Eva Kalhousová: Jediným kritériem pro umístění v domově je naléhavost
FOTO: archiv redakce

Eva Kalhousová: Jediným kritériem pro umístění v domově je naléhavost

12. 6. 2017

Společnost se bude muset přeorientovat - šedesátiletý člověk není starý. „Je třeba neříkat lidem v 64 letech, že musejí do důchodu, a mluvit o nich jako o důchodcích. Ale naopak zdůrazňovat, že si vážíme jejich zkušeností, že mohou pracovat a pak i stáří bude kvalitnější,“ zdůrazňuje ředitelka pražského Domova pro seniory Elišky Purkyňové Eva Kalhousová.

Jakým způsobem si mají lidé žádat o místo v domově pro seniory?
Každý domov postupuje trochu jinak. Na internetových stránkách žadatelé většinou najdou žádost, a v ní uvedou své nacionále, dodají lékařskou zprávu a odešlou do vybraného zařízení. Mohou si jich vybrat víc. Z domova jim odepíší, jaký je další postup. Například žádost již projednala komise s verdiktem, že žadatel splnil podmínky, ale není místo. Anebo uchazečovi odpovědí, že jeho situace je tak naléhává, že rádi pomohou. Nerozhoduje žádný pořadník, jak se lidé mylně domnívají, ale naléhavost, tedy sociální a zdravotní důvody.

Rozhodují o umístění v domově ještě další podmínky?
Ze zákona je to 65 let, každé zařízení si může určit ještě vlastní podmínky pro přijetí. V našem domově máme i službu domov se zvláštním režimem, která je určena například lidem se stařeckou demencí, ale nemůžeme již přijímat třeba nemocné s pokročilou Alzheimerovou chorobou, protože neumíme péči o ně poskytnout. Poté, co obdržíme žádost, proběhne jednání schvalovací komise, která posoudí naléhavost situace podle lékařské zprávy a dotazníkového šetření, mapujícího sociální situaci žadatele. Před samotným nástupem klienta chodíme na sociální šetření za žadatelem domů nebo do nemocnice. A na místě poznáme, jestli naší péči opravdu naléhavě potřebuje a jestli mu umíme poskytnout odpovídající službu.

Jaké jsou sociální důvody pro přijetí?
Například paní ovdověla, zůstala sama, těžko se pohybuje, chodí sice za ní domácí péče, ale už to nestačí. Paní třeba v noci spadne a těžko se dovolává pomoci. Potom je potřeba, aby někdo z jejích blízkých požádal o naši službu. V těchto případech jsme schopni rychle vyjít vstříc. Naléhavost určují většinou právě pády či strach z osamění.

Takže vlastně podmínky pro přijetí do domova nejsou nikde centrálně zadány, rozhoduje naléhavost a vybavenost domova, jestli může nabídnout odpovídající péči?
Ano, pokud není domov registrován jako nestátní zdravotnické zařízení, nemůže poskytovat zdravotní péči. Laicky řečeno, například u nás nemůžeme podávat infuze a nabízet nic, co vyžaduje 24 hodinovou přítomnost lékaře. K nám totiž chodí lékařka dvakrát týdně, a pokud se vyskytne náhlý zdravotní problém, voláme záchranku. Domovy, tedy sociální zařízení, poskytují většinou pomoc při hygieně, s jídlem, částečnou rehabilitaci, ale hlavně sociální prostředí, aby člověk nebyl sám.

Kolik stojí pobyt v domově na měsíc?
V zemi již existuje hodně typů zařízení – soukromá, státní, obecní a podle toho se liší i ceny služeb. Ale doby, kdy klientům zbylo hodně z důchodu, už jsou pryč. V našem zařízení postačí důchod a příspěvek na péči. Ze zákona přitom musíme klientovi nechat 15 procent z důchodu. Pak se ještě doplácí za nadstandardní služby, jako je kadeřnictví, holičství, pedikúra apod. V soukromých zařízeních se ceny pohybují od 30 výše.

Získá místo v domově pro seniory i člověk, který je bez prostředků i příbuzenstva a má velmi nízký důchod?
V takových případech žádáme zřizovatele o pomoc a není problém pomoci. Myslím si, že právě pro tuto skupinu lidí by měly být vyhrazeny státní či obecní domovy a lidé, kteří mají naspořeno, by měli jít do soukromých domovů. Bylo by to spravedlivější, ale zatím to tak není. I tady u nás jsou lidé, kteří mají dostatek hotovosti, a naproti tomu další na místo čekají, protože na soukromé domovy prostě nemají.

