Mladý senior. Kdo to je?
Ilustrační foto: ingimage.com

Mladý senior. Kdo to je?

17. 7. 2017

Na první pohled jde o podivné slovní spojení, vlastně o protimluv. Výraz mladý senior se čím dál častěji používá v sociologii, psychologii, v reklamě, v byznysu. Zkrátka, tento výraz je takzvaně in. Jenže jak může být senior mladý? Vždyť výraz senior přece vyjadřuje to, že člověk zestárnul. Není to nějaká hloupost? Ne, protimluv je to jen zdánlivý. S tím, jak se lidský věk prodlužuje, dochází k velkým rozdílům v tom, co si vlastně představit pod pojmem stáří, senior či penzista. 

Dříve to bylo jasné. Člověk dosáhl šedesátky, šel do penze, no tak byl starý. Ale teď? Je přece nesmysl dávat do stejné škatulky skvěle vypadající aktivní šedesátnici a pětadevadesátiletou těžce nemocnou dámu, která potřebuje celodenní péči v domově pro seniory. A tak dochází k diferenciaci toho, co se dříve obecně nazývalo stářím nebo také třetím věkem. Proto vznikl výraz mladý senior.

„Pro řadu lidí může být období třetího věku jedním z nejnáročnějších vůbec,“ uvádí socioložka Lucie Vidovičová. „Kombinuje totiž některé aspekty stárnutí, ke kterým může patřit změna fyzických i kognitivních schopností či prostě jen pozvolný úbytek sil, zároveň však znamená životní etapu, ve které jsou na jedince kladeny jak původní, to znamená pracovní, rodičovské, společenské nároky, tak nové nároky. Například péče o rodiče, péče o vnoučata, aktivní užívání si volného času. V teoretických diskusích bývá stáří na jednu stranu spojováno s postupným vyvazováním se z řady sociálních rolí, v extrémní poloze je dokonce nazýváno rolí bez role. Na druhou stranu jsou diskutována rizika spojení s kumulací rolí, které mohou vést ke konfliktům a pocitům přílišné zátěže a bývají spojována s rizikem snížené kvality života,“ vysvětluje.

No jistě, dříve se přece s výrazy senior, penzista či důchodce spojovaly výrazy jako hodně času, nuda, rybaření, posedávání na lavičce v parku. Dnes se s nimi spojují výrazy: plný diář, neustále zvonící mobil, málo času, spousta aktivit, sport, kultura, cestování. Tedy výrazy, které dříve byly spojování jen s mládím či aktivním středním věkem. Takže je úplně logické, že tu máme to zdánlivě podivné slovní spojení mladý senior.

„Uvědomila jsem si, jak hodně odlišně ve svých jednašedesáti žiju, když jsem si vzpomněla na svou milovanou babičku,“ říká Alena z Ostravy. „Babička zemřela, když jí bylo pětašedesát a celá rodina ji považovala za stařenku. Byla skvělá, starala se o mě, když jsem byla malá, ale když to vidím zpětně, vlastně od pětapadesáti až do své smrti v pětašedesáti jen seděla doma, něco kuchtila, háčkovala a její vrcholnou společenskou aktivitou bylo, že zašla o dva bloky dál ke kamarádce Otylce. A tam pak háčkovaly společně,“ směje se Alena, která dvakrát týdně vyráží do Komenského sadu v centru Ostravy na kole, v pondělky cvičí jógu, ve středu chodí do španělštiny a její diář je popsaný tak, že připomíná zápisník špičkového manažera. Když se syn zeptá, zda by nepohlídala tříletého vnuka, Alena složitě přehazuje naplánované akce a činnosti, aby se jí na hlídání uvolnil čas. „Mám pocit, že prožívám nejpěknější období svého života. Poprvé říkám, že nemám čas proto, že mi ho vyplňují samé příjemné věci, ne jen práce a povinnosti, jako dříve, když jsem pracovala a děti byly malé. Alena je totiž typická mladá seniorka. Věk má sice takový, kdy se dříve mluvilo o stáří, je v penzi, ale žije život mladé ženy.

„Je dobré si připomínat, že nikdy dříve lidé netrávili v penzi tak dlouhý čas jako nyní. Dříve se mnozí penze vůbec nedožili nebo byli tak udření, že v ní strávili jen pár let a zemřeli,“ podotýká psychiatrička Tamara Tošnerová.

