Jste umělecky založení? Je nejvyšší čas to zjistit
Ilustrační foto: pixabay.com

Jste umělecky založení? Je nejvyšší čas to zjistit

6. 7. 2017

Víte, jaký je rozdíl mezi francouzskou seniorkou a českou seniorkou, když přijdou poprvé do kurzu kreslení? Francouzka prohlásí: Chci se to naučit, protože chci zkusit něco nového. Češka řekne: I když to trochu umím, určitě to zkazím, bude ostuda, stejně jsem už na to asi stará.

Tuto zkušenost má Jana Košková, která v Praze vede kurzy malování v ateliéru FineArtist. A snaží se trochu toho francouzského nadhledu přinést do života Čechů. Do jejích kurzů chodí lidé nejrůznějšího věku, od mladých mužů unavených z práce až po seniorky. „Některým dámám daly kurz jejich děti jako dárek, tento trend mi připadá sympatický,“ vypráví Jana Košková.

Její kurz je výjimečný tím, že studovala vysokou uměleckou školu ve Francii a její zkušenost s francouzským stylem života je znát. Často bere své pražské klienty ven, kreslí u řeky nebo třeba v botanické zahradě. „Ve Francii se malováním baví velké množství lidí. Téměř na každém rohu tam někdo něco kreslí. Lidé si třeba udělají piknik v přírodě, jedí, baví se a pak jdou malovat. Byla bych ráda, kdyby se tento styl života ujal i u nás. Nejde o to se předhánět, kdo maluje lépe nebo se strachovat, že něco zkazíme. Přesně naopak, hlavní je si vyzkoušet něco nového a seznámit se s lidmi, kteří mají podobné zájmy,“ vysvětluje.

Nejdřív barvy, potom víno

Mezi její klientky například patří skupinka dam, které jsou v penzi. Vždy si přijdou zakreslit a pak společně vyrazí na večeři nebo do kavárny. Kurz neberou jen jako příležitost se něco naučit, ale jako společenskou událost.

Malování je aktivita, která je právě pro lidi ve vyšším věku, ideální. „Lidé někdy říkají, že se celý život chtěli naučit kreslit. Cítí, že by jim to šlo, jenže neměli čas nebo příležitost. Nikdy není pozdě to zkusit, proč nezačít třeba v šedesáti?“ říká Jana Košková.

Podobnou zkušenost jako ona má například malíř Josef Odráška, který vede kurzy malování v Ostravě a v Krnově. Uznávaný umělec, který v Ostravě spoluzakládal Střední uměleckou školu, se rozhodl, že v penzi nebude zahálet a předává své zkušenosti seniorkám.

„Seniorky, já jim říkám moje holky, jsou perfektní klientky,“ popisuje. Učíme se jednotlivé techniky, dámy berou kurz velmi vážně a opravdu jim jde o to něco se naučit. Některé celý život toužily se naučit malovat, jiné si to prostě jen chtějí zkusit. Jejich díla jsou tak kvalitní, že si dokonce můžeme dovolit pořádat výstavy,“ podotýká.

Lepší než páté bačkory

Kurzy malíře Odrášky probíhají v charitním středisku Gabriel v obvodě Ostrava-Jih, podobné pořádá v Krnově v tamním Městském informačním a kulturním středisku.

Kurzy pro dospělé mají jedno společné. Nejde o to stát se umělcem, takže nikdo nemusí mít obavu, že by jeho pokusy o umělecký výtvor někoho rozesmály. Pro ty obzvláště nerozhodné je jistě dobrou zprávou, že například u Jany Koškové je první hodina v ateliéru zdarma. Prostě se můžeme jen tak přijít podívat, jak kurz probíhá a podle toho se rozhodnout, zda řekneme dětem: Hele, tentokrát mi nedávejte k narozeninám další knížky, bačkory a župan, ale kupte mi kurz malování. A kdo ví, třeba se jednou rodina bude prát o to, kdo dostane k Vánocům obraz od babičky.

