Neviditelná chudoba seniorů. Mlčí se o ní.
Ilustrační foto: ingimage.com

Neviditelná chudoba seniorů. Mlčí se o ní.

27. 2. 2017

Jeden z největších mýtů je ten, že důchodce rovná se ubručený věčný stěžovatel na všechno. Opak je pravdou. Starší lidé si často neumějí či nechtějí říct o pomoc. Dvojnásob to platí, když jde o peníze.  

Třiasedmdesátiletá Helena z Prahy má pečlivě rozpracovaný systém šetření. Od října do března zavírá jeden pokoj, aby ušetřila na topení. Zpracuje každý kousek jídla, klidně jí tři večery za sebou topinky s česnekem, jen aby nemusela kupovat nový chléb. Kupuje nejlevnější čaje, kávy, těstoviny.

„Vím, že se nestravuju kvalitně, ale na něčem se omezovat musím. Nechci být stará bába, která jen sedí doma. Abych si mohla jednou ročně vyjet s kamarádkou na dovolenou, šetřím,“ vysvětluje. Nikdo by do Heleny neřekl, jak přísně úsporně žije. Je upravená, vlasy jí chodí barvit kamarádka, které za to dá stovku, zatímco u kadeřníka by nechala mnohem více. Oblečení má řadu let staré, ale kvalitní, pěkné. Je to upravená šik dáma, která každý rok jede do Chorvatska a často chodí na procházky. Tak ji vidí sousedé a lidé z okolí. Kdyby viděli, jak ve skutečnosti doma hospodaří, řekli by, že žije v bídě.

Helena je typická seniorka, která žije sama a je ohrožena chudobou. Velká část její penze padne na bydlení a náklady s ním spojené. Se zbytkem musí hospodařit hodně opatrně, přesto si nestěžuje a na svou situaci neupozorňuje. Český statistický úřad uvádí, že až jedenáct procent osaměle žijících českých seniorů si nemůže v zimě dovolit adekvátně vytápět svůj byt. Prostě na to nemají peníze. Až dvanáct procent seniorů, kteří žijí v bytech s tržním nájemným je ohroženo chudobou. Další údaj má Výzkumný ústav práce a sociálních věcí: Téměř šedesát procent českých seniorů není schopno zaplatit neočekávaný výdaj, například nutnost koupit si novou lednici či pračku.  

Pod hranicí chudoby  
„Více než polovina příjemců starobního důchodu nedosahuje na ten průměrný, tak že pod hranicí příjmové chudoby, to znamená pod 10 220 korun, žije půl milionů penzistů,“ říká předseda Rady seniorů ČR Zdeněk Pernes. „Okolo půl milionů domácností starobních důchodů je jednočlenných, sedmdesát procent z nich obývají samotné ženy. Odhadem až deset procent z nich musí silně šetřit na základních věcech, jako je třeba vytápění či jídlo,“ potvrzuje Jan Lorman, který vede společnost Život 90 zabývající se problémy dříve narozených.

„Syn tvrdí, že bych asi měla nárok na příspěvek na bydlení, ale já o něj žádat nepůjdu, připadala bych si jako žebračka,“ říká šestasedmdesátiletá Miluše, bývalá dělnice z Vítkovických železáren v Ostravě. „Jeden syn žije v Anglii, druhý v Praze. Jsou hodní, často se ptají, jestli něco nepotřebuju. Přece si jim neřeknu o peníze, oni a jejich děti je potřebují více než já,“ vypráví. Je rozvedená, má důchod málo přes deset tisíc, z toho přes šest padá na nájem bytu v centru Ostravy. „Nechci se stěhovat do menšího ani do domova pro seniory. Jak bych to zorganizovala? Jsem tady zvyklá, dožiju tady. Je mi jen líto, že si nemůžu v létě občas dát něco na zahrádkách, kterých je ve městě plno. Ale je to pro mě drahé. Tak si vždycky s kamarádkou koupíme lahvinku levného vína a sedíme u mě doma u otevřeného okna a pozorujeme ruch venku. Nemám se špatně, nestěžuju si, jen kdybych měla tak o tisícovku, dvě víc, život by byl příjemnější.“

Je typickou představitelkou skupiny lidí, která není zvyklá si říkat o peníze, o pomoc. Tito lidé neobcházejí úřady s žádostmi o finanční pomoc, nezmíní se o své situaci ani příbuzným. Nepůsobí jako chudí lidé. Jsou hrdí. Aktivní život prožili v době, kdy bylo normální tvrdě pracovat a nestěžovat si. A to jim zůstalo.  

