Kdo se chová jako mladší, skutečně se mladším stane
Ilustrační foto: ingimage.com

Kdo se chová jako mladší, skutečně se mladším stane

29. 6. 2017

Ta věta zní poněkud přehnaně, ale vědci z Harvardské univerzity mají jasno. Staré známé přísloví „Každý je tak starý, jak se cítí být“ podle nich není nesmysl. Zkoumali totiž, zda naše vědomí může ovlivnit proces stárnutí. A došli k závěru, že ano.

 

Pojďme se seznámit s následujícím experimentem, možná to bude užitečné pokaždé, když si pomyslíme: cítíme se unavení, už nás nebaví to, co dříve, už jsme staří a podobně. Psycholožka Ellen Langerová zkusila změnit biologický věk účastníků pokusu tím, že změnila jejich vědomí. Jinými slovy, nastolila situaci, která jejich vědomí posunula tak, že si mysleli, že jsou mladší. A jejich biologický věk se tím změnil. Biologickým věkem je míněno to, jak je naše tělo staré, co se týká buněčných procesů a opotřebovanosti. Například osmdesátiletý člověk, který vedl zdravý životní styl, může mít nižší biologický věk než člověk o dvacet let mladší, který kouřil, pil alkohol a necvičil. Ale zpátky k onomu unikátnímu pokusu.

Zajímavý experiment

Výzkumu se účastnili lidé starší sedmdesáti pěti let. Podmínkou bylo, že všichni byli v dobrém zdravotním stavu odpovídajícímu jejich věku. Přijeli na odlehlé místo na venkově. Věděli jen to, že psychologové chtějí testovat jejich fyzické a mentální schopnosti. Nevěděli však, proč je psychologové požádali, aby si sebou přivezli rodinné fotky, knihy, případně časopisy a jiné předměty pocházející z roku 1959 a dříve. Zkrátka cokoli, co jim připomene dobu, kdy byli výrazně mladší, kdy ještě chodili do práce, kdy jejich děti byly malé.

Objekt, ve kterém experiment probíhal, byl přesně zařízen tak, jako by se v něm zastavil čas na počátku šedesátých let. Hrály tam písničky té doby, na stolcích ležely tehdejší časopisy, noviny. Lidé byli požádáni, aby se chovali, jako by skutečně byl počátek šedesátých let. Aby si povídali o své práci, o svých dětech, přesně jako by právě byla tehdejší doba. Vedly se tedy řeči typu: „Jsem zvědavý, jestli prezident Eisenhover půjde v příštích volbách s Nixonem“ nebo „Mojí ženě je čtyřicet, ale všichni říkají, že vypadá na třicet.“

Další skupina stejně starých lidí žila opodál, ale ti se do minulosti „nepřevtělovali“. Ti si povídali a chovali se podle toho, že jim je pětasedmdesát a výše.

Vědci oběma skupinám porovnávali stav paměti, manuální zručnost a další ukazatele takzvaného biologického věku. Lidé, kteří fiktivně žili v době okolo roku 1959, po čase začali prokazovat lepší manuální zručnosti i paměť. Byli rychlejší a schopnější při úklidu, při přípravě jídla, při různých společenských hrách. Postupně se začali chovat jako by byli o dvacet a více let mladší, i když předtím někteří z nich byli v každodenním životě závislí na pomoci příbuzných. Jejich vědomí se změnilo. Získali pocit, že jsou mladší a podle toho se začali chovat.

Zadejte si velký úkol

Někteří vědci tento experiment zpochybňují, jiní jej naopak považují za průlom ve zkoumání toho, zda vědomí může proces stárnutí částečně zpomalit.

Nejzajímavější na tom všem je, že účastníkům experimentu, kteří se takzvaně převtělili v jinou dobu, se zlepšil také zrak a sluch. Ellen Langerová vysvětluje změny takto: „Tím, že se od nich vyžadovalo, aby se chovali, jako kdyby byli mladší, získali sebedůvěru a chuť do života. Názory starších lidí často nebývají brány vážně, příbuzní s nimi, byť v dobré víře, zacházejí jako s dětmi nebo jako s nemocnými. Jenže účastníci experimentu museli dodržovat jiný režim. Najednou měli povinnosti, starosti, jako když bývali mladší. Museli si sami připravovat jídlo, sami si uklízet, přemýšlet nad nákupy, nad pracovními povinnostmi. To vše v nich vyvolalo pocit, že jsou potřební, důležití a jejich tělo na to zareagovalo.“