Zájem, s jakým se nyní kurzy malování setkávají i v jiných městech, naznačuje, že by se možná francouzský styl malování v přírodě jednou mohl uchytit. Takže, teď už stačí jen na internetu zapátrat, kde všude ve vašem okolí nějaké malířské kurzy pro „velké dospěláky“ existují.

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Elena Valeriánová
Článek se mi moc líbí, děkuji za něj redakci. Je jedno jestli najdeme zalíbení v malování nebo třeba ve fotografování. Jde o to, aby nám jakákoliv zájmová činnost přinášela radost a uspokojení? Ve třetím odstavci se mi líbí věta "Nejde o to se předhánět, kdo maluje lépe nebo se strachovat, že něco zkazíme. Přesně naopak, hlavní je vyzkoušet si něco nového a seznámit se s lidmi, kteří mají podobné zájmy." A tak je to i na íčku s fotografováním.
Drahomíra Stínilová
A víte, jaký byl rozdíl před 40 lety mezi francouzskou a českou osmnáctiletou dívkou? Francouzka přiletěla do Prahy letadlem, příjemně voněla, divila se, že tady nesežene řasenku, když si ji zapomněla, procestovala do té doby půl světa, překvapily ji moje nevyholené nohy, s perfektním foťákem dělala průměrné fotky, studovala uměleckou školu a její otec byl novinář, i když nebyl v KSČ. Česká dívka musela studovat SVVŠ místo vytoužené umělecké školy, navštívila pouze Bulharsko, voněla obyčejným mýdlem jedné značky a dařilo se jí dobře, protože měla svůj malý pokojík a svou postel. I já na první hodině kurzu kreslení U3V na vysoké škole jsem něco podobného pronesla, jako ostatní české seniorky. Mám radši kresbu než malbu, protože mě vzrušuje, když se mi podaří vystihnout dobře pohyb, tvar těla modelky, ale i barvy jsou kouzelné.
Zuzana Pivcová
Nechápu, proč tedy, jak je napsáno v úvodu, přichází už předem negativistická Češka do obdobného kurzu. S takovými pocity se snad do zájmových kurzů dobrovolně nechodí, leda, že by ji tam poslal zaměstnavatel v souvislosti se zvyšováním kvalifikace.
Jana Šenbergerová
Kdysi dávno jsem si jen tak pro sebe kreslila tužkou, uhlem a rudkou. Nikdy mě nelákalo malování barvami. Dcera mi darovala umělecké pastelky, které ležely léta v šupleti bez naděje na využití. A pak se objevily relaxační omalovánky pro dospělé, a já je vytáhla, vyzkoušela a propadla kouzlu barviček. Mám několik sad pastelek, omalovánek tolik, že musím žít aspoň do stovky, abych je stihla vybarvit. Trávím hodiny nikoliv relaxací, ale tvrdou prací. Dokonce zanedbávám i čtení, a to je co říct. Energie, kterou do této činnosti vkládám, se mi kupodivu vrací, když si své malůvky zpětně prohlížím. Občas některý obrázek daruji a mám radost, pokud potěší.
Věra Ježková
Nejsem hudebně nadaná, neumím ani kreslit/malovat. To první mi nevadí, to druhé ano. Jsem ale tvořivá. Umím psát, plést a háčkovat, mám nápady. Keramika by se mi líbila.
ivana kosťunová
Raději bych zkusila něco, co si mohu osahat. Sochařinu, hrnčířský kruh, keramiku. Zatím není čas,ale budu na tom pracovat.
Ilona Kolářová
Na kurzy kreslení jsem se přihlásila zhruba před dvěma nebo třemi lety a všem to doporučuji. Problém je, že musíte mít na kreslení a malování prostor, nejlépe část místnosti, v idelálním případě ateliér. Kreslení tužkou ještě jde, ale malování barvami, nebo kresba uhlem či pastelem v normálním bytě nejde. Je to neskutečný "bordel" a hlavně je všechno zaneřáděné barvami. Pastelový prášek a uhel lítá na všechny strany a z něčeho ho jen tak nedostanete. A je to vždy práce na minimálně tři hodiny. Chtěla bych zkusit kreslení na U3V u nás na UJEPU. ale kvůli zaměstnání nemohu.