Co byste poradila lidem, kteří prodělají úraz, mrtvičku a zůstanou ležet i poté, co absolvovali pobyt v nemocnici. Mohou sice být až tři měsíce v léčebně pro dlouhodobě nemocné, ale co když se za tu dobu nestihnou zrehabilitovat?
Tady jste narazila na problém, který řešíme dnes a denně. Nemocnice by měly mít sociální lůžka, ale nemívají je. Většinou se tyto situace řeší tak, že si nemocnice tyto pacienty nechávají, dokud jsou přítomny zdravotní důvody. A sociální pracovnice v nemocnicích pro ně zoufale shánějí lůžko v pobytovém zařízení. Problém ale je, pokud klient potřebuje intenzivnější rehabilitaci. To my například neumíme poskytnout. Navíc zdravotní pojišťovny tuto službu špatně proplácejí, a proto je také v zemi málo odborného personálu, který umí rehabilitaci poskytnout. Jde o velkou potíž, na niž se těžko hledá recept.

Je nějaká instituce, která musí těmto lidem nebo jejich příbuzným pomoci anebo alespoň poradit?
V LDN jsou sociální pracovnice, které se snaží těmto lidem hledat lůžko. Je to i lidský problém, protože tito lidé by už nemuseli být v nemocnici, ale mohli by být v sociálním zařízení, kde bývá přívětivější prostředí, ve dvoulůžkových nebo jednolůžkových pokojích, a mohli by kvalitněji žít. Ale takových míst je málo.

Je utopie myslet si, že kvalitní rehabilitace by některým z nich umožnila, aby se vrátili domů?
Nejsem lékař, ale myslím, že ano. Záleží na tom, jaké je postižení. Speciálně například po mozkové mrtvici, pokud nastane rehabilitace okamžitě, je velká šance. Na druhou stranu, rehabilitace není všespasitelná. Příbuzní našich klientů ji často žádají a my jim vysvětlujeme, že čas jejich rodičů se již naplňuje a už třeba takovou péči nechtějí. To je hodně důležité – jestli aktivně chtějí rehabilitovat anebo jestli by rehabilitaci zvládli fyziologicky. Nejsme Lourdy, ale chceme našim klientům nabídnout kvalitnější život a pocit bezpečí. Často jde spíš o to, aby se lidem dostalo povzbuzení, porozumění, pohlazení.

Nemohoucím ze dne na den se ale může stát i mladý člověk. Je v těchto případech vyřešeno, jaké má možnosti?
Ne, to je velký problém. Například nedávno jsme měli žádost od pětačtyřicetiletého člověka, který přišel o všechny končetiny v kolenních a loketních kloubech. V tento okamžik všichni napínáme síly, a nakonec se řešení najde. Je řada organizací, které aspoň umějí poradit a je třeba hledat na internetu a nepropadat panice.

Lze se na stav křehkosti, někdy až nemohoucnosti, připravit dopředu, dokud je člověk ještě jura?
To nejde. Najednou se vám něco stane, jdete po chodníku a narazí do vás motorka. Je důležité ale ubezpečit se, že pomoc lze najít. Trochu se zajímat, otevřít si počítač a hledat, jaké jsou možnosti. Není toho málo. Ale připravit se nelze.

Takže nemá smysl v 61 letech zavolat do domova a dopředu si tam rezervovat místo?
To nemá. Vždy vysvětluji lidem, že nejsme mateřská školka. Myslím si ale, že by měl fungovat jiný systém. Měly by fungovat instituce, která by nabízely lidem spoření výměnou za to, že jim zajistí péči, až přijde taková potřeba. Člověk by si vybral domov, kde se mu líbí, a tam by si vkládal peníze. Pak by věděl, že se o něj někdo postará. To je ale věc soukromého sektoru. Stát by si měl konečně říci, kolik stojí péče o křehké občany, a uvědomit si, že lidé, kteří v sociálních službách pracují, mají být adekvátně zaplaceni. Je hrozné, že někteří naši zaměstnanci mají druhý pracovní poměr. A soukromý sektor pak musí dostat od státu zelenou, a ne být sešněrovaný řadou regulí.

Kdy se rozhodovat mezi domovem pro seniory, domovem s pečovatelskou službou a kdy je třeba obrátit se spíš na hospic?
Domov s pečovatelskou službou je byt, kde máte zajištěny některé služby, jako třeba obědy, úklid, doprovod k lékaři. Je určen samostatným lidem a je poměrně drahý. Jakmile lidé přestávají být soběstační, obrací se na domov pro seniory, kde se poskytuje 24hodinová služba. Tuto péči si lze vyzkoušet i na přechodnou dobu, když například rodina jede na dovolenou. Pro tyto případy máme registrovanou odlehčovací službu, která je na tyto krátkodobé pobyty zaměřena. Hospic je přechod mezi závažnou nemocí a důstojným odchodem. Takovou službu jsou některé domovy pro seniory schopny poskytovat také, pokud klienti nepotřebují lékařskou péči.