Jaký z toho plyne závěr? Vedoucí výzkumu Ellen Langerová tvrdí, že kdyby starší lidé, například ti, co jsou v domovech pro seniory, nebo ti, kterým rodina dává najevo, že už nejsou potřební, měli nějaký zásadní, velký úkol, cítili by se lépe, byli by výkonnější a zdravější. Konkrétně uvedla příklad skladatele Verdiho, který, když se mu blížila osmdesátka, dal si za cíl, že složí operu. Podle Langerové by měl nějaký takový úkol mít každý stárnoucí člověk. A je úplně jedno, jestli se rozhodne naučit se francouzsky, namalovat olejem velké plátno nebo si na zahradě vybudovat kamenné jezírko. Jde totiž o to, změnit své vědomí, týkající se stárnutí.

Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Vlasta Simonová
Když umějí být "dříve narození"optimističtí, příjemní, rozumní, taktní...což by asi stáří slušelo nejvíc, je to dobrý příklad pro mladší ročníky, přínos pro všechny kolem i pro takové lidi samotné. Krása (i zdraví) musí vycházet zevnitř. Co do takové moderní umělé staré "mladice", zmalované, v sukních nad kostrbatá kolena, hihňající se všemu, která se neumí chvíli sama zabavit, jak je tu kdesi v jednom článku jedna podobná popsaná. Není snad nic horšího než staré, permanentně se bouřící hormony a v hlavě jinak určitě prázdno a duto.
Karel Hyndrák
Ano, chce to nějaký zásadní VELKÝ ÚKOL. Kupte si ukulele a naučte se na něj hrát.
Jarmila Komberec Jakubcová
Moje kamaráda říká "každý je tak starý jak se cítí". Myslím, že stáří je stav duše. Pokud je člověk chopen stále přijímat nové výzvy, učit se novým technologiím a neutíkat do minulosti určitě se necítí být starým.Já pamatuji ve svém mládí že ženy v 70 letech byly opravdu stařenky. Babička z knihy B.Němcové když přijela na Staré bělidlo měla pouhých 56 let.Lidský věk se prodlužuje a tím také i aktivní život. Po nás dříve narozené je limitující hlavně zdraví.
Soňa Prachfeldová
Je to hlavně o tom, jak se člověk cítí, jaké má zdravé sebevědomí, v jakém kontaktu je se svým okolím .
Drahomíra Stínilová
Podvědomí nezatracuji. Ovšem když se žena vyššího věku zmaluje, oblékne ve stylu osmnáctek a ještě baculaté či vychrtlé prstíky ozdobí hutnými prsteny, nebo starší muž svoje podvědomí zaměří na mladici a vykládá, jak se s Olinkou, Blaničkou atd. cítí mladě, pak musím říct, že je lepší zůstat na zemi ve své staré kůži.
Věra Ježková
O vlivu (pod)vědomí na organismus jsem přesvědčena. Přesto se mi nezdá, že by tělo reagovalo „na povel“. U popisu experimentu jsem nenašla informaci, jak dlouho trval. I kdyby týden, pochybuji, že se lidem zlepšil zrak a sluch. Změna chování a lepší fyzický pocit nastat mohly.
Šárka Andrlíková
Článkem jsem nadšená! Já si svůj věk vůbec neuvědomuji, mám pořád pocit, že teď teprve mám čas na všechno a hlavně pocit, že to všechno dokážu. Skutečně se mi hodně věcí daří, tu a tam vyhraji některé z předních míst v soutěžích, vystavuji fotky, mám slíbenou téměř samostatnou výstavu, chodím na universitu školit se dál v tom, co mě baví, mám tam kamarádky i kamarády a hlavně mám pocit, že nestárnu, lépe řečeno - nepřemýšlím o tom. Manžel je o 9 let starší a je na tom podobně. Možná ještě líp.
Zuzana Pivcová
Takovéto vnější experimenty mě sice nikdy nenadchnou, ale že vědomí i podvědomí ovlivňuje i fyziologické pochody v těle, o tom jsem přesvědčena.
ivana kosťunová
Právě jsem pochopila, proč nechci mít na chalupě nový nábytek. Měme tam staré věci po babičce. To bych se asi ale měla chovat jako mimino. No , třeba k tomu taky časem dojde.
Jana Šenbergerová
Tak to aspoň část vědců učinila velký pokrok, když konečně přijala, co o vědomí hlásali všichni moudří mudrci světa. Naše vědomí nám může stejně pomáhat jako škodit, když mu to umožníme. Klíčem k němu jsou naše myšlenky.