Nejlepší zábava pro vnuky? Běžte s nimi do přírody
Ilustrační foto: ingimage.com

Nejlepší zábava pro vnuky? Běžte s nimi do přírody

3. 6. 2017

Mnoho prarodičů si myslí, že pokud chce své vnuky zaujmout, je záhodno vymýšlet pro ně různé atrakce a shánět jim drahé hračky. Jenže, vycházejme z toho, že svět se poněkud zbláznil, a tak je ve skutečnosti pro děti neobvyklé a lákavé to, co starší generaci připadá běžné, ba až nudné.

Dnes je pro děti vzácností obyčejný výlet do lesa nebo k rybníku. Ano je to tak. A i když se vnuci budou tvářit, že je to otrava, vězte, že právě den strávený v přírodě pro ně nakonec bude výjimečný.

Takto vypadal hovor dvou desetiletých dívek, které strávily minulý týden u prarodičů.

„Představ si, byla jsem s dědou u rybníka. Byla tam žába. Spadla jsem do bahna a zůstala mi tam teniska. Nechali jsme ji tam a zpátky jsem šla bosky. Úplně bosky po trávě.“

„Fakt? A smrděla jsi?“

„Šíleně. Děda říkal, že si ty nohy nemusím mýt, takže jsem si je umyla až před spaním, když si babička všimla, jak jsou hnusné. Bylo to super. Co ty?“

„Nuda. Dostala jsem od babičky spoustu věcí, jinak nuda.“

Nepodléhejme současné všeobecné představě, že děti jsou nejšťastnější, když mohou nerušeně zírat do notebooku nebo tabletu. Prarodiče jsou od toho, aby pro děti dělali jiné věci než rodiče, aby pobyt s nimi byl pro děti něčím zajímavým, neobvyklým. A i když se vnuk či vnučka bude tvářit otráveně, naložte je do auta nebo do vlaku a vyvezte je ven. Známá anekdota o tom, jak dítě na louce vidělo krávu a divilo se, že není fialová, protože ji zná jen z obalu čokolády, není přehnaná. Je nemálo dětí, které nikdy nešly bosé v trávě, neplavaly v řece, neseděly pod splavem, nenašly hřib.

“Dnešní děti si hrají venku dvakrát až čtyřikrát méně než generace jejich rodičů,” říká Jan Krajhanzl ze společnosti Ekopsychologie, která čerpala z britských, amerických a dalších zahraničních studií. “Přesná čísla z České republiky zatím nejsou k dispozici, ale ty trendy jsou jasné,” dodává. Ano, stačí se podívat kolem sebe, na ulicích, v parcích, na loukách dnes děti neběhají. Jistě, situace se změnila, doprava zhoustla, nikdo se nediví, že lidé nenechávají ve městech děti samotné na ulicích. Ale to jen potvrzuje fakt, že dříve obyčejné houbaření nebo čvachtání nohou pod splavem, je pro dnešní děti neobvyklý zážitek. Podle britského výzkumu trávily děti v západních zemích v roce 2004 u počítačů 44 hodin týdně, o pět let později už 54 hodin týdně a další roky počet hodin jen narůstá.

Tady je zkušenost jednoho dědečka devítiletého vnuka. “Strávil jsem s ním týden na chatě a nestačil jsem se divit. Posnídal a hned zasedl k tabletu. Venku svítilo slunce, na zahradě běhal můj pes, nedaleko od nás šuměla řeka. Vnuk seděl a zíral do tabletu. Nejdříve brumlal, že se mu ven nechce, ale když jsem ho nalákal na výlet, na kterém budeme soutěžit, kdo bude více špinavý, byl nakonec nadšený. Zkoumal brouky, přebrodil se psem řeku, našel hřiby, udělali jsme si z nich polívku, takže večer volal tátovi, že spolu někdy musejí vyrazit do lesa, že to bylo skvělé.”

