Introvertům se lépe stárne
Ilustrační foto: ingimage.com

Introvertům se lépe stárne

8. 3. 2017

Tato doba přeje lidem společenským, kteří se umí bavit a prosadit. Být introvertem, který si raději v klidu doma čte nebo sám chodí po lese, je nyní těžké. Ale introverti, hlavu vzhůru. Prý se vám lépe stárne.  

Psychologové tvrdí, že extrovertních osobností je ve světě mnohem více. Na jednoho introverta prý připadají tři extroverti. A teď si k tomu přidejme současný životní styl, který žádá rychlost, schopnost se bavit, prosazovat své názory, diskutovat. Extroverti jsou spokojeni. Když je kolem nich hodně lidí, když si mohou povídat, bavit se, být středem pozornosti, jsou ve svém živlu. Mají rádi svět dnešních sociálních sítí, kdy mohou navazovat nová přátelství, zveřejňovat své názory, diskutovat, hádat se. Daří se jim zpravidla v práci. Umějí to, co dnešní doba žádá: Strhnout na sebe pozornost. V produktivním věku je na tom v pracovním kolektivu introvert jednoznačně hůře: Mlčí, i když je třeba ve svém oboru výborný, často to neumí prodat. Kolegové jdou po práci na skleničku a introvert hledá výmluvy, aby s nimi nemusel. Když se přemůže a jde, většinou si pak posezení stejně neužije. Mlčí, jen tak přikyvuje, usmívá se, v podstatě se těší domů. Neznamená to, že být introvert rovná se morous, který nemá rád lidi. To vůbec ne.

Introvert má zpravidla pár dobrých přátel, zkrátka okruh, ve kterém se cítí dobře. Umí dát najevo své názory, bavit se, ale ideálně ve dvou, ve třech. Jak je součástí velké společnosti, ubírá se do pozadí, stahuje se. Není to strach ani nedůvěra sama v sebe. Prostě je mu tak lépe. Necítí potřebu se překřikovat, debatovat, prosazovat svůj názor. Je prostě introvert.    

Samota není osamělost  
Fáze života, kdy se introvertům začne dobře dařit, přichází paradoxně až v jeho závěrečné části. „Často jsem jedné paní říkala, ať se zapojí do našich aktivit, ať se nás nestraní, že je špatné být sama,“ vypráví Jana Novotná, která pracovala jako terapeutka v několika penzionech pro seniory.

„Ta dáma byla velmi milá, ale nejraději byla ve svém pokoji. Hodně četla, občas si vyšla s další dámou na procházku. Často si brala kávu ven do zahrady, ale sedávala si dál od ostatních. Já jsem pořád měla pocit, že ji něco trápí, že je neprůbojná, osamělá. Jednou jsem si s ní o tom povídala, ona se rozesmála a řekla, že je prostě introvert. Že je taková celý život a až teď, v osmdesáti je šťastná, že nemusí předstírat, že není. Vysvětlila mi, jak je jí dobře, když je v ústraní, pozoruje ostatní a může mlčet. Pochopila jsem, že každý jsme jiný a je nesmysl si myslet, že všichni senioři chtějí aktivity, zábavu, společnost,“ vypráví.  

Fuj, zvoní telefon
„Introverti jsou obvykle okolím podceňováni a označováni za podivíny, takže se celý život snaží předstírat, že introverty nejsou,“ uvádí Sophie Demblingová, která napsala několik populárně naučných knih, mimo jiné právě o introvertech. A má poměrně zajímavé poznatky. „Charakteristická vlastnost pro mnoho introvertů je, že nezvedají telefony. Neznamená to, že by neměli rádi ty, kteří jim volají. Většinou jim zavolají zpět, ale až v momentě, kdy cítí, že jsou na rozhovor duševně připraveni, že na něj mají dost energie,“ vysvětluje.