Neviditelná chudoba
„Často se dozvíme o velice vážných problémech, až když je člověk v tíživé situaci, když je takzvaně pozdě. Mnozí senioři se stydí si stěžovat. Senioři, na rozdíl od jiných skupin obyvatel, opravdu sociální systém nezneužívají,“ říká Jan Lorman. Chudoba seniorů je tak neviditelná. Do popředí zájmu veřejnosti se dostávají senioři, kteří jsou aktivní, rádi cestují, vzdělávají se. Mnohdy si to však mohou dovolit jen díky tomu, že dodržují přísnou finanční disciplínu.

„Vždy si uvědomím, že si musím vybrat,“ říká pětasedmdesátiletý František, vdovec, bývalý technik. „Úspory, co jsem měl do penze, už jsou dávno pryč, a to jsem si nijak nevyskakoval. Chodil jsem donedávna na univerzitu třetího věku a na výlety s klubem turistů. Zase se s nimi na jaře chystám vyrážet. Ale i ty výlety něco stojí, nějaké to pivko nebo kávičku. Takže si je můžu dopřát jednou, dvakrát měsíčně, za cenu toho, že nakupuju jídlo ve slevách a hodně šetřím na vodě, topení a elektřině. Zeleninu a ovoce jím jen v létě, z vlastní zahrady a od sousedky. V zimě si je nekupuju, jsou drahé, tak se obejdu,“ vypráví. Ani on o své finanční situaci nemluví rád. Jen naznačuje: „Musel jsem se rozhodnout, jestli si nechat staré auto nebo si moct dovolit internet. Nakonec jsem prodal tu starou káru za čtyřicet tisíc a z těch si teď platím postupně internet a telefon. Doufám, že už mi to do smrti vydrží. Až tu částku vyčerpám, nebudu on-line,“ směje.

Pro mnoho mladých lidí je právě omezování se v běžných věcech jako je jídlo, internetové připojení nebo topení, nepředstavitelné. Pro mnoho seniorů je to jediná možnost, jak žít důstojně a aktivně. Je dobré to vědět.

 

A co vy? Jste nebo byli jste někdy v situaci, kdy jste se museli rozhodovat na čem ušetřit? Mají se podle vás čeští senioři finančně dobře nebo je více těch, kteří jsou na hranici chudoby?

 

Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Helenka Červenka
Samozřejmě jsme si výši důchodu ovlivnili sami. Zatímco já po gymplu utekla z VŠ a pracovala jako účetní u Restaurací a měla v r. 1987 plat 1100Kčs bez možnosti si "polepšit", moje spolužačka z gymplu taky bez dalšího vzdělání pracovala jako účetní velkého hutního podniku a měla za stejnou práci 3000Kčs. Naštěstí se mi později podařilo dostat se taky do "těžkého průmyslu" a rázem jsem měla dvojnásobný plat a dále rostl. Tím jsem si zajistila sice podprůměrný důchod, ale nejméně o tisícovku větší, než spolupracovníci, kteří u Restaurací zůstali. Zatím jsme na placení bytu dva a žádáme si pravidelně o příspěvek na bydlení, za což se nestydím. Myslím si, že umím dobře hospodařit i s tím málem, žádné potraviny nevyhazujeme, protože je rozumě nakupujeme. Od odchodu do důchodu jezdím každý rok na dovolenou k moři. Neletím na zájezd ALL, ale skromněji autobusem třeba pod stan a vařím si jídlo z pytlíku.
Ladislav Vesecký
Samozřejmě ČSSZ. Na mobilu se udělá překlep.
Ladislav Vesecký
Musím ještě dodat. K ještě větší chudobě přispěli dva grázlové z TOP09, kde společnou rukou vypracovali ustanovení paragraf 34 zákona č. 329/ 2011 Sb. A vše co k němu patří! Je to zákon o odebírání řádně přidělelených, lékařskými odborníky o odebírání průkazu ZTP A ZTPP. Nejhorší přisluhovači této neomluvitelné nespravedlnosti jsou úředníci na ČZSZ v Jeseníku ! Nikde jinde se tyto křivdy nedějí ! Nebo ano ?
Blanka Hlobilová
V lednu jsem si byla zažádat o důchod. Již jsem dostala výměr a musím říci, že jsem spokojena. Celý život jsem pracovala a myslím si, že umím hospodařit i s málem. Pro přiznání starobního důchodu jsou dva požadavky. Dovršení důchodového věku a odpracované roky. Pokud někdo pobírá dávky, nemá důchod bez splnění výše uvedených požadavků. Stále pobírá dávka. To, že dávky jsou někdy vyšší než důchod je věcí zákonů. Což všichni víme a nesouhlasíme s tím. To je tak všechno, co pro to můžeme udělat.
Soňa Prachfeldová
Starší lidé jsou hrdí / v tomto případě bohužel/ a navíc ta šílená administrativa je odrazuje. S plnou mocí by mohli vyběhat jejich potomci a tam, kde nejsou, by mohla pomoci Správa soc.zabezpečení. Je to ostuda naší společnosti, že mnoho starodůchodců takhle nuzně žije .
Danuše Onderková
Oprava možná by se jim potom...
Danuše Onderková
Paní Votavová, mám podobný příklad jako Eva B. Také jsem pracovala 40 roků, mám 3 děti, po mateřské nastupovala po půl roce do práce, nemocenské ani paragrafy nemívala, vydělávala jsem si opravdu na tehdejší dobu slušné peníze, které mi mnoho lidí závidělo, ale neviděli, že je to kolikrát na úkor dětí a že pracuji skoro 10 hodin denně někdy i více včetně sobot, kdy bývaly svatby. Protože rozdělanou práci jsem musela vždy dodělat, nemohla jsem končit jako ve fabrice přesně po 8 hodinách. Jenže potom šel vývoj rychle kupředu a objevili se videokamery, digitální fotoaparáty a nám práce začalo ubývat. Musela jsem mít úvazek zkrácen na 6 hodin a mzda kterou jsem dostávala v 80-90 létech se zmenšovala až na 5000 korun. Změnila jsem zaměstnání, ale po třech létech se firma dostala do insolvence a nakonec skončila. Pro výpočet důchodu se mi sice započítaly ty tři poslední roky kdy jsem si trochu přilepšila, ale i ty předchozí, kdy se mi plat snižoval od 6000 do 5000 korun. A z tohoto výpočtu důchodu si vyskakovat nemohu. Paní na sociálce mi řekla přímo: "Z takových výplat nemůžete mít slušný důchod". Kdybych si nepřivydělávala na sezonní brigádě, tak bych se nedostala nikam, ani za dcerou, kterou mám v Anglii. Všechny 3 mé děti se snaží, věděli, že bez práce nejsou koláče, ale sami se musí ohánět. Přála bych naší vládě, aby žili aspoň 1/2 roku pouze z důchodu jaké máme, tedy na hranici chudoby a žádné jiné příjmy. Možná by sem potom rozsvítilo v hlavě. Ale také - kdy ví?
