Jak přežít třídní sraz?
Ilustrační foto: ingimage.com

Jak přežít třídní sraz?

12. 7. 2017

Bylo to hrozné, byli tam samí starci. Tuto památnou větu prohlásila moje babička, když přišla ze srazu spolužáků ze základní školy. Některé neviděla pětačtyřicet let. Nepoznali se, neměli si co říct. Někdy to ale naopak může být parádní zábava. Tak chodit či nechodit na třídní srazy po desítkách let? A jak je zvládnout?

Psychologové označují téma třídních srazů za velmi vděčnou oblast ke zkoumání. Platí, že čím déle se bývalí spolužáci neviděli, tím více přemítají, zda na sraz vůbec jít. Je to totiž příležitost k bilancování, jaký náš dosavadní život vlastně byl. Jestli jsme uspěli, jestli máme být na co hrdí, zda bývalí spolužáci na tom nejsou lépe. Ať už vzhledem, společenským postavením či finančně. Ano, sraz je vlastně takové skryté poměřování se.

Vzhled, kariéra, šťastná rodinka

Německá psycholožka Sabine Maschkeová na toto téma dva roky dělala výzkum a pak napsala knihu. Zpovídala lidi, jak se na srazy připravují, co si o nich myslí, proč na ně chodí či nechodí.

Bilance? Nejhorší noční můra žen je: abych na školním srazu nebyla nejtlustší. Je jedno, jestli se jedná o sraz po deseti letech od maturity nebo po padesáti. Tloušťka je brána jako jasná prohra, ať jde o ženu čtyřicetiletou nebo sedmdesátiletou.

Pamatujete na veleúspěšný snímek Vrchní, prchni? Tam trampoty hlavního hrdiny v podání Josefa Abrháma také začaly na školním srazu. Měl nejhorší auto, hluboko do kapsy, spolužáci na tom byli lépe a to ho tak naštvalo, až si začal přivydělávat podvody.

Ano, zatímco ženy řeší počet kil, muži peníze a postavení. Takto vzpomíná na školní sraz pětašedesátiletý Josef z Karviné. „Sešel jsem se s lidmi z gymnázia, neviděli jsme se třicet let. Zpočátku po maturitě jsme se párkrát sešli, pak to nějak vyšumělo, až pak jedna holka zorganizovala velké setkání. Těšil jsem se. Nejdříve to začalo tím, že měl každý vyjmenovat své největší úspěchy. Nevěděl jsem co říct. Chlapi se chlubili, kde pracovali, kde cestovali, ukazovali si fotky baráků. Když jsem řekl, že mým úspěchem asi je, že mám zdravého syna, zeptali se, kde bydlím. Řekl jsem, že v bytě po rodičích. Jedna spolužačka prohlásila: V tom panelákovém krcálku, kde jsi bydlel na škole? Fakt? To si nedovedu představit.“

Nesnažte se ohromit ostatní

Další poznatky německé psycholožky: Kdo se rozvedl nebo mu nevyšly vztahy, děsí se otázek na rodinu. Komu se moc nevedlo v práci, hrozí se otázek na kariéru. A o ničem jiném se v podstatě na srazech nemluví. Zavzpomíná se na humorné historky ze školy, na kantory, ale čím déle času od školy uplynulo, tím více hovor vázne. A tak vlastně jde hlavně o zmíněné poměřování se, srovnávání se s druhými. Proto většině žen záleží na tom, aby na srazu vypadaly co nejlépe, kupují si nové oblečení, jdou ke kadeřníkovi. Psycholožka dokonce ve své práci zmiňuje fakt, že některé kliniky plastické chirurgie v Německu mají v záhlaví svých inzerátů s nabídkami na zkrášlení uvedenu větu: Čeká vás školní sraz?

Takže, tady je pět rad, jak setkání s bývalými spolužáky po desítkách let přežít:

1. Třídní krasavice obvykle už krasavicemi nejsou. Naopak je časté, že takzvaná třídní ošklivá káčátka se časem stanou zajímavými elegantními ženami, zatímco z třídních miss jsou tuctové maminy. Pokud o sobě dámy pochybují, měly by si toto pravidlo před srazy opakovat několikrát denně.

2. Nebojte se zeptat. „Promiň, a ty jsi kdo?“ je sice věta legrační, ale je rozhodně lepší než předstírání, že víme, kdo je ten plešatý pán s brýlemi, se kterým si už hodinu povídáme. Lepší je se rovnou zasmát než aby trapas, že nevíme, jak se jmenuje, vyšel najevo po hodině.

3. Nechlubte se. Neukazujte fotky z dovolených, šťastnou rodinku pod stromečkem a podobně. Nikdy nevíte, které bývalé spolužačce někdo z příbuzných nedávno zemřel, která prodělala nemoc, zkrátka, proč někomu připomínat, že se mu něco v životě nepodařilo? Jak by nám bylo, kdyby nám někdo ukazoval svou smějící se rodinu a my o někoho z té své před rokem přišli?