A další zkušenost penzistů, manželského páru, který se rozhodl učit vnuky vztahu k přírodě. “Udivilo mě, že se osmiletý vnuk stále stará o to, aby se nezašpinil, neroztrhal si oblečení. Já v jeho věku lezl po stromech a chodil jsem domů jako trhan. Bylo mi úplně jedno, jestli moje tepláky mají dírku nebo jsou od hlíny. On je jako manekýn a když si umazal kraťasy, málem se rozbrečel,” vypráví. Jeho žena dodává: “Z vnučky vylezlo, že nikdy nesbírala borůvky, maliny, jahody. Bavilo ji to tak, že jsem ji musela přemlouvat, ať už jdeme domů. Snacha mi přitom říkala: Do lesa ji neberte, to ji nebude bavit, bude otrávená, tam nepůjde...”

Často se stává, že babičky a dědečci k vnukům neumí najít cestu. Přemýšlejí, čím je upoutat, zabavit, o čem s nimi mluvit. Úplně obyčejný pobyt v přírodě, lezení po stromech, čvachtání se ve vodě, hledání květin, hřibů nebo broučků, může být cesta, jak jim poskytnout něco, co běžně neznají. Ano, počítejme zpočátku s otrávenými pohledy a slovy: “Néééé, babi, dědo, to bude nuda...” Ale přesto to zkusme. Možná, že budeme mile překvapeni.

Hodnocení:
(5 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Bratan
My byli s vnoučaty v únikovce https://questerland.cz/ a moc se jim to líbilo. V přírodě jsme furt, ale tyhle hry jsou pro ně úletem. Super!
Hanka Rezková
Jsem ráda, že se dnes opět vracíme k tomu, na čem jsme jako děti vyrostli my. Ze začátku mě vždy děsilo, jak si vnoučata na prázdniny k nám vozí notebooky, mobily a nějaké hry na televizi. Názvy úplně neznám, tak prosím za omluvení. Je však pravda, že poslední dva roky se vše změnilo. Dokonce začali sami od sebe vyhledávat nejrůznější sporty, které bychom mohli dělat všichni společně. Naštěstí nejsme s dědečkem ještě tak staří. Tak nás napadlo, že bychom si mohli zahrát badminton. Bohužel naše staré vybavení bylo již rozpadlé. Požádali jsme tedy vnoučata, aby řekli rodičům ať to koupí a my to zaplatíme. Vnoučata u nás však měla být 14 dní a rozhodli se, že to objednáme společně na netu. Nejprve našli nějaké stránky a pak najednou kopírují tenhle odkaz http://www.sportovni-potreby.cz/raketove-sporty-badminton/#/ a my všichni už jen vybíráme. Ano je pravda, že jsem ještě ten den objednali a za tři dny jsme mohli hrát. Náramně jsme si to užili a už teď se těšíme na další hru.
Helenka Červenka
Budeme mít o prázdninách měsíc pražského Matěje,tak už se těším, jak si přírodu užijeme. Vždyť maminka s ním o víkendech podniká jen šopinkování :-)
Hana Rypáčková
Protože já, babička jsem nejšťastnější venku, užijí si mě hlavně pod širým nebem, když nehlídám nemocné. Včera jsme s Honzíkem zažili tolik překvapení. Makové panenky loupali z kabátků, jaké mají sukénky. Mrńavé bílé a větší růžové, největší poupata červené. A trávy.. Kohoutek, slepička nebo kuřátko? U tůňky házíme žabičky plochým kamínkem, stavíme hráze , sbíráme kameny a což teprve pavouk s kokonem...Nejlepší herna je příroda a léto je pro takové hry požehnáním.
Jana Šenbergerová
Moje vnoučata jsou venku každou volnou chvilku. Když jsem viděla vnučku prolézat smrdutý potok a máchat si v něm sukni, když mi ukazovala, kde všude jsou raci (do té doby jsem žila v přesvědčení, že raci ve špinavé vodě nežijí), měla jsem z toho mžitky před očima. Ona i její bratr chodí domů špinaví a orvaní tak, že to vypadá, jako by žili někde v jeskyni. Těmi mimochodem také rádi doslova prolézají po břiše. Ti mohou lecčemu naučit mě. I u nás si užijí přírody do sytosti, jen já budu trnout, protože o úrazy u nich není nouze.