na čtení a ráda si přečtu i Vaše doporučení na zajímavou knihu. Životopis začíná dětstvím a to je klíč k pochopení stálého hledání lásky. Lidmilo to je nedorozumění, nadchla mě lidská vůle a inteligence přežít i hodně nepříznivé poměry a dokázat tak naplnit své cíle.

Jana Šenbergerová 21.2.2017 19:25

Také jsem měla ráda nedělní pohádky a později večerní rozhlasové hry pro dospělé. Už léta se chystám, že si koupím rádio, protože staré dosloužilo. Zkusím do knihy aspoň nakouknout, pokud bude v naší krásné čerstvě renovované knihovně k mání. Jméno pana Weinlicha mi není neznámé. :-)

Lidmila Nejedlá 21.2.2017 18:09

Nedělní pohádka a hry pro mládež jsem měla ráda. Pestrý život pana Weinlicha mne nijak nenadchnul.

Zuzana Pivcová 21.2.2017 13:36

Pohádky v rádiu jsme doma poslouchali pravidelně, tím spíš, že jsme neměli televizi. Naše prateta ještě roky poté poslouchala přes den nárazově rádio (hlavně ty pohádky) a televizi si zapínala až večer na zprávy.

Marie Ženatová 21.2.2017 12:57

Také chodím často do knihovny, znám i ten problém s brýlemi. Asi nejsem sama kdo zapomíná, u nás mají náhradní "půjčovní brýle" a i když nejsou ideální na moji "slepost" tak i to je dobré... V rádiu jsem nejraději poslouchala sobotní napínavé rozhlasové hry pro děti - v naší domácnosti v době mého dětství bylo neustále mnoho práce, ale já jsem si vždy v dobu sobotní rozhlasové hry naplánovala velký úklid v kuchyni a okolí a tím jsem měla zajištěno, že o poslech rozhlasu nepřijdu - rozhlasové hry byly vždy nádherně zpracované a mne přímo dobíjely a snad i opíjely...

Libuše Křapová 21.2.2017 11:07

Díky za tip :-) Chodím do knihovny taky dost často a s těmi brýlemi to až moc dobře znám . Už jsem došla tak daleko, že když zapomenu brýle, knihovnici prosím, aby mi vyřadila z knih úplné blbosti. Už zná můj čtenářský vkus.

Hana Rypáčková 21.2.2017 09:56

Dík za tip. Dám si v knihovně záznam. Čtu teď oddechovku : Kufr paní Sinclairové od Luise Waltersové Ale stále se neodkláním od letopočtu předešlé knihy.... Nedělní pohádky byly i mé oblíbené. Ještě cítím v ruce ten knoflík rádia, kterým jsem si ji pouštěla hlasitěji..