Růžena Marková
Paní Jiřino, je vidět, že nevíte vše. Ten kdo celý život pobíral socialní dávky má vypočítaný důchod s průměrného platu. Paní o které jsem psala bydlí ode mně přes ulici. Když jí přišel výpočet důchodu tak se s ním pochlubila. Psala jsem o konkrétním případu i když jsem nikoho nejmenovala, abych nebyla nařčená z rasismu.
Eva Balúchová
Ano paní Votavová,je to individuální.Já jsem odpracovala téměř 40 let.Jak začalo soukromé podnikání,sehnala jsem místo u známé v obchodě.Aby ušetřila,stále nám snižovala úvazky.Spojení do větších měst v tu dobu nebylo,takže jsme byly rády,že máme práci alespoň na 6 h.Pak mě onemocněl tatínek Parkinsovou chorobou,tak jsem s ním zůstala doma.Jelikož měl 79 roků,nedostala jsem opatrovnictví a rok jsem byla doma zadarmo.V den jeho 80. mě uznali opatrovnictví,po roce zemřel,ale hledejte práci po 50.Rok jsem hledala,pak jsem začala podnikat,podotýkám na malém městě,takže nepršelo,ale jen kapalo.A to všechno sečteno a podtrženo mě zajistilo velmi malý důchod.Naštěstí mám zatím brigádu,tak si můžu občas dovolit nějaký výlet.Ale hodně věcí si musím odepřít.
Jana Baloušková
K chudobě důchodců přispívá i neschopnost řešit bytovou situaci. Představa, že budou muset vyhodit dávno nepotřebné věci, stěhovat se do jiného prostředí je pro mnohé nepředstavitelná. Dokonce odmítají i pomoc rodiny a tvrdí, že chtějí dožít ve vlastním, i když nezvládají ani byt uklidit, natož uhradit vysoké náklady. V roce 2000 jsem se podílela na pilotním sčítání lidí v Ďáblicích. Nářky, které jsme tam vyslechli, byly právě v tomto duchu. Držím velký byt pro vnuka, je mi 60, tak budu do konce života žít nuzně.... Nevím, jak najít menší byt a všechno kolem toho zajistit. Děti bydlí daleko.... Mnohé důchodkyně podporují finančně své potomky a ti si tuto pomoc nestoudně berou. Je těžké vysvětlit paní, které je 80, že už má děti před důchodem a dávno by se děti a vnuci měli starat o ni.
ivana kosťunová
S rozborem paní Votavové souhlasím s malou výhradou - dnešní osmdesátníci měli podstatně nižší základnu pro výpočet vlivem celkově nižších platů. Proto mají nízké důchody. Pokud v 80 letech zůstane člověk sám bez styků s rodinou, je pro něj velmi obtížné orientovat se v dané realitě a měl by mít možnost konzultace. Třeba jak vyměnit byt za menši, levnější a hlavně- kdo mu pomůže s přestěhováním. A dalo by se najít ještě více příkladů.
ivana kosťunová
Paní Jarmilo, já se nevysmívám, naopak, souhlasím s vámi v tom, že v minulých letech nebyla prováděna řádná valorizace a chybí sociální bydlení, ale můj názor na neziskovky je takový, jaký popisuji. Vyjadřuji se k neziskovkám všeobecně-nerozlišuji . V tom se názorově lišíme, ale nemyslím, že by to měl být důvod k nějaké hádce. Lidé prostě mají občas odlišné názory.
Jarmila Jakubcová
Jedna z příčin chudoby důchodců je z důvodu, že minulé vlády neprováděly řádně valorizaci starobních i jiných důchodů. Například navýšení cca o 30,--Kč byl naprostý výsměch. Teprve tato vláda se snaží o nápravu.Bohužel je velmi smutné, že u nás chybí tzv.sociální bydlení.Výsměch paní Ilony Kosťunové k mému sdělení o tom co pořádají neziskovky je trochu zvláštní? Já jsem psala pouze o jedné z aktivit, které se pro seniory pořádají. Je zajímavé, že o těch, které doslova vysávají peníze z kapes daňových poplatníků se nezmiňuje. Například Hate Free, pražská Klinika a další.
