Umíte naslouchat druhým?
Ilustrační foto: ingimage.com

Umíte naslouchat druhým?

9. 6. 2017

S přibývajícími roky u mnoha lidí mizí schopnost či ochota poslouchat. No schválně, co děláte, když vám někdo něco vypráví? Mlčíte nebo spíše máte potřebu mu odpovídat, radit, říkat mu své názory, kritiku?

Většina z nás neposlouchá druhé, abychom jim porozuměli, ale abychom jim mohli odpovídat. Tvrdí to Rami Bleckt, autor knihy Umění naslouchat a být slyšet. "Během rozhovoru se snažíme druhému radit, říkat své názory. Ale nasloucháním bychom mu pomohli více, než když mu něco říkáme," míní.

Něco na tom je, ne?
"Často poslouchám rozhovor mé mámy s jejím kamarádkami a nestačím se divit," říká pětačtyřicetiletá Markéta. Její matka, jednasedmdesátiletá bývalá učitelka, je vzdělaná, energická a velmi dominantní. "Kamarádka se jí svěřuje s tím, že ji dcera a vnučka málo navštěvují a máma na to říká: Je to důsledek tvé výchovy. Pořád jsi je obskakovala, tak nejsou zvyklé dělat něco pro druhé a teď na tebe kašlou. Řekla jsem mámě, že se přece nehodí takhle kamarádku v nesnázích deptat, že by ji měla spíše vyslechnout, povzbudit ji, snažit se jí říct něco hezkého. Ale máma na to říká, že když se jí přítelkyně přišla svěřit, tak asi potřebuje radu, názor. A že věci se mají říkat na rovinu," vypráví Markéta.

A další podobný příběh. V Ostravě se schází jednou do měsíce v kavárně parta bývalých knihovnic v penzi. Jejich posezení musí nezávislým pozorovatelům zdálky připadat jako hádka. Dámy se překřikují, jedna druhé hlasitě něco vysvětluje, ani jedna nemá čas něco říct, vyprávět. "Tak moc se snažíme jedna druhé odpovídat a radit, až jsme jako rozhádané báby na pavlačit," přiznává jedna z nich.

Dokázat neskákat do řeči, poslouchat a říct svůj názor tak, aby neublížil, ale pomohl, je proklatě těžké. A neplatí, že s přibývajícími léty získáme zkušenosti a moudrost, díky kterým to umíme. Naopak. Máme pocit: Tohle známe, tohle jsme už slyšeli. Takže máme dojem, že můžeme radit, kritizovat. Zkrátka, že všechno víme.

"Naslouchání ale neznamená souhlas a sdílení názorů," uvádí psycholog Rami Bleckt. "Jde o vyslechnutí, vyhodnocení, přemýšlení. A to je ku prospěchu vyprávějícímu i naslouchajícímu."

Přemíra informací
Je dobré se to naučit. Žijeme totiž v době přehlcené informacemi. Internet, televize, rozhlas, noviny, časopisy, to vše je jen hromada nejrůznějších názorů. Kdo si v nich neumí vybrat, kdo nad nimi není schopen přemýšlet a vyhodnocovat je, je ztracen. Podobné to je s komunikací mezi lidmi. I to je obrovská skládka názorů, zkušeností, prožitků. Kdo se jimi umí zaobírat a něco si z nich odnést sám pro sebe, je vítěz.

"Bohužel neplatí, že čím je člověk starší, tím je moudřejší, velkomyslnější, empatičtější," říká psycholožka Tamara Tošnerová. "Tak to není. Senioři dovedo být pěkně zlomyslní, dělat si naschvály, záměrně si říkat věci, které ublíží. Nemalujme si stáří na růžovo, nemysleme si, že každý starý člověk je moudrý, velkomyslný a vyrovnaný."

Empatie, tedy schopnost naslouchat a vžít se do pocitu druhého, je vlastnost, kterou někdo má a někdo ne. Spousta mladých lidí se jí učí v různých kurzech. Je jednou z podmínek, jak být úspěšný v práci, v byznysu, v partnerském životě. Ve vyšším věku se však už změní málokdo. Kdo zkrátka empatický není, těžko po šedesátce začne s pochopením naslouchat trápení jiných lidí a udrží se jim neříct: Zavinil jsi si to sám.

Ale přesto je dobré si na to někdy vzpomenout. Když nás přepadne ta ukrutná chuť dát světu najevo: To já vím, to já znám, tohle jsem zažil a proto mám vždycky pravdu.

Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenek Pokorny
Je to jeden z nejlepších článků, které jsem v poslední době na podobné téma četl.
Zdenek Pokorny
Moc hezky napsané, protože pravdivě. Jen člověk, který si něčím prošel a poučil se, je schopen mlčet a nemluvit. To mlčení je důležitější než si myslíme...:-)
Marie Doušová
Po přečtení tohoto článku se každý člověk zamyslí zda umí naslouchat . Zjistí ,že někdy je to velice těžké neradit a být potichu a jen naslouchat.Budem se to muset stále učit.
HANA NOVÁKOVÁ
Taky se snažím naslouchat druhým, a myslím si,že to funguje dobře.Zatím až na malinké výjimky se vše ukázalo,že je to ta pravá cesta.A měl by naslouchat druhému opravdu každý.
Zuzana Pivcová
Souhlasím. Je umění vyslechnout druhého, případně k jeho projevu zaujmout nějaký postoj, a je rovněž umění nezahltit posluchače svým nekonečným projevem, kdy navíc mluvčí očekává od posluchače naprostý souhlas, politování, pochvalu, stejné stanovisko. Nikdo přece nezačne vyprávět s tím, že už dopředu očekává, že ho ten druhý za to pěkně nesouhlasně utře. A na druhé straně, mnohý posluchač, aby mluvčího neranil nebo si to u něj nerozlil, všechno souhlasně odkývá, i když cítí, že to není dobré. Takhle si naslouchání nepředstavuji a sama druhému člověku o svých problémech až na výjimky nevyprávím. Každý má jinou povahu.
Mirek Hahn
Schopnost vyslechnout vyprávění či svěřování je vzácná, je to věc často nelehká. Přimlouval bych se více za kultivaci schopnosti vyprávění. Po dvacetiminutovém monologu, ve kterém se hlavní téma sedmkrát zopakuje jinými slovy, se není co divit, že trpělivost a empatie posluchače bere nohy na ramena. Buďme společensky přijatelní jako vypravěči i jako posluchači.
Věra Ježková
Hezké téma, potřebné. Dovoluji si vás upozornit na příspěvek na téma empatie v Národní kronice SenSen, na který jsem reagovala: http://www.sensen.cz/narodni-kronika/listovat-kronikou/narodni-kronika/empatie-mi-neni-moc-sympaticka/
Svatava Páleníková
Vyslechnout názor toho druhého je důležitá součást vztahu. Dost často se to v manželstvích nedaří. S mým mužem to také nebylo jednoduché, mnohdy se mu nechtělo sdílet moje starosti, protože je za starosti nepovažoval. Nebyl to moc povídavý typ, ale manželství jsme měli až do jeho smtri krásné.