Proč se rozvod ženám nevyplácí?
Ilustrační foto: ingimage.com

Proč se rozvod ženám nevyplácí?

20. 3. 2017

S odchodem do důchodu čeká mnohé ženy nepříjemné překvapení. Mají malou penzi a důvodem je to, že se rozvedly. Takže, při úvahách, zda manželství ukončit či ne, je dobré se zabývat nejen city, ale také matematikou. V případech rozvodů ve vyšším věku to platí dvojnásobně. Statistiky mluví jasně: Jestliže se žena rozvede, často pak má v průměru o více než sedm procent nižší penzi, než kdyby v manželství setrvala. 

 

„Naopak, rozvedení muži i o 2,9 procent přilepší v případě, kdy se s manželkou o peníze nemusí dělit,“ uvedl Jiří Šatava, jeden z autorů výzkumu na toto téma. To, že ženy mají nižší penze, je známý fakt, na který často upozorňují organizace zabývající se ochranou lidských práv. Ovšem o tom, že na to má tak velký vliv právě rozhodnutí ukončit své manželství, se ví málo.

„Ženy mají v průměru o pětinu nižší penze než muži a ty rozvedené jsou na tom ještě hůř,“ uvádějí autoři studie o dopadu rozvodu na příjmy v důchodu, kterou vypracovali pro společnost Gender Studies.

Rozvedené ženy se často v penzi ocitají na hranici chudoby, přestože celý život pracovaly. Mnohem lépe jsou na tom ty, které ovdověly, protože berou vdovský důchod. I tak často mají problém s penězi vyjít, pokud například žijí v bytě s vysokým nájmem. Ovšem situace rozvedených starých žen je v současné době pro ty mladší jakýmsi dosud nevysloveným varováním: Holky, nerozvádějte se, myslete na penzi.

Ano, zdá se být směšné vysvětlovat čtyřicetileté ženě, aby vydržela s mužem, se kterým si nerozumí, jen proto, aby v penzi měla více peněz. Nicméně, starší rozvedené dámy, které se do nemilé finanční situace dostaly, mají jasno, že rozvod je finančně značně nevýhodná věc.

Když je rozvod chybou

„Rozvedla jsem se v padesáti a vím, že to byla chyba,“ říká pětašedesátiletá Vlasta z Prahy. Má penzi kolem devíti tisíc korun a říká, že doslova živoří. „Rozvedli jsme se víceméně z nudy, dodnes spolu slušně vycházíme. Ale já měla pocit, že začnu nový život. Vadilo mi, že muž pořád jen sedí na rybách nebo v dílně. Ale je to slušný chlap, se kterým se dalo žít. Jen mi vadilo to bezčasí, stereotyp. Dnes vím, že by dál seděl na rybách nebo v dílně, ale já bych hospodařila k těm mým devíti tisícům ještě s jeho třinácti a vůbec bych si nežila špatně. Takhle stejně na to mé vysněné cestování v penzi nemám,“ shrnuje.

Takové uvažování může být označeno za poněkud cynické. Zůstávat s někým jen proto, že nám je lépe finančně? Fuj.

Ale můžeme se na to podívat i z jiné stránky. „Manželství dříve běžně bývalo víceméně vzájemná výhodná dohoda. Dávali se dohromady často lidé, kteří si dobře spočetli, že jim zkrátka společně bude lépe. V inzerátech se běžně uvádělo, kolik má zájemce o seznámení peněz, jestli vlastní dům a podobně. Uvažovat v souvislosti s manželstvím o financích není nic špatného,“ říká Oto Kronrád, který vede seznamovací agenturu Grand.

„Lidé dříve manželství brali, že si zkrátka dali slib a ten je třeba splnit. Takže takzvaně vydrželi. Dnes se často rozvádějí, i když jejich láska ještě nevymizela. Krachují vztahy, kdy by spolu partneři úplně klidně dál mohli žít, jen kdyby k tomu měli vůli. A to souvisí i s majetkem. Dříve ho rodiny budovaly, rozmnožovaly, nechávaly dalším generacím. Nyní se rozvedou, o to málo, co mají společné se pohádají a ve výsledku ve stáří nemají nic,“ říká psycholožka Jiřina Prekopová.