Takže on je vlastně ten výraz mladý senior úplně logickým vyjádřením současného jevu, kdy už není možné házet lidi ve věku nad šedesát do jedné škatulky. Výrazy důchodce či penzista nyní zahrnují neuvěřitelně pestrou škálu osobností různého věku, zájmů, kondice a zdravotního stavu. Nezbývá, než si jen přát, ať je každý člověk mladým seniorem co nejdéle. Je to moc fajn životní etapa.

Hodnocení:
(4.9 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
Milá paní Evo, líbí se mi Váš diskusní příspěvek - v mnohém se s ním ztotožńuji. Já sama také žiji celkem aktivně, mám ještě trochu externí práce, starost o domek, zahradu, chodím cvičit... Toto úterý jsem měla být na turistické vycházce se seniory, ale mám letos úterky a čtvrtky dva menší vnuky - jiné roky jsem je mívala vždy ve středu. Vždy už ve školce po mém příchodu se na mne vrhali, objímali - jsou to vítači, schovávali se mi - někdy jsem si říkala, kéž by už byli starší. Už jsou - nejmladší chodí do 3. třídy, druhý do 5. třídy - už se vrhají jen na rodiče, když si je přijdou ke mně vyzvednout. Píši u mne svoje úkoly, které jim podepisuji a pochopitelně zkontroluji - ti páťáci už toho mají víc, takže si dost procvičuji mozek. Letos s nimi chodím do kroužku Záchranář - děti mají v bazéně 2 dráhy, 2 má veřejnost - takže jsem stále s nimi a vidím jejich pokroky - je to s nimi v bazéně úžasné. Vůbec nelituji, že ztratím úterní turistické vycházky a jednodenní zájezdy - vždyť si víc užiji vnoučat a přijde čas, kdy mne nebudou už tolik potřebovat, tak jako mnoho jiných starších vnoučat před nimi. Dnes si jdu pro mladšího do hudebky a pak už budeme mít svůj program. Ano, pobyt s vnoučaty je pro mne ta největší hnací síla a motor k životu - tak jako to byly napřed moje tři děti. Šila jsem na ně, háčkovala, pletla i jsem je všem těmto i jiným činnostem naučila, ale už na to nemají tolik času. V zimě budu plést dceři a dospělé vnučce šálu - teď jsou nádherné vlny v nabídce. Když jsem před lety přestala plést, tak jsem všechny zbytky vln darovala Charitě, ale teď už zase mám na pletení čas a zájemce o své výrobky. Moje maminka se dožila celkem v plné aktivitě, zdraví a práci pro rodinu 92 roků - i když ke konci byla pochopitelně méně aktivní, víc odpočívala - byla spokojená, moudrá a ráda na světě. Já si každý den ráno naplánuji co budu dělat, večer zkontroluji zda se mi to podařilo splnit a poděkuji Pánu Bohu za hezky prožitý den a poprosím o klidnou noc. A jsem v 71 letech celkem spokojená seniorka - ale vůbec neřeším jestli mladá nebo stará - dnes ráno jsem se cítila stará, po napsání článku se cítím mladě - díky moji milí íčkaři...
Eva Vršatová
Ačkoli žiju také velmi aktivně, z článku dobrý pocit nemám. To zahlcení činnostmi mi přijde stejně násilné, jako když vidím zahlcení aktivitami u mých dětí. Když nejsou v práci, jsou s přáteli, neustále někam jezdí, neustále něco podnikají... a neumějí myslet v souvislostech, chybí jim nadhled a určitě se nevyvíjejí směrem k moudrosti. Moje babička se dožila 100 let. A byla stále méně aktivní - hodně spala a když byla vzhůru, tak seděla s rukama v klíně a nedělala nic. Ale usmívala se. Nikdy jsem se jí neptala na co myslí. Možná nemyslela na nic, prostě byla. A jsem si jista, že byla ráda. V článku mi moc chybí právě nějaké "spočinutí", chybí mi tam kniha, umění, nějaké povznesení se... a nemyslím tím nic "esoterického". Vybavuje se mi kniha Ericha Fromma: Mít či být. Tenhle hektický životní styl směřuje k majetnickému modu života - a chybí ten bytostný. Babička, která dá přednost zábavě před vnoučaty? To je snad popření smyslu naší existence. A mimochodem - pro mne byla práce a výchova dětí nesmírným potěšením stejně jako to, co dělám dnes. Jestlipak autorka článku také někdy něco ušila, uháčkovala, vyrobila rukama??? Jsem ráda, že můj diář není popsaný, zatím si pamatuju, co jsem si naplánovala.
