Adrenalin může být i ...
Foto: archiv autorky

Adrenalin může být i ...

2. 4. 2017

Názor na věrnost v manželství jsem už tady osvětlila a dostala za to od diskutujících pár pohlavků (fakt to nepomohlo), ale nikdy jsem neměla tendenci rozbít rodinu a jít za hlasem svého srdce, byl to jen krásný zakázaný sex (někdo krkolomně lyžuje nebo skáče Bungee jumping a pod.) . Abych nebyla jenom nevěrnice nevěrná, byla jsem taky přející manželka. Když se manžel chystal prvně do lázní, tak jsem mu zkontrolovala finance a navršila mu je. Nechtěl (v podstatě byl nadmíru spořivej), ale zdůvodnila jsem mu to, že přece nebude jenom chodit po procedurách, v  lázních se chodí po večerech tancovat, neměl by dřepět na pokoji, a když už si najde nějakou tanečnici (on teda tancoval dobře), se kterou se shodne jako se mnou, tak by nebylo od věci projevit se jako džentlmen a pozvat ji na skleničku, 3 týdny jsou dlouhá doba. Tak souhlasil a od té doby jsme pár let posílali každé vánoce do Prahy krásný vánoční stromeček (a také na jeho adresu chodila náhle psaníčka). Nakonec nás tam pozvali (její manžel byl policista na Hradě) a ona byla přesná kopie mě (nepátrala jsem po tom, jestli jenom tancovali), ale vrátil se z lázní pohodovej. Když jsme tehdy byli u nich v Praze, tak nás vzali do nějakého baru tancovat a na to, co jsme tam všichni čtyři na parketu předváděli (váleli jsme holandsko, pamatujete?), civěli se zájmem všichni hosté, i potlesk jsme sklidili (nejspíš si mysleli, že jsme z nějakého tanečního kroužku).

 Kolikrát, když jsem se vracela ze zálet, jsem ještě přede dveřma nevěděla, co řeknu, kde jsem byla, ale vždycky to dopadlo dobře (a v tom byl ten adrenalin). Manžel asi nějaké tušení měl (ale neřešil),  doma jsem fungovala na 120%. Nic mě nerozházelo, nic nebylo nemožné, všechno jsem zvládala tak říkajíc levou zadní. Dokud byl milenec, byla pohoda. Když mě to přestalo bavit (věkem? nebo došli milenci?), přestalo to i doma pohodově klapat. Mám pochopení pro bokovky, ať už ženské nebo mužské, (nemusíte se mnou souhlasit, ale takhle to mám postavený já), ale pranýřovala bych ty, co si užijí jinde a už se tam bezhlavě stěhují bez ohledu na rodinu, civí zasněně  z okna ven a porovnávají manželku s tou druhou a v dnešní době SMSkují jak zběsilí a ještě ty kydy v mobilu nechají (a není to jenom u mladých partnerů, vezou se v tom i dříve narození).

Anebo ty, kteří z toho, že byli nevěrní, mají špatné svědomí a považují za nutné to svému manželskému partnerovi vyslepičit s tím, jak je jim to strašně líto a že se to nebude opakovat. (Doufám, že je to jenom praktika v amerických filmech, protože jinak o ničem takovém nevím, což ještě nezaručuje, že se to neděje.) V takovém případě bych tohohle partnera na místě zabila. Né proto, že si vrznul vedle, ale že to takhle pohnojil přiznáním a tím mě vlastně rozhodil. A byla bych pro osvobození viníka před soudem, protože ten zabitej si nic jiného nezasloužil.

Je pravda pravdoucí, co oko nevidí a ucho neslyší – to srdce nebolí. A měl pravdu doktor Plzák, že v případě jakéhokoliv prozrazení (pokud to není in flagranti) je lepší zatloukat a zatloukat. Rozumnej partner se dál nebude pídit, možná udělá nějaká opatření, ale každopádně zůstane v klidu a nebude mu z toho zle. Můžete podotknout, že je lépe zůstat věrný. Ano, pro některé je to jediná možná varianta, pro někoho nuda. Tak to bylo, je a bude.

