Jana Hanzlíková: Člověk není pouze výkonný stroj
FOTO: archiv redakce

Jana Hanzlíková: Člověk není pouze výkonný stroj

10. 5. 2017

V letošním roce vyprší vládní program s názvem "Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 až 2017." Zda přinesl něco konkrétního a pozitivního českým seniorům, jsme se zeptali Mgr. Jany Hanzlíkové, náměstkyně Ministerstva práce a sociálních věcí. 

Co je vlastně obsahem programu pozitivního stárnutí? Můžete nám shrnout to nejdůležitější?
Nejprve je potřeba říci, že se jedná o mezirezortní dokument, bez toho by totiž byl těžko realizovatelný, protože zasahuje do mnoha oblastí, která spadají pod jiné resorty než jen pod MPSV. Obecně můžu říci, že akční plán reaguje na asi nejcharakterističtější rys demografického vývoje, který je platný jak pro Českou republiku, tak pro celou Evropu a to je stárnutí populace. Zvyšuje se totiž věk dožití a výsledkem je a bude zvyšující se podíl starších lidí a seniorů. Podle prognóz budou v roce 2050 senioři tvořit třetinu populace, bohužel už ne tak pozitivní jako je prodlužování věku dožití, jsou prognózy týkající se dožití ve zdraví. Z těchto důvodů je nutné mnoho věcí ve společnosti změnit – hlavně stále přetrvávající stereotypní vnímání stáří, ale také pohled na mezigenerační spolupráci a soudržnost. Co se týká obsahu akčního plánu, tak to je ochrana práv starších lidí a seniorů, jejich celoživotní učení a možnost zapojení do volnočasových aktivit, rozvoj dobrovolnictví, mezigenerační spolupráce a zlepšování podmínek pro kvalitní žití seniorů v oblasti bydlení, zapojení do komunitního života a dalších věcí. Důležitou oblastí a to nejen s přihlédnutím k prodlužujícímu se věku odchodu do důchodu, je oblast zaměstnávání starších lidí, protože stále i v současné době jsou nejvíce ohroženou skupinou lidí na trhu práce. Pro mne je stěžejní i oblast, která se věnuje zdravému stárnutí. Už jsem se o tom zmínila, že naším velkým cílem je změnit současný stav a to je věk dožití ve zdraví. Se zdravím souvisí také poslední oblast a to je péče o seniory s omezenou soběstačností.

To je opravdu široká škála oblastí a všechny jsou důležité. Dá se vůbec říci co je prioritní?
Pro lidi starší 50-ti let je důležité, aby zaměstnavatelé uměli ocenit výhody zkušených zaměstnanců, dokázali vytvářet podmínky ve formě alternativních forem zaměstnávání jako jsou pružná pracovní doba, zkrácené úvazky, sdílená pracovní místa, aby měli možnost sladit práci a rodinu v situaci, kdy musí zajistit péči o svého starého rodiče. Nebo aby v případě, kdy musí hledat novou práci, měli dostatečnou podporu pracovníků úřadů práce i nabídku vhodných rekvalifikačních kurzů - tak to je jedna skupina. Když se podíváme na seniory, kteří jsou již v důchodu, ale jsou ještě aktivní, tak ti chtějí mít k dispozici nabídku volnočasových aktivit, možnost zapojit se do dobrovolnictví nebo se chtějí vzdělávat  - třeba na Univerzitách třetího věku.  Pro seniora, který je nemocný a závislý na pomoci jiné osoby bude nejdůležitější, aby služby na zdravotně sociálním pomezí byly kvalitní a pro něho dostupné místem i finančně.  

Domníváte se, že se společnost snaží připravovat svoje členy na proces stárnutí? Pokud to vezmu celospolečensky, tak jsme stále v začátcích. Je to totiž o změně myšlení lidí a to jde pomalu – obecně se musí změnit to, jak vnímáme lidi 50+ a seniory. To, že naše společnost stárne, je prostě fakt, ale vůbec ho nemusíme vnímat jako něco negativního. Pozitivní postoj k problematice stáří a stárnutí se musí začít vytvářet už od dětství výchovou v rodině a také ve školském vzdělávacím systému.  