Zdeněk Sečka
Domnívám se, že naše prarodiče neměly čas stárnout. A když zestárly, tak zemřeli na stáří. Již je jiná doba. A tak také využívám toho, že můžu duchem mládnout. A zkouším to, co to dá. A líbí se mi, že se to mým dětem také líbí. I když jsou to většinou kraviny. No, třeba právě proto, že. Děkuji za článek.
Helenka Červenka
Považuju se (hlavně duchem) za mladého seniora...ale někdy se cítím na 100 let :-)
Marie Ševčíková
bohužel to může být i jinak - otce postihla první mrtvice v 57 letech, pak několik dalších + doprovodné komplikace z původních chorob, takže matka o něj pečovala od 55 čím dál víc, poslední léta až i jako o totálně bezmocného, zemřel v 72 letech, to jí bylo 70 a ani z těch následujících 9 let nic nemá - celou dobu truchlí, vůbec o sebe nedbá, ale to už od doby, kdy otec onemocněl, opatřila si osteoporózu a díky ní chůzi v předklonu a hrb, v poločase kýlu, z ní dvě operace, potom v několika kolech polámané obratle, načež teď přestala chodit úplně, takže nemocnice - LDN - domov důchodců a hotovo... jednak proto, že nikdy neposlouchala rady lidí, co jí radili dobře, druhak proto, že se jako rigidní římský katolík nesnažila netrpět, nechtěla si ulehčit práci, usnadnit život, neuměla nedělat zbytečnosti a díky nim pak nestíhala... a treťjak proto, že vlastně už žije přesčas, neb oba její rodiče žili jen do 72 let a všichni čtyři její prarodiče zemřeli mladí, tak mladí, že matčin otec ani nechtěl mít děti, aby to nenesly dál... NE KAŽDÝ MŮŽE BÝT MLADÝ SENIOR - GENETIKU TOTIŽ NEPŘEVEZE NIKDO, BA ANI TÍM NEJZDRAVĚJŠÍM ŽIVOTNÍM STYLEM!
Oldřich Čepelka
Jo a výrazy jako důchodce nebo penzista mi zní trochu nepřátelsky, vyvolává to pocit závislosti, chudoby, potřeby cizí péče. Být v důchodu – co to znamená? že osoba je poživatelem (!) starobního (!) důchodu. Divná slova. Sugerují nám naprostou pasivitu a konec. Čeština má se seniorským věkem trochu potíže - stařec, staroch, stařenka, staroba - vždyť ani pořádné české slovo bez toho negativního vyznění ani neexistuje!
Oldřich Čepelka
Potvrzuju zhruba totéž, co píše Jarmila J. Podnikání postupně ukončuji, ale jezdím na kole, cestuji, píšu, kondičně běhám (i závody), dbám o 5 vnuků (naštěstí jen někdy...), o zahradu se moc nestarám, lebedím si ve vlastním novém domku a v zahradním altánu, pomáhám některým lidem a neziskovkám atd. atp. - Mladý senior má dva významy: a) demograficko-gerontologický (někdo říká, že to je do 75 let, někdo méně), b) psychologicko- sociologický, tj. podle toho, jak mladým se cítí, myslí, jak aktivně žije atd.
Jarmila Jakubcová
Přestože je mi 71 let určitě se necítím být starou seniorkou. Mám svou slušně fungující firmu, dělám věci jako v mladším věku (jen mi něco trvá déle), cestuji nejméně 5x ročně pode svých představ jak do zahraničí, tak i u nás. Aktivně chodím cvičit, plavu, jezdím na kole či v zimě běžkuji. Učím se stále novým věcem - nové počítačové programy a v poslední době navštěvuji kurzy angličtiny. Myslí že tedy žiji stejně aktivně jako dříve, jen s tím rozdílem, že čas mi utíká rychleji než v mládí. Než se naději je konec týdne. Jsem se svým životem spokojená, mám pár dobrých přátel a to i díky portálu i60. Takže super.
Eva Školníková
Mladý senior - kdo to je? Já jsem necelý rok v důchodu a to, že jsem se toho dožila v relativně dobrém zdravotním stavu beru jako dobrou genetickou výbavu po rodičích, stále pracuji na menší pracovní úvazek, jsem ráda mezi mladými lidmi. Jako důchodkyně má docela málo času, ráda pracuji na své zahrádce a občas se potěším ze dvou vnoučat, rostou jako z vody a pak si uvědomuji jak stárnu a ujíždí vlak.
Redakce i60
Mladý senior. To je téma tohoto týdne. Cítíte se být mladým seniorem? Jak se to projevuje? Jak trávíte nejčastěji svůj čas, jaké aktivity máte nejraději? Napište vlastní příspěvek (článek) na téma Mladý senior. Ten nejzajímavější oceníme malým dárkem.