Raději prý píší maily a esemesky, než by někomu jen tak bezdůvodně zatelefonovali se slovy: Ahoj, já jen tak, jak se máš? V jedné rodině donedávna řešili podobný problém. Dvaasedmdesátiletá Marta žije přes  dvacet let od rozvodu sama. Její dcery i dvě vnučky jí každý den telefonují a snaží se jí stále vymýšlet nějaký program: „Nemůžeš pořád sedět doma. Proč jsi nám nezvedla telefon? Dáme ti inzerát. Seznámíš se s nějakým sympaťákem nebo si třeba najdeš kamarádku, se kterou budete chodit do společnosti. O víkendu opékáme buřty, přijdou i sousedé, musíš přijít taky….“ Věra na to říká: „Chápu, že to myslí dobře, ale já jim někdy nezvedám telefon záměrně. Nemám prostě náladu na řeči. Když mám dobrou knihu nebo je dobrý film, nechci se nechat rušit tlacháním do telefonu. Samozřejmě jim vždy volám zpět. Jsem ráda, když dcery a vnučky přijdou nebo jedu za nimi. Ale když se sejdou celé jejich rodiny a rodiny jejich sousedů, cítím se z toho množství lidí, názorů a smíchu unavená. Přemlouvají mě, ať u nich přespím a já se zatím tak těším do mého bytu.“

Věra má svůj byt velmi hezky upravený, baví ji aranžovat si v něm kytice květin, maluje si sama různé obrazy. Je typická introvertka, která říká, že ve věku kolem sedmdesáti prožívá nejhezčí období. „Dělám si co chci a mám klid,“ shrnuje.  

Introvert je skvělý přítel  
Podle Spohie Demblingové se introverti poznají například tak, že si zásadně sedají v metru či vlaku na okrajová místa, nejsou rádi, když je jiní lidé obklopují z obou stran a potřebují pocit, že mohou kdykoli odejít. Když jsou dlouho mezi lidmi, cítí se být unaveni. I když jsou ve velké společnosti, cítí se sami. Neznamená to, že by neměli lidi rádi, zpravidla, v osobním rozhovoru z očí do očí jsou velmi empatičtí, soucitní a přemýšliví. Mít introverta za dobrého přítele je životní výhra, jen nemůžeme počítat, že s námi bude s nadšením chodit do divadel, na výlety s klubem turistů nebo na organizované dovolené s celodenním animačním programem. Introvert pojede na dovolenou rád, ale do malého apartmánu v tiché řecké vesničce a jestliže si na celý den půjde hledat opuštěnou pláž a vrátí se až večer, neznamená  to, že je naštvaný. Naopak, je spokojený.

V současné době to mají introverti čím dál obtížnější i se stárnutím. Jsou pod tlakem okolí, které i od seniorů očekává neustálé výkony, aktivitu, dobrou náladu. Přitom vlastnosti se věkem prohlubují, takže, kdo měl rád společnost, potřebuje ji ve vyšším věku o to více. Kdo byl raději sám, čím víc bude stárnout, tím více mu samota bude vyhovovat. Tak jestli mezi sebou máme lidi, u kterých se nám zdá, že by potřebovali rozproudit život a přesvědčujeme je o tom, pozor. Může jít o introverty, kterým tím život spíše komplikujeme. 