Hovoříte o seniorech a lidech 50+, od kolika let jsou v ČR lidé považováni za seniora a kde se používá označení 50+?  
V české legislativě není pojem senior přesně popsán ani není dán jednotný věk, od kterého by člověk byl považován za seniora. Definice seniora podle věku není ani ve světě jednotná, ale ve většině zemí se shodují alespoň na věku začátku stáří, který je 75 let. U nás to funguje tak, že v různých situacích jsou různá kritéria. Při žádosti o starobní důchod je třeba, aby člověk splnil věk dle zákona o důchodovém pojištění, senioři, kteří chtějí řídit auto, musí absolvovat povinné lékařské prohlídky při dosažení věku 60 let a například pro studium na univerzitách třetího věku je nutné dovršení věku 55 let. Věk 50-ti let je zase hranicí především v oblasti zaměstnávání, kde se mění např. podmínky podpory v nezaměstnanosti a kde jsou lidé tohoto věku považováni za specifickou skupinu ohroženější na trhu práce.  

Jak vnímáte soužití generací v našem státě? Neprohlubuje se „propast“ mezi mladými a starými?
Myslím, že určité odcizení mezi generacemi ve společnosti existuje, ale je to v podstatě logické, když si uvědomíme, že v dnešní době rodiny většinou nežijí společně, takže kontakty dětí a mladých se starými lidmi nejsou tak časté, jako to bylo dříve, když se daleko více využívalo vícegenerační bydlení, díky kterému děti vídaly své prarodiče každý den a měly tak možnost daleko více je poznat a pochopit. Takový základ z dětství si člověk v sobě nese celý život. Hodně důležitý je také postoj médií k tomuto tématu, pokud totiž hovoří o stárnutí populace a tudíž zvyšujících se počtech seniorů jako o sociálním problému, tak to vzájemnému pochopení a přiblížení generací moc nepomůže. On vlastně problém je už v základním  životním stylu naší společnosti, kdy měříme hodnotu člověka především přes jeho výkon, v takové společnosti jsou pak senioři logicky v nevýhodě. Takže je vidět, že nás ještě v oblasti politiky stárnutí čeká obrovská práce, a to změnit myšlení v tom smyslu, že stará i mladá generace společnosti něco přináší a že největší devízou je spojení zkušenosti stáří s kreativitou mládí.  

Nemáte dojem, že by měli být senioři mnohde lépe začleňováni do společnosti? Neměl by být kladen větší důraz na jejich aktivní zapojení do života společnosti?
Určitě by měl být kladen větší důraz, je to totiž velmi důležité a do budoucna to bude stěžejní. Myslím, že v tomto směru se zatím aktivity dějí, ale jsou to buď lokální záležitosti nebo projekty, které jsou časově omezeny, chybí zde systémovost v rámci ČR. A také se o aktivitách, které již probíhají, málo ví. Daleko více by se mělo například hovořit o tom, jak významnou roli hrají senioři v oblasti dobrovolnictví, kdy pomáhají v domovech pro seniory či pro lidi se zdravotním postižením, ale i v nemocnicích - třeba na dětských odděleních. Já osobně dobrovolnictví velmi prosazuji – je to totiž příležitost pro individuální rozvoj a seberealizaci seniorů, kteří v tom mnohdy najdou životní smysl a navíc to přináší pomoc a podporu lidem, kteří ji potřebují. Dobrovolnictví je ale jen jedna z mnoha možností integrace starších lidí a seniorů, pro které je potřeba vytvářet podmínky.   

