Sportem ku zdraví? Lidé ve zralém věku často sportování přehánějí
Ilustrační foto: ingimage.com

Sportem ku zdraví? Lidé ve zralém věku často sportování přehánějí

14. 3. 2017

Snaha udržet se v dobré fyzické kondici čím dál častěji končí v nemocnici. Současný trend, že člověk vyššího věku musí být co nejvíce aktivní, má stinnou stránku. Polámané a potlučené penzisty, kteří to se sportem poněkud přehnali.

Ortopedi mají jasno: Tolik pacientů ve věku nad šedesát let s úrazy způsobenými při sportu, jsme nikdy dříve neměli. V nemocnici skončila jednasedmdesátiletá dáma se zlomenou nohou. Přivezla ji autem stejně stará kamarádka. Obě byly v oblečeny v elastických sportovních úborech, bylo na první pohled jasné, že sportovaly. „Upadla jste na kole?“ ptala se zdravotní sestra na příjmu. „Ne, na inlajnech,“ odpověděla dotyčná. A pak dodala: „Co na mě divně koukáte, děvenko, nevěříte, že je mi přes sedmdesát, že? Lyžuju, jezdím na inlajnech, chystám se zkusit snowboard.“

„Je skvělá, že?“ podotkla kamarádka oné vitální dámy.

„Je pitomá,“ pronesla o hodinu později do telefonu dcera zraněné ženy, když se dozvěděla, že matka má zlomený kotník, jde na operaci a minimálně dva měsíce nebude moct chodit.

Příliš aktivní senioři jsou často pohromou pro rodinné příslušníky. Ti zpravidla jejich aktivní životní styl obdivují jen do doby, než se zraní nebo se projeví nemoci, které si sportem přivodili.

„Větší počet úrazů způsobených při sportu zaznamenáváme v úrazové ambulanci vždy s příchodem teplého počasí, často se jedná o cyklisty a je mezi nimi čím dál více aktivních šedesátníků,“ říká Radka Miloševská, mluvčí nemocnice v Ostravě-Vítkovicích. „Ano, starší lidé, kteří se zraní při sportu, už nejsou výjimkou,“ potvrzuje mluvčí moravskoslezské záchranné služby Lukáš Humpl.

Osmdesátiletí sportovci

 

Být penzistou je dnes těžké. Starší lidé totiž ze všech stran slyší, že mají být aktivní, pečovat o svou fyzickou kondici, věnovat se sportům. Senior, který dává světu najevo, že ho ze všeho nejvíc baví koukat na seriály a číst si, je okolím označen za nemoderního, nemožného. Naopak vitální babičky a dědečci svištící na kolech či zdolávající vrcholky Alp jsou považování za ideální seniory jednadvacátého století. „Od seniorů se nyní očekává, že snad budou skákat padákem,“ podotýká socioložka Lucie Vidovičová. Cestovní kanceláře zaznamenávají případy, kdy se dříve narození lidé účastní cest a výletů, kterou jsou značně fyzicky náročné, čímž způsobují problémy ostatním účastníkům. Například dvě české osmdesátnice se v Řecku vypravily v pravé poledne v srpnovém téměř čtyřicetistupňovém vedru na prohlídku sopečného ostrova Nisyros. Dopadlo to tak, že jedna si vyvrtla kotník, přičemž druhá rozrušením z toho maléru omdlela. Byla z toho záchranná akce a zkažený výlet pro dalších dvacet účastníků zájezdu.

Ovšem pozor, naznačit nyní seniorům, že pro ně něco není vhodné, je riskantní. Hrozí nařčení z ageismu, tedy diskriminace kvůli věku. Zestárla totiž generace, která je zvyklá se o sebe starat, zdravě se stravovat, cvičit, sportovat. Nastupuje generace sebevědomých seniorů s jasným cílem: Nepřiznat okolí ani sami sobě, že máme nějaké potíže.

„Mnozí lidé si nyní chtějí zachovat životní standart i v osmdesáti. Pozorujeme, že se nechtějí vzdát běžných aktivit, na které jsou zvyklí a sport mezi ně patří,“ říká traumatolog Milan Kutáček.

 

Kdo nesportuje, vítězí?

 

Vědci, kteří se snaží přijít na kloub tomu, proč se někdo dožije devadesátky ve skvělé kondici a někoho trápí všechny možné nemoci už v šedesáti, mají jasný vzkaz: Urputné sportování k dlouhověkosti a dobré kondici ve stáří rozhodně nepřispívá. Z nejrůznějších průzkumů životního stylu dlouhověkých lidí vyplynulo, že se žádným formám moderního sportování nikdy nevěnovali. Nelyžují, nejezdí na kolech, nechodí do posiloven. Naopak, vyvíjejí přirozený pohyb. To znamená, že chodí po schodech, místo toho aby jeli výtahem. Často pracují na zahradách a v přírodě. Hrabou trávu, štípají dříví, plevají záhony.

