Začínají růst první hřibovité houby
FOTO: autor

Začínají růst první hřibovité houby

26. 5. 2017

Letošní rok houbařům přeje. Již 14 dnů se na různých houbařských a mykologických portálech objevují ojedinělé nálezy hřibovitých hub, které patří mezi houbaři k nejoblíbenějším.

V sobotu 20.5. 2017 jsem zkontroloval jednu lokalitu poblíž Roudnice nad Labem, kde roste hřib kovář - Neoboletus luridiformis - a byl jsem spokojen. 14 nádherných plodnic. Hřib kovář patří k prvním druhům hřibů, které za dobrých klimatickýh podmínek mohou již vyrazit v dubnu. Většinou se vyskytují časně v nižších polohách, v oblastech teplomilné květeny, v teplomilných doubravách, smíšených lesích, oblastech s větším srážkovým deficitem. Na růst hub má velký vliv mnoho faktorů, mezi dobré podmínky patří dostatek vláhy a teplo, nejlepší jsou teplé noci kolem +10 C a počasí bez větru, větrné počasí je naopak špatné, vysušuje vláhu a zpomaluje růst, rovněž chladné noci.

Kde první hřiby hledat?

Všechny první hřibovité houby rostou většinou v listnatých a smíšených lesích, nejčastěji pod duby, buky, lípami, habry, břízami, osikami, většinou na prosvětlených okrajích lesů, podél lesních cest, v terénní nerovnosti, kde je vlhko, na jižních svazích a místech pod svahy, kde se drží vláha, mají rovněž rádi vápencové podloží, které se rychleji prohřeje. Je holý nesmysl jít koncem května a počátkem června do vysokého smrkového lesa na houby, půda zde ještě není prohřátá, ve vyšších místy ležel sníh ještě v dubnu a i začátkem léta bývají tyto lesy chladné. Žádná skupina organismů nezaznamenává, tak velké růstové výkyvy, jako právě houby, které citlivě reagují na vláhu, teplo a změnu v rovnováze složení půdy. Časový růst se udává v atlasech hub u jejich popisu. Při mimořádných podmínkách, jako jsou právě změny teplot, nízký vláhový deficit, vítr, se doba růstu posouvá o měsíc až dva.

Nyní se podíváme, které druhy můžeme koncem května a v červnu kromě již zmiňovaného hřibu kováře nalézt.

K prvním rostoucím hřibům patří rovněž hřib koloděj - Boletus luridus, který si praktičtí houbaři často pletou s kovářem. Oba tyto druhy patří k hřibům, kterým po omaku a na řezu modrá dužnina, lidově se jim říká modráky. Rozlišení je snadné, hřib kovář má na třeni červená zrníčka, hřib koloděj síťku s oky, oba hřiby vyžadují delší tepelnou úpravu, u starších osob a osob se slabším žaludkem, mohou vyvolat trávící potíže.

Koncem května se v teplých doubravách, v parcích na hrázích rybníků atd. objevuje chutný a hojně vyhledávaný a sbíraný  hřib dubový - Boletus reticulatus. Jak napovídá název, vyskytuje se pod duby, ale můžeme ho nalézt i pod lípami, habry, buky. Má mnoho lidových názvů, bílý hřib, panský hřib, dubák, doubravník, dubáček atd. Smetanová omáčka z hřibu dubového patří k nejchutnějším houbovým omáčkám.

Při hledání hřibu dubového můžeme vzácně narazit na hřib bronzový - Boletus aereus, který se liší od hřibu dubového poduškovitým, tmavohnědým, čokoládově hnědým až černohnědým kloboukem, hřib dubový má klobouk ve světle hnědých i našedlých odstínech. Tento hřib bychom měli raději ponechat v lese, je zařazený v Červeném seznamu jako zranitelný druh a vyskytuje se jen v nejteplejších oblastech ČR.

Na Červený seznam se dostal i hřib borový - Boletus pinophilus, který tvoří mykorhizu (symbiotické soužití hub s kořeny vyšších  rostlin) s borovicemi, nejčastěji s borovicí lesní, klobouk je poduškovitý, často hrbolatý, světle až tmavě hnědočervený. Za úbytkem tohoto krásného hřibu stojí nešetrné lesnické zásahy a masový sběr houbaři, roste už jen na pár místech v ČR.

