Starobní důchod, aneb umění odejít včas
Ilustrační foto: ingimage.com

Starobní důchod, aneb umění odejít včas

12. 6. 2017

Poslední dobou se většina lidí z mého okolí těší do starobního důchodu. I když slovo starobní je přímo strašidelné, slovo důchod přináší úlevu. A to za to stojí.

Co je příčinou té radosti, když ve skutečnosti se člověk blíží k smrti? Proč chceme, aby už ty roky produktivního věku byly za námi, když ve věku neproduktivním se zároveň blížíme k nemohoucnosti?

Je to jednoduché. Vyčerpanost, vyprahlost, vyhoření, vysátí. Naší vlastností většinou není lenost ani neschopnost. Ale poslední roky se na pracovní výkonnost zvýšily tak nároky, že děláme za dva, někdy i za tři. Nemluvím o produktivní měřitelné práci, ale o neskutečné byrokracii, kterou se nárůstem další byrokracie snažíme regulovat. Je po nás požadována kvantita, ale současně kvalita. Naše kontrolní systémy se opotřebovávají s navyšováním požadavků a naše přirozené obranné mechanismy jsou tak zatěžovány, že v noci nespíme a ve dne se organismus brání potem a ztrátou paměti. Raději nevědět než vědět, co všechno jsme ještě nestihli. Společně s tím se dostavují deprese a strach, co nás to čeká za chorobu, když už teď nevíme, že jsme peněženku odložili do ledničky a vnoučka zamkli ve sklepě.

Starobní důchod je osvobozující. Pokud jste měli takové příjmy, že vám dovolily si něco našetřit, výborně. A pokud jste měli příjmy, ze kterých šetření nebylo možné, nečeká vás s důchodem žádný katastrofální příjmový pokles.

Důležité je, aby vás vaše předchozí pracovní vytížení nepoznamenalo na zdraví. Proto umění odejít včas neznamená jen to, abychom v očích ostatních nebyli chápáni jako neschopní stařečci, ale abychom si zachránili alespoň kousek toho pěkného radostného "bezstarostného" života.

Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiřina Macháčková
V důchodu jsem od prosince loňského roku. Jsem zdravá, tak si důchodu užívám. Pracuji pro jednu pražskou realitní kancelář. Pohoda. Sedím u počítače, telefonuji s klienty. Mám flexibilní pracovní dobu. Nikam jezdit nemusím. Mám čas se věnovat výletům do přírody. Jsem ráda, že mohu tuto práci dělat, baví mě to. Mám velké štěstí, že jsem zdravá, mám rodinu, partnera, vlastní bydlení. Tak to jsou priority k nezaplacení.
Jana Šenbergerová
Platí-li stále, že čas jsou peníze, pak jsem v důchodu tím nejbohatším člověkem pod sluncem. Nemusím se bát o práci ani o majetek, mám co jíst, střechu nad hlavou, spoustu času a žádný stres. Mnozí mi mohou závidět. Pěkně jste to napsala.
Ludmila Mgr. Hrabová
Pod tento článek se mohu také podepsat. Zároveň si také uvědomuji, že naši mladí, kteří se ať dobrovolně či nedobrovolně podílejí na zvyšování výkonnosti a celkové administrativní zátěže, sotva vydrží tímto tempem pracovat až do stáří, notabene, když budou odcházet do důchodu později, než my.
Soňa Prachfeldová
Kdo má možnost ještě pracovat a to zejména s radostí, nechť tak činí. Kdo už je unavený a občas i otrávený, je důchod pro něho velká úleva. Klid a pohoda a čas na své zájmy je důležitější, než se honit a přemáhat. Nikdy nevíme. co nás může potkat, tak si užívejme stárnutí s radostí, dokud to jde !
Jiřina Votavová
Souhlasím a teď v důchodu si říkám, že: "Můj život je jedna velká dovolená. Nic nemusím a všechno zatím mohu." ☼
ivana kosťunová
Děkuji za tento skvěle napsaný článek. Byrokracie za posledních cca 5 let vzrostla natolik, že přirozenou obranou je, toho procesu se neúčastnit. V našem případě odchod do důchodu. Proto i já uvažuji o postupné likvidaci své firmy- možná se později nechám příležitostně zaměstnat na DPP. Ano, chci své další roky prožít v klidu a pohodě, bez pocitu bezmoci, který zažívám při každém dalším střetu s úřednickou mašinérií.
Anna Potůčková
Také i mně se to už krátí, půjdu asi o 2 roky dříve právě proto, o čem se v článku píše. Jen samé papíry, tabule a co na tom že kvantita je na úkor kvality. Nebaví mně to v práci a už nepřecházím žádné své neduhy a když vím, že je to na neschopenku, tak jdu. Už se sama aspiriny apod. neléčím ! A pokud by se stalo, že mně v práci hodně naštvou jsem rozhodnutá v tu ránu dát výpověd, jít na pracák a odsud rovnou do předčasného důchodu. Lidově to mám vše už v paži :-)
Naděžda Špásová
Do důchodu jsem odešla pomalu ze dne den. Moje poslední zaměstnání mě tak otrávilo, že odejití byl jeden z nejlepších kroků v mém životě. Nezalitovala jsem ani jedinkrát. Teď mám brigádu a jsem spokojená.