Mohou si lidé vzít s sebou do domova osobní věci kromě oblečení?
Záleží na velikosti pokoje. Většinou mohou, ale spíš menší jako obrázek nebo třeba křesílko. Postele chceme naše, protože jsou polohovací. Největší problém je s domácími mazlíčky. Ti se většinou nepřijímají. Ale na návštěvu s rodinou přijít mohou.

V poslední době se objevilo hodně zpráv o podvodných domovech, které své klienty spíš týraly, než že by o ně pečovaly. Jak poznat dobrý domov na první pohled?
Zařízení sociálních služeb musí mít registraci od státu. Tyto podivné domovy jsou jen ubytovací zařízení. Klienti v nich podepisují jen nájemní smlouvu na ubytování a nic víc. Většinou v nich skončí lidé, jejichž rodinám je jejich osud lhostejný. Při hledání seriózního domova je třeba se ptát, kolik v něm pracuje pečovatelek, jaké služby poskytuje, přijít na návštěvu a zjistit, jaká je v něm hygiena. S registrovaným domovem pak klienti podepisují smlouvu o poskytování služeb, v níž je specifikováno, na jaké mají nárok a které služby jsou nadstandardní.

 

Marcela Alföldi Šperkerová

 

Potřebujete poradit v sociální oblasti? Odpovědět na otázky, jaký typ péče je vhodný pro vašeho příbuzného či na jaký finanční příspěvek máte nárok, pokud se staráte o nemohoucího člena domácnosti? Otázky můžete vkládat do naší nově otevřené sociální poradny. Na vaše dotazy budou odpovídat odborníci s dlouholetou praxí ze sociální oblasti a také z Ministerstva práce a sociálních věcí.

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Květa Řičánková
Je zbytečné dávat žádost pokud není aktuální.Opravdu se řeší dle naléhavosti,maminka do 3 měsíců.Problém může nastat u dvojice kdy jeden podmínky splňuje a druhý ne,hlavně u státních domovů.
Margita Melegova
Kdyz jsem slavila spise neslavila 60 tak jsme si dali zadost do poradniku v DD s pocitem, ze nevim dne ani hodiny kdy budu na teto sluzbe zavisla, jde prece o jistotu, i kdyz mame deti, ale jsou ruzne roztrouseny ve svete. V te dobe jsme bydleli v dome, naroky na udrzbu domu jsme nezvladali a tak padlo rozhodnuti dum se prodal, koupili jsme maly bytecek, vsechny sluzby mame v dosahu a hlavne pohodlicko. Kazdeho pul roku oznamime socialni pracovnici, ze jsme jeste sobestacni a zatim o misto nezadame. Vrele tento postup doporucuji kazdemu i kdyz se muze stat, ze v pripade potreby se nejakou dobu musi cekat, ale s tou jistotou se nam zije lepe.
Zuzana Pivcová
Také jsem odešla z archivu především proto, aby nemusel skončit schopný mladý muž, který tam byl jen na dobu určitou. Nikdo mi to sice hlasitě neřekl, ale když se čas krátil, leckdo po mně pokukoval, tak co, půjdeš? Udělala jsem to kvůli němu, ne kvůli jiným, jestli se budou či nebudou škaredit. Co se týče žádosti o přijetí do DS, tak jedna známá říkala sestře, že by si už měla dopředu zažádat, protože pak se narychlo nikam nedostane. Čili jsem to vnímala skoro jako někdejší pořadník čekatelů na družstevní byt.
Věra Ježková
Dobrý článek, potřebný. Má maminka dostala nabídku na přijetí do DS necelý rok poté, co žádosti rozeslala její praktická lékařka. Bylo to nutné, má Parkinsona, pomoc Života 90 už nestačila. Nechtělo se jí, ale brzy si zvykla a je spokojená a já taky. Prostředí v DS Háje je velmi hezké, personál příjemný, jídlo vyhovující. Pobyt mamince pokryje důchod, něco z něj jí zbyde. DS jde také příspěvek na péči.
Jitka Hašková
To je sice hezké, neříkat lidem, že musejí jít do důchodu ve 64 letech, ale nejsou místa!! Mám mnoho známých, kteří odešli do důchodu, aby se nemusel někdo mladý propustit. Můj případ to byl před lety také a sama pracuji na smlouvu 6 měsíců v roce asi 4 hodiny týdně.
Mirek Hahn
Dobrý článek, užitečné informace, pár věcí jsem nevěděl.