Domácích kutilů ubývá. Proto si je hýčkejme
Ilustrační foto: ingimage.com

Domácích kutilů ubývá. Proto si je hýčkejme

24. 7. 2017

Heslo zlaté české ručičky ztrácí svůj původní význam. V mladší generaci najdeme stále méně lidí, kteří jsou schopni něco opravit, sestavit, smontovat. To, co běžně ovládají dnešní šedesátníci, většina současných třicátníků neumí. „Kdykoli se nám na chatě něco pokazilo, můj muž to opravil sám nebo s pomocí kamarádů,“ vzpomíná pětasedmdesátiletá Hana z Ostravy.

„Dokázal si udělat dokonce vlastní sekačku na trávu z nějakého starého motoru, který přinesl z práce. Já jsem nadávala, že stále jen sedí v dílně a kutí, ale dnes si uvědomuju, že jsem ho za to měla chválit. Když vidím svého syna, zetě a vnuky, zírám, jak jsou nešikovní,“ tvrdí.

Svou velkou chatu na obrovském pozemku teď sdílí společně se synem, jeho ženou a dvěma dospělými vnuky, dcera se zetěm tam také často jezdí. A vadí jí, že muži z její rodiny na vše, co je třeba opravit či vylepšit, volají odborné firmy. „Stojí to spoustu peněz. Nedávno se nám pokazil zámek na brance a chlapi strávili den obvoláváním firem, které by to spravily. Můj muž by to měl za tu dobu dávno sám opravené. Pak jsme měsíc čekali, až firma přijde. Podobných případů je více. Zajímají je jenom jejich horská kola, stále sedí u počítačů, ale jsou neuvěřitelně nešikovní, manuálně nezruční,“ říká. Její dcera i snacha jí oponují, že muži pracují v administrativě, jeden z vnuků vede počítačovou firmu a není tedy důvod, proč by měli být šikovní manuálně. „Můj muž měl vysoké postavení v chemičce, také seděl v kanceláři, ale zároveň byl zručný a pracovitý. A taková byla většina mužů z jeho generace,“ stojí si Hana pevně za svým názorem.

Na jedné straně se v Česku uchytila spousta hobbymarketů, televize chrlí jeden pořad pro kutily za druhým. Na straně druhé je fakt, že cílovou skupinou jsou lidé dříve narození, ti mladší si často raději nechají místo kutění poradit a pomoci od odborníků. To, že dříve měli muži k manuální práci lepší vztah, potvrzují i mnozí personalisté. „Když zadáme inzeráty na administrativní pozici, přihlásí se nespočet zájemců všech věkových skupin. Na pozice typu výrobní dělník nebo pokladač jich ovšem reaguje jen pár a ve většině případů jde o starší zájemce. Přitom jde o nabídky se stejným platovým ohodnocením,“ říká Lubomír Kubíček z firmy Topstone.

Dědo, složíš skříň?
Společnost NMS Market Research dělala průzkum pro společnost Hornbach, ze kterého vyplynulo, že jen necelá třetina ze současných vyučených řemeslníků zůstává u své profese. Mnozí se sice vyučí, ale pak stejně hledají místo, na kterém by nemuseli manuálně pracovat. Odborná učiliště evidují meziroční pokles přihlášek až o šedesát procent a starší generace řemeslníků odchází nebo už odešla do penze.