Jiřina Votavová
Nejsem bezcitná, ale realista a ptám se proč? Vše je totiž individuální. Jak tito lidé žili před důchodem? Nepatřím mezi horních deset tisíc a dobře vím jak a z čeho se starobní důchod počítá. Z mé mnohaleté praxe také vím, že nikdo, kdo celý život nepracoval, důchod nedostane. Vůbec nikdo, pokud nemá potřebný počet let daný zákonem. Do roku 2010 to bylo minimálně 25 let, pak se každý rok jeden rok přidává a po roce 2018 bude už potřebných minimálně 35 let. Další roky důchod zvyšují. Hodně nízký důchod mají tedy ti, kteří pracovali málo, pracovali na půl úvazku nebo po revoluci k minimální mzdě brali zbytek na černo. Důchod jim tedy nestačí nebo bydlí v bytech s regulovaným nájemným, většinou pražských, ale to si musí vyřešit. Mé mamince bylo 93 let, celý život při třech dětech manuálně pracovala a takto neskončila. Také jsem znala jednu paní, která ve 30 letech s jednou dcerou ovdověla, nikdy už nepracovala a ke konci života v 90 letech pobírala stále jen vdovský důchod kolem 7.500 Kč, s kterým sama vyžila. Ještě dávala vnukovi na cigarety. Další známá pracovala celý život na půl úvazku a šla o tři roky do důchodu předčasného. Pobírá kolem 8.500 Kč, což k odpracované době a příjmu není zas tak málo, a vyžije. Koncem roku jsem také v televizi slyšela paní, jak se těší na letošní valorizaci důchodu a bude moci dát vnoučatům. Ani se proto nedivím, že nám stát nechce důchod zvyšovat. Možná by mne ještě nějaký případ napadl. A pokud si někdo nejde třeba pro příspěvek na bydlení, tak ať si ani neztěžuje.
Zuzana Pivcová
Je to hrozně smutné, právně v pořádku, ale sociálně bezohledné. Důchody se vypočítaly z platů. Platy byly velmi rozdílné. Nomenklaturní kádry a další měli vysoké platy, a tudíž mají i vysoké důchody. Byla i tzv. zaměstnání 1. kategorie. Lidé, kteří nebyli ve straně, ve funkcích, žádní tzv. zatížení minulostí, brali v mnoha oborech málo. Teď mají ubohý důchod, jako kdyby se celý život flákali. A ještě jsou mnohdy pro výdělečně činné přítěží. Kdo přesáhne hranici chudoby o 500 kč, už nikoho nezajímá, ten už má dost??
Ladislav Vesecký
Velmi pěkně napsané. Skoro každý důchodce musí šetřin na jídle. Jedno jídlo musí i tři dny, jinak by nevyšel. Jen dobře zavzpomínejte, jakou nenávist šířila média za vlády "modrých- ODS A KALOUSKOVCI" ,jak důchdci vyčerpávají rozpočet! Sami sobě si přidávají a všichni v parlamenu jsou jednotní, navadí jim levice ani pravice. Běda, když mají důchodci dostat usmolenou "valorizaci", kolik řevu sputí medální žumpa v ČT.24 Narozdíl od všech, my jsme si do systému svoje už odvedli. Vsichni chcou přidat, když Babiš drží "kasu" . Proč všichni neřvali o peníze za Kaloska? Peníze nebyly na nic! Nic se nestavělo, nic invelistovalo, jen se škrtalo! Když se někde škrtá a žádné finance neinvesují, kam se tedy poděly? Když budu doma škrit a šetřit, tak to pozná každý na své úrovni. Za všech vlád je důchodce jen bitý!
Květoslava HOUDKOVÁ
Každý má možnost zjistit potřebné - buď přímo v poradnách Rady seniorů ČR, nebo zde získat informace k dalšímu postupu. V dubnu bude zveřejněna hranice chudoby v ČR dle skutečnosti r. 2016 - mne čeká "radostné" zjištění, že jí opět nedosáhnu.
ivana kosťunová