V doubravách a smíšených lesích můžeme nalézt hřib žlutomasý - Xerocomellus chrysenteron, lidově zvaný "babka", hojně sbíraný druh, nevýhodou této všestranně použitelné houby v kuchyni je při vyšších teplotách velká červivost.

K hřibovitým houbám rovněž patří křemenáče a kozáky. V květnu vyrůstá nejznámější křemenáč březový - Leccinum versipele, jak vyplývá z názvu,  výskyt pod břízami, křemenáč osikový - Leccinum rufum pod osikami, křemenáč březový má na třeni černé šupinky, křemenáč osikový šupinky červenohnědé až rezavé, výhodou u obou druhů je téměř nulová červivost, u starších plodnic jsou však třeně příliš tuhé, spokojíme se do košíku jen s klobouky. 

V doubravách můžeme narazit na nehojný kozák krvavý - Leccinum aurantiacum, ve starších atlasech uváděný jako křemenáč dubový, který je ve spodní části třeně narezlý s rezavými šupinkami na třeni.         

Z kozáků se dá nalézt pod břízami kozák březový - Leccinum scabrum, pod habry kozák habrový - Leccinum carpinum, chutné a hojně sbírané druhy.

V teplomilných doubravách můžeme narazit na poměrně vzácný kozák dubový - Leccinum crocipodium, který spíše připomíná hřib než kozáka, je rovněž v Červeném seznamu jako zranitelný druh, nesbíráme, chráníme.

Objevují se i některé klouzky, nejčastější je pod modříny klouzek sličný - Suillus grevillei, pod borovicemi klouzek obecný - Suillus luteus s prstencem na třeni a klouzek zrnitý - Suillus granulatus bez prstence na třeni, hojně sbírané a všestranně kuchyňsky použitelné druhy.

To je malý průřez nejhojnějšími hřibovitými houbami, které koncem května a v červnu, podle vlastní zkušenosti, lze v našich lesích  při troše štěstí a základních houbařských znalostech nalézt.

Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dalibor Marounek
děkuji za ohlasy, ted nám sprchlo tak by se to mělo rozjet, ´jinak článek jsem psal pro I.60 a jak píše paní Valerániová , že se objevil na Seznamu.cz, museli ho zkopírovat, ukrást v dnešní době normální
Lenka Hudečková
To je prostě bomba!!!!
Jiří Hudeček
Klobouk pomyslný smekám. Jako houbař slintám a gratuluji k hezkému článku a houbařským úlovkům. Nádherné jsou i fotografie. Děkuji...
Hana Rypáčková
To jsou žne ! První hřiby jsem nacházela až v červnu, Tady je v lese sucho. I na Šumavě bylo sucho...A neprší a neprší. Užila jsem si jen v dubnu podtrnky.
Jarmila Jakubcová
Vaše znalosti jsou skutečně obdivuhodné. S vámi bych asi v lese houby jedlé našla. Už jsem po dva roky neviděla kromě prašivky nic jedlého.V loňském roce jsem jela na chatu v Úterý, že něco nasbírám.Maminka mojí snachy s manželem jse potkala cestou z hub.oba nesli dva košíky a tašku plnou hřibů. Tak jsem plná naděje vyrazila. našla jsem 5 bedel, všechny červivé a hříbka co mně prý nechali jako poslední záchranu u chaty mi našel nahodilý houbař.Od té doby jsem nic nenašla.
Alena Tollarová
Asi bych se chtěla kamarádit ... jo já vím, takových by se našlo!
Elena Valeriánová
Článek je na Seznamu.cz
Naděžda Špásová
Dalibore, co mi to děláte? Tohle už někde roste? To se mi nechce ani věřit. Houbaření miluje celá naše rodina a jak tak koukám, tak ten les příští týden navštívíme. Ty fotky jsou skvostné a článek je taky moc dobrý.
Elena Valeriánová
Vážený pane Marounku, smekám před Vašimi znalostmi. Krásný srozumitelný článek. Děkuji. Miluji houbaření, ale v tomto čase ještě na houby nechodím. Je čas to změnit.
Dana Kolářová
Krásné, krásné podívání. Děkuji. Všem houbařům bohaté úlovky.
Zuzana Pivcová
Článek je mistrovský a houby nádherné. Já se budu radovat, jestliže se mi v létě na jihu podaří najít alespoň pár kousků.