Jasná nespravedlnost

Každopádně by si žena při rozvodu měla propočítat, co to pro ni bude znamenat časem, třeba za dvacet let. Takže další konkrétní příklad. „Manžel mi po rozvodu sice velkoryse nechal domek, ale já si neuvědomila, že jeho provoz neutáhnu,“ říká sedmapadesátiletá Jana. „Když jsem si nechala spočítat, jaká bude má penze, vyděsila jsem se a je mi jasné, že domek budu muset prodat. Což si nedovedu představit, protože jsem se těšila, jak si právě v něm, na zahradě budu penzi užívat.“

Autoři studie o nerovností penzí uvádějí: „Jedná se o jasnou nespravedlnost. Ten, z manželského páru, který není součástí trhu práce, ale vykonává takzvané práce reprodukční, většinou se jedná o ženu, vytváří vlastně svému partnerovi podmínky pro to, aby se nerušeně mohl věnovat své práci. Správně by tedy takový člověk měl mít zajištěn podíl na veškerých odměnách za práci, kterou vykonává. A starobní důchod v pozdější fázi života takovou odměnou je. V případě rozvodu dochází k vypořádání všech vkladů muže a ženy, které přinesli do společného manželství. Rozděluje se majetek, určuje se hodnota případného výživného. O výši důchodů se ale nehovoří.“

Je to vlastně logické. Na stáří se nikomu v mládí nebo ve středním věku nechce myslet. Ale právě nerovnost penzí je téma, o kterém by měl každý přemýšlet už dávno předtím, než se ho důchod bude týkat. Do penze totiž právě nastupuje početná generace žen, které mají rozvod za sebou. Na rozdíl od jejich maminek a babiček, které manželství braly tak, že se prostě musí nějak vydržet.

Takže, při úvahách o rozvodu (a v případech takzvaných rozvodů na stará kolena to platí zvlášť) je dobré si vzpomenout na staré pořekadlo, že peníze jsou vždy až na prvním místě.

