Jsou města přátelská k seniorům?
Ilustrační foto: ingimage.com

Jsou města přátelská k seniorům?

9. 4. 2017

Světem se šíří zajímavý trend: Hodnocení měst podle toho, jak se v nich žije starším lidem. Říká se jim města přátelská k seniorům. Vznikají jejich žebříčky, přehledy, hodnotí se podle různých ukazatelů. Za jedním z hlavních projektů stojí Světová zdravotnická organizace a důvod je jasný: Lidé se dožívají čím dál vyššího věku a mnoho z nich žije ve městech. Právě v nich se může stáří změnit v peklo. 

Stačí mít problémy s chůzí či rovnováhou a být odkázán na přesuny metrem. Sjíždění do něj na eskalátoru se mění ve chvilky hrůzy. Ovšem pokud má člověk s úplně stejnými problémy u domu zastávku nízkopodlažní tramvaje a ve většině míst, kam potřebuje jezdit, jsou bezbariérové vstupy, žije si v pohodě.

 

Světová zdravotnická organizace vytvořila ve více než třiceti městech v různých zemích světa diskusní skupiny složené z lidí vyššího věku. Na základě jejich zkušeností a návrhů vypracovala přehled klíčových prvků, které jsou důležité pro to, aby se lidem vyššího věku ve městech dobře žilo. Zapojeni jsou do něj samozřejmě architekti, poskytovatelé sociálních služeb, obchodníci, zkrátka lidé, kteří si uvědomují, že každý bude jednou starý a to, co mu dnes nevadí, pro něj může být výraznou životní komplikací.

 

Autoři zprávy uvádějí: „Více seniorů žije ve městech než na venkově. Podíl starší populace v rozvinutých zemích nyní odpovídá přibližně osmdesáti procentům podílu mladší věkové skupiny a poroste. V rozvojových zemích velikost seniorské populace žijící ve městech vzroste šestnáctkrát z padesáti šesti milionů zaznamenaných koncem devadesátých let na více než devět set milionů v roce 2050. V této době budou senioři tvořit čtvrtinu celkové městské populace méně rozvinutých zemí.“ Zkrátka, ať žijeme v Česku, ve Francii, v Indii nebo v Brazílii, je pravděpodobné, že stáří prožijeme ve městě nikoli v přímořském letovisku nebo v horách, jak bychom si mnozí představovali.

 

Příliš rychlé semafory

Do projektu, jehož cílem je vytvářet postupně podmínky reagující na to, že starých obyvatel měst bude přibývat, je například zapojen Londýn, Istanbul, Rio de Janeiro, Dillí, Šanghaj a další velké metropole. Jejich vedení si velmi dobře uvědomuje, že v těchto mraveništích, kde je život hektický, se stárnutí obyvatel může ukázat být velkým problémem. Doposud totiž tato velká města vznikala, protože to nich přicházeli mladí, draví lidé toužící po kariéře, zábavě, rychlém způsobu života. Podle toho ta města vypadají. Jenže ti mladí draví lidé stárnou.

A tak se nyní v těch městech scházejí architekti, projektanti, developeři, poskytovatelé sociálních služeb se skupinami dříve narozených a společně diskutují o tom, jak by město budoucnosti, v němž bude hodně lidí vyššího věku, mělo vypadat.

 

Mnohdy jde o jednoduchá a levná opatření. Mnoho lidí například navrhovalo umístění více laviček. Zkrátka, aby ve městech přibylo míst, kde si člověk může jen tak mezi chůzí na chvíli sednout. Zdánlivě jde o banalitu, ale všimněme si, jak jsou v centrech velkých měst lavičky vzácné. Lidé také zmiňovali velmi rychlé intervaly, ve kterých přeskakují barvy na semaforech. Zná to snad každý i u nás. Člověk vejde na přechod na zelenou, okamžik, šup a je tam červená. Jenže stará paní o holi je teprve v první polovině přechodu, nemůže přes něj běžet svižně jako ti mladí okolo ní. Takže začne panikařit, obyčejná cesta do obchodu je pro ni stresem. Možná, že až bude ve městech starších lidí většina, právě to bude jedna ze změn. Chůze přes přechod se zase stane chůzí, ne sprintem jako nyní. Uvidíme, každopádně příliš rychlé semafory jsou jednou z věcí, které lidé zmiňovali často, ať už žijí v Rusku či v Americe.