Hodnocení:
(4.9 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Anna Dudková
Také se pod článek podepisuji a ráda. Není vycucaný z prstu, ale odráží životní zkušenosti. Jsme celá rodina introverti, sama jsem spíš extrovertní introvert, mohu být celé dny doma sama, ale občas potřebuji mezi lidi. Čím jsem starší tím míň. Navíc jsem přišla na to, že nejlíp si užiju film nebo výytavu, když jdu sama, stejně jako různé design markety. Prohodím pár slov s prodejci, získám zajímavé informace, když se vidíme příště, většinou si na sebe vzpomeneme, doplníme povídání, ale je to právě tak akorát, abychom nezašli do detailů, nemuseli se přít o názory, prostě odcházím jen s pěkným zážitkem. Do práce chodím jen několikrát do měsíce, pracuji z domova a úžasně mi to vyhovuje. Stačí mi porada a připadám si jako z jiného světa, prostě vidím věci většinou jinak, jdu víc pod povrch a to lidé nemají moc rádi. Když je velké množství lidí, cítím se zaskočená, utlačovaná a skutečně se stahuji do ulity. Prostě doma se zvířectvem je mi nejlíp. Občas zajdu na kafe s kamarádkou, nebo mi druhá zavolá, vylije na mě starosti, večer prohodíme s mužem něco u kafe či večeře. Někdy se pak cítím osamocená, jindy ne. A strašně nerada telefonuji, maily jsou úžasná věc.
Věra Ježková
Hezky napsaný článek – podepisuji, až na tu spojitost mezi introverzí a stárnutím, kterou nechápu. Introvert umí být lépe sám se sebou, odpočívá o samotě, kontakt s větším množstvím lidí ho vyčerpává, zatímco extroverta dobíjí. Myslím, že v životě to má introvert trochu těžší než extrovert. Pokud ale přijme sám sebe, může mezi lidmi velice dobře obstát. Existuje knížka Síla introvertů (Sylvia Löhken). Ještě jsem ji nečetla, ale chystám se si ji sehnat. Poznámka: Když jsem chtěla ohodnotit článek pěti hvězdičkami, objevil se vzkaz, že jsem ho již hodnotila, ač jsem ho viděla poprvé.
Eva Krausová
Také jsem asi spíše introvert a jako Soňa mám ráda výšlapy s fenkou Megí v lese, ten klid mni mnohé přináší. Na druhé straně ráda jezdím na výlety s kamarádem Lukym, protože spolu zažíváme mnohá dobrodružství.
Zdena Proboštová
Já podle toho budu chvílema introvert a většinou extrovert, jinak to nevidím ... :-)
Soňa Prachfeldová
Dobrý článek, jsem v podstatě introvert a čím jsem starší tím víc mám raději klid , dlouhý výšlap se psem, snad právě proto, že jsem dost obklopena lidmi /také jsem tomu ráda/ . Prostě obojí je hezké a potřebné.
Marie Ženatová
Díky, je to moc hezký článek, také jsem ráda sama se sebou - ale i s ostatními - takže jsem celkem šťastná...
Naděžda Špásová
Konečně taky něco pro mě pozitivního. I když na druhou stranu, co je na stáří hezkého? Nic. Jsem introvert melancholik, tak to zase asi tak dobrý nebude. Tak je to zase na mě, budu se muset víc snažit. Občas jsem ráda sama, ale to je pochopitelné, když jste s někým 24 hodin a denně. Ale osamělost ráda nemám. Ježiši, co vlastně jsem? :-)
Alena Vávrová
Tak nevím, asi jsem "ani ryba, ani rak" , ale už to nijak moc neřeším. Hlavní je být v té které poloze momentálně šťastný.
Jana Šenbergerová
Konečně nás někdo rozumně odhalil! Jsem ráda ve společnosti akčních lidí, baví mě pozorovat, jak se baví. Nepotřebuji se zapojit, většinou ani nechápu, že je to baví být pořád v akci. V průběhu života jsem se trochu otrkala, takže jsem takový extrovertní introvert. Byla jsem už od dětství ráda sama. Nemusím svatby, ani rozverné oslavy, ale pohřby mi, díky poklidu, nevadí. Prostě "divná", ale spokojená. Naštěstí jsem našla vhodný protějšek, se kterým je mi dobře. :-)
Zuzana Pivcová
To je pěkný článek, připadá mi, jako by jeho autorka sepsala moje vyprávění. Včetně té charakteristiky. :-)) Teď už k sobě nemusím dodávat vlastně vůbec nic.
ivana kosťunová
Introverci vnímám přesně takhle , jen jsem nepochopila základní myšlenku, proč by se mělo introvertům snadněji stárnout. I extroverti přece dovedou v případě potřeby být sami se svými zálibami.
Jitka Hašková
Naprosto souhlasím. Jsem velmi ráda sama se sebou, s ostatními také. Myslím, že je důležité být ráda sama se sebou a umět se přijmout jaká jsem. Lépe člověk chápe ostatní a dokáže přijmout a tolerovat jinakost druhých.