Velice smutné. Uvedenou paní určitě velmi potěší, že pro ni nějaká neziskovka uspořádá výlet s trackovými holemi. Staří lidé většinou nevědí, kdy mají nárok třeba na příspěvek na bydlení, nebo na jiné dávky. Zvláště když žijí osaměle, bez sociálních kontaktů. A pokud vědí, či tuší, stydí se o takové příspěvky žádat. Chápu- pro člověka, který celý život poctivě pracoval, je ponižující žádat o další peníze. Myslím, že sociální služby se těmto lidem nedostatečně věnují. Nevím o tom, že by existovala nějaká poradenská činnost, sociální (Levné )bydlení, a podobně.
Věra Lišková
Je to smutné čtení. Paní v čekárně by měla nárok na příspěvek na bydlení. Setkala jsem se s tím, že starší osamělí lidé, kteří by měli na příspěvek nárok o něj nežádají a radši šetří na jídle a topení. Na důchod 10 200 nedosáhnu, takže patřím do příjmové chudoby. Stále ještě pracuji a tím vyrovnávám svojí životní úroveň. Doufám, že se jednou dočkám vlády, která nám důchodcům skutečně zvýší důchody a tím nám umožní žít důstojně, bez různých příspěvků. Asi řeknete, že jsem naiva, ale naděje umírá poslední.
Zlatko Radvan
Nevím, kolik těm dvěma ženám bylo let, ale obě byly nejspíš ještě starší než já. Seděl jsem v čekárně rehabilitačního pracoviště a čekal na pozvání ke vstupu. Nechtěně jsem přitom vyslechl pro mne strašný rozhovor. Ta ještě starší, snad 80-ti letá, velmi čistě, upraveně, ale poměrně nuzně oblečená s pláčem potichu říkala té o něco mladší: "Víte, já už nevím jak mám žít. Dostávám 7.140 Kč důchodu a už dvakrát jsem se přestěhovávala, vždy do menšího. Teď bydlím tady kousek odtud v jedné takové díře za 6.000 Kč měsíčně. Jím už prakticky jen chleba a piju vodu, občas čaj nebo takovou tu nudlovou polévku z toho pytlík. Chodím se teď v zimě ohřívat do čekáren, obchodů nebo jezdím tramvají. Ale už nemůžu. A vůbec nevím jak dál." Plakala čím dál, tím více. Ta druhá paní sáhla do tašky, vytáhla peněženku a vytahla nějakou bankovku, kterou dávala té uplakané paní se slovy: Vezměte si, víc tu nemám." Ještě větší pláč a slova: "To v žádném případě. Celý život jsem dělala, nežebrám, jen si občas chci s někým promluvit. Už nikoho nemám a opravdu nevím jak dál." Vtom mne volali dovnitř a ta uplakaná paní se již mezitím pomalu šourala pryč. Je mi z toho zle do dnešního dne. Na jedné straně společnost, tvářící se sociálně, na druhé straně lidé, kteří nevědí kolik majetku a peněz mají a na té třetí takoví, jako ta paní. V médiích se většinou jen probírají průměrné příjmy, průměrné důchody, průměrné ceny, prostě průměry. Ale znám řadu lidí, kteří jsou, ač celý život poctivě pracovali, hluboko pod průměrem. A nevědí co s tím Stydím se za to, stydím se i za sebe, protože neumím vymyslet řešení.
Růžena Marková
Tento článek je velmi výstižný. Znám mnoho lidí, kteří jsou v důchodu a šetří na všem na čem se dá. Já nešetřím příliš na jídle, ale to neznamená, že nehlídám akce, ve kterých si můžu koupit potraviny levněji. Ale i tady se skrývá úskalí. Mnohdy zdánlivě levnější je dražší. Je třeba se podívat na gramáž. Když je zboží v akci, bývá mnohdy nižší váha. Šatník měním jen vyjímečně. Dětem bych si nikdy neřekla o peníze, občas mi něco koupí tak jsem ráda. Musím šetřit, ale pořád to jde. Nevadilo by mě kdyby byl system nasazený spravedlivě, že musím na všechno ušetřit. Ale když se podívám na důchod lidí, kteří žili celí život na sociálních dávkách a dnes mají dvakrát vyšší důchod než já, která jsem odpracovala víc než 40 let. To mi vadí víc než to, že musím šetřit.