 

Seniorům z Ženevy vadí cyklostezky

Například v Ženevě se vzdemula seniorská vlna odporu proti stále dalším budovaným cyklostezkám. I to známe od nás. Cyklostezek přibývá, často na úkor toho, že se chodníky zúžují a na jejich údržbu nejsou peníze. Radní přátelští k seniorům raději než do cyklostezek investují do toho, aby chodníky byly z kvalitních neklouzavých materiálů, aby měly rovný povrch, aby byly bezpečné.

 

Projekt Světové zdravotnické organizace je rozsáhlý a složitý. Samozřejmě, že každé město vypadá jinak, v každém si mohou dovolit jiné změny. Ale podstatné je, že se na toto téma mluví. Že si zodpovědní lidé uvědomují, že celosvětové stárnutí populace svět změní. Jak, to je jen na nás, kteří ještě jsme schopni život kolem sebe ovlivňovat.

Hodnocení:
(5 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Práglová
Paní Lidino,nevím,proč se právě vám,která jste zde zcela nová,nezamlouvá téma. Velikonoce jsou uznávané svátky,ale senioři jsou zde stálí.A tyto stránky patří právě jim...
lidina stepanovna
tento týden by mělo být snad téma Velikonoc a ne - stáří a peklo, trochu nechutné, nejlepší město pro seniory je prý Vancouver v Kanadě, tak hurá tam ... krásné svátky Jara přeji všem ...
Hana Práglová
Mohu za sebe říct,že naše město mezi tato města pagtří. Máme seniorskou organizaci,která čítá přes 400 členů.Kdykoliv něco potřebujeme,vždy se Město snaží vyjít vstříc nebo najít vhodné řešení. Čas od času sbíráme od seniorů požadavky,námitky,upozornění...To pak předáváme na Radnici. A řešení se vždy najde. Zajistili jsme např. lavičkový program či WC na místních hřbitovech. Máme seSenior taxi,slevenky na na bazén,do solné jeskyně či na minigolf,máme Senior taxi,,,Zájezdy za kulturou i za poznáním máme každý měsíc, pro dospěláky máme i sportovní zázemí-např.cvi.náčiní v parku..bylo by toho dost. Je pravdou,že by se nějaké mínus také určitě našlo,ale těch plusú je jisto jistě víc.
Oldřich Čepelka
Hodně to záleží na tom, jak si to v tom městě senioři udělají. Hlavně v těch menších městech. Všichni jsou voliči, všichni mohou být i zvoleni - a přesto se město tváří, že tam senioři nejsou. Chybí lavičky cestou k náměstí, chybí... atd. Tak ať to zkusí sami změnit. Někdy se to nepovede, ale bez prvního kroku neuděláš ani ten poslední. Já to zkusil před pár lety s v našem městečku - ale neuspěl. Jenže znamená to, že by to nešlo u vás, Je nás hodně, máme vynikající životní zkušenosti, máme své známé, máme relativně dost času... ideální podmínky pro malou místní revoluci.
Zuzana Pivcová
S některými zde uvedenými negativními příklady plně souhlasím. Znám řadu semaforů, kde zelená pro chodce naskočí opravdu tak na 5 vteřin, takže pomalu kráčející starý člověk je chudák. No, tak ať tam nechodí, že? U nás na Chodově teď dokončují gigantické obchodní centrum. Je u stanice metra a kvůli stavbě se dva roky neustále mění vstupy do metra i do samotné původní části nákupního centra. Poliklinika, do které starší občané docházejí, je k nenalezení právě díky tomu obrovskému staveništi a různým ohradám. A tady už se asi nedá říct Tak ať tam nelezou. V jihočeském městečku Týně nad Vltavou, které leží na obou březích řeky, z té novější části jezdí autobus a vozí lidi na vzdálenou polikliniku, která je v kopci. Z Chodova jezdí pouze párkrát denně zvláštní linka pro vozíčkáře do centra Prahy. Co se týče společenského vyžití na Jižním Městě, myslím, že tam nemusí starší generace stěžovat. Horší je to především s dopravou, s přemísťováním se. Lékaři, balíková pošta, Úřad městské části, to vše je v rámci Chodova velmi vzdálené.
Květoslava HOUDKOVÁ
Klub důchodců v našem městě není, zájezd pro seniory 1x/rok. MěÚř uměl zajistit zajímavé besedy -důchodci však nepřišli- tak besedy už taky nejsou. Levná "taxi doprava" k lékaři, na nákup apod. je asi jen snem - zřejmě jen funguje "politika na dvorku" - promele se kde co.
Jana Šenbergerová
Starých lidí ve velkých městech je mi upřímně líto. Jsem ráda, že žiju na konci světa, kde dávají lišky dobrou noc a kohouti ohlašují ráno.