Šestašedesátiletý elektrikář Karel z Opavska je v penzi, ale má stejně tolik práce, jako když pracoval. „Stále se na mě obracejí známí a jejich známí i noví lidé, kteří na mě dostali tip. Většinou se jedná o drobné práce, o které velké firmy nestojí nebo lidem u nich připadají moc drahé. Já sice často jdu takzvaně pod cenu, ale přilepším si k penzi, jsem mezi lidmi a hlavně jsem stále v oboru, takže se ze mě snad nestane bručivý důchodce,“ říká. Ovšem ho mrzí, že ani jeden z jeho dvou synů a tří vnuků se nevěnuje žádnému řemeslu. „Mají školy, jsou to hodní kluci, ale když se jim doma něco pokazí, vyhodí a koupí novou věc. Nedávno jsem takhle u nich našel vyřazený pouhé tři roky starý mixér, který jsem si opravil a šlape jako hodinky. Stejné to bylo s vysavačem. Oni jsou zvyklí stále něco vyhazovat, nakupovat a bráti si úvěry,“ stěžuje si. A ještě dodává: „Nedávno volala snacha, že mají doma už dva týdny koupenou novou skříň, která je rozložená a nikdo ji není schopen zkompletovat. Prostě jim to nejde, pak zase nemají čas, pak to zase nejde. Měl jsem to hotovo za půl hodiny. Nechci se chlubit, ale bylo to tak snadné, že to trvalo fakt půl hodiny.“

Raději instalatéra než bankéře
Současná generace starších mužů byla zvyklá doma kutit, protože v mnoha případech neměli jinou možnost. Nic jiného jim nezbývalo. Spousta věcí se nedala sehnat, neexistovaly obrovské hobbymarkety s nabídkou všeho možného. „Obkládal jsem s kamarádem koupelnu, dělal jsem na chalupě komín, sami jsme s chlapy vykopali studnu u souseda. Dnes se na vše zve odborná pomoc, která to v mnoha případech udělá hůř, než jsme to zvládli my,“ tvrdí pětasedmdesátiletý Igor, další bývalý kutil.

A teď pozor, pánové staří kutilové, v žádném případě se nepovažujte za nepotřebný vymírající druh, který do současného moderního světa nepatří. Naopak. Britská společnost Homebase provedla průzkum, ve kterém se žen ptala, co je pro ně u mužů důležité. Dvě třetiny Britek uvedly, že by si mnohem raději vzaly instalatéra, zedníka nebo elektrikáře než bankéře či právníka. Neuvěřitelné? Inu, zdá se, že dnešní mladé ženy začínají docházet k tomu, co jejich babičky dobře věděly: Když se doma něco pokazí, je fajn, když to muž hned udělá a nemusí se čekat, až po měsíci dojde řemeslník, kterých je navíc fatální nedostatek. Více než polovina Britek uvedla, že ideální muž je pro ně schopný kutil, a méně než deset procent označilo za ideálního muže člověka pracujícího ve finančním či bankovním sektoru. Průzkum také ukázal, že dvě třetiny Britů neví, jak opravit kapající kohoutek, padesát procent Britů neumí tapetovat a tři čtvrtiny z nich nedokážou opravit zámek. Jak jsou na tom Češi? Více než tři čtvrtiny z nich uvádějí, že sehnat šikovného řemeslníka považují za nadlidský výkon, a dvaadvacet procent tvrdí, že nemají vůbec žádné kutilské dovednosti.

„Pro generaci starších mužů je typické, že jsou zruční a dovedou si poradit v různých situacích. Je to dodnes vidět na tom, že starší muži rádi tráví volný čas v dílnách a garážích, kde se cítí dobře, kam byli zvyklí se uchylovat v mladším věku. Je jen škoda, že je málo příležitostí a zájmu o to, aby mohli své dovednosti a zkušenosti předvést. Takový zkušený starý řezbář by přece mohl klidně přijít do školy ukázat dětem, co je možné ze dřeva vyrábět,“ míní psychiatrička Tamara Tošnerová, která se specializuje na problémy lidí vyššího věku a dobře ví, co je často trápí.

Takže, pokud má někdo ve své rodině či okolí starého muže, který rád kutí, opravuje či bádá nad hromadou šroubků a drátů v dílně, neoznačujme ho za starého podivína, který je v dnešní době nepotřebný. Naopak. Hýčkejme ho, obdivujme ho, chvalme ho. Jsou totiž vzácný druh a chytré ženy po nich jdou jako divé.

Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ivana Mrázková
To já mám doma velmi zručného muže a taky si ho velmi vážím. Třeba letos nám na zahradě udělal nádherné jezírko i s malým vodopádem. Pokud si něco takového na zahraádce taky děláte, doporučuji vybírat čerpadlo tady - https://www.cerpadlabezstarosti.cz/147-povrchova-cerpadla-na-vodu - my tam nakupovali už víckrát a vždycky jsme byli velmi spokojení.
Věra Ježková
Nejčastěji jsem kutilkou sama sobě nebo spolukutím s partnerem.
Marie Ženatová
Když jsem měla tři děti narozené brzy po sobě tak jsem se také jako samouk naučila šít, plést, háčkovat, vyšívat, drhat... Mnohé tyto práce jsem dělávala často při televizi, stačilo mi jedním okem se dívat a druhým třeba "plést". Tyto všechny práce jsem se ale naučila z velmi prostého důvodu - vyráběla jsem je velmi levně - protože látky i vlny z partiovek stály minimum a moje výtvory byly skutečně originální a velmi obdivované... Když děti dorostly tak jsem je naučila všechny tyto práce také, ale moc je nepoužívaly - raději si už všechno kupovaly. A já jak jsem ráda pletla pro celou velikou rodinu i známé - jsem najednou neměla odbyt a tak jsem zbylé látky a hodně vln věnovala charitě. Jenže teď jsou v nabídce tak hezké a zajímavé druhy vln, že mi už řekla dcera, že bych jim zase mohla začít plést třeba i zimní šály... Jedna vnučka si už šálu upletla, také jsem jí ji začínala a učila držet jehlice... A skutečně nové vzorníky pletacích vln jsou velice zvláštní a nápadité. Proto si plánuji, že letos na vánoce budu všem svým rodinným zájemcům plést šály, ale nechám je vybrat vlnu z katalogu podle jejich uvážení... Když jsem byla mladá a jezdila dlouhou cestu vlakem na internátní školy, tak jsem často vídala právě i ve vlaku pilné ženy s jehlicemi... Teď už je vůbec nevidím, spíš jen s počítači nebo tablety. Ale sama znovu zjišťuji, že ruční práce třeba u televize je velmi dobrá a to nejvíce právě ta pletařská a je to také výborný relax, který všem velmi doporučuji...
Alena Vávrová
Náhodou - můj starší syn je manuálně velmi šikovný a má k tomu spoustu moderních "udělátek". Ale udělá, jen když se mu chce a pak to udělá precizně.
Drahomíra Stínilová
S tím bojuji každou chvíli. Protože jsem ve starém domě už delší dobu sama - vím, jak je těžké sehnat kvalitního řemeslníka úplně na jednoduché práce. Co zvládnu, to si udělám. Ale sehnat třeba pokrývače na to, aby mi zamázl kousek místa na střeše, když tam zatéká, to je problém. Firmy chtějí rovnou udělat celou střechu novou. Kdybych si teď vybírala muže, taky by řemeslník vyhrál. Už kdysi jsem tu navrhovala udělat nějakou poradnu z jednoduché řemeslné oblasti.
ivana kosťunová
Ne všichni muži naši generace se stali kutily dobrovolně, vedl je k tomu fakt, že byli odkázáni s opravami na tzv. "meloucháře" , . To je podobné, jako když většina českých žen musela podomácku šít, plést, háčkovat, protože byl nedostatek nositelného oblečení. Jsem ráda, že dnes je větší dostupnost služeb a že se každý může věnovat kutilství pouze v případě, že ho to baví a dělá to rád. Švagr například opravuje a sbírá staré motorky . ˇA teď se budu chlubit- vymalovat nebo vytapetovat místnost dovedu i já :))
Karel Hyndrák
Ano, absolutní souhlas. Já mezi ty kutily také patřím. Je fakt, že Internetu jsem našel jak krok za krokem vyměnit těsnění pod hlavou motoru u Fiat Marea. Je třeba zavřít oči a skočit, nebát se.