Hodnocení:
(4.3 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Drahomíra Stínilová
Je to mnohem složitější, než např. říká psycholožka J.Prokopová -lidé si dali slib, takže tzv.vydrželi. Protože jiná možnost nebyla, ale kolik tragédií se v rodinách odehrávalo jen proto, že se za to ženy styděly, o tom se nemluví. A nemusely žít jen s opilcem, násilníkem. Viz Maryša.
Mirek Hahn
Dovolím si oponovat, článek autorky chápu tak, že cílí opravdu jen na rozvody z "nudy" (vím o takových) a pak je na místě dobře uvážit i ekonomickou stránku věci a to včas. Nedovedu si představit, že by se našel člověk doporučující setrvat ve vztahu s opilcem nebo násilníkem, to je mimo diskusi.
Drahomíra Stínilová
Jsou muži, ale i ženy, se kterými (ať děláte, co děláte) se po určité době nedá žít. Jedině si zničit zdraví a i způsobit pohromu při výchově dětí. Proto si myslím, že tento článek paní Hofmanové je dalším výplodem její neznalosti života. Nevím, kde některé moudrosti, které tady uveřejňuje, bere. Už mě zarazila nedávno charakteristika introvertů. Ale tam něco alespoň sedělo ( oproti této uveřejněné úvaze). Jediná pravda je ta, že samotné ženy mají skutečně vesměs finanční problémy, ale málokterá se rozhodne rozvádět z důvodu manželského stereotypu. Nerada se obouvám do lidí, kteří se snaží tady vyjádřit svůj názor, ale člověk, který se tu prezentuje jako redaktor, by se na svět měl dívat z více úhlů.
Mirek Hahn
Článek prezentuje platný názor, ta racionalita je sympatická. Dost mne vyděsila ta neschopnost domyslet poměrně samozřejmé věci : „Manžel mi po rozvodu sice velkoryse nechal domek, ale já si neuvědomila, že jeho provoz neutáhnu“.
Jiřina Votavová
Články paní Hofmanové se mi většinou líbí, ale tento nadzvedl ze židle i mého muže. Je známo, že ženy mají nižší platy, proto mají i nižší důchody a po rozvodu prostě hospodaří jen se svým jedním a ne s dvěma důchody. Do důchodu se ženám počítá péče o dítě do 4 let věku, pokud je doma déle, je to její a jejich osobní věc, stejně jako rozvod a vypořádání majetku nebo ve vážných případech podle zákona i výživné nejen na děti, ale i manželku. Pak záleží na každé, jak si život zorganizuje. To je vše.
ivana kosťunová
Když se manželé rozvádějí, asi to má hlubší příčiny, a výše důchodu nenapdne nikoho řešit. Ostatně- manželé mají i společné jmění, které by si měli rozdělit, nějaké finanční zázemí si vytvořili, pokud ne, má to co dělat s finanční gramotností. Jsem si jistá, že rozvádějící se manželé v pokročilém věku určitě pečlivě zvažují všechny okolnosti. Matně mě napadá, že snad existuje i vzájemná vyživovací povinnost, pokud by se jedné straně vedlo i výrazně hůře.
Květoslava HOUDKOVÁ
Paní redaktorka by udělala nejlíp, kdyby si tyto kecy nechala a neotravovala v "í"čku. V době rozvodu už moje děti byly v chápajícím věku (rozvod mi samy schválily). Proto jim (už mají své rodiny) tento článek přepošlu!
Elena Valeriánová
Až jsem se vyděsila. Pokud to manželství je u konce s dechem protože manžel je třeba alkoholik, násilník, děvkař tak bych s ním nebyla ani za vidinu, že budu mít v důchodě o pár stokorun více. To snad ani není myšleno vážně. Nechat se ponižovat, mlátit pro "zajištěnou" budoucnost? To bych si sama sebe nemohla ani trochu vážit. Musím ten článek vydýchat.
Jana Slavíková
Většina žen, které teď odchází do důchodu, pracovala celý život a jsou soběstačné. Je samozřejmě lepší, když se o životní náklady podělí dva, ale jak píše paní Houdková, je lepší život o suchém chlebu než se v manželství bát o duševní zdraví nebo dokonce o život. Něco jiného to bylo v dobách, kdy byla žena závislá na manželově příjmu, nechodila do práce, starala se jen o domácnost a tzv. přikrývala zástěrou domácí násilí. Já si myslím, že udržovat nefungující manželství kvůli budoucímu důchodu je chyba. Naopak - rozvedená čtyřicítka má dost času na to, aby si v klidu a v pohodě na stará kolena našetřila. Jestli jsou v manželství hádky a nesoulad, dokážete si představit, jak to bude vypadat až budou oba v důchodu a budou spolu žít dalších 20 let?
Květoslava HOUDKOVÁ
Rozvod je velká nepříjemnost - s úbytkem peněz je to pravda - místo nich obvykle přibudou jen starosti. Ale - než blbé manželství a útrapy od vola, je lepší ŽÁDNÉ manželství ! - pořádně třísknout dveřma, obrnit se a postavit na vlastní nohy.
Jitka Hašková
Ono to není tak jednoduché. V létě prostě odešel manžel mé neteře v 57 letech, zamiloval se a trval na rozvodu. Nepříjemná situace je, když se vdova znovu vdá, přijde o vdovský důchod, a pak zjistí, že s novým manželem nemůže žít a rozvede se, ale vdovský důchod zpátky nedostane. Na to by měly vdovy dávat pozor. Ono se to týká i vdovců. Již několik let existuje i vdovecký důchod pro muže, o který přijdou, když se znovu ožení.