Setkání v Istanbulu

Setkání v Istanbulu

21. 8. 2012

Jako správní železničáři jsme asi před dvaceti lety vyrazili železničním vagonem, pro tyto účely přispůsobeném, do tureckého Istanbulu na jakýsi výlet. Jedlo se i spalo ve vagonu, pak se spalo dvě noci v hotelu a tři dny jsme poznávali a užívali si tohoto mimořádného města na rozhraní Evropy a Asie.

Navštívili jsme Velký bazar, udělali exkurzi do kožedělné dílny, jejíž majitel měl za ženu Češku, prohlédli jsme si mešity a pozorovali rituály místního obyvatelstva. Večer jsme se dostali na asijské straně do blízkosti "stánku lásky", ale když se zjistilo, že naši chlapi mají s sebou ženy, tak nás místní "ochranka" odehnala.

Na bazaru nás překvapilo velké množství zboží všeho druhu, ale nejvíce se kupovalo zlato a kožené věci, rituál smlouvání si místní obchodníci nenechali ujít, tudíž šikovný smlouvatel někdy koupil velmi výhodně, každý si koupil něco od zlata, něco od kůže, dárky pro děti a přátele, prostě jsme si všichni přišli na své, viděli jsme nevídané a shodli se na tom, že je to úplně jiný svět než ten, v kterém jsme doposud žili.

Doba pobytu se ale naplnila a my plni dojmů jsme se už těšili domů a spěchali do "našeho" vagonu, který nás měl odvésti přes několik zemí k nám domů. Vagon už byl přistavený na jistém instanbulském nádraží, tak jsme se uvelebili a čekali trpělivě na odjezd, ten se ale nekonal, tak jsme různě lelkovali, vykukovali z oken a podobně. Po delší době, to už jsme byli docela nervózní, jsme viděli, že z protisměru přijíždí vlak, na který jsme asi čekali, nebyla prostě volná vlaková cesta pro náš vlak, tak jsme se uklidnili, že už pojedeme, vyvalili jsme se do oken, z oken přijíždějícího vlaku mávali lidé, tak jsme taky začali mávat a já jsem v té chvíli poznala, že na nás mávají vlastně naši sousedé, se kterými sousedíme zahradami, taky železničáři, které ale doma vídáme jen zřídka a pak se potkáme na nádraží v Instanbulu.

Později jsem se dozvěděla, že oni dělali jiným železničním vagónem Řecko -Turecko a do Instanbulu se vlastně zajeli jen na skok podívat, ale přijeli tam právě ve chvíli, kdy my jsme odtaď odjížděli, tak jsme se mohli v tomto místě pozdravit, z vlaku do vlaku,pěkně po sousedsku!

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Miroslav Štorch
Také jsem jel s ČSD speciálem vagónem do Istanbulu přes Budapešť, Bukurešť a hraniční Ruse v Bulharsku. Přes den prohlídka měst a večer do našeho pojízdného hotelu s lehátky a domácí bufetovou kuchyňkou. V Istanbulu bydlení v hotelu a Češi tehdy porazili Turky v mezistátním utkání v kopané. Opravdu do sebe kopali. Železničáře z obsluhy, kteří spali ve vagónu přepadli a okradli Ukrajinci s noži. Naštěstí to přežili jen s několika škrábanci nožem. Ale jejich valuty a cennosti změnily majitele. Měli štěstí v neštěstí. Bulhaři nám chtěli vagón odstavit, že technicky nevyhovuje, ale když dostali karton cigaret a pár plzeňských piv, tak byl vagón ihned schválen k další jízdě. I to jsou cestovní zážitky.
Hana Práglová
Vagonem "pro železničáře "jsem se taky celkem dost najezdila.Vzpomínek a zážitků je opravdu dost.Díky za jeden napsaný!!!
Zdeněk Horenský
Něco už jsem zde v i60 měl - Příběh mrazivé sobotní noci v Hidasnémeti a Pobyťák v Šilu na Krku
Jitka Chodorová
Děkuji oběma a vás Zdeňku prosím,zpracujte to,jako vedoucí jste určitě prožil spoustu zajímavých příhod z cest lehátkovým vozem.
Zdeněk Horenský
Se zájezdy železničářů lehátkovým vozem jsem se jako vedoucí něco najezdil. Tímto "setkáním" jste mi připomněla něco, co jsem dosud nezpracoval. Pokusím se to napravit.
Zuzana Pivcová
To je tedy gól, ale už několik lidí mi vyprávělo o obdobných setkáních v cizině.