Pohádka - Zajíček se učí vázat tkaničky u bot

Týden uběhl zajíčkovi jako voda. V pátek večer se zeptal maminky: „Maminko, co budeme dělat zítra? Mohli bychom jít třeba na návštěvu k tetě veverce. Už jsme dlouho neviděli malou veverku Žofinku.“ Maminka ráda na nápad zajíčka přikývla. „Víš, zajíčku, potkala jsem maminku veverku právě dnes na kraji lesa a má se Žofinkou starost. Malá Žofinka se nemůže naučit vázat tkaničky u bot.“ Zajíček to také ještě neumí a tak napadlo maminku, že by se to třeba mohli naučit spolu.

Když zajíček usnul, zašla za sojkou a poprosila ji, zda by mohla mamince veverce vyřídit, že druhý den dopoledne za nimi přijde se svým malým zajíčkem a mohou se spolu se Žofinkou učit vázat tkaničky. Ještě než šla maminka spát, sojka se vrátila od veverky se vzkazem, že se obě se Žofinkou na maminku se zajíčkem moc těší a že uvaří dětem oříškový puding.

Ráno, sotva se zajíček probudil, vyskočil z pelíšku, úplně sám si umyl očka a obličej a dokonce skoro sám se už oblékl. Tak moc se těšil na veverku Žofinku. Maminka sbalila pár věcí na cestu, pomohla zajíčkovi zavázat boty a vydali se spolu na druhou stranu lesa, kde žila maminka veverka s malou veveruškou Žofinkou. Po příchodu k veverkám si chvíli všichni povídali a pak už to zajíček nevydržel a zvolal na maminku: „Pojď nás, maminko, naučit vázat si tkaničky u bot. Chceme to umět, až půjdeme v pondělí do školky.“ Zajíček si přinesl svoje botičky, které mu maminka nejdříve omyla a vyndala mu z nich tkaničky. Maminka veverka přinesla Žofince její botičky a také jí vyndala tkaničky. Potom si sedli všichni na palouku před bukem, ve kterém bydlela Žofinka s maminkou a tatínkem, a pozorně poslouchali zaječí maminku:

„Vezměte si každý jednu svoji botičku a jednu tkaničku. Pohodlně se usaďte tak, abyste měli nožky natažené a trochu od sebe. Asi tak, abyste si botičku mohli pohodlně položit na mech mezi nožkama špičkou směrem k sobě.“ Viděla, že zajíček co celkem zvládl, ale Žofinka s botičkou trochu zápasí. Přivolala maminku veverku, aby Žofince pomohla. Spolu to už zvládly hravě a Žofinka mohla dál pokračovat sama. A zaječí maminka pokračovala: „Do pravé ruky si vezměte jeden konec tkaničky a do levé druhý konec. Botička má dvě řady dírek. Takže špičku tkaničky v pravé ruce prostrčíme první dírkou na botičce, do té nejbliž k vám. Trochu povytáhneme a potom špičku tkaničky v levé ruce prostrčíme protější dírkou a trochu povytáhneme. Výborně, jde vám to moc dobře.“ Obě maminky měly radost, že jsou Ušáček i Žofinka tak šikovní. „Teď tkaničku v pravé ruce prostrčíme zespoda druhou dírkou na levé straně botičky“ pokračovala zaječí maminka. „Tkaničku v levé ruce prostrčíme dírkou na pravé straně botičky a zase zespoda. Tak a teď to sami zkuste u třetí dírky vpravo i vlevo.“

Zajíček byl opravdu šikovný a povedlo se mu to téměř hned napoprvé. Žofinka musela své pokusy párkrát opakovat, ale nakonec nad tkaničkou také zvítězila. Zaječí maminka mrkla na maminku veverku a povídá: „Teď už nám zbývá jen zavázat tkaničku do mašličky, utáhnout a pak si to na druhé botičce zkusíte sami.“ Žofinka se dívala na zajíčka a ten podle pokynů maminky zkoušel svoji šikovnost při vázání mašličky na tkaničce. „Zajíčku nejprve si udělej očko na pravé straně tkaničky. Tak, teď ho pevně drž a levou tkaničku přes očko přetáhni. Výborně, jde ti to. Teď levou tkaničku levým ukazováčkem protlač pod mašličkou směrem k pravému palci. Prstíky pravé ruky chytni provléknutou mašličku z levé strany a levou rukou si podrž pravou mašličku. A teď táhni obě mašličky od sebe, vidíš, jak se ti utahují v uzlíku? Hurá, už máš uvázanou tkaničku na mašličku.“ Zaječí maminka se podívala na Žofinku a lekla se, Žofinka seděla jako socha a s otevřenou pusinkou se dívala na zajíčka a jeho botičku s mašličkou. Honem se také podívala na maminku veverku, ale ta se usmívala a kývala hlavou. „Výborně, zajíček je moc šikovný“, řekla a pokračovala: „Žofinko, musíme to ještě jednou zkusit spolu a určitě se ti to povede také.“ Obě to spolu zkusily ještě dvakrát a Žofinka nakonec také úspěšně uvázala tkaničku do mašličky. Obě maminky se moc radovaly, že mají tak šikovné děti.