Citace z knihy „Štěstí není náhoda“ od  Eckarta von Hirschhausena

Mnohé vztahy šťastně přetrvávají po celá desetiletí, i když mají partneři sklon zametat věci pod koberec. Rozšíření komunikace často otevírá dveře bolestivým a destruktivním rozhovorům.

Jenže právě to ženy často požadují (já nikoliv). Chtějí „víc mluvit“, zatímco mužů se při té představě zmocňuje panika. Není mimochodem pravda, že ženy musí mít vždy poslední slovo. Někdy jim stačí i gesto. Také v moderním partnerství platí stará lidová moudrost : mluviti stříbro, mlčeti zlato.

Tím povídáním nechci nikoho nabádat k nevěře, ale je třeba s ní počítat v kterémkoliv věku !?

 

Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Mě těší, že autorce i všem diskutujícím rozumím. Jsme různí. Jsou i tací, kteří své protějšky tak milují, že jim i v této oblasti dopřávají naprostou svobodu. Odměnou za to je jim spokojený partner. :-) Já dokonce k životu nepotřebuji vůbec žádný adrenalin, i když dnes to u zubaře adrenalin byl, ale takový nevyhledávám záměrně. :-)
Zdena Proboštová
To bylo, a je hodně promlčené. Takhle to sepisuji pro pobavení a jak se zdá někdo se baví, jiný řeší protože je řešivej typ. Kufry si balím sama, mě nikdo život neorganizuje :-) A taky jsem to tady psala, každý jsme nějaký - holt jste ten věrnostní typ a adrenalin máte jinde :-)
Ilona Kolářová
Tak o takový adrenalin nemám skutečně zájem. Prožila jsem toho docela dost, jsem podruhé vdaná a tak dovolím napsat svůj názor, jak to vidím. Když je člověk jakkkoliv nespokojený ve vztahu, hledá dobrodružství jinde. Ale pokud najde správného partnera, s kterým si naprosto rozumí a cítí, že je to ten pravý, tak nikdy by to neudělal. Hlavně proč, když se cítí spokojený a šťastný?Aby si dokazoval svoji aktraktivitu? K čemu? Tím že ublíží druhému?Takového praktiky provozují pouze lidé s nízkou sebedůvěrou a nízkým sebevědomím. Navíc takto se nedá dlouhodobě fungovat. Já jsem po dvaceti pěti letech prvního manželství poznala svého nynějšího manžela a neumím si představit, že bych mu byla nevěrná. Ani by mě to ve snu nenapadlo a že k tomu mám spoustu příležitostí. Jsem šťastná, že jsem ho našla,možná proto, že jsem si prošla v prvním manželství peklem, proto si teď vážím dobrého bydla.Pokud chci adrenalin, vyřádím se úplně jinak. Nepřeji vám nic zlého, ale byste nebyla jednoho dne překvapena, až budete mít kufry za dveřmi.
Zdena Proboštová
Zuzko to je bezvadné, já když jsem se vdávala, tak jsem byla přesvědčená, že je to navždy a bez vedlejšáků, které jsem kolem sebe jako naivní korespondentka viděla. No a vidíte to, po dvou letech jsem se šla naší hlavní sekretářce omluvit, že jsem ji zatracovala za vztah nejen pracovní se šéfem.
Zuzana Pivcová
Toto téma mohu těžko komentovat, když jsem žádné dlouholeté manželství nezažila. Své relativně krátké vztahy jsem měla z lásky (možná někdy víc z potřeby lásky), takže pro mě byly ve své době jednoznačné, bez potřeby hledat nějaké jiné rozptýlení. Možná, že to někdo bude považovat za naivní, ale to nevadí.
Jaroslava Jánošíková
Krásný komentář od Zdeňka Sečky, jo a život se má žít, ne přežívat
ivana kosťunová
Věřím, že to funguje a myslím, že jsem o dost životních radostí přišla. Dohánět to ale nemíním :)) . Závidím vám váš otevřený přístup k životu.
Zdeněk Sečka
Emil Zola: "V náruči té druhé poznávám, jak mám rád tu první."
Mirek Hahn
Dobře a otevřeně napsané :-) (zejména té otevřenosti si cením). Málokdy se podaří praktikovat něco takového dlouhodobě.