Častým cílem vědců je nyní kanton Čcheng-maj, který tvoří vesnice v jižní části Číny. Oblast je unikátní v tom, že na půl milionů lidí tam žije více než dvě stě stoletých. Takových oblastí je ve světě víc, pozoruhodné je, že dlouhověcí lidé jsou vždy koncentrováni v určitých místech. A tak vědce samozřejmě zajímá, proč tomu tak je. Co jedí, jak se udržují v kondici, jaký sport dělají. A jsme u toho. Žádný. Tito lidé otázce týkající se sportu vůbec nerozumí. A tak vědci tvrdí, že v těchto zónách dlouhověkosti se lidé dožívají vysokého věku ve skvělé kondici mimo jiné proto, že vyvíjejí pohyb přirozený. Hodně chodí, hodně fyzicky pracují na polích a na zahradách. Zkrátka, zorat záhon je prospěšnější fyzická aktivita, než jízda na kolečkových bruslích.

Když se novináři ptají sexuologa Radima Uzla, čím to, že v šestasedmdesáti vypadá výborně, odpovídá: „Je to tím, že nedělám žádný sport. Proto normálně chodím a žiju.“ A pak vysvětlí, že celý život patřil do kategorie označované spíše jako nemehlo. Ve škole se mu nedařilo chytit balon. Lyžoval jen jednou v životě. A na kole jel naposledy před pětačtyřiceti lety.

Ano může to být náhoda. Ale lidí, kteří jsou ve vysokém věku zdraví, přestože nikdy nesportovali, je hodně. Jen se o nich nemluví. Trendem totiž nyní je zastírat stárnutí všelijakými podivuhodnými akčními aktivitami. Někomu sedí, někomu ne. Každopádně kosti, svaly a orgány jsou ve vyšším věku v horší kondici a když dojde ke zranění, hojení je obtížnější než ve dvaceti. Snaha udělat něco pro zdraví tak končí přesně opačně.

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
I tady platí, že kdo nic nedělá, nic nepokazí. Nic nedělat může ovšem také znamenat být mrtvý dřív, než umřeme. Ale to většině dnešních seniorů asi nehrozí. :-)
Zuzana Pivcová
To je tak, když člověk neumí naslouchat sám sobě včetně svého těla. A to v jakémkoliv věku.
Soňa Prachfeldová
V každé věkové kategorii se najdou tací i onací - nelze paušalizovat. Nelze předepisovat, jak se chovat, jak sportovat, jak aktivně prožívat důchodový věk. Rozumný senior to určitě ví a podle toho si aktivně dopřává to, co zvládne a na co má. A když nedělá nic a nudí se, též je to jeho věc. Společnost nás hází do jednoho pytle - jsi starý, už se do ničeho nepleť, raději nic nedělej, ale hlavně po nás /společnosti/ nic nechtěj - na co ty to ještě potřebuješ ? A proto buďme fit a užívejme si podle svých sil !
Ilona Kolářová
Článek považuji za hodně špatný, ještě horší než ten, ve kterém píše autorka, že by měly nosit seniorky béžové vlasy. Tenhle ještě nabádá lidi k lenošení a nic nedělání a utvrzuje je v přesvědčení, že je nejlépe lenošit, flinkat se a přežírat. .Nevím, proč by měl někdo, kdo celý život sportuje, omezit aktivity? Znám spoustu šedesátníků, kteří strčí do kapsy lidi o třicet více let mladší. A že starší dámy nezvládly výstup do hor?To přeci není tím, že jsou seniorky! To se běžně stává nezodpovědným lenochodům o mnoho let mladším, kteří se všude chtějí nacpat a je jim jedno, že ostatním zkazí výstup nebo nějaký výlet!Mně takto zkazila moje o 16 let mladší parťačka závod, když mi zkolabovala na osmnáctém kilometru při extrémním závodě. A další rok mi další parťačka, tentokrát dokonce o 32 let mladší, nestačila do kopců a strašně se divila, jakou mám fyzičku.Vidím to i na horských výstupech. To jsou muži ve středních letech a jsou jako lazaři.Před dvěma lety nevylezl na vrchol náš nejmladší člen výpravy (27 let) a zůstal pod vrcholem!!! Nejstarší člen 68 naopak bez problémů vylezl. A tak bych mohla pokračovat. Když se člověk hýbe celý život, je naopak nebezpečné přestat. Navíc se pohybem vyživují klouby, takže se nemusí bát žádné přípravky proti řídnutí kostí. Zkrtáka ať si každý dělá, co uzná za vhodné a neradí druhým!
Danuše Onderková
Když jsem odešla do důchodů, tak jsem začala chodit do posilovny, hodně mi to pomohlo a byla jsem svěží. Vybírala jsem si ovšem stroje které mi vyhovovaly. Finančně to bylo náročné a tak po necelých dvou létech jsem skončila. Ale protáhnout tělo, vhodná turistika a pod. Ať si každý dá na co se cítí ve svém věku. Pro každého je vhodné něco jiného. Dříve se vyčítalo důchodcům, že nic nedělají nudí se, krmí holuby... potřebují pohyb a nebudou si připadat zbyteční. Musí dělat něco pro své zdraví. Nyní to je zase opačně.
Zuzana Pivcová
Mně připadá, že určitým fenoménem dnešní doby více než sport jsou posilovny. Ale ty by mě nechávaly v klidu, i kdyby mi bylo o několik desetiletí méně.
Jarmila Komberec Jakubcová
Květko s těmi "kravaťákami" to nemá chybu.
Květoslava HOUDKOVÁ
Jsem nesportovec - ale kdo je zvyklý na pohyb, může pokračovat - samozřejmě nepřehánět. Nejhůř na tom budou tzv. "kravaťáci": Dřepí u PC- žerou- tloustnou - pak se hrnou do sportu - místo účelu však přijde jen infarkt ! - a mají "po žížalkách".
Jitka Hašková
Myslím, že je lepší nepřestat se hýbat, než sportovat. Naše cvičitelka na zdravotní tělesné výchově pro seniory říká, že my už nesportujeme - to se podle ní týká závodících sportovců - my hlavně cvičíme a hýbáme se. Je to učitelka TV, které je asi 83 let, má operované obě kyčle, všechno cvičením rozhýbala, je to opravdu příklad stařecké čilosti, nedělá žádné blázniviny na inlajnech apod. Chodit, plavat úplně stačí, jenom nezpohodlnět a nesedět pořád.
Libuše Křapová
Mne osobně takové články, ve kterých se říká - tytyty - hodně dráždí. Sama nesportuji, občas kolo, turistika. Ale proč by senior, který sportoval celý život, v tom nemohl pokračovat dál? Má umřít nešťastný v houpacím křesle nebo v parku při krmení holubů jen proto, protože je mu osmdesát? Mne osobně inlajny hodně lákají, bojím se jen pádů. Proč se senioři pouštějí do sportů, které v mládí nedělali? Není to i proto, že společnost propaguje kult mládí? Když nesportuješ, nejsi in a tudíž jsi odepsaný? Je známo, že hranice stáří se posouvá do pozdějšího věku. To, co nyní mladí u osmdesátníků odsuzují a klepou si při tom na čelo, budou možná sami dělat ještě o pár let později. Samozřejmě nerozumím oněm dámám, které se ve vedrech pokusily absolvovat náročný výstup. Ale brala bych to jako ojedinělý exces. Něco jako když se mladí ošklíbají a posmívají starším řidičům, kteří způsobí autonehodu, a opomíjejí při tom statistiky, které dokazují v procentech vysokou míru zavinění právě u těch mladých. A ta procenta jsou o hodně vyšší. Nechte ty staré a starší sportovat - když se jim chce a myslí si, že na to mají. Ať se vědci a kritici zaměří spíše na prevenci. Právě poukazováním na zvýšenou možnost úrazu, proč se úrazy stávají, jak se jim bránit a co pak dělat. To by mi připadlo přínosnější, než vyloženě sportování bránit jen poukazem na vysoký věk.
ivana kosťunová
Podle toho článku bych byla ideální adept na dlouhověkost, protože se sportem to vůbec nepřeháním :)) Ale zase se mi nelíbí to škatulkování. Pokud sport přináší potěšení, radost z pohybu, proč se toho vzdávat. Nemusím zrovna zdolávatt Alpy, a když se unavím při nějakém turistickém výšlapu, nemusím si dokazovat, že na to mám, , a klidně pojedu zpět nějako veřejnou dopravou.
Jiřina Votavová
Také říkám, že všeho moc škodí. Na začátku článku jsem si hned vzpomněla na rozhovor s panem doktorem Uzlem, který jsem četla.