Co nikdo nevidí
Ilustrační foto: pixabay.com

Co nikdo nevidí

16. 7. 2017

Jak jitřní svítání
daleko od lidí,
nesmělé líbání,
co nikdo nevidí,
jen nevědomý hřích
a zakřiknutá zář,
sto slibů nachových,
a teď se, lásko, snaž!

Jak blízkost neřesti,
z níž prchne všechen strach,
poukaz na štěstí,
které je na dosah,
v prožitcích na doraz
sny konce nemají,
tak jen se neuraz,
že ti vždy nehrají.

Jak starý smutný kříž
v krajině neznámé,
cit touží letět výš
a pak se poláme,
čas rány zalepí
s nevděčnou zásluhou,
řežeš se o střepy
své lásky na druhou.

Moje poezie
Hodnocení:
(5 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.