4. Školní láska se nevrátí. Tohle by si měly pamatovat především dámy. Nedoufejte, že chlapec, se kterým jste se před čtyřiceti roky procházela v parku, vám bude sympatický i dnes. Z romantického mladíka se často vyklube přemoudřelý mrzout, který poučuje všechny ve svém okolí, a ze sportovce obtloustlý tatík, který nejraději leží na gauči u televize. Je dobré s tím předem počítat, a tak nebudete zklamané.

5. Užijte si to. Čím déle od skončení školy se sraz koná, tím je to pro nás lepší zpráva. Je to totiž zpráva o tom, že jsme stále tady. Že žijeme, že se můžeme scházet a bavit se. Tak proč si to kazit?

Hodnocení:
(4.6 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Na třídní srazy ze základky i ze střední školy jsem vždy chodila ráda. Občas se objevil někdo, kdo se celé roky někde ztratil a pak to byla legrace, muselim jsme se představovat. Už nás ale v obou třídách pár chybí několik jich je vážně nemocných a už nemohou přijet, chlapi bývají i líní přijít a tak ze základní školy jsme už dva roky jen samé ženy. Letos jsme měli sraz 54 let od maturity. Náš třídní ještě žije a občas také přijíždí.
Jiří Libánský
"Dědo, má to vůbec cenu se ve vašem věku účastnit třídního srazu? Vždyť kolik se vás tam ještě schází?" . "No, máte pravdu. Poslední tři roky už tam jezdím sám. "
Miroslava Jachimová
Na srazy chodím ze základky i ze střední školy. Scházíme se pravidelně (po 5ti letech) a je to fajn.
Hana Rypáčková
My se scházíme často, máme se rádi jak ze zàkladky, tak střední. Tančíme a zpíváme, smějeme se a těšíme na další sraz.Důchody neřešíme, ale často se od těch za vodou objevují na stole lahve grátis .Ale ubývá nás.. Máme plány, co podnikneme a skutek utek. ..
Jana Šenbergerová
Se spolužáky ze základky a s těmi z výšky jsme se nikdy nesešli. Ti první o to možná nestáli, ti druzí se rozletěli po světě a nevrátili zpět. Scházíme se jen z gymnázia, a to si nenechám ujít, protože je na co vzpomínat. Bohužel už i na řadu těch, kteří mezi námi nejsou.
Jarmila Komberec Jakubcová
Ráda na srazy chodím, nejvíc se scházíme s kolegy z ročníku fakulty. Ze základky se už bohužel nescházíme. Ze střední školy máme pravidelně setkání 1xročně v Praze na Malé straně. Vždy nás pár přijede.
Marie Doušová
Setkání se spolužáky ze základní školy je pro mě vždy radostnou událostí. Všichni jsou báječní a moc ráda je vždy vidím.
Marie Ženatová
Na tomto článku redakce se mi líbí hlavně jeho zakončení... Ano, vždy když dostanu pozvánku na sraz ze základní nebo střední školy tak vím, že je nás ještě hodně, kteří se chceme setkat, vidět se, bavit se a vzpomínat. A ve vyšším věku se už také navzájem podpíráme a jsme si dobrou oporou, protože většinu z nás určitě během života nějaké neštěstí nebo rána osudu postihla - někdo byl postižen dříve, někdo později - ale hlavně, že se zase všichni zvedáme a máme znovu chuť plnohodnotně žít... Proto také chodím na všechny školní srazy ráda a jejich orgnizátorkám jsem za ně moc vděčná...
Naděžda Špásová
Na školní srazy chodím ráda. Ze základky mi to posledně nevyšlo, ale většina žije v mém rodišti, takže se občas vídáme a jsme na telefonu. Ze střední je to vždycky za pár let. S dvěma spolužačkami jsem ve styku častěji, protože se přátelíme. A z toho, jak vypadám si hlavu opravdu nedělám. Dneska zmizel i komplex méněcennosti, kterým jsem kdysi dost trpěla.
ivana kosťunová
Ve vyšším věku jsme k sobě daleko tolerantnější a empatičtější a nikoho by nenapadlo nutit někoho, aby se zpovídal, čeho v životě dosáhl. Každý o sobě sdělí jen to, co sám chce. Sešli jsme se také po 40 letech a od té doby se scházíme každý rok, protože se rádi vidíme a připomínáme si své mládí. Pyšnit se v seniorském věku bývalým postavením se mi zdá komické. Naše důchody se až zas tolik neliší, začínáme být všichni na jedné lodi. Tento článek se mi zdá poněkud umělý.