Pokud byste měla šanci během krátké doby zlepšit v česku péči o seniory, co byste udělala především?
Tak pokud bych měla takovou možnost, určitě bych se v prvé řadě zaměřila na současný největší problém pobytových služeb pro seniory, ale i osoby se zdravotním postižením a to je nedostatek pracovníků. V některých oblastech, kde je poblíž nějaký větší podnik, který má vyšší platy a třeba i náborové příspěvky, je problém s personálním zajištěním pobytové služby téměř neřešitelný. Je to samozřejmě tím, že finanční ohodnocení pracovníků v sociální oblasti je příliš nízké a na druhé straně se jedná o velmi náročnou práci – a to jak fyzicky, tak psychicky. Takže můj první krok by bylo zvýšení mezd v této oblasti a nastavení systému péče o zaměstnance. Dalším krokem by bylo zavedení služby, která u nás chybí a to je systém center zaměřených na rehabilitaci, ergoterapii, logopedii a psychoterapii pro starší osoby po mozkových příhodách a úrazech, které by přímo navazovaly na pobyt v nemocnici a jejich cílem by bylo vrátit tyto klienty zpět do života.  A samozřejmě bych podpořila pečující osoby a terénní služby, díky čemuž by lidé, kteří potřebují pomoc jiné osoby, mohli zůstat ve svém přirozeném prostředí.   Těch věcí by bylo mnohem víc, a protože jsem přesvědčena, že u politiky stárnutí je důležitá komplexnost a systémovost, tak nejdůležitější je dokončení  strategického dokumentu od roku 2018 dále. Ten naváže na zmiňovaný Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období 2013 až 2017 a nastaví úkoly a opatření ve všech oblastech, které do přípravy na stárnutí patří.  

 

Mgr. Jana Hanzlíková, náměstkyně ministryně práce a sociálních věcí, expertka na politiku stárnutí a problematiku osob se zdravotním postižením a od roku 2013 odborná garantka sociální politiky hnutí ANO. Na MPSV v současné době řídí sekci odvolání a správních činností nepojistných sociálních dávek, ve své gesci měla problematiku práv dětí a sociálního začleňování, včetně politiky stárnutí.

 

Božena Hažová pro portál i60

 

 

 

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(3 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Ptáček
Ty brďo, to je dlouhý... Ani to nebudu číst…..Nebylo by vhodnější zařadit důchodce mezi chráněné druhy jako je třeba nosorožec, žába kuňkalka nebo kůň Převalského kterého vozí na cizokrajné výlety armádními speciály a zajistit jim (důchodcům) zákonem danou a vyhovující krmnou dávku, veterinární péči, ochranu před pytláky, a střechu nad hlavou?
ivana kosťunová
Vždy když čtu podobné články mám pocit, že senior je něco jako nesvéprávný jedinec, kterému je potřeba vysvětlit, jak má zdravě jíst, spát, oblékat se, sportovat. Něco na úrovni dítěte z mateřské školy. Ještě že do vyměšování nám tyhle nadace nemluví. Ikdyž-kdoví.. Když si promítnu, co lidí se tím živí, jaký konkrétní užitek by z těch financí někteří potřební mohli mít, tak se zase tolik nesměju. Ještě že máme ten meziresortní dokument :))
Mirek Hahn
Článek mne spíše rozladil.... Je to pro mne nicneříkající opakování obecných závěrů známých už mnoho let. Všímám si používané formulace, namátkou - je nutné změnit, naším velkým cílem je, obecně se musí, větší důraz by měl být kladen, atd., atd...., nikde ani zmínka o tom, kterou konkrétní realizací stát začne, kdy začne a jak bude uvádění slov ve skutky financovat. Vyčetl jsem, že konkrétním výstupem je meziresortní dokument - no, tak to sláva, jsme zachráněni.
Zuzana Pivcová
Stát se bude muset díky nárůstu starší populace chtě nechtě zabývat čím dál víc problémem stárnutí jako takového. Název Pozitivní stárnutí mi zní poněkud vykonstruovaně , používá se snad i výraz Negativní stárnutí? Vždyť normální stárnutí by mělo být jako každá životní etapa pozitivní. Jinak ovšem paní náměstkyně hovoří rozumně a zainteresovaně, bylo by hezké, kdyby se alespoň některá z jejích přání uskutečnila. Např. návazných zařízení pro lidi po mozkových příhodách, úrazech a dalších zdravotních komplikacích, které je dlouhodobě vyřazují ze života, ale nejsou jen poslední stanicí před smrtí, je opravdu málo.