Místo mého srdce: Praha
Ilustrační foto: pixabay.com

Místo mého srdce: Praha

19. 3. 2017

Člověk nosí v hlavě tolik věcí!

Někdy užitečných, občas zbytečných, stane se, že myšlenka uteče dříve, než ji vyslovím. Dlouze vzpomínám, co jsem dělala minulý týden, píši si poznámky co mě čeká, co jsem komu slíbila a co musím udělat.

Co ale nemusím dlouze lovit v paměti, jsou vzpomínky na místa, kde se mi líbilo a kde jsem byla šťastná. Je jich celá řada, ale úplně nejvíce mám v srdci Prahu, naše hlavní město.

Já jsem se vlastně jela do Prahy narodit. Bylo půl roku po válce, mým rodičům zemřelo první dítě, takže u mne nechtěli nic ponechat náhodě. Začátkem ledna jsem se narodila v porodnici u Apolináře, a pak v krásném pražském kostele byla pokřtěna Vltavou. V rodném listě i občanském průkaze mám navždy zapsáno místo narození PRAHA.

Později jsem tam trávila každé prázdniny. Pražská teta byla velmi obětavá, ale také někdy přísná. Já, venkovské dítě, měla ráda svoji svobodu a občas mi bylo i smutno. Už od deseti let jsem začala jezdit rychlíkem z Moravy sama. Oblečena ve svátečních šatech, v tašce "piclého" králíka a čerstvá vajíčka od našich slepic. Na Hlavním nádraží už mě teta čekala.

Postupně jsem začala město poznávat. Chodily jsme se sestřenicí do ZOO, koupat se do Šárky nebo jen tak k břehům Vltavy, obdivovaly Pražský hrad, navštěvovaly kina, divadla, cirkusy. Ráda jsem jezdila tramvají, i když cesta na Václavák trvala z Dejvic velmi dlouho. Sledovala jsem průvodčího, který štípal lístky a na každé zastávce zazvonil. Tramvaje měly otevřené plošiny a dalo se z nich seskakovat i naskakovat za jízdy. Prošla jsem obchody, zašla do kina Čas, kde běžely neustále dokola krátké filmy, dala si mraženou Polárku, chlebíček v Koruně a opět zpátky do Dejvic. Z dejvického bytu bylo vidět na velké prostranství, kde se každoročně pořádala Matějská pouť. To se mi moc líbilo. Později se atrakce přestěhovaly na Výstaviště a na místě původním se postavily vysokoškolské objekty.

Stále se mi vybavují nové a nové věci. Kdo viděl Klementa Gottwalda, prvního dělnického prezidenta, jak se mu tehdy říkalo? Bylo to asi v roce 1957, kdy jsem  šla s tetou podívat se do Mauzolea na vrchu Vítkově. Dopoledne tam nikdo jiný nebyl, jen my dvě si prohlížely Klementa. Vidím to jako dnes, ale nic mi to jaksi neříkalo.

Jak šel čas, slábly návštěvy památek a zájem se přesunul k pražským kavárnám. Tehdy nejoblíbenější v šedesátých letech byla kavárna Vltava, líheň pěveckých talentů. Tancovala jsem za zpěvu Waldemara Matušky, Karla Gotta a doprovodu orchestru Zdeňka Bartáka. Bylo to úžasné!

Praha ve mně zanechala krásné vzpomínky. Dala jsem si kdysi předsevzetí, že tam budu určitě jednou žít.
Nic z toho se ale neuskutečnilo, já zůstala na Moravě.

Do svého rodného města však jezdím i ve svém věku dosti často, ráda, a jsem s ním tak nějak zvláštně a krásně svázaná.

Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libuše Münsterová
Děkuji všem za krásné komentáře. Praha je prostě Praha. Nedávno jsem v Praze navštívila kostel, kde jsem byla pokřtěná. Zjistila jsem to jen ze starých fotografií a křestního listu. Zahrála si na detektiva a kostel našla. Tak nádherný pocit jsem už dlouho nezažila. Prostě trochu nostalgie neuškodí.
Eva Balúchová
Já jsem Prahu začala poznávat a navštěvovat až v důchodu a jsem s ní nadšená.Za měsíc tam jedu zas.
Olga Štolbová
Ahoj Libuško a všichni ostatní. Já se v Praze narodila a celý život tady žiju. A prohlašuji - v celé naší vlasti je krásně, úžasně a je štěstí, že sem patříme. Všechna ta krásná města, místa a místečka, která obdivujeme a máme rádi, jsou tady zásluhou našich předků a prapraprapředků. A my a naše děti a další potomci máme těžký úkol, opečovávat a nenechat to nikdy nikým zničit. ♥
Zdenka Jírová
V jedné písni se zpívá " Praha je zlatá loď.." Praha je nádherná, s tím snad souhlasí každý Čech, protože je to srdce naší vlasti. Nenarodila jsem se v Praze, ale jezdívala jsem do ní velmi často, takže Vámi popisované cesty jsem prošla také, včetně chlebíčku v Koruně, dortíku u Myšáka, jak tvrdošíjně nazývala maminka cukrárnu, která se ale už za mých dětských let jmenovala jinak. O Praze se dají psát dlouhá povídání. Je krásná a naše.
Věra Lišková
V Praze jsem se sice nenarodila, ale prožila tam hezká léta mládí. Také se tam ráda vracím a procházím známá místa. Krásně napsané vzpomínky.
Květoslava HOUDKOVÁ
Narodila jsem se v Praze a žila do 22. r. - pak v S, J a Stř. Čechách - znovu návrat do Prahy (na 25 let) - dožiji ve Stř. Čechách. Teď oceňuji to vše krásné, co jsem stihla shlédnout v Praze.= památky i zábavu - za levné vstupné, bez návalů turistů, v klidu a pohodě. Vše, co popisujete v článku, znám - jen Mauzol. K.G .a Matějská pouť mne nezajímala. Do Prahy mám spoj. 30 min./zdarma, ale sil už méně - ráda mám častý oddech v ZOO.
Alena Tollarová
Moc pěkně napsané vzpomínky na místo Vašeho srdce!
Elena Valeriánová
Paní Libuše, odpovím i za ostatní. Budete srdečně vítána na všech akcích i60.cz, nemusí to být jen pražská setkání. Píšete, že jste z Moravy. Nejbližší setkání se uskuteční zítra 21.3. v Olomouci. Najděte si v menu záložku Rubriky - Akce i60 - a tam je článek o setkání v Olomouci. Nebo se zapojte do diskuze na chatu a každý Vám rád a ochotně poradí. Ať se Vám mezi námi líbí, a to virtuálně i ve skutečnosti.
Libuše Münsterová
Díky všem za krásné komentáře a mohla bych se vašich setkání také někdy zúčastnit?
Hana Rypáčková
Krásně napsaný článek...Já mám kořeny napůl v Praze, narodila jsem se tam, studovala i žila , většina potomků tam žije. Málokdy tam ale nezažívám spěch a shon...Líbí se mi jaro a podzim. V zimě čvachta a v létě dusno...Ale na setkání koncem března přijedu k Prasátkům.
Elena Valeriánová
Moc pěkné vyznání. Praha, neznám ji tak, jak bych chtěla a jak ji znáte Vy. Přesto Vám rozumím. Praha ji i mému srdci drahá.
Zuzana Pivcová
Já jsem se sice v Praze nenarodila, ale také jsme se sestrou trávily vždy část prázdnin, i pololetních, u příbuzných v Praze, takže některé zážitky mám obdobné. Ráda také vzpomínám na návštěvy divadel. Naše teta pracovala v Odeonu a vždy nám sehnala vstupenky na nějaké kvalitní představení, myslím, že po každé do jiného divadla. To byly svátky!
Naděžda Špásová
Libuško, moc hezký napsané. Taky mám na Prahu pěkné vzpomínky. Chodila jsem tam na střední a pak několik let pracovala. Měla